Lehké a střední bombardéry

  • Je možné zadat více jmen oddělených čárkou, nebo jen jejich části
Pro přidání nového příspěvku se přihlašte
41-60 z 685
<< 1 2 3 4 5 6 >>
Po
Krojc 23.10.2007 23:08 - č. 1046
Krojc Algernon: V českém překladu Encyklopedie letectví Malcolma V. Lowe-a 2. díl 1939 - 1945 se na straně 82 píše o Fairey Battle:

Skutečný počet vyrobených kusů je předmětem debat, ale podle historických záznamů o jednotlivých letadlech to bylo celkem 2202 kusů, včetně 1029 letounů vyrobených firnmou Austin Motors v Longbridge a 18 letounů vyrobených v licenci belgickou firmou Avions Fairey. Přibližně 360 strojů bylo v Rakousku sestaveno z jednotlivých sad součástek dovezených z Británie.
To Rakousko je tam jako perlička překladatele nebo si Hunové udělali nějaký mezinárodní holding se sídlem ve Vídni a Luftwaffe létala v rámci utajení i s Fairey Battle?

Ono jde v originále asi o Austrálii, ale je to jen můj dohad vycházející z mé znalosti některých překladatelů - zde ing. Marek Týbl.
Tom 19.10.2007 09:01 - č. 1042
Tom Moment, mně nešlo ani tak o výkony motorů, jako o to "okolo". Tj. důkladné zkoušky a na jejich základě naprosto dokonalý servis. Zrovna tak větší poptávky v USA ve výsledku znamenaly propracovanější technologii výroby. V Evropě se to dělalo víc na koleně (RR promine). Jinak samozřejmě první mezi prvními co se obecné použitelnosti týče byl jednoznačně Jupiter.

To s tím servisem se týká i ostatního - vrtulí, přístrojů, podvozků, materiálů, samotné konstrukce letadel...
ja_62 18.10.2007 18:13 - č. 1040
ja_62 A taky je to přibližně všechno co o tom vím, ale právě tohle mi nějak uvízlo, tak jsem se nenechal předběhnout .
Tom 18.10.2007 16:49 - č. 1039
Tom To je velice milé překvapení
ja_62 18.10.2007 16:41 - č. 1038
ja_62
Tom napsal v č. 1036:
"Jediné, co mně napadá, jsou křídla a ocas z B-17, které posloužily pro...? "
No, pokud si to můžu zkusit tipovat, Boeing Model 307 Stratoliner?
Tom 18.10.2007 16:34 - č. 1037
Tom
Algernon napsal v č. 1035:
"Vypadá to, že se poměrně prosadily a osvědčily letouny firmy Lockheed"
Celkem neoddiskutovatelný a nepopiratelný je přínos (samozřejmě mimo šéfkonstruktéra Halla Hibbarda) jejich klíčového technika a konstruktéra C. L. Johnsona. Nebýt jeho (a mladické drzosti), tak by první Electry (resp. Model 10 a jeho následníci) měly (zřejmě) potíže se směrovou stabilitou a těžko by se mohly tak razantně prosadit.

Ale znovu a znovu je potřeba připomínat obrovský kus práce, který udělali koncem 30.let producenti motorů v USA ve věci zlepšování výroby, spolehlivosti, zkoušek, ošetřování a servisu. Tohle myslím nemělo ve světě obdoby (RR promine)
Tom 18.10.2007 16:24 - č. 1036
Tom
Algernon napsal v č. 1035:
"Což, jen tak mimochodem, byla čestná výjimka (potvrzující pravidlo), protože tyto stroje se nadmíru osvědčily — jiné adaptace se vesměs příliš nevytáhly…"
Zajímavé je ale taky to, že se nechytily ani opačné "adaptace" - tedy z bombarďáku udělat dopraváček. Jediné, co mně napadá, jsou křídla a ocas z B-17, které posloužily pro...? (otázka za pět set )
Tom 7.10.2007 20:58 - č. 1033
Tom
Algernon napsal v č. 1031:
"Je to jen plácnutí do vody, ale… Zkusil bych výšku kolem 6000 m"
Vydrž, musím si to přivézt
Tom 7.10.2007 20:50 - č. 1032
Tom
Algernon napsal v č. 1031:
"prostě mne jen překvapouje, že se u A-304 uvažovalo o verzi s ještě slabšími motory."
Skoro bych se vsadil, že jeden z hlavních důvodů byla prostě i popularita motorů Castor. Nezapomínej, že nemuselo jít ani tak o plnokrevný bombardér, jako spíš o stroj pro výcvik posádek - nic podobného u nás ještě nebylo.
guano 5.10.2007 16:07 - č. 1030
guano Možná zajímavé informace o službě Ju 86 v SAAF, kterou zmiňuje Krojc v článku o jihoafrických radarech www.fronta.cz/vlastni-radar-v-jihoafricke-unii

