2cm VKPL vz. 36 Oerlikon

2cm VKPL vz. 36 Oerlikon
Stanislav Zlámal - 12. 5. 2009 - 212.47.24.*

Dobrý den, chtěl bych se vás zeptat na technické parametry VKPL Oerlikona ráže 20 mm používaného naší armádou v r. 1938. Zajímala by mě třeba kadence, dostřel atd. Předem děkuji Stanislav Zlámal

Jelikož k problematice této zbraně není na českém internetu mnoho zmínek, dovolím si odpověď pojmout trochu šířeji.

Historie v čs. armádě

Peripetie, které provázely rozhodování armády o doprovodné zbrani pěchoty, sloužící k obraně proti obrněným a vzdušným cílům by byly na samostatný článek, omezím se tedy zvláště na 2. polovinu 30. let, kdy již názory vojenských orgánů vykrystalizovaly do konečné podoby. Jen zmíním nákup 19 kusů 20mm kulometů Becker z Německa v roce 1919, nadlouho se jednalo o jediné velkorážové kulomety v čs. armádě, ovšem uložené pouze ve skladech.

Čs. armáda v souvislosti se zhoršující se mezinárodní situací pomalu začala pociťovat absenci zbraně, která by vyplňovala mezeru mezi běžnými pěchotními kulomety vz. 26 a vz. 24 a protiletadlovými kanony vz. 22 ráže 8,35 cm. Ve výzbroji chyběla zbraň, která by mohla zasahovat proti letadlům ve výškách 600 až 1500 metrů, kde již byly kulomety málo účinné a děla byla nepoužitelná pro velkou úhlovou rychlost cíle.

První kontakt Oerlikonu s čs. armádou nastal v roce 1925. Hlavní štáb specifikoval 20 mm kulomet jako zbraň primárně určenou proti obrněným cílům, až druhořadým určením byl boj proti letadlům. V tomto okamžiku vstupuje na scénu firma Oerlikon, která předvádí zbraně Semag (což jsou vylepšené licenční kulomety Becker, viz níže). Při zkouškách sice zklamaly, ale jejich zkoušky včetně dalších vylepšení a typů pokračovaly několik dalších let (1928, 1932, 1933, a 1934). Ve Zbrojovce Brno byly sice od poloviny 20. let velké kulomety vyvíjeny, ale bez výsledku zavedení do výzbroje. Nejdále se zavedení blížil 15 mm hrubý kulomet (tovární označení ZB-60) ve 2. polovině 30. let, ale neutěšená situace v jeho vývoji nedávala mnoho nadějí na brzké zavedení do výzbroje. V únoru 1935 konaná porada hlavního štábu neviděla tedy jiné východisko než nakoupit zbraně v zahraničí a volba padla dle zkušeností na firmu Oerlikon. Ta ještě předstoupila v dubnu s vylepšeným typem 28/29 a tak v květnu 1935 byla předložena objednávka na 12 kusů a v červenci téhož roku bylo objednáno dalších 128 kusů. Dalších 60 kusů bylo zakoupeno na konci roku 1936. V lednu 1937 pak následovalo zavedení do výzbroje čs. armády pod označením 20mm kulomet vz. 36 (zde je zajímavé, že objednané kusy již měly označení vz. 35, to se muselo měnit nebo zakrýt) s určením pro nově vytvářené roty VKPL. Další objednávky u Oerlikonu následovaly až v roce 1938 - v lednu to bylo 27 kusů a pak v červenci a září dalších 27 kusů, z těchto objednávek se však část do září do ČSR nedostala a po Mnichovu byly objednávky stornovány. 
Od konce roku 1935 se současně řešila i otázka nákupu výrobní licence, ovšem bezúspěšně, licenční práva byly prodány pouze k výrobě munice. Základní dotace munice byla dodána společně s kulomety již ze Švýcarska, domácí výrobu měly zajišťovat firmy Zbrojovka Brno a Sellier a Bellot.

Technický popis

Prvotní konstrukci zbraně vyvinul ještě za první světové války Reinhold Becker, licence byla po válce prodána do Švýcarska firmě Semag, která byla krátce nato koupena firmou Oerlikon. Firma Oerlikon zbraň značně upravila a zlepšila, vznikl tak velice slavný kulomet, který můžeme nalézt v různých provedeních na všech bojištích druhé světové války u téměř všech válčících stran.

