Čs. generálové souzení za kolaboraci s Němci

Čs. generálové souzení za kolaboraci s Němci
Havránek - 3. 9. 2007 - 195.47.33.*

Dobrý den, jsou známi vyšší bývalí plukovníci a generálové armády, kteří za 2. světové války v protektorátu otevřeně kolaborovali s Němci (zaregistroval jsem zatím pouze plk. E. Moravce, pplk. četn.Vít/?/ v Kladně, gen. Robert Rychtrmoc /svaz válečníků/). Děkuji Havránek

Na toto téma je nutné nejprve říci, že z generálů čs. armády, kteří byli v roce 1938 v aktivní službě, nebyl po válce za zradu a kolaboraci s výjimkou V. Kuneše odsouzen nikdo. Naopak čs. generalita měla za války procentuálně možná vůbec nejvyšší ztráty ze všech armád. Ze 137 aktivních generálů v roce 1938 jich za války 24 padlo, bylo popraveno nebo zemřelo ve vězení (tedy každý šestý) a další 2 zemřeli na následky věznění. Celkem 17 generálů věznění přežilo. Do odboje se zapojil téměř každý druhý. Z celkového počtu 408 důstojníků generálního štábu k 1. září 1938 jich za války zahynulo 62, u plukovníků generálního štábu to byl každý pátý.[1]

Po válce bylo před soud pro obvinění z kolaborace postaveno několik generálů, kteří byli v roce 1938 v aktivní službě. V řadě případů šlo o velmi pochybná obvinění, na kterých se podepsala i dobová poválečná atmosféra a různé politické vlivy. Šlo např. o:
 
  • armádní generál Jan Syrový byl v dubnu 1947 Národním soudem na základě velmi pochybných obvinění odsouzen k 20 letům vězení a zbaven hodnosti. Celá jeho „vina“ spočívala vlastně v tom, že se v březnu 1939 nechal vyfotografovat na Pražském hradě s Hitlerem a že souhlasil s odprodejem přebytečných zbraní Německu v roce 1939. Propuštěn byl na amnestii v roce 1960.

  • brigádní generál Jaroslav Eminger, za protektorátu velitel (generální inspektor) Vládního vojska (generál I. třídy), byl 26. dubna 1947 Národní soudem všech obvinění zproštěn a naopak označen za „věrného Čecha a statečného muže“, do armády však přesto zpět nebyl přijat a dožil v ústraní.

  • divizní generál Karel Husárek, který za okupace pracoval ve výzkumném oddělení Škody Plzeň, byl po osvobození zatčen a vyšetřován, od léta 1946 na svobodě. V prosinci 1948 ho soud definitivně zprostil obvinění. Ministrem národní obrany A. Čepičkou byl přesto v roce 1950 degradován na vojína a byl mu snížen důchod. Hodnost divizního generála mu byla posmrtně vrácena v listopadu 1991.

  • divizní generál Vojtěch Klecanda, který byl na konci dubna 1945 členem K. H. Frankem vyslané delegace, která měla jednat o separátním míru se západními spojenci. Národním soudem byl všech obvinění zproštěn. Krátce nato, 22. dubna 1947, za záhadných okolností zahynul, byl nalezen pod otevřeným oknem svého bytu.
  • brigádní generál Václav Kuneš - k doživotnímu trestu za kolaboraci byl odsouzen 19. března 1946 Národním soudem. V letech 1943-44 psal proněmecké články do Českého slova a v letech 1944-45 do Českého dělníka. Deset let trestu si měl odpykat v pracovní četě.

Svobodné noviny 19. března 1946

Svobodné slovo 20. března 1946
Před soud byli dále postaveni:

  • brigádní generál Libor Vítěz, za protektorátu II. zástupce generálního inspektora Vládního vojska (generál III. třídy), angažoval se i publicisticky. Odsouzen na 4 roky.

  • brigádní generál Jan Obručník, za protektorátu přednosta styčného oddělení generálního inspektorátu Vládního vojska (generál III. třídy), odsouzen na doživotí

  • divizní generál v.v. František Bartoš byl odsouzen k trestu smrti. Podle rozsudku se měl hned v březnu 1939 dát do německých služeb a oznámit Němcům jména neloajálních generálů, měl působit v Technische Nothilfe a podílet se na odesílání českých občanů na totální nasazení do Německa.

Lidová demokracie 14. září 1946

Svobodné slovo 17. září 1946
Souzen byl i bývalý protektorátní ministr vnitra v letech 1939-42, gen. četnictva Josef Ježek. Národním soudem byl v roce 1947 obvinění zproštěn. Přesto byl znovu před soud postaven v roce 1954 a odsouzen k 25 letům žaláře, v roce 1960 propuštěn na amnestii.

Někteří bývalí armádní nebo četničtí plukovníci a generálové ve výslužbě byli za protektorátu sdruženi v kolaborantském Českém svazu válečníků (ČSV). Podle stanov svazu měli členové „pěstovati styky s kamarády říšskoněmeckými a objasňovati vlastnímu členstvu světový názor národa německého“. Pečovat měli o „upřímnou oddanost k Říši“ a „branné moci říšskoněmecké“. Členstvo se „stavělo výhradně a věrně za Vůdce a říšského kancléře Říše Velkoněmecké Adolfa Hitlera“, zdravit se měli „árijským pozdravem, tj. vztyčením pravé paže po celé její délce se semknutými prsty, dlaní otevřenou v prodloužené linii paže před tělem...“. Vedoucí ČSV během války několikrát Němcům navrhovali vytvoření českých dobrovolnických jednotek pro boj na východní frontě. Oba vedoucí ČSV byli po válce odsouzeni k trestu smrti.

  • plukovník četnictva v.v. Otto Bláha, za okupace povýšen na generála v.v, vedoucí ČSV v letech 1941-43, místopředseda Českého svazu pro spolupráci s Němci. Po válce Národním soudem odsouzen k trestu smrti a 21. ledna 1946 popraven

  • divizní generál v.v. Robert Rychtrmoc, 16. července 1943 jmenován Emanuelem Moravcem vedoucím ČSV. Po válce odsouzen Národním soudem k trestu smrti a 21. ledna 1946 popraven

  • major generálního štábu Gustav Mohapel, zástupce vedoucího Rychtrmoce, vedl časopis ČSV zvaný „Kamarádství“, po válce odsouzen 21. ledna 1946 k 25 letům těžkého žaláře

  • brigádní generál v.v. Ladislav Forbelský, člen vedení ČSV, po válce odsouzen mimořádným lidovým soudem 27. června 1946 k pěti letům vězení, zemřel již 1. září 1946.

Svobodné slovo 22. ledna 1946


[1] viz P. Šrámek: Českoslovenští vojáci v domácím odboji a Československá generalita v roce 1938
Vojtěch Šír - 11. 8. 2008