Rudolf Gaura

Autor: Glynwed | Datum: 11. 7. 2011

Rudolf Gaura se narodil jako druhé dítě v rodině Josefa Gaury a Berty Kopečkové 12. 2. 1918 v Těšíně. V té době zuří v Evropě čtvrtým rokem Světová válka, jejíž konec se však již blíží. 27. října 1918 přistupuje ministr zahraničí Rakousko-Uherského mocnářství na kapitulační podmínky Dohodových států a 28. října je spontánně vyhlášen samostatný Československý stát. Ve stejné době také vzniká nový Polský stát, a Těšínsko se stává zdrojem sporů mezi oběma nově vznikajícími státy. Na základě rozhodnutí konference Dohodových mocností, konané v červenci 1920 v belgickém lázeňském městečku Spa, je Těšínsko 28. července rozděleno mezi Polsko a Československo, samotný Těšín je pak rozdělen na Český Těšín (levý břeh Olše) a Cieszyn (pravý břeh Olše).

Cca 1920, Český Těšín. Rudolfa Gaura (vlevo) na rodinné fotografii se starším bratrem Gerhardem, babičkou, otcem a matkou.
Rudolf Gaura je se svým bratrem vychováván v masarykovském duchu, navštěvuje české školy, otec pracuje jako vlakmistr ČSD v Českém Těšíně. Nicméně německý a polský jazyk jsou pro celou rodinu jako obyvatele Slezska dalšími přirozenými jazyky. V Těšíně vychodil Rudolf 5 tříd obecní školy, 4 třídy měšťanské školy, v letech 1936-1938 vystudoval Státní průmyslovou školu strojní v Karvinné a po ukončení studia pracuje jako elektrotechnik v podniku Moravskoslezské elektrárny, a.s. v Moravské Ostravě. Rudolf je poměrně zdatný sportovec – boxuje, jezdí na motocyklu a od roku 1937 se v rámci Masarykovy letecké ligy (MLL) věnuje plachtařskému sportu. Navštěvuje Plachtařský odbor MLL Karvinná, kde v létě 1938 složil plachtařské zkoušky A (na kopci Doubrava, ležící u stejnojmenné obce) a na podzim 1938 pravděpodobně také zkoušku B.1) Posledně uvedená zkouška mohla být dle dochované korespondence z 3. září 1938 složena na kopci Straník u Žiliny.

 1935, Český Těšín. 17ti letý Rudolf Gaura.


Zima 1937/38, Doubrava. Výcvik na kluzáku "SKAUT-STANDART" v rámci plachtařského odboru Masarykovy letecké ligy (MLL) v Karvinné. Rudolf Gaura druhý zleva.

Srpnové vydání časopisu Letectví, ročník 1938, oznamuje jména absolventů plachtařských zkoušek.

12. dubna 1938 je Rudolf Gaura při hlavním odvodu uznán schopným služby v československé armádě a odveden. Vzhledem k okolnostem však již činnou vojenskou službu nenastoupil. V říjnu 1938 je Těšínsko obsazeno Polskem, rozdělené město je znovu spojeno a nyní nese pouze polský název Cieszyn. Mnoho obyvatel české národnosti musí město opustit, zůstat mohou pouze ti, kteří zde žili již před rokem 1918. To je případ i rodiny Rudolfa Gaury, která si ponechala československé občanství. Otec Josef zůstal zaměstnán na železniční stanici v Těšíně, která nyní patří Polským státním drahám (PKP – Polskie Koleje Państwowe). Rudolf pravděpodobně zůstal zaměstnancem Moravskoslezských elektráren – jediný rozdíl byl v tom, že do Moravské Ostravy nyní dojíždí přes hranice.

