Ženy ve válce
|
|
|
|---|---|
|
ne nezastavila je ani palba kulometů, dokonce ani dělostřelectvo-samozřejmě že si vybralo svou daň. Až pak je napadlo použít Flak a tím je odrazili, oni vlastně nevěděli že to byly baby(byla noc). Teprve až ráno zjistili účinky flakové palby a taky že nebojovali proti chlapům |
|
|
|
|
fusilier napsal v č. 148: He?"Ty ženské útočily tak fanaticky že je zastavili až palbou z 2 cm Flaku 38."  To je jako palba ze zbraní běžné ráže nezastavila |
|
|
|
|
|
Můj stryk sloužil za války u Wehrmachtu (ne že by chtěl, ale bo musel protože byl prajzak a na ty se vztahovala voj. povinnost). Byl kulometčik a vyprávěl mi, jak na ně jednou útočil ruský ženský pluk. Úplně ty baby zmasakrovali. Ty ženské útočily tak fanaticky že je zastavili až palbou z 2 cm Flaku 38. Odehrálo se to někde pod Leningradem. |
|
|
|
|
Gryzlov (127): To byla většinou skutečně jen otázka okolností - když se fronta ustálila, tak měli i prvosledoví dost času na rabování a jiné "excesy"(viz třeba Podkarpatskou Rus nebo Liptovský Mikuláš. Jak praví lidová moudrost: Příležitost dělá zloděje. Kromě toho, jednotky se často střídaly, ani v Rudé armádě nebyl nikdo v permanentně v první linii (snad s výjimkou trestných oddílů). |
|
|
|
|
Jamamoto: (136) Nehledám skrytý význam, jen jsem si dovolil s trochou hnidopichu napsat to, co jsem napsal.  Ovšem jestli v tom hlednáš nějaký můj skrytý význam či můj úmysl na tebe ponouknout, tak v tom opravdu není. |
|
|
|
|
BRUNNER napsal v č. 133: Ani bych se nedivil ,u SS a WH bylo možno čekat cokoliv..."Tam sa rozdávali železné kríže..." |
|
|
|
|
curahee(128): No, asi máš pravdu. takovéhle trestání vypadá hodně barbarsky, asi si to ani nedokážem představit, ale asi to prostě jinak nešlo. |
|
|
|
|
|
Gryzlov(127): No, je možné, že jsem si to v hlavě otočil, tu historku jsem slyšel jako malej kluk, ta paní už je dávno v pánu. Na druhou stranu se tohle mělo odehrát krátce po konci války, docela bych věřil tomu, že tehdy byli zdivočelí všichni. |
|
|
|
|
|
Dzin(129): Pokud v tom hledáš nějakej skrytej význam, tak marně. Ten přízpěvek byl trochu o něčem jiném. Rozhodně ne na téma, kdo za to může. Jinak si tam třeba doplň nacistická. Pravda to je, souhlasím, ale jak jsem psal, mluvil jsem o něčem jiném. |
|
|
|
|
curahee napsal v č. 128: Bylo to hlavně na nátlak Wehrmachtu, že byl postaven před vojenský soud. U soudu se však hájil, že byl rozhořčen tím co židi provedli jeho zemi a byl zproštěn....."Dost zvláštní je případ ze září 39,kdy v Polsku SSman upálil v kostele třicet Židů,a posléze vyfasoval převelení k jiné jednotce."  |
|
|
|
|
Gryzlov napsal v č. 127: "Naopak nejhorší byl druhý sled, který měl čas na všechno a tudíž raboval a dělal vůbec bordel a navíc jeho vojáci měli velmi pochybný původ i minulost." Mému dědovi sebral koně už první sled.  Ovšem nejlepší příběh jsem slyšel v nějaké vesnici na jižní moravě. Když odešli němci, místní NV a komunisti nastoupili s kapelou aby osvoboditele uvítali. Po nějakém čase přijel žebřiňák tažený oslem a na něm asi desítka úplně vožralých rusů. Ti okamžitě uvítací výbor okradli o hodinky, boty a jiné cennosti, nechali si donést demižóny vína a slivovice a na odjezdu sebrali kapele trubku a buben na což pak po cestě vydávali různé zvuky. |
|
|
|
|
|
