Generálové a maršálové 2.sv.v.

Velmi zajímavé, musím si udělat čas a poslechnout si to celé.

Z toho výtahu bych nejspíše se vším souhlasil s drobnými nuancemi. To by potom bylo asi na větší diskuzi. Co se týká ale toho odvolávání a nahrazování velitelů, zde bych si dovolil ne tak úplně souhlasit. Američtí velitelé nejsou odvoláváni sice přímo v rámci svých úkolů, ale toto se děje v rámci kariérního postupu. Každý velitel má tzv. dobu rozhodnout, během které se musí rozhodnout co s ním. Je na něj vystavováno hodnocení ve kterém se samozřejmě zapracovává i jeho výkony na bojišti.

Když mu končí doba rozhodná, je na zvážení, co s ním. Na základě hodnocení může být povýšen, přeložen, ponechán na místě a nebo propuštěn. Pokud je ponechán na místě, absolvuje další dva pokusy a pokud i ty dopadnou ponecháním na místě, je automaticky propuštěn.

Ale asi bych souhlasit, že tento postup není tak rychlí a razantní, jako okamžité zbavování velení a nahrazování jiným velitelem. Je ale spíše otázka, jestli v případě velkého konfliktu by k tomuto OS USA nesáhli. To je taky důležitý aspekt, válka v Koreji, Vietnamu a vlastně každá válka po WW2 nebyla z pohledu USA existenční. Tedy jejich porážka v nich pro ně a jejich postavení znamenali malou nebo minimální změnu. A přeci jen se jinak bojuje o všechno a jinak když víc, že nejsi v reálném ohrožení.

General Failure (www.theatlantic.com/magazine/archive/2012/11...)

Nedávno jsem narazil na tuhle velice inspirativní přednášku, kterou měl americký spisovatel, Thomas Ricks, na univerzitě v Berkeley, právě před deseti lety, na téma "Proč byli američtí generálové za 2.sv. války úspěšnější, než v Koreji, Vietnamu nebo v Iráku a Afgánistánu"

(www.youtube.com/watch?v=AxZWxxZ2JGE&ab_c...)

Pro ty, kdož nevládnou anglickým jazykem, zde vypíchnu nejzajímavější myšlenky přednášky:

* Hlavním hrdinou přednášky je generál George C. Marshall, který v roce 1939 nastoupil funkce náčelníka generálního štábu US Army, která -jeho vlastními slovy- byla armádou 4. cenové kategorie čítající 190 tisíc mužů (včetně USAAF), a když v roce 1945 předal veslo D.D. Eisenhowerovi, předával mu současně prvotřídní armádu čítající 9 milionů mužů (a žen).

* Marshall sloužil za 1. sv. války v Evropě ve štábu generála Pershinga, velitele US expedičních sil, a po válce jako pobočník jako Pershinga, už jako náčelníka generálního štábu. Uvědomoval si, kolik času trávil Pershing propouštěním a nahrazováním neschopných velitelů a byl rozhodnut vyhodit všechny nekvalitní generály dřív než USA vstoupí do války a rozhodně je neposílat v čele jednotek za moře.

* Marshall se prý nedržel Clausewitzovy definice, že podstata kvalitního generála, spočívá ve schopnosti mít "Coup d'oeil" (vojenské oko; přehled o bojišti a vhled do možností a překážek, které nabízí) a "courage d’ esprit" (rozhodnost).

* Naopak, Marshall své požadavky na kvalitního generála přizpůsobil realitě americké politiky, což prý je chronická nepřipravenost na válku - americká armáda vždy vstupuje do války špatně vycvičená a špatně vybavená, tudíž v první fázi války téměř vždy nastanou porážky a další demoralizující faktory.