Zbraň se přepravovala na dvoukolovém podvozku buď tažena obsluhou nebo vezena na nákladním automobilu. Tím byl nejčastěji lehký nákladní automobil Tatra T-82(1), méně byl využíván i střední nákladní automobil Tatra T-85. Možností byla i přeprava koňmo nebo v rozloženém stavu na 10 částí o maximální hmotnosti 49 kg, ty ale čs. armáda nepoužívala. Kola byla dřevěná loukoťová, ovšem v České republice zachovaný kus, který je v současnosti vystaven ve VHÚ pod Žižkovem (viz foto), má kola ocelová s gumovou bandáží. Podstavec se skládal ze tří ramen, která tvořila při dopravě jeden celek a zároveň oj. Při přechodu do bojové polohy se ramena roztáhla po 120° a tak tvořila podstavec, následně se demontovala kola. Střelec seděl na sedačce spojené s otočnou horní lafetou. Pro usnadnění udělování náměru měl kulomet dva vyvažovače s plochými pruži­nami. Pro míření mohla obsluha použít klasic­ká mířidla, na vzdušné cíle zaměřovač vz. 36 a na pozemní záměrný dalekohled vz. 36 s dvoj­násobným zvětšením. Střelba mohla být vede­na dávkami i jednotlivými ranami. Zbraň zásoboval municí jednořadý plechový zásobník nasazovaný shora o kapacitě 15 nábojů. V pouzdře zásobníku se nacházely otvory umožňující kontrolu počtu zbý­vajících nábojů po třech kusech. Používalo se pět druhů střeliva, základními typy byly průrazné a nárazové střely (ostrý tříštivý granát vz. 35 se stopovkou a autodestrukcí).

Základní obsluhu zajišťovalo sedm mužů - velitel roje, střelec, nabíječ, dva pomocníci a dva nosiči. K sestavě kulometného roje připadal ještě cyklista a dva pozorovatelé.

Plánováno bylo použití i jako leteckého kanonu pro stíhací letouny Bk-534 a výhledově i pro připravovanou stíhačku B-35, respektive B-135.

Nasazení v čs. armádě

V září 1938 tvořil 2 cm velký kulomet proti letadlům vz. 36 páteř protiletadlové obrany pluků. Ve výzbroji čs. armády se nacházelo v září pravděpodobně 227 kusů (k 1. březnu 1939 je uváděno 229 kulometů a 1,7 milionu kusů munice). Jednotky čs. armády tímto dostaly účinný prostředek pro boj jak proti vzdušným, tak i po­zemním cílům.

Teritoriální obrana proti letadlům (TOPL) byla umístěna ve vnitrozemí a zajišťovala obranu průmyslových oblastí, dopravních uzlů a muničních skladů. Pod TOPL spadalo 88 VKPL vz. 36 v 11 rotách VKPL. Rozdělení protiletadlových kulometů dle armád bylo následující:
I. armáda
Obvod OPL "A" - Praha/Hostivice
  • rota VKPL 2 
  • rota VKPL 3 
Skupina OPL X/154 - Chotěboř
  • rota VKPL 1 
  • rota VKPL 4 
II. armáda
Skupina OPL Hranice
  • rota VKPL 14 
IV. armáda
Skupina OPL VI/152 - Vyškov
  • rota VKPL 5 
  • rota VKPL 16 
Skupina OPL V/152 - Bohuslavice
  • rota VKPL 9 
  • rota VKPL 11 
III. armáda
Skupina OPL X/153 - Nováky
  • rota VKPL 8 
  • rota VKPL 10 