1938/1939. Rudolf Gaura pravděpodobně na svém pracovišti – elektrorozvodna.
Po vypuknutí války 1. září 1939 je Těšínsko obsazeno německými jednotkami, přičleněno k Německé říši jako součást Horního Slezska (Oberschlesien) a město přejmenováno na Teschen. V okolí města v září 1939 k žádným velkým bojům nedošlo, polská armáda však při ústupu vyhodila do povětří mosty jak ve městě, tak v okolí.

Podzim 1939, Lonkau (Louky). Železniční most na trati Louky – Těšín zničený ustupujícími polskými jednotkami.

Od listopadu 1939 probíhá na území bývalého Polska, které je přičleněno k Německu, policejní registrace osob. Registrace se prováděla formou formulářů (Anmeldung zur polizeilichen Einwohnererfassung), ve kterých se mimo jiné uvádělo náboženství, národnost a jakým jazykem se mluví doma. Pro potvrzení identity vlastníka tohoto formuláře, který zároveň sloužil jako dočasný doklad totožnosti, bylo v pravém dolním rohu místo pro otisk palce – proto se dokumentu lidově říkalo „palcówka“. Rodina Rudolfa Gaury se v této době přihlásila k německé národnosti (Volksdeutsche). Jednalo se o ryze pragmatické rozhodnutí, neboť pro Rudolfova otce, živitele rodiny, to byla jediná možnost jak zůstat ve státních službách. Aby doložil, že nemá židovské předky, nechal si v srpnu 1940 vystavilt tzv. rodový průkaz o předcích (Ahnenpaβ), který na základě výpisů z matrik dokladoval rodokmen až o 3 generace zpět.

Osoby, které se přihlásily k židovské národnosti, byly převezeny do ghett nebo koncentračních táborů. Osoby polské národnosti byly částečně vysídleny do Generálního Gouvernementu, ty které zůstaly byly vystaveny tvrdé persekuci ze strany německých úřadů.

V průběhu roku 1940 se Rudolf Gaura přihlásil do Národněsocialistického leteckého sboru (NSFK - Nationalsozialistisches Fliegerkorps). Tato organizace nebyla součástí NSDAP a vstup do ní byl dobrovolný. Hlavní náplní byla výchova mládeže k leteckému sportu, potažmo pak její příprava pro službu u Luftwaffe. Rudolf Gaura navštěvoval školu kluzáků (Segelfluglager) ve městě Golleschau (dnes Goleszów) nedaleko Těšína. Budova školy a hangáry byly umístěna na blízkém kopci Chelm (dnes góra Chełm) a jednalo se o původní polskou školu kluzáků (Szkoła Szybowcowa), vybudovanou již v roce 1934. Pro základní výcvik byly používány původní polské kluzáky "WRONA", pro pokračovací výcvik pak původní polské větroně "SROKA" a "KOMAR". Během roku 1940 složil Rudolf Gaura v rámci NSFK plachtařskou zkoušku C. 


Jaro/léto 1940, Golleschau. Původní polské bezmotorové letouny, nyní již zařazené k NSFK. V popředí větroň typu "SROKA", v pozadí kluzák typu "WRONA", na jehož křídle je ještě imatrikulace původního vlastníka L.O.P.P. (Liga Obrony Powietrznej i Przeciwgazowej).

Jaro/léto 1940, Golleschau. Rudolf Gaura (druhý zprava) u původně polského kluzáku typu "WRONA".

Jaro/léto 1940, Golleschau. Rudolf Gaura v původně polském větroni "KOMAR".

Jaro/léto 1940, Golleschau. Letecký pohled na vzletovou dráhu a budovy školy kluzáků na kopci Chełm.

Jaro/léto 1940, Golleschau. Administrativní budova školy kluzáků NSFK na kopci Chełm.


 1940, Tetschen. Portrétní fotografie Rudolfa Gaury, v klopě je odznak za plachtařskou zkoušku C (Segelfliegerabzeichen C).