* Podle Marshalla, kvalitní generál musí mít tyto vlastnosti: zdravý rozum, profesionální vzdělání, dobrou fyzičku, veselý a optimistický, energický, extrémně loajální a odhodlaný. Protože optimistický a vynalézavý typ hledá řešení svízelných situací a zdravý rozum předchází hrubým pochybením i za situace, která vyžaduje rychlá rozhodnutí pod tlakem okolností. Opačný typ důstojníka - opatrnický a pesimistický, musí být vyhledán a odstraněn z armády jako rakovina z těla, protože jinak infikují svým špatným charakterem celou podřízenou jednotku.

* US Army tak na počátku války podstoupila vlnu čistek (v jiném stylu, než třeba Rudá armáda), takže ze všech vyšších důstojníků ze 30. let zůstali na velitelských postech pouze dva (Kruger a McArthur, který byl ovšem na Filipínách, tak trochu mimo dohled z Washingtonu).

* V důsledku této politiky, za 2. světové války ze 165 velitelů amerických bojových jednotek, jen 16 divizních velitelů a 5 sborových velitelů bylo zbaveno velení a nahrazeno během války.

* Tito generálové byli zbaveni velení, protože to nebyli týmoví hráči, nebo s nimi nebylo spokojené spojenecké velení (tedy hlavně Britové). Gen. Eisenhower zhodnotil zkušenost z první spojenecké kampaně (sev. Afrika), že základem vítězství je loajalita k myšlence spojenectví - jakmile velitel ztratí důvěru, ať své vlády, ať spojenců, nebo většiny podřízených, musí být okamžitě odvolán.

* Rychlé zbavení velitelské funkce však fungovalo také proto, že neznamenalo ukončení vojenské kariéry. Například gen. Samuel Williams byl nejen zbaven velení 90. pěší divize v Normandii, ale navíc degradován na plukovníka, a přeci to po válce dotáhl na 3-hvězdičkového generála.

* Gen. Eisenhower později doplnil, že okamžité odvolání z funkce velitele bylo cenou za autonomii, kterou američtí generálové měli na bitevním poli. Podle americké vojenské doktríny dostane velitel úkol a určité množství sil, ale nikdo z nadřízených mu nezasahuje do velení. V zásadě velitel měl 60-90 dní na to, aby buď úspěšně splnil úkol, nebo padl, nebo byl zbaven velení.

* Odvolání neznamená, že generál je špatný nebo zbabělý - znamená, že nesplnil požadavky nadřízeného nebo spojenců.

----------------

* Tato "Marshallova doktrína" byla narušena rotačním systémem zavedeným za korejské války - američtí generálové pravidelně "rotují" mezi štábní funkcí a velením jednotek. Ještě roku 1951 bylo v Koreji odvoláno 5 velititelů divizí. Ale po zavedení rotačního systému v roce 1952 - proč odvolat někoho, kdo za pár měsíců stejně odejde? Od doby korejské války také armáda neodvolala téměř žádného velitele, velitelé jsou odvoláváni pouze civilisty (McArthur byl odvolán prezidentem, jako precedens).

* Rotační systém také narušil vazby mezi velitelem a podřízenými, velitelé neznají své podřízené, zasahují do jejich velení, omezují jejich iniciativu.

* Americká armáda opustila klíčový element Marshallovy politiky - úspěšní velitelé mají být ponecháni na místě a povýšeni, neúspěšní velitelé mají být zbaveni funkce a pověřeni jinými úkoly. Opačná politika podporuje průměrnost a důstojnický sbor je zaplaven váhavými konformisty, kteří jedou na jistotu a nejsou ochotni nést zodpovědnost a riziko.

* Thomas Ricks vidí přímou intelektuální linku od výkonu gen. Bradleyho v Normandii přes plán gen. Schwarzkopfa na invazi do Iráku v 1991 po naprosto nenápaditý plán gen. Frankse na invazi do Iráku a boje v Afgánistánu o dekádu později.

* Ricksův závěr - je čas, aby se US Army vrátila k tradici odvolání neúspěšných velitelů z funkce.

Zrovna velitele za rok 1939 se mi najít nepodařilo ale zdá se, že před Jannekeynem veleli letectvu v Sýrii samí plukovníci.