SAA (South African Airways) objednaly před válkou 17 kusů Ju 86 Z-3 a Z-7 v civilní, linkové úpravě. První stroje začaly přicházet počátkem roku 1937. SAAF zakoupila jeden Ju 86 K-1 ve vojenské úpravě za účelem vyhodnocení jeho vlastností (registrace ZS-ANI, pojmenovaný "Lady Ann Barnard")

Ju 86 Z od SAA byly koncem roku 1939 zrekvírovány do služeb SAAF a vybaveny po vzoru Ju 86 K-1 bombovými závěsy a některé i 0.303 Vickersy v horních střelištích.

18. září 1939 byly vytvořeny čtyři squadrony vybavené každá třemi Ju 86 Z, šesti důstojníky a dvanácti členy mužstva. Byly to squadrony:

13. sqdn., sformována v Durbanu
14. sqdn., Port Elizabeth
15. sqdn., Kapské Město
16. sqdn., Walvis Bay

2.12.1939 objevil 100 mil jižně od Cape Point jeden Ju 86 od 15. sqdn německý parník "Watussi" (9552 BRT).
Poté, co letoun (za jehož řízením seděli Fl/Lt H.Q. Boshoff a P/O T. Uys) shodil dvě pumy, kapitán Stamer
nařídil zapálit a opustit loď. Později ji dorazil bitevní křižník Renown.

Koncem listopadu 1939 se 13. sqdn. a 14. sqdn. přetvořily na 31. sqdn. a začátkem prosince
15. sqdn. a 16. sqdn. na 32. sqdn. V květnu 1940 byly Ju 86 nahrazeny u těchto squadron Ansony a Junkersy
byly předány 12. sqdn. S ní se 10 z nich zúčastnilo války ve východní Africe proti Italům, jeden flight z této
squadrony prováděl pobřežní hlídkování v oblasti Dar-Es-Salaam - Mombassa. Koncem roku 1940 byly Ju 86 opět třeba na frontě, v hlídkování je nahradil 34. flight s Ansony.

1. května 1941 předává 12. sqdn. svých zbývajících 8 Ju 86 a dva Marylandy 16. squadroně (vznikla vlastně jen přečíslováním z 12. na 16.). 12. sqdn. byla znovuvytvořena pro službu v severní Africe a vyzbrojena Marylandy Mk. II.
22. srpna 1941 se z 16. sqdn. stává 35. flight a v červnu je přezbrojen na Blenheimy Mk. IV.

1. července 1942 vzniká v Durbanu z 31. flightu 22. squadrona a je vyzbrojena Avro Ansony a třemi Ju 86 se serialy 646, 649, 657. V srpnu 1942 přicházejí první Ventury Mk.I a squdrona je brzy kompletně přezbrojena na Ventury.

Poté jsou zbývající letuschopné Ju 86 přesunuty k transportním úkolům. Poslední byly vyřazeny v srpnu 1945.
Tom 3.10.2007 14:59 - č. 1028
Tom
Algernon napsal v č. 1026:
"O tom níže zmíněném Letovu Š-49 bys něco neměl?"
Tiše doufám, že něco bude v druhém díle "Prototypů 1938". Ten má být o B-158, E-51 a Š-50. Když u A-304 bylo celkem široce pojato pojednání o vývoji "okolních" typů a taky o A-302, tak si myslím, že se o Š-49 něco dozvíme. A jestli ne, na jaře otevřou NTM
Tom 3.10.2007 14:56 - č. 1027
Tom Z technického popisu A-304: Super Castor I-MR je devítiválec s 316 kW (udává se i 294 kW, patrně v mírně odlišné verzi) ve výšce 1750m, zdvihový objem 18,8l, hmotnost 340 kg, redukční poměr 3:2, startéry (na sériových A-304) byly na stlačený vzduch.
U Rk-17 Kučera uvádí jen 257 kW.