Na podzim 1940 je Rudolf Gaura odvodní komisí uznán schopným služby ve Wehrmachtu a odveden. Rudolfův starší bratr Gerhard Gaura však podle všeho odvodního příkazu neuposlechl, což pro něj mělo tragické důsledky, které jen smutně dokumentují tehdejší absurditu doby. Zřejmě také na základě této skutečnosti byl Rudolfův otec k 30. listopadu 1940 propušten z politických důvodů2) ze služeb Německých říšských drah (DRB - Deutsche Reichsbahn).3)

Rudolf Gaura nastoupil vzhledem ke svému výcviku u NSFK v únoru 1941 k Luftwaffe, ale pouze ke spojovacímu vojsku (Luftnachrichtentruppe). Svůj základní výcvik absolvoval ve městě Posen (dnes Poznań, Polsko), kde byl jako vojín (Flieger) přidělen k 18. rotě / III. (Ersatz) Abteilung / Luftgau Nachrichten Regiment 2. Zde také obdržel svojí identifikační známku (Erkennungsmarke) 18./Lg.Nachr.Rgt.2, osobní číslo 648.


Jaro 1941, Posen. Nástup nováčků ve cvičebních uniformách (Drillichrock), v pozadí ubytovny mužstva.


Jaro 1941, Posen. Rudolf Gaura v hodnosti Flieger před vchodem do ubytoven mužstva. Na sobě má leteckou blůzu vz. 40 (Fliegerbluse M40), na levé straně blůzy plátěnou verzi odznaku za plachtařskou zkoušku C. 

Začátkem roku 1941 bylo na základě policejní registrace zahájeno přijímání žádostí o tzv. Volkslistu (DVL – Deutsche Volksliste). Jednalo se o rozdělení etnických Němců (tedy těch, kteří se během policejní registrace přihlásili k německé nebo slezské národnosti) na 4 skupiny, podle čehož jim byla upravena občanská práva. Většina těch, kteří se přihlásili ke slezské národnosti, nyní stála před volbou zda se otevřeně přihlásit k národnosti německé nebo se vrátit k národnosti české či polské. Rozhodování bylo silně ovlivněno faktem, že nepodání žádosti bylo vnímáno jako nepřátelský akt vůči Německu, což bylo rodinám váhajících s podáním přihlášek důrazně „připomínáno“ místními funkcionáři NSDAP. Rodiče Rudolfa Gaury nakonec žádost o Volkslistu podali. Otec z důvodů existenčních (bez DVL mu Německé říšské dráhy jako politicky nespolehlivému odmítaly platit penzi), matka pak v marné snaze dostat z koncentračního tábora syna Gerharda. V září 1941 tak oba obdrželi Volkslistu 3. kategorie (DVL III), přičemž se automaticky vztahovala i na jejich děti. Této kategorii byla podmínečně (na 10 let) přiznána německá státní příslušnost a vztahovala se na ni také branná povinnost.

Po absolvování základního výcviku byl Rudolf Gaura zařazen na konci jara 1941 k 5. rotě / II. Abteilung / Luftnachrichten Regiment 21. Pluk byl určen k budování telegrafního spojení (Telegrafenbau), byl umístěn v Königsbergu (dnes Kalinigrad, Ruská federace) a podléhal Velitelství letecké župy I (Luftgau Kommado I).

22. června 1941 zahájila německá armáda operaci "Barbarossa" – útok na Sovětský svaz. Letecké jednotky 1. letecké armády (Luftflotte 1) podporovaly postup německých jednotek Heeresgruppe "Nord" a postupovaly přes pobaltské státy na Leningrad. V červenci 1941 je k 1. letecké armádě přidělena také Rudolfova jednotka. V srpnu 1941 se tak Ln. Rgt. 21 přesunul do okolí města Ostrov (Остров) jižně od Pskova, kde setrval až do podzimu 1941. V té době je Rudolf Gaura povýšen do hodnosti svobodníka (Gefreiter).


10. srpna 1941, Rusko. Gefreiter Rudolf Gaura.