curahee napsal v č. 128: To se praktikovalo dokonce i nedávno. Někdy v 80tých letech ruský voják znásilnil jakousi doktorku, která ho vzala na stopu do auta někde v okolí Milovic. Naše policie ho chytla ale jako nedotknutelného ho předala sovětské vojenské policii. Ti SNBáci pak potvrdili, že velitel poté co se seznámil s důkazy nechal toho vojáka na místě zastřelit. "Něco podobného mi řekla i babička, u nich ve vesnici znásilnil nějaký ruský voják děvečku,a byl za to na náměstí svým důstojníkem okamžitě zastřelen." |
|
|
|
|
|
Gryzlov: (127) Takhle jsem to slyšel také. Je ale zajímavé, že úplně stejně popisovala babička (Stříbro) chování Američanů. Bojová armáda prý byly skvělý kluci, ale když přišla okupační, tak to byly "samý kšeftaři co chtěli co nejvíce vidělat". Nějaké znásilňování apod. to ne, ale různý černý obchod, braní suvenýrů atd. Tedy základní schema chování bylo podobné, ale Sověti se chovali daleko tvrději. |
|
|
|
|
|
Jamamoto: (126) Ne Hitlerova zvěrstva. Nacistická zvěrstva. Normálně bych na to nereagoval, ale zůčastňuji se debaty, kde většina hájí názor, že za vše byl odpovědný jen Hitler a tudíž kdyby nebylo jeho, žádná zvěrstva by se nekonala a vše by se normalizovalo a podobné nesmysly. |
|
|
|
|
|
Jamamoto napsal v č. 126: "Ona to oznámila jejich důstojníkovi. Ten si nechal své lidi nastoupit a vojáka, u kterých byli hodinky nalezeny, namístě zastřelil. " Něco podobného mi řekla i babička, u nich ve vesnici znásilnil nějaký ruský voják děvečku,a byl za to na náměstí svým důstojníkem okamžitě zastřelen. Podle mne jediný způsob,jak ve válečných stavech udržet disciplínu,kárná řízení a domlouvání nejsou k ničemu,je to i odstrašující příklad pro druhé. Docela by mě zajímalo,jak tyto excesi řešili Němci?Dost zvláštní je případ ze září 39,kdy v Polsku SSman upálil v kostele třicet Židů,a posléze vyfasoval převelení k jiné jednotce. |
|
|
|
|
Jamamoto napsal v č. 126: "Onen důstojník jí snad řekl, že jeho vojáci musí být civilizovaní a musí si udržet kázeň a že, kdyby tam byli vojáci z první linie, mohlo to dopadnout hůř." Jo zastřelení - to byl jeden ze způsobů, jak udržet disciplínu. Je hodně případů, jak tohle řešili důstojníci RA. Něco podobného nám říkal i profesor na střední, který osvobození prožil v Brně. Ale co se týká prvního a druhého sledu, tak to jsem slyšel trošku jinak. První sled šel vyloženě po Němcích a na rabování neměl moc čas - rychle nabrat zásoby (i něco jiného, to nepopírám) a hurá za fricem. Tedy podle toho, jak moc rychle německá vojska ustupovala . Naopak nejhorší byl druhý sled, který měl čas na všechno a tudíž raboval a dělal vůbec bordel a navíc jeho vojáci měli velmi pochybný původ i minulost. |
|
|
|
|
|
ragaz(116): Dík za zajímavý příspěvek. Muselo dát asi hodně práce, než jsi to sem nadatloval, ale stálo to za to! Osobně si myslím, že Hitlerova zvěrstva byla jednou z příčin, které Německu prohrály válku. Asi málo co je pro vojáka větší motivace k boji , než pohled na vlastní zdevastovanou zemi a zmasakrované krajany. Zajímavá je podle mne otázka, jak by se Rusové na dobytých územích chovali za předpokladu, že by Němci bojovali fér. Jinak , když tu probíhají ty historky: Vzpomínám si na vyprávění jedné staré paní od nás ze vsi. Byla to vdova po českém důstojníkovi, který za války bojoval s obrněnou brigádou v Anglii. Komunisté se jim za to pak odvděčili tak, že jeho poslali do lágru a ona byla "za odměnu" vystěhována do pohraničí. Manžel se jí pak z lágru vrátil domů umřít. Za války byla tato dáma v Praze, kde měli rodinnou vilu. V roce 45 k ní přišli Rusové a snad u ní i pobývali. Jeden voják jí ukradl manželovy zlaté hodinky. Ona to oznámila jejich důstojníkovi. Ten si nechal své lidi nastoupit a vojáka, u kterých byli hodinky nalezeny, namístě zastřelil. Celý život si to pak vyčítala. Onen důstojník jí snad řekl, že jeho vojáci musí být civilizovaní a musí si udržet kázeň a že, kdyby tam byli vojáci z první linie, mohlo to dopadnout hůř. |