Němečka máme oba
Tom 2.10.2007 20:41 - č. 1025
Tom
Algernon napsal v č. 1023:
"Max. rychlost ve vodorovném letu — 558 km/h Cestovní rychlost — 511 km/h"
To je poměrně nevelký rozdíl...není náhodou udána výška? Že bychom se podívali do grafů, co tam ten motor "uměl"?
Tom 2.10.2007 20:32 - č. 1024
Tom
Algernon napsal v č. 1022:
"No, ony i ty ostatní skončily jen jako projekty, na papíře… "


Ing. Pavel Kučera ve skvělém dílku www.fronta.cz/kniha/kucera-ceskoslovenske-pr... píše, že podle specifikací MNO (č.j. 23-302 dův. III/3.36) z ledna 1936 Aero navrhlo toto:

A-206: dvoumotorový třímístný zvědný dolnoplošný bombardér v liniích A-204 s motory Walter Mercury (uvedeno počeštělé Merkur) po 588 kW, se vzlet. hmotností 5900kg, rychlost 440 km/h v 4400 m, dostup 8500m
A-302: jednomotorový dvoumístný bitevní dolnoplošník s motorem HS 12 Ycrs se zatahovacím podvozkem a dvojitou SOP
A-300: "stará známá", Aerovka nabízela v r. 1936 i jeho celokovovou verzi
A-304: dvoumotorový dolnoplošník se dvěma motory W. Sagitta (možnost zástavby Rk-17 nebo Super Castor) a dvojitou SOP, při prázdné váze 4080 kg měla být dosahovaná rychlost 360 km/h v 3700m
A-404: jako vývoj A-304 byl v roce 1938 projektován stroj se dvěma motory Sagitta.

Jaksi "mimo soutěž" byl nabízen i A-208, dvoumotorový letoun se dvěma Minory o 95 k, s určením jako turistický, lehký dopravní a cvičný letoun.

Ke všem uvedeným typům jsou v knize vytištěny originální výkresy, některé typy se dostaly až ke zkouškám modelů v aerodynamickém tunelu.

BTW: tamtéž se píše i o porovnávání A-204 a Airspeedů Envoy, s tím, že je poukazováno na jihoafrickou objednávku Envoyí ve verzi "Convertible", tj. strojů přizpůsobených k zástavbě vojenského vybavení - střelecké věže, pevné výzbroje.
Tom 1.10.2007 10:14 - č. 1021
Tom Tak bohužel firma Beneš-Mráz v Chocni tyhle své projekty brala jen jako cvičení. Nikdy se vážně neuvažovalo, že by se opravdu stavěly. Myslím, že dokonce ani nebyly odeslány oficiální nabídky pro MNO.
Krojc 26.9.2007 22:03 - č. 1018
Krojc Dva dotazy na stejné téma zadává toliko slabomyslný nebo senilní bambula. Ani za jednoho se zatím nemám. Měl jsem na mysli
Krojc napsal v č. 1016:
"dotazy, které "netáhnou"..."
na jiná témata. Čili nedivím se, že se na ně nikdo nechytne, toliko otcovsky starostlivý a ochotný admin .
Krojc 26.9.2007 16:43 - č. 1016
Krojc
Tom napsal v č. 1015:
"Stačilo se tu zeptat nahlas"
Já se občas hlasitě a veřejně zeptám, leč kromě egliho se mi mnoha ohlasů nedostalo . Asi jsou to dotazy, které "netáhnou"...
Krojc 25.9.2007 09:43 - č. 1014
Krojc Karaya1: já to věděl, já to tušil, že přece jen něco vyhrabeš! Hlavně že pozitivně víme, že tam opravdu v inkriminovaném období ty dva hlavní typy Junkersů fungovaly. Díky!
karaya1 24.9.2007 21:34 - č. 1013
karaya1 Krojc: k těm Ju 52 v Jihoafrické Unii jsem našel pouze to, že exempláře pro SAA (verze Ju 52/3m ge) postrádaly první okno za kokpitem a motory byly instalovány rovnoběžně s trupem (ne v obvyklém úhlu 6° "ven"). Jinak všechny publikace mlčí.

btw, Ju 52/3m ge sloužil i Američanům - za války vozil po Americe a Antilách zásoby. Ekvádorci v září 1941 zrekvírovali dvě Ju 52, jednu dostali na začátku roku 1942 Amíci a označili ji C-79.
guano 7.3.2007 08:54 - č. 1012
guano Pro firmu M&M dělali i Němci - museli ale mít jasně označená letadla značkou M&M....
41-60 z 685
<< 1 2 3 4 5 6 >>
Po