Podzim 1941, Kalinin (Калинин). Rudolf Gaura u kořistního francouzského obrněného vozu Panhard TOE.

V prosinci 1941 se II. Abteilung / Ln. Rgt. 21 přesunul do prostoru města Jarcevo (Ярцево) severovýchodně od Smolenska k VIII. leteckému sboru (VIII. Flieger Korps), který podporoval závěrečný německý útok na Moskvu. Rudolf zde prožil svojí první ruskou zimu a nebylo to lehké. Denní teploty se nyní pohybovaly v rozmezí -15°C až -20°C a vše bylo přikryto silnou vrstvou sněhu. Zatím se Rudolfova jednotka nacházela v poměrně hlubokém německém týlu (cca 150 km od fronty), tato situace se však brzy dramaticky změnila. V rámci sovětského protiútoku u Moskvy zahájil Kalininský front 8. ledna 1942 Syčevsko-smolenskou operaci. Jednotky 39. armády prolomily 8. ledna slabou německou frontu západně od Rževa a postupují na Vjazmu, 12. ledna je pak do průlomu vržena ještě 22. armáda, 29. armáda a 11. jezdecký sbor. K 26. lednu se 11. jezdeckému sboru podařilo přerušit západně od Vjazmy silnici Vjazma – Smolensk a sovětské jednotky se také dostaly do blízkosti Jarceva. Od jihu navíc do německého týlu pronikají také jednotky 33. armády / Západního frontu a v prostoru Vjazma – Jarcevo jsou vysazeni sovětští výsadkáři 4. výsadkového sboru, kteří v tomto prostoru organizují partyzánské skupiny. Příslušníci II. Abteilung / Ln. Rgt. 21 se tak musejí podílet na strážní službě i protipartyzánských akcích, což se neobešlo beze ztrát. Chaotické boje v okolí Vjazmy a Smolenska trvají až do června 1942, kdy se konečně podařilo linii fronty na tomto úseku stabilizovat.


Zima 1941/42, okolí města Jarcevo (Ярцево). Budování pozic okolo vesnického domku, Rudolf Gaura první zleva.


Zima 1941/42, okolí města Jarcevo (Ярцево). Zničený sovětský těžký tank KV-1E s přídavným pancéřováním na věži. V okolí města zůstaly zbytky vojenské techniky po poslední velké obkličovací bitvě na východě – v říjnu 1941 zajaly německé jednotky v prostoru Smolensk – Vjazma cca 300 000 sovětských vojáků.

Zima 1941/42, vesnice Uľchovo (Ульхово). Rudolf Gaura na stráži u pravoslavného chrámu sv. Petra a Pavla (Петропавловская церковь) – cca 5 km východně od Jarceva.


Leden/únor 1942, oblast Děmidov (Дємидов) – Duchovščina (Духовщина). Vojáci se chystají na akci proti partyzánům, na sobě mají improvizované maskovací převlečníky.


Únor 1942, okolí města Jarcevo. Hroby kamarádů padlých při boji s partyzány od 6. 2. do 12. 2. 1942. V pozadí je patrná uskladněná munice, dále vpravo pak zaparkovaná automobilová technika.

V okolí Smolenska zůstal II. Abt. / Ln. Rgt. 21 až do léta 1942, kdy se přesunul na jižní úsek východní fronty ke 4. letecké armádě (Luftflotte 4). V srpnu 1942 je oddíl součástí Velitelství letecké župy Kyjev (Luftgau Kommando Kiew) se sídlem v Charkově (Хaрьков/Харків), které je v září 1942 přejmenováno na Velitelství letecké župy Charkov (Luftgau Kommando Charkow), a působí v okolí obce Achtyrka (Ахтырка/Охтирка). V té době se nejbližší linie fronty nachází cca 300 km východně od Charkova na horním toku řeky Don a hlavní boje probíhají až u Stalingradu a na Kavkaze. V okolí Achtyrky zůstal oddíl pravděpodobně do podzimu 1942.