Armádní obrana proti letadlům (AOPL) byla rozmístěna v pohraničí a podléhala příslušným vojenským útvarům. Pod AOPL spadalo 16 rot VKPL, tedy 128 VKPL vz. 36. Polovina z těchto rot byla přidělena rychlým divizím, 3 roty hraničářským plukům (HP 4, 18 a 19), 1 rota
velitelství I. armády, 2 roty velitelství IV. armády a zbylé 2 roty byly na Slovensku. Opět uvedu rozdělení dle armád:
I. armáda
  • rota VKPL 15 - Kutná Hora (SV I.armády)
  • rota VKPL HP 18 - prostor opevnění
  • rota VKPL HP 19 - prostor opevnění
II.armáda
  • rota VKPL HP 4 - prostor opevnění
III.armáda
  • rota VKPL 12 - Sv. Kríž nad Hronom
  • rota VKPL 13 - Zvolen
  • rota VKPL 83 a 87 - 3. rychlá divize Levice
IV.armáda
  • rota VKPL 6 a 7 - Brno (SV IV.armády)
  • rota VKPL 81 a 85 - 1. rychlá divize Pacov
  • rota VKPL 82 a 86 - 2. rychlá divize Jaroměřice nad R.
  • rota VKPL 84 a 88 - 4. rychlá divize Soběslav

Každá rota dle tabulek sestávala ze 120 osob, měla 8 VKPL a 25 automobilů, velitelem byl štábní kapitán pěchoty. Rotu tvořily dvě čety, z nichž každá měla dva roje po dvou zbraních, dále spojovací roj a pomocné družstvo.

Po okupaci zbraně zabavila německá armáda, pouze 62 kusů se nacházelo k 15. březnu 1939 na Slovensku a tento počet tedy i nově vzniklé armádě Slovenského štátu zůstal. Některé měly být použity i ve Slovenském národním povstání a i po válce byly krátce ve výzbroji čs. armády.

Technická data 2cm VKPL vz. 36 


2cm velký kulomet proti letadlům vz. 36  
 poznámka
 Ráže   20 mm
 
 Délka zbraně
 2055 mm
 
 Délka hlavně
 1400 mm
 drážkovaná část 1246 mm
 Náměr   -15° až +85°  uváděno i -8° až +85°
 Odměr   s koly
 60°  
 na podstavci
 360°  
 Úsťová rychlost
 830 m/s
 
 Účinný dostřel   výškový
 1100 m
 maximální 3700 m 
 dálkový  2500 m
 maximální 5000 m
 Hmotnost zbraně
 62 kg
 
 Hmotnost lafety s koly
 233,15 kg
 
 Hmotnost střely
 0,12 kg
 
 Kadence   teoretická  280 ran/min

 praktická  120 ran/min
 
 Nábojů v zásobníku
 15  
 Munice   20 x 110RB
 
 Obsluha   4 muži
 
 Cena zbraně
 185 000,- K
 cena k 15. 3. 1939

Fotografie zbraně dostupné zde na Frontě:

Poznámka na konec

Ve výsledku ovšem ani ráže 2 cm nebyla posledním doplněním protiletadlového dělostřelectva, které se uskutečnilo před Mnichovem. Stále ještě velká mezera mezi 2cm kulometem Oerlikon a 8cm kanonem Škodovky vz. 37 (ráže 7,65 cm) bylo potřeba vyplnit. Jelikož se domácí průmysl nedokázal s tímto problémem plně vypořádat (systém 4 a 4,7cm děl ze Škodovky byl stále pouze poloautomatický), nastoupil nákup v zahraničí, konkrétně 4cm automatického kanonu Bofors. Jeho dodávky se však již nestihly realizovat.

Prameny:

Poznámky:

(1) Tatra T-82

Prototyp byl vyroben v roce 1935, v roce 1936 pak byla vyrobena série 294 ks nákladních automobilů dle obj. č.j. 5304 taj. V/3 odd. 1935 (ev. č. 5072, 5124 až 5192 a 5513 až 5737).
Uvezl náklad až 2000 kg po silnicích, poháněl ho vzduchem chlazený motor Tatra 82 typu boxer o objemu 2490 cm3 (
vrtání válců 90, zdvih 98 mm), při 3500 ot./min dával výkon 55 ko (40,4 kW), pohon 6×4. Vybaven byl převodovkou se 4+1 rychlostmi s redukcí (8+2), měl uzávěrky diferenciálů a vybaven byl i navijákem o tažné síle 2500 kg. Pohotovostní hmotnost bez osádky a navijáku dosahovala 3150 kg, max rychlost na silnici byla 45 (uváděno i 70) km/h.
Martin Vlach - 27. 5. 2009

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.