Sovětské letectvo v prvních dnech války

Autor: Josef Jaroš | Datum: 12. 2. 2001

Sovětské vzdušné síly zaznamenaly od roku 1933 až do června 1941 prudký nárůst. Rostl počet vyrobených letadel i počet vojáků sloužících u letectva. V roce 1937 sloužilo u letectva více než 100 000 mužů, z nichž bylo asi 7000 pilotů. Do roku 1939 pak početní síla narostla až na 150 000 mužů, z nich pak asi 10 000 pilotů. Lidový komisař obrany maršál Kliment J. Vorošilov hlásil nárůst stavu sovětských vzdušných sil o 138%. V roce 1940 už dosáhla síla personálního stavu celých 200 000 mužů, v červnu 1941 pak téměř 500 000 vojáků.

Jedna věc je však kvantita a druhá kvalita. Sovětům se zásadně nedařilo získat kvalifikovaný personál. Z mnoha absolventů Osoaviachimu se kvalifikovalo jen 3 500. Snaha maršála Vorošilova zvednout počet kvalifikovaných, vedla ke snížení doby výcviku, což se pochopitelně okamžitě projevilo na zhoršení výkonnosti.

V lednu 1941 byla doba služby u letectva prodloužena z dosavadních 3 let na 4 roky. Mnozí sovětští důstojníci, i ti, kteří byli vyřazeni ze služby během čistek, byli znovu povoláni jako záložníci. Velký důraz byl kladen zejména na zálohu pilotů. V roce 1939 totiž vrchní velení letectva vzneslo požadavek, aby na každého pilota v aktivní službě bylo 5 letců v záloze!

Pochopitelně, mimo zkvalitnění a zvýšení počtu lidského potencionálu v letectvu, bylo třeba se věnovat i zvýšení technické úrovně letadel a výraznému zvýšení výroby.

V roce 1939 rozhodl výbor obrany při radě lidových komisařů vybudovat 9 úplně nových továren na výrobu letadel a 7 závodů na výrobu leteckých motorů. V průběhu roku 1940 bylo na leteckou výrobu převedeno navíc ještě 7 automobilek. Podle plánu se mělo v roce 1941 vyrábět 50 letadel denně a výrobní kapacita továren měla vzrůst o 66% a samotný počet leteckých závodů se měl zdvojnásobit.

V rámci rozhodnutí o přezbrojení letectva novou bojovou technikou byla vypsána soutěž na výrobu stíhacích, bitevních i bombardovacích letounů, které by nahradily zastarávající stíhačky Polikarpov I-15, I-16 a I-153, jakož i bombardéry TB-1 a TB-3.

V polovině roku 1940 se dokončoval vývoj moderních stíhačů LaGG -3, konstruktérů S.A. Lavočkina a V.P. Gorbunova, MiG-3 A.I. Mikojana a M.J. Gurjeviče a Jak-1 Jakovlevovy konstrukční dílny a bitevních Petljakov Pe-2, či Iljušinův Il-2. Ani u jednoho z vyjmenovaných typů však v roce 1940 nebyla zahájena sériová výroba. Sovětské letectvo v tomto období získalo pouhých 20 MiGů -3, 64 Jak-1 a 2 Pe-2.

Nakonec však díky zvýšení výroby začátkem roku 1941, bylo k 22. červnu tohoto roku k dispozici 1289 MiG-3, 322 LaGG-3, 355 Jak-1, 485 Pe-2 a 249 Il-2. Tyto počty přesto tvořily jen asi 21% celkového stavu vzdušných sil, ostatní pak byly zastaralé typy letadel.

V rámci zvyšování početní síly letectva došlo zároveň i v červenci 1940 k jeho zásadní reorganizaci. Ze současných leteckých brigád se staly divize, rozdělené ještě na pluky.

Frontové letectvo bylo rozmístěno po vojenských okruzích a bylo též rozdělené do divizí. K červnu 1941 mělo asi 9 bombardovacích, 18 stíhacích a 34 smíšených leteckých divizí. Smíšená divize se skládala ze 4-5 pluků a měla spolupracovat s vševojskovou armádou.

Ke střeleckým, mechanizovaným a jízdním sborům se přidělovalo sborové letectvo, které mělo 95 oddílů a sloužilo jako spojovací a kurýrní letectvo.

Složení jednotlivých leteckých pluků bylo podle tabulek takovéto :

  • stíhací pluk se skládal ze 4 letek, majících 60 letadel
  • bitevní pluk z 5 letek, majících 60 bitevních a 3 kurýrní stroje
  • bombardovací pluk z 5 letek, taktéž každá po 60 letadlech.
V předvečer německého útoku zaujímaly stíhací pluky 42%, bombardovací pluky 45% a bitevní, průzkumné a ostatní pluky 13% celkového sovětského letectva. Ve výzbroji byly stíhačky I-16, I-15, I-153 a také Jak-1, MiG-3 a LaGG-3, dále bombardéry TB-1, TB-3, DB-3, DB-3f, SB a Pe-2 a průzkumné letectvo používalo zejména stroje R-5.

Velitelé sovětského letectva v západních okruzích v prvním období války

Vojenský okruh Front (od 23.6) Velitel letectva Směr (od 10.7.) Velitel letectva
Leningradský Severní gen. A.A. Novikov Severozápadní gen .A.A. Novikov
Pobaltský zvláštní Severozápadní gen. A.P. Ionov
od 1.7. 1941
gen. T.F. Kuzevalov
   
Západní zvláštní Západní gen. A.I. Tajurskij
od 2.7. 1941
plk. N.F. Naumenko
Západní plk. N.F. Naumenko
Kyjevský zvláštní Jihozápadní gen. J.S. Ptuchin
od 1.7. 1941
gen. F.A. Astachov
Jihozápadní gen. F.J. Falalejev
Oděský Jižní gen. F.G. Mičugin
od 27.6. 1941
gen. P.S. Šeluchin
   

Luftwaffe v plánu Barbarossa

Hlavní úkoly německých vzdušných sil luftwaffe při zahájení plánu Barbarossa navazovaly na postup pozemního vojska a musely být v souladu s jeho strategickými cíli. Znamenalo to tedy zničení sovětského letectva na zemi i ve vzduchu a podporu pozemních vojsk přímým i nepřímým způsobem.

Vojska německého wehrmachtu byla rozdělena na tři skupiny armád, každá skupina získala jednu leteckou armádu (luftflotte). Skupina armád Nord měla 1. leteckou armádu, skupina Mitte 2. leteckou armádu skupina armád Süd 4. leteckou armádu. Ke skupině armád Nord později ještě přibyla 5. letecká armáda pro prostor Norska.

Síla, která stála 22. června proti letectvu SSSR je podrobně popsána zde.

Tyto německé letecké síly tedy vyčkávaly, až jim bude udělen rozkaz a ony budou moci smést sovětské letectvo z oblohy. Luftwaffe však prováděla některé akce ještě před zahájením bojů, konkrétně dálkový letecký průzkum, který začal v zimě 1940-1941 průzkumem sovětského týlu. Akce prováděly 1. a 2. letka zvláštní skupiny Rowehl a fotografovaly celý prostor plánovaného útoku. Později 3. a 4. letka fotografovala prostor mezi Minskem a Kyjevem a konečně od 28. dubna 1941 letky skupiny Rowehl prozkoumávaly prostor Murmansk-Archangelsk. V německém táboře panovala domněnka, že nepřítel