|
|
|
|
To je Šiška v sobotním Právu, já mám ty jeho sobotní stránky docela rád. |
|
|
|
|
dokončení: Hlavní objekt pomsty Zatímco tedy mnozí rudoarmějci - což se vysvětluje působením "neosobního násilí války samotné" a nutkáním zacházet se ženami jako se "symbolem porážky nepřítele" -brali zvěrstva jako něco běžného, jako kruté privilegium války, bylo i dost takových vojáků, zvláště z frontových formací, kteří se chovali k německým civilistům s velkou vlídností. Nadvláda a ponižování - to bylo v chování většiny sovětských vojáků k ženám ve Východním Prusku nejzřetelnější. Oběti tak nesly hlavní břímě pomsty za zločiny wehrmachtu v Sovětském svazu. Když počáteční zuřivost vyprchala, bylo sadistické ponižování vidět méně. Po třech měsících, když se Rudá armáda přiblížila k Berlínu, měli její vojáci sklon považovat německé ženy spíše za občasný majetek dobyvatele než za cíl nenávisti, byť pocit nadřazenosti přetrvával. "Příchod Rusů jsme očekávali s hrůzou, lidé si mezi sebou povídali, že znásilňují všechny ženy a odvádějí malé děti," vzpomínala v Crossově knize naturalizovaná Australanka Vera Bockmannová, která pocházela ze Slezska, provdala se před válkou za německého námořníka a žila v Berlíně. "Přímo v naší ulici se usadila rodina, která před nimi utekla ze Slezska. Na cestě jim došly potraviny i síly. Zůstali stát a postupně jim i poslední z uprchlíků zmizel z očí. Apaticky přihlíželi, jak se k nim přibližuje obrněná sovětská nestvůra. Rudoarmějci je však nepostříleli, nerozválcovali pásy svého vozidla ani neznásilnili ženu a děvčátka. Tank zastavil, vojáci vyskákali a - snad nabyli dojem, že členové rodiny zaujímali v hierarchii říše druhořadé postavení -podělili se s nimi o jídlo z vlastních zásob. Nato je posadili na tank a kolonu uprchlíků, v níž se rodina předtím přesunovala, dostihli. Tam se rudoarmějci s německou rodinou rozloučili a popřáli jí šťastnou cestu." V Berlíně byli obyvatelé občas svědky pro Rusy charakteristické směsice barbarství i surovosti, a nečekané, nepředpokládané šlechetnosti. V posledních dnech říše se často opakoval motiv vojáka Rudé armády, jenž znásilnil německou ženu nebo děvče, pak zmizel v ulicích, aby se opět vrátil s jídlem pro ni a nějaký čas ji chránil před pokusy jiných rudoarmějců učinit jí totéž. |
|
|
|
|
|
č. 6: Je pravda, že Stalin Rudé armádě nenařídil, aby se dopouštěla zvěrstev vůči německému obyvatelstvu, neudělal však nic, aby jí v tom zabránil. Až 20. dubna 1945 vydala Stavka jeho rozkaz, který nařizoval vojákům "změnit postoj k Němcům... a chovat se k nim lépe". Nicméně většina vojáků a důstojníků se na to při dobývání Berlína nikterak neohlížela. Ovšem touha po odplatě za německý teror mohla být jen částečným vysvětlením chování Rudé armády - přestože se později právě tento odkaz na pomstu používal jako ospravedlnění. Sovětští vojáci i důstojníci totiž znásilňovali často také Ukrajinky, Rusky, Bělorusky, Polky i další ženy osvobozené z pracovních táborů v Německu. Jakmile vojáci něco vypili, národnost jejich obětí je pranic nezajímala. Odmítnutí zničit sklady alkoholu ve směru postupu Rudé armády bylo zřejmě největší chybou německých vojenských úřadů. Toto rozhodnutí vycházelo z představy, že opilý nepřítel nemůže bojovat - bylo však tragické pro ženskou část populace. |
- Home
- > Diskuzní forum
- > WWII všeobecně
- > Ženy ve válce