Eduard Pollok

Autor: Glynwed | Datum: 6. 5. 2008

Eduard Pollok se narodil 28. května 1922 v obci Krásná u Těšína jako syn svobodné matky Zuzany Pollok. Ta se později vdala a měla postupně dalších 8 dětí (Antonín, František, Anastázie, Florian, Anna, Zdena, Aurelie a Erika). Život takto početné rodiny nebyl nejlehčí, navíc s novým otčímem neměl Eduard právě přátelské vztahy. Rodina se hlásila k české národnosti a před druhou světovou válkou bydlela v obci Těrlicko (součást Československa od 28. července 1920). V tomto regionu bylo mezi tamním obyvatelstvem používáno místní nářečí, které je směsí staročeštiny a polštiny (používáno na Hlučínsku a Těšínsku). Tato skutečnost se projevuje v dopisech psaných tímto nářečím. V říjnu 1938 připadlo Těšínsko Polsku a Eduard Pollok se s rodinou odstěhoval z Těrlicka (obsazena 1. října 1938) do Kozmic na Hlučínsku. V březnu 1939 následovala okupace zbytku Československa a Hlučínsko bylo přičleněno jako bývalá součást Pruska (1742-1920) přímo k Říši. Rodina Eduarda Polloka byla nucena podepsat tzv. Volksliste, čímž se z Eduarda (který německy vůbec neuměl) stal občan Německa se všemi právy a povinnostmi z toho vyplývajícími.


Eduard Pollok na portrétní fotografii z předválečného období.

Pravděpodobně na přelomu let 1939/1940 odešel Eduard Pollok ještě s několika dalšími obyvateli Kozmic pracovat do Německa. Je také možné, že v té době sloužil u Říšské pracovní služby (Reichsarbeitsdienst, RAD). Svědčí o tom dopis, bohužel bez data, který si dovolím odcitovat:

Předem vas všecke pozdravuji a přeji vám mnoho štěstí a zdraví ve vašem životě. Davam vam vědět že na misto jsem přijel ve středu o 10 hod. Přes cestu se mi dobře dařilo do Els jsme přijeli o 7 hodině večer bylo už pozdě tak jsme nešli na misto tak jsme spali v kasarnach na baraku a na druhy den jsme šli teprv na svá místa.

Z Els to je hodně ještě daleko a tak jsme jeli autem ale jenom 3 z Kozmic až na sva mista. Každý je ekstra u sedlaku. V prvni raz jsem večeřal šupaki a syr a maslo chleb a kave tam tak divoko jedzom že hruza toch ještě pod sviatym něvidzal jak žech jet žech něvěděl jak se toho chytić.

V kasarnach jsme jedli na večeřu takom zupe že tego něchťal žadyn jeć bo to bylo namješane vsystko do grumady. Na rano to bylo zać dobre bo my mjeli kave a 3 vělky bělky pomazane sadlem a vuršt masny to my se najedli dobře. Na drugi večor žech mjal u tego sedlaka zaš šupaki a slune hyzynky a kave s kolačem a chleb s maslem a na objad byla taki kvader šnycle a galušky ze zimjakuv a salat s kapusty. Na rano kave, chleb s mjaslem pomazany, na předobjadek kave, chleb pomazany šmalcem a vyudžone mjenso a svačiny nima.

Tuž mate opisane jak v německu je (nečitelný text) izbečke to tam spim. Je tam šafanesi 2 luška stůl a stolek, pěcek to tam topěm abych mjal ćeplo. Jak my prijechali do Els to my se dzivali že nima žadnego sněga ćeplo nětřeba ani rjukavic. Tyn źedlak ma 5 koní a śvině kravy taki zesrate že hruza bo to pucujom raz za rok, a gnoj čepjom raz za dzěn. Ma jedno dzyvské a jego fotra při kuňach. Ta jich pucuje a robi koli nich a ja roběm všecko dohromady co třeba tuž už mośe dos tych platku a tym hajzlu.

Byčće dobři a napiště mi co je s vami. Čy tam bydzeće u Chrpy a bo śe vykludzice prič abych vědzal co bych vam mog napisać. Co bydze dali jak bydum platič ti źedlacy tuž pateras to tam poradilo. Nima tak nějgorší ani nějlepší. Troche mi je smutno bo nimam s kym mović tak aspuň za měśun to bydze lepší bo bydym uš cośi rozumjal. Teras tuš mi mušum jiny ukazovać všistko bo choć mi movi co tuš stojim jak dupa.

Tak vam nimum co pisać bo už řech to všystko napisal tak vas ještě raz prosim Mamo i vy tato abyste mi zaraz odepsali, adrese žech troche zlé napisou na pismě tak vam ju tu napišu. Tak vas ještě raz pozdravuji všeckych a vas mamo i tato a zustaňće sbohem. Z radostí budu očekovat vaše pismo. Nashledanou v pišmě.

Vaš věrny
Eduard
Adres
Polak Eduard
Schmolten bei Zedler
No 82 Kreis Öls

Adresu si dejte komu napisać to bude lepší.

Do Wehrmachtu se Eduard Pollok přihlásil dobrovolně někdy na podzim 1941 spolu se dvěma kamarády v Opavě. Důvodem byly tížívé finanční poměry v rodině, neshody s otčímem a navíc snaha finančně se osamostatnit (v roce 1940 se Eduard seznámil s dívkou, se kterou se mu narodil syn Kurt). Eduard byl přidělen ke 4. rotě / 28. Pionier Ersatz Bataillon ve Štrasburku. Zde prodělal základní ženijní výcvik a obdržel identifikační známku 4./Pi.E.B. 28 s pořadovým číslem 701. Z této doby je další dopis, který si dovolím citovat:

9.10.41
kaserne

Mila muter i vater!

Zasylam do vas srdečny pozdrav i pozdravuji všeckych v domu. Pořad na vas všeckych vzpominam ale nemam moc času na pisani bo tu člověk ma dosť (nečitelný text) že (nečitelný text) němám času se na co vzpomínat. Jídla tu mam prozatim dosť, cestum se mi dobře dařilo, v ponděli po polednu jsme byli v kasarnach. Zpočatku to je trochu hrozne ale až zvykně to idě. Ale ktery ještě nebyl při vojsku to se to nemože představiť co vojsko znamena!

Moter i vas vater vas prosim esi by tam kaj jablek nedostal to byste mi mohli poslať. Ale věc nepotřebuji nic, jidla mam prozatim dost.

Věc vam už nemam času pisať bo musim ještě věc pisać všudě. Až po druhe to budě věc času. Tak eště raz vas pozdravuji Muter i vas všeckych v domu. Ale adresu piště dobře. Widerzejn

Podzim 1941, Štrasburk, Alsasko. Fotografie z výcviku u 28. Pi. Erstz. Btl., Eduard Pollok stojí v první řadě třetí zprava. Vojáci mají na sobě (mimo poddůstojníka ve vycházkové čepici) atypickou uniformu. Podle všeho by se mělo jednat o původně československou blůzu, ke které byl našitý nový límec z temně zeleného sukna.

Zima 1941/42, Štrasburk, Alsasko. Fotografie z výcviku u 28. Pi. Erstz. Btl. – stavba provizorního mostu přes vodní tok.

Zima 1941/42, Štrasburk, Alsasko. Fotografie z výcviku u 28. Pi. Erstz. Btl., Eduard Pollok stojí druhý zleva.

Že služba v tolik vychvalované německé armádě nebyl žádný med, můžeme tušit také z dalšího Eduardova dopisu z února 1942:

Strasburg 13.II.42.

Liebe Eltern!

Zasyłam do was serdeczne pozdrawienie i dzenkujem wam bardzo za ty kartky i za pismo bo mie bardzo pocieszyly bo to usz je hruza s tym jadlym nam usz tu warzum jak świnium niekiedy to ani niejem bo jak sie na to jadło podziwam to tego mam dość, a jak dostanymy co lebszygo to jemy tela śe jak źech je pojadle tak sie rozwarzujem eśli źeck-co jad to sum takowe obiady u nas, na wieczerze – a na śniadani kusek chleba to go niekiedy zjem na wieczerze a rano bez śniadania, jak to pujdzie tak dali tomy tum wojne wydzumy!

Tu jusz sie chłopi oborzujum źe niebydum nic robić za taki jadło, prawie dziś tu przijechała 180 chłopuf a sami rzenaci ale tuź ja niewiem co jim bydum jeść dawać.

V březnu roku 1942 je Eduard Pollok jako ženista spolu se svými dvěma kamarády, se kterými rukoval, odeslán na východní frontu k jednotkám 751. Pionier Bataillon. Jednalo se o vyšší (Heer) jednotku. Tato jednotka nepatřila k žádné divizi a byla přidělována dle potřeby k jednotlivým sborům nebo armádám. V roce 1942 podléhal prapor velení 4. Armee / Heeresgruppe „Mitte“.


Březen 1942, Německo. Příprava na odjezd na frontu. Eduard Pollok stojí první zprava.

V březnu 1942 se německé armády podléhající velení Heeresgruppe „Mitte“ nacházely ve velmi těžké situaci – po ústupu od Moskvy v prosinci 1941 se německé jednotky snažily za každou cenu zadržet sovětský postup a znovu obnovit celistvost fronty. V lednu 1942 se jednotkám sovětské 33. armády (podpořené navíc sovětským výsadkem v týlu německé obrany) podařilo severně od města Juchnov prolomit linie na styku německé 4. Armee a 4. Panzer Armee a postupovat na Vjazmu. Jen s vypětím všech sil se německým jednotkám podařilo 3. února průlom uzavřít - v týlu HG „Mitte“ však nyní operovaly obklíčené sovětské jednotky v síle cca 10.000 mužů. Do této složité situace přijel na frontu k jednotkám 4. Armee v březnu 1942 Eduard Pollok. Byl přidělen k 1. rotě / 751. Pionier Bataillon, se kterou začal pracovat na budování obranných pozic v prostoru města Juchnov.


Březen 1942, Juchnov, Rusko. Eduard Pollok (šestý zprava) spolu se svými kamarády právě dorazil z Německa na frontu. Někteří vojáci (jako Eduard Pollok) mají na sobě  uniformy které používali ve Štrasburku - tedy zřejmě původní čs. uniformy s novým límcem a označením.

Dlouho však u jednotky nezůstal – 14. dubna 1942 je u vesnice Stěněnki severně od Juchnova raněn několika střepinami dělostřeleckého granátu do stehna. Píše o tom ve svém dopise rodině, který si opět dovolím odcitovat:

26.IV.42 Rusland
Lazaret

Mily rodiče!

Předem mého psaní zasylám srdečný pozdrav do vás všeckych v domu. Když jsem jel na frontu to nam moc něchybělo že by jsme byli přišli do neštěsťa ale nas Pan Bůch opatrovál bo to by šel v ten čás cely cug srať s nama.

Šťastně jsem se na frontu dostal. Prve dni jsme stavěli dřevěne bunkry v lesach tuž to bylo dobře. Zabily jsme na 8 hodin a potom jsme měli frei spaňa bylo dost. Jenom jednoho dne přišla těška chvile. Leželi jsme v ruskych chalupach tak 2 kilometry od rusky fronty. Přišel „Alarm“ na frontu všecy, hned ráno všecko spakovať a odmašyrovali jsme do štelunku. Musely jsme abvekslung robiť bo přez noc rusi robili angrif tak našych bylo hromada sraněnych tak nas tam vsadily. Tak jsem ležel 4 dni bez jidla ve štelunku ale vite jak jsme byl  veksolovany na paty děň to se jist nechtělo to se člověk ani nespomni na nic.

Když jsem ležel ve štelunku tuž se mi nic nestalo kulki mi kolem hlavy letaly a granaty vedle mě třiskaly ale všecko mě minulo. I podobalo se mi to všecko jak jsme přišli ze štelunka to sme dostali dobře najesť a čokolady cygaretti. Potom jsme měli 2 dni na spani pokuj. Na třeti den jsme šli bunker stavět ale genau do štelunku až maju kaj infanteristi spat a my sami. Když jsme tak šli cestum přez les už ku temu mistu byli jsme pravě 50 metru od toho místa tak jsme chtěli z voza ty věci (opaty, sekery) mezi sebum rozdělit. Tu přišla rusiše granata a na to misto kaj sme stali a na tvrdu cestu tuž ty kusky letaly daleko. Já jsem dostal do leve nohy do kita do masa přes celu nohu ani kulkum s gvera a ti druzi tuž všecko jynčelo. Ja jsem se zaraz zdekoval bo jsem měl strach až nepřijde eště jedna tuž nas tam bylo 18 zraněnych a 9 na mistě mrtvych. Tuž ja jsem měl velke štěsti bo ti truzi nohy ruki polamane hlavy potřiskane, prvni 3 dni jsem měl velke boleni ale teraz mě to nic něboli. Já přijedu na Deutchland do špitalu ale kdy to nevim bo tu v rusku je špatna cesta a mokro to za jaky čás přijedu na urlaub to se věc povíme. Tak eště ráz vás všeckych pozdravuji v domu. Jesť mam dost a tak jsem je zdravy. Pozdravuji take Neimanovu rodinu. Sbohem.
                                                                                    Heil Hitler        váš syn Eduard

Nic jenom nemám na co pisať bo jsem všecko na frontě nechal a fusaty jsem je jak Mojšiš. Jenom včil nepiště nic bo já bych to nedostal.

Po několikatýdenním pobytu v polním lazaretu v Rusku je Eduard Pollok v květnu 1942 konečně převezen do rezervního vojenského lazaretu IV ve Varšavě (Reserve Kriegslazarett IV Warschau), kam dorazil 9. května 1942. Odtud pochází také jeho další dopis:

Lazaret Warschau
10.V.1942

Liebe Eltern!

Serdeczne pozdrawienie zasylam do was Kochani ojcowie siostry i bracia. Jestem zdrowy, noga sie mi tež wigoji, a gladu tu niemam. Dostawami dobry kust. W Ruske źech leźal w jedne budze 3 tygodnie bo byla cesta zaszperowana (nečitelný text) tuź to byla hruza wydzierźeć bo malo bylo bolenia tuź jeszcze nas fszi rzraly bo tak dlugo ležeć na struczokach a nieumyty co jedyn to wiencej zmazany a vody žadnej.

W sobote 9 tego Maja žech przijechal v noci do Warszawy do szpitala z Lazaretzugem. Tak zaraz piszem bo niewiem eśli ście dostali to pismo co žech z Ruska pisal. Tak mamo cie prosze a zaras mi odpisz bo niewiem dlugo tu bendym ležal. Ale možnej ta eszeze dostanym do tego czasu niež bendym odježdzal.

Strasznie žech je zwiedawy co tam je u was nowego bo tak dlugo žech pisma niedostal, ale te adrese sie musicie dać napisać kumu bo to je dlugie a wyražnie to musie być. Tak jeszcze raz was serdecznie zdrawi wszystkych w domu wasz
syn a brat Eduard

Možnej przijadym bliže ku wam nach Deutschland do špitala ale kaj to eszcze niewiem.

Widerzehn. Heil Hitler!

Později je Eduard Pollok přeložen do rezervního lazaretu (Reserve Lazarett) ve městě Braunlage (Německo) a po doléčení je 17. července 1942 uznán schopným další vojenské služby a převelen k 6. Pionier Ersatz Bataillon v Mindenu (Německo).


Léto 1942, Německo. Eduard Pollok na portrétní fotografii po svém návratu z nemocnice. Na sobě má polní blůzu vz. 40 (Feldbluse M40), na levé náprsní kapse pak odznak za zranění (Verwundetenabzeichen in Schwarz). Zřetelné je černé lemování výložek určené pro ženisty (Pionier).

Odtud je už v září 1942 odvelen znovu ke své jednotce na frontu - 1. rotě / 751. Pionier Bataillon (číslo polní pošty 36324). U této jednotky pak Eduard Pollok slouží až do roku 1943. Bohužel, informací o nasazení této jednotky je málo - z dopisů můžeme pouze odvodit, že byla používána hlavně pro budování opevnění v týlu fronty.


Jaro 1943, Rusko. Eduard Pollok je na fotografii druhý zleva. Na levém rukávu je částečně viditelné označení hodnosti svobodník (Gefreiter).

Poslední dopis od Eduarda Polloka je z 10. září 1943, kdy v hodnosti Gefreiter slouží stále u 1. roty / 751. Pionier Bataillon. Opět si ho dovolím odcitovat:

Im Felde 10/9.43.

Meine lieber Eltern!

Najzerdezniejsze pozdrwawienie zasylam do was wszystkych w dómu, je žech zdrowy. Tego i wam z calego serdca rzyczem.

Zarazem wam dzienkujem za pismo które žech dziśaj otrzymal kiere mnie pocieszylo. Mamo už žech ći raz pisal žech ty dwa paczki dostal i ty pisma a temu (nečitelný text) žech tež tym paczek odewzdal, tak byl rad zie hruza, a ta ostatni warystka bylo jak przedtym zie nic niezmienilo.

Teraz mosum na zadku tak to idzie. Mamo co je s tymi fotografijami. Ja zie myślal že už bydem w tym pismie a nic ście možnej zapomnieli ab ja wam wkym przeszlym piśmie pisal(nečitelný text).

Ty pierwsze dně mi bylo tež tak smutno - ale teraz mě to zaś przeszlo, najgorszi to prziužkać na to wszystko. Tak was eszcze raz wszystkich pozdrawiam a rzycze wszystkiego dobrego. Wasz syn bratr

Eduard    a piszcie zaraz

Heil Hitler!

V té době je prapor podřízen velení 9. Armee / Heeresgruppe „Mitte“, na jejíž pozice 1. září 1943 dopadl útok sovětského Brjanského frontu. 17. září osvobodily sovětské jednotky Brjansk a německé velení muselo dát povel k ústupu. Sovětské oddíly nepřítele pronásledovaly a ke konci září vstoupily konečně po dvou letech na území Běloruska. Postoupily až k řece Sož, podél které vedla další obranná linie německých vojsk 9. Armee. 30. září sovětské jednotky 369. střelecké divize / 50. armády řeku překročily u města Kričev a vybudovaly zde předmostí. O den později, 1. října 1943, se sovětským vojákům 413. střelecké divize / 50. armády podařilo vytvořit další předmostí a obsadili město Čerikov. Ten samý den jižně od jednotek 50. armády obsadili vojáci 41. střeleckého sboru / 3. armády Krasnopolje a postupovali dále k řece Sož. Vzhledem k velkým ztrátám a dlouhým zásobovacím cestám se však sovětský útok zastavil a do 3. října přešly sovětské jednotky Brjanského frontu na dosažených pozicích podél řek Sož a Proňja do obrany. 4. října 1943, cca měsíc po napsání svého posledního dopisu, Gefreiter Eduard Pollok padl v okolí města Krasnopolje. Spolu s ním padl také jeden jeho kamarád, se kterým rukoval v Opavě do německé armády. Můžeme si pouze domýšlet, že jeho jednotka byla narychlo vržena proti sovětským oddílům, aby zastavila jejich další postup. Eduard Pollok byl pochován v obci Ivaniščeviči severozápadně od města Slavgorod (Bělorusko) spolu s ostatními padlými z jeho jednotky. O Eduardově úmrtí se rodina dozvěděla od jeho kamaráda (poslední z oněch tří, kteří spolu rukovali v Opavě), který přijel na dovolenku o několik měsíců dříve, než přišlo oficiální oznámení. Přivezl s sebou jeho osobní věci a fotografie jeho hrobu. Za jeho účasti také proběhla mše za Eduarda a jeho kamaráda v Evangelickém kostele v Opavě. Úředně ověřenou zprávu o jeho úmrtí vydal obecní úřad ve Štěpánkovicích až 23. května 1944.


Říjen 1943, Ivaniščeviči, Bělorusko. Vojenský hřbitov 751. Pionier Bataillon, hrob Eduarda Polloka je v prostřední řadě čtvrtý zprava (označen modrými tečkami). V první řadě je mimo jiné pochován také velitel 2. roty / 751. Pi. Btl. Leutnant (poručík) Paul Baron.

Říjen 1943, Ivaniščeviči, Bělorusko. Hrob Eduarda Polloka na vojenském hřbitově 751. Pionier Bataillon.

Fotografie a dopisy ze soukromé sbírky poskytl pan Miroslav Tobiaš.

Ohodnoťte jako ve škole:
1 2 3 4 5
Hodnocení: 1.85 (235 lidí)

Komentáře

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.