Léto 1942, okolí obce Achtyrka. Rudolf Gaura v letní košili, na levém rameni hodnostní označení Gefreiter.

Léto 1942, okolí města Achtyrka. Příslušníci 5. Komp. / 21. Luftnachrichten Regiment při stavbě telegrafního vedení na tahači (Schnell Transporter) Hanomag SS 100.

Léto 1942, okolí města Achtyrka. Rudolf Gaura v pracovní kombinéze.

Léto 1942, Charkov. Pohled na Dzeržinské náměstí (Площадь Дзержинского), v pozadí budovy GOSPROM (Дом Государственной промышленности), zbudované v letech 1926-28.

Konec roku 1942 a začátek roku 1943 je pro německou armádu a její spojence na východní frontě ve znamení drtivých porážek. Nejdříve je u Stalingradu v listopadu 1942 obklíčena německá 6. Armee, v lednu 1943 je zničena italská 8. armáda, následuje ústup z Kavkazu a v únoru 1943 obsazují sovětské jednotky Voroněžského frontu Charkov. Jejich další postup je zastaven v březnu 1943, kdy se německým jednotkám podařilo dobýt Charkov zpět. Frontová linie se pak na tomto úseku ustálila podél řek Mius a Doněc až do července 1943. Rudolfa Gaury se však tyto dramatické události téměř netýkaly. Už někdy na podzim 1942 se II. Abt. / Ln. Rgt. 21 přesunul z prostoru Charkova za řeku Dněpr do okolí města Kirovograd (Кировоград/Кіровоград) a opět se tak nachází v bezpečí týlu cca 300 km za frontovou linií.


Podzim 1942, okolí města Kirovograd. Rudolf Gaura na korbě nákladního automobilu v ukrajinské vesnici.

Podzim 1942, okolí města Kirovograd. Desátník (Obergefreiter) Rudolf Gaura v ukrajincké vesnici. Na levém předloktí je částečně viditelný odznak pro řidiče (Kraftfahrer).

Zima 1942/43, okolí města Kirovograd. Rudolf Gaura u nákladního automobilu Opel Blitz.


10. 2. 1943, Kirovograd. Portrétní fotografie Rudolfa Gaury v hodnosti desátníka (Obergefreiter) se stuhou Medaile za zimní boje na východě 1941/42 (Medaille Winterschlacht im Osten 1941/42).
 


Jaro 1943, Kirovograd. Desátník (Obergefreiter) Rudolf Gaura u nákladního automobilu neznámé značky, na levém předloktí je viditelný odznak pro řidiče (Kraftfahrer). V pozadí nákladní automobil Henschel 33.

Jaro 1943, Kirovograd. Pravoslavný chrám Nanebevzetí Panny Marie (Собор Успения Пресвятой Богородицы).

Jaro 1943, Kirovograd. Rudolf Gaura s příslušníky slovenské Rychlé divize.4)

Na jižním úseku východní fronty se celé léto roku 1943 nic mimořádného neudálo a panoval tu relativní klid. Hlavní bojové operace probíhají na středním úseku východní fronty v okolí Kurska, kde německá armáda zahájila svou poslední velkou letní ofenzivu – operaci Zitadelle. II. Abt. / Ln. Rgt. 21 v té době působí na Ukrajině v prostoru Krivoj Rog – Cherson.

Zdánlivý klid skončil 13. srpna 1943, kdy sovětský Jižní a Jihozápadní front zahájily Donbaskou operaci, ke které se 26. srpna přidal také Střední front. Jednotky těchto frontů zatlačily do poloviny září 1943 německé jednotky Heeresgruppe "Süd" a "Mitte" k řekám Moločnaja (Молочная) a Dněpr (Днепр). 26. září pak Jižní front prolomil německou obranu na řece Moločnaja a do listopadu 1943 se mu podařilo postoupit k řece Dněpr a odříznout tak německé jednotky na Krymu. Postup sovětských jednotek 1., 2., 3. a 4. ukrajinského frontu pokračuje až do jara 1944 – v jeho průběhu překonaly německou obranu na řece Dněpr, osvobodily Kyjev (6. listopadu 1943), Kirovograd (8. ledna 1944), Nikopol (8. února 1944), Nikolajev (28. března 1944), Černovicy (29. března 1944), Oděssa (10. dubna 1944) a do poloviny dubna 1944 došly k řece Dněstr a překročily severní hranice Rumunska.

Během tohoto období se II. Abt. / Ln. Rgt. 21 přesunul na území Rumunska. Koncem dubna 1944 Rudolf Gaura onemocněl a je odeslán do rezervní vojenské nemocnice ve Varšavě (Reservelazarett VI Warschau), kam dorazil 26. dubna. Zde strávil necelé 2 měsíce a v červnu 1944 už je znovu u své jednotky, která se nyní nachází ve městě Buzău (nedaleko Ploiești) v Rumunsku.


Duben/květen 1944, Varšava. Rudolf Gaura během pobytu ve vojenské nemocnici.

Duben/květen 1944, Varšava. Rudolf Gaura v letní košili, na které je viditelná stužka Medaile za zimní boje na východě 1941/42 (Medaille Winterschlacht im Osten 1941/42) a plátěná verze odznaku za plachtařskou zkoušku C (Segelfliegerabzeichen C).

Červen 1944, Buzău. Automobilová technika II. oddílu / Luftnachrichten Regimet 21.

Červen 1944, Buzău. Příslušníci 5. roty / Luftnachrichten Regiment 21. Vojáci mají na sobě letní uniformy, Rudolf Gaura v druhé řadě druhý zprava (označen křížkem).

20. srpna 1944 zahájily sovětské jednotky 2. a 3. ukrajinského frontu útok na německé jednotky Heeresgruppe "Südukraine", které brání přístupy do Rumunska, a během tří dnů tyto jednotky obklíčila. Následně rumunské jednotky přešly na stranu Sovětského svazu a obrana Rumunska se pro Německo stala nemožnou. II. Abt. / Ln. Rgt. 21 tedy zahájil překotných ústup do Maďarska. Sovětské jednotky mezitím obsadily města Chişinău (24. srpna 1944), Ploiești (30. srpna 1944), Bukurešť (31. srpna 1944), ke konci září bylo obsazeno celé Rumunsko a sovětské jednotky stály na hranicích Maďarska.

Během října a listopadu 1944 se II. Abt. / Ln. Rgt. 21 nachází v okolí Budapešti. V té době už jsou lidské zdroje Německa téměř vyčerpány. Jak se zmenšuje jím ovládaný prostor, jsou rozpouštěny různé jednotky záložní armády (Ersatzheer), letectva (Luftwaffe) i námořnictva (Kriegsmarine) a takto uvolněný personál je dáván k dispozici pozemnímu vojsku (Heer), aby se alespoň částečně doplnily bojové jednotky. V listopadu/prosinci 1944 je rozpuštěna také 5. rota / Ln. Rgt. 21 a Rudolf Gaura je 31. ledna 1945 přidělen k 5. rotě / Feldersatz Bataillon / Reichsgrenadierdivision "Hoch und Deutschmeister".5)


Říjen 1944, Budapešť. Rudolf Gaura (první zprava, označen křížkem) na terase budapešťského zámku (Budavári Palota).

Pohlednice Budapešti, kterou Rudolf Gaura odeslal 22. listopadu 1944 rodičům: "Milí rodiče, bábinko, srdečný pozdrav z Budapešti zasílá váš Rudi. Jsem zdravý, dobře se mi daří, hodně teď jezdíme, proto nemohu moc psát, když budu mít trochu klidu, zase napíšu. Rudi"

O osudech Rudolfa Gaury od prosince 1944 do května 1945 bohužel nic nevíme. Je otázkou, zda až do konce války zůstal u Feldersatz Bataillon "HuD",6) nebo zda byl po nějakém čase přidělen k některé jiné jednotce Reichsgrenadierdivision "HuD". Z dostupných zdrojů víme, že tato divize je po svém přesunu z Itálie v listopadu 1944 nasazena v listopadu / prosinci 1944 do bojů v okolí města Pécs, v prosinci 1944 / lednu 1945 v rámci LXVIII. Armee Korps / 2. Panzer Armee / Heeresgruppe "Süd" bojuje jižně od Balatonu (severovýchodně od města Barcs). V druhé polovině února 1945 se divize přesunula po železnici na sever k Panzer Korps "Feldherrnhalle" / 8. Armee / Heeresgruppe "Süd" a bojuje na severním břehu Dunaje v prostoru Štúrova. Začátkem března 1945 se divize přesunula k 2. Armee / Heeresgruppe "Süd" a 7. března je nasazena do protiútoku u Balatonu. Divize bojuje v oblasti jihovýchodně od města Székesfehérvár, ale do 17. března se jí nepodařilo výrazně postoupit. 18. března navíc zahájily sovětské jednotky protiútok a divize se ocitla v obklíčení. Za podpory tanků 1. Panzerdivision se divize sice z obklíčení probila a následně ustoupila až k rakouským hranicím, utrpěla však těžké ztráty a od té doby je označována pouze jako bojová skupina (Kampfgruppe). K 20. dubnu 1945 se zbytky divize soustředily v okolí města Leibnitz a železnicí se přesunuly přes Graz, Selzthal, Steyr a Krems k bývalým československým hranicím, kde zaujaly obranu v prostoru měst Laa an der Tahya – Stronsdorf jako součást XXXXIII. AK / 8. Armee / Heeresgruppe "Süd". V tomto prostoru se divize nachází až do 7. května 1945, kdy obdržela zprávu o všeobecné kapitulaci německé armády. Velitel divize se rozhodl vzdát se americkým jednotkám a vydal rozkaz k ústupu na západ. 10. května 1945 přešla divize v prostoru Vyššího Brodu, který 6. května 1945 osvobodily jednotky americké 26. pěší divize, do amerického zajetí.

Rudolf Gaura je z amerického zajetí propušten již v srpnu 1945 a v září je doma v Českém Těšíně. 15. září 1945 podává na Národním výboru Žádost o osvědčení národní spolehlivosti, která je mu 14. ledna 1946 kladně vyřízena a Rudolf Gaura získal zpět českou národnost. Nyní ho však pro změnu čeká služba v armádě československé! I když měl za sebou více jak 4 roky služby v německé armádě, vzhledem k tomu, že v předválečném období neprodělal základní vojenskou službu, narukoval Rudolf Gaura 1. března 1946 jako vojín do Lipníku nad Bečvou k 1. rotě / spojovací pluk 3. Vzhledem k tomu, že je mu v té době již 28 let, je zařazen k náhradní záloze a čeká ho pouze pětiměsíční vojenský výcvik. Ten se skládá ze dvou částí. Od 1. do 31. března 1946 prodělal výcvik jednotlivce a od 1. dubna do 31. července 1946 prodělal výcvik jako stavěč. Vzhledem k předchozí službě u spojovacího vojska nepřekvapí, že tento výcvik absolvoval s prospěchem velmi dobrým. 5. srpna 1946 je Rudolf Gaura propuštěn do poměru mimo činnou službu.  


Prosinec 1945, Český Těšín.

Léto 1946, Lipník nad Bečvou. Rudolf Gaura (první zleva) sedí na nárazníku nákladního automobilu.

Léto 1946, Čechy. Vojáci u původně německého samohybného děla StuG III Ausf. G. Tato děla byla v roce 1946 zařazena do čs. armády pod označením samohybný protitankový kanón vz. 40 N (ShPTK 40 N).

Po ukončení základní vojenské služby se Rudolf Gaura 9. listopadu 1946 oženil se slečnou Emilií Sabelovou a odstěhoval se do obce Návsí u Jablunkova. Stal se zaměstnancem ČSD a pracuje na železniční stanici v Bystřici nad Olší (okres Frýdek-Místek). Ještě v roce 1949 prodělal IV. pravidelné cvičení ve zbrani (trvající od 28. května do 17. června 1949). Postupně se mu narodili dcera Marcela (1948), syn Petr (1950) a dcera Olga (1954). V roce 1956 se manželé Gaurovi odstěhovali do Jablunkova-Bělé. Rudolf Gaura zemřel na železniční stanici v Bystřici nad Olší 27. dubna 1966 na infarkt ve věku pouhých 48 let.


9. listopad 1946, Návsí u Jablunkova. Svatební fotografie Rudolfa Gaury a Emilie Sabelové.

Cca 1950, Návsí u Jablunkova. Pravděpodobně cvičení CO u továrny Pilana. Rudolf Gaura (první zleva) byl v té době členem Sboru dobrovolných hasičů (SDH) Návsí.

Cca 1965, Jablunkov. Poslední portrétní fotografie Rudolfa Gaury.


Fotografie a materiály ze soukromé sbírky poskytl pan Igor Gaura.



1) Zkouška A: jeden let v přímém směru trvající déle než 30 sekund, případně dva lety v přímém směru trvající déle než 20 sekund.
Zkouška B: pět letů se zatáčkami s dráhou letu v podobě písmene S, z toho čtyři lety trvající déle než 45 sekund a jeden trvající déle než 60 sekund.
Zkouška C: jeden let trvající déle než 5 minut, provedený ve větší výšce než je místo startu.


2) Teschen, den 27. November 1940. Wir kündigen Ihnen das mit uns eingegangene Dienstverhältnis zum 1. Dezember 1940 aus politischen Gründen. Sie scheiden daher mit Ablauf des 30. November 1940 aus dem Dienst der Deutschen Reichsbahn aus.

3) Do roku 1937 byl oficiální název německých železnic Deutsche Reichsbahn Gesellschaft (DRG). Pak byly dráhy přejmenovány na Deutsche Reichsbahn (DRB), na vagónech se však objevovala pouze zkratka DR.

4) Slovenská Rychlá divize byla po ústupových bojích na Kavkaze stažena v únoru 1943 na Krym, kde došlo k její reorganizaci a v srpnu 1943 byla přejmenována na 1. pěší divizi. Vojáci na fotografii jsou pravděpodobně doplňky, které k divizi dorazily ze Slovenska – Ľudu. Jakubík z obce Krupina a Jos. Porubský z obce Krškany.

5) Divize byla postavena v únoru 1943 jako nástupce 44. Infanteriedivision zničené u Stalingradu, v červnu 1943 obdržela čestný název Reichsgrenadierdivision Hoch und Deutschmeister. Od listopadu 1943 bojuje divize v Itálii, v říjnu 1944 je stažena z fronty a přesunula se do okolí města Udine (Itálie) k doplnění. V listopadu 1944 je divize převelena na východní frontu do Maďarska.

6) Feldersatz Bataillon byl polní náhradní prapor, u kterého se soustřeďovali nováčci, kteří již prošli základním výcvikem. Prapor byl organickou součástí divize a z tohoto praporu byli nováčci dle potřeby přidělováni k jednotlivým bojovým útvarům divize. Zároveň prapor sloužil v případě potřeby jako poslední záloha velitele divize a jako takový mohl být nasazen do přímých bojů na frontě.
Ohodnoťte jako ve škole:
1 2 3 4 5
Hodnocení: 1.50 (123 lidí)

Komentáře

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.