Čs. generálové souzení za kolaboraci s Němci

Čs. generálové souzení za kolaboraci s Němci
Havránek - 3. 9. 2007 - 195.47.33.*

Dobrý den, jsou známi vyšší bývalí plukovníci a generálové armády, kteří za 2. světové války v protektorátu otevřeně kolaborovali s Němci (zaregistroval jsem zatím pouze plk. E. Moravce, pplk. četn.Vít/?/ v Kladně, gen. Robert Rychtrmoc /svaz válečníků/). Děkuji Havránek

Na toto téma je nutné nejprve říci, že z generálů čs. armády, kteří byli v roce 1938 v aktivní službě, nebyl po válce za zradu a kolaboraci s výjimkou V. Kuneše odsouzen nikdo. Naopak čs. generalita měla za války procentuálně možná vůbec nejvyšší ztráty ze všech armád. Ze 137 aktivních generálů v roce 1938 jich za války 24 padlo, bylo popraveno nebo zemřelo ve vězení (tedy každý šestý) a další 2 zemřeli na následky věznění. Celkem 17 generálů věznění přežilo. Do odboje se zapojil téměř každý druhý. Z celkového počtu 408 důstojníků generálního štábu k 1. září 1938 jich za války zahynulo 62, u plukovníků generálního štábu to byl každý pátý.[1]

Po válce bylo před soud pro obvinění z kolaborace postaveno několik generálů, kteří byli v roce 1938 v aktivní službě. V řadě případů šlo o velmi pochybná obvinění, na kterých se podepsala i dobová poválečná atmosféra a různé politické vlivy. Šlo např. o:
 
  • armádní generál Jan Syrový byl v dubnu 1947 Národním soudem na základě velmi pochybných obvinění odsouzen k 20 letům vězení a zbaven hodnosti. Celá jeho „vina“ spočívala vlastně v tom, že se v březnu 1939 nechal vyfotografovat na Pražském hradě s Hitlerem a že souhlasil s odprodejem přebytečných zbraní Německu v roce 1939. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960.
  • brigádní generál Jaroslav Eminger, za protektorátu velitel (generální inspektor) Vládního vojska (generál I. třídy), byl 26. dubna 1947 Národní soudem všech obvinění zproštěn a naopak označen za „věrného Čecha a statečného muže“, do armády však přesto zpět nebyl přijat a dožil v ústraní.
  • divizní generál Karel Husárek, který za okupace pracoval ve výzkumném oddělení Škody Plzeň, byl po osvobození zatčen a vyšetřován, od léta 1946 na svobodě. V prosinci 1948 ho soud definitivně zprostil obvinění. Ministrem národní obrany A. Čepičkou byl přesto v roce 1950 degradován na vojína a byl mu snížen důchod. Hodnost divizního generála mu byla posmrtně vrácena v listopadu 1991.
  • divizní generál Vojtěch Klecanda, který byl na konci dubna 1945 členem K. H. Frankem vyslané delegace, která měla jednat o separátním míru se západními spojenci. Národním soudem byl všech obvinění zproštěn. Krátce nato, 22. dubna 1947, za záhadných okolností zahynul, byl nalezen pod otevřeným oknem svého bytu.
  • brigádní generál Václav Kuneš - k doživotnímu trestu za kolaboraci byl odsouzen 19. března 1946 Národním soudem. V letech 1943-44 psal proněmecké články do Českého slova a v letech 1944-45 do Českého dělníka. Deset let trestu si měl odpykat v pracovní četě.

Svobodné noviny 19. března 1946

Svobodné slovo 20. března 1946
Před soud byli dále postaveni:

  • brigádní generál Libor Vítěz, za protektorátu II. zástupce generálního inspektora Vládního vojska (generál III. třídy), angažoval se i publicisticky. Odsouzen na 4 roky.
  • brigádní generál Jan Obručník, za protektorátu přednosta styčného oddělení generálního inspektorátu Vládního vojska (generál III. třídy), odsouzen na doživotí
  • divizní generál v.v. František Bartoš byl odsouzen k trestu smrti. Podle rozsudku se měl hned v březnu 1939 dát do německých služeb a oznámit Němcům jména neloajálních generálů, měl působit v Technische Nothilfe a podílet se na odesílání českých občanů na totální nasazení do Německa.

Lidová demokracie 14. září 1946

Svobodné slovo 17. září 1946
Souzen byl i bývalý protektorátní ministr vnitra v letech 1939-42, gen. četnictva Josef Ježek. Národním soudem byl v roce 1947 obvinění zproštěn. Přesto byl znovu před soud postaven v roce 1954 a odsouzen k 25 letům žaláře, v roce 1960 propuštěn na amnestii.

Někteří bývalí armádní nebo četničtí plukovníci a generálové ve výslužbě byli za protektorátu sdruženi v kolaborantském Českém svazu válečníků (ČSV). Podle stanov svazu měli členové „pěstovati styky s kamarády říšskoněmeckými a objasňovati vlastnímu členstvu světový názor národa německého“. Pečovat měli o „upřímnou oddanost k Říši“ a „branné moci říšskoněmecké“. Členstvo se „stavělo výhradně a věrně za Vůdce a říšského kancléře Říše Velkoněmecké Adolfa Hitlera“, zdravit se měli „árijským pozdravem, tj. vztyčením pravé paže po celé její délce se semknutými prsty, dlaní otevřenou v prodloužené linii paže před tělem...“. Vedoucí ČSV během války několikrát Němcům navrhovali vytvoření českých dobrovolnických jednotek pro boj na východní frontě. Oba vedoucí ČSV byli po válce odsouzeni k trestu smrti.

  • plukovník četnictva v.v. Otto Bláha, za okupace povýšen na generála v.v, vedoucí ČSV v letech 1941-43, místopředseda Českého svazu pro spolupráci s Němci. Po válce Národním soudem odsouzen k trestu smrti a 21. ledna 1946 popraven
  • divizní generál v.v. Robert Rychtrmoc, 16. července 1943 jmenován Emanuelem Moravcem vedoucím ČSV. Po válce odsouzen Národním soudem k trestu smrti a 21. ledna 1946 popraven
  • major generálního štábu Gustav Mohapel, zástupce vedoucího Rychtrmoce, vedl časopis ČSV zvaný „Kamarádství“, po válce odsouzen 21. ledna 1946 k 25 letům těžkého žaláře
  • brigádní generál v.v. Ladislav Forbelský, člen vedení ČSV, po válce odsouzen mimořádným lidovým soudem 27. června 1946 k pěti letům vězení, zemřel již 1. září 1946.

Svobodné slovo 22. ledna 1946
Z generálů členy ČSV byli: arm. gen. Jan Drobný, arm. gen. Alois Podhajský (zemřel v září 1946 ve vazbě), div.gen. Josef Köppl, div.gen. Robert Rychtrmoc, brig.gen. Bohumil Binko, brig.gen. Antonín Fejfar, brig.gen. Ladislav Forbelský, brig.gen. Antonín Hejduk, brig.gen. Bohuslav Kálal, brig.gen. Josef Kružík, brig.gen. František Kukačka, brig.gen. Hugo Rakušan, brig.gen. Karel Rausch, brig.gen. Karel Wagner, brig.gen. Ladislav Zbořil, gen. zdrav. služby Otakar Kašpárek, gen. zdrav. služby Josef Smělý, gen. četnictva Otto Bláha.[2]


[1] viz P. Šrámek: Českoslovenští vojáci v domácím odboji a Československá generalita v roce 1938
[2] Ivo Pejčoch, Český svaz válečníků, in: Historie a vojenství č. 1/2007

Vojtěch Šír - 11. 8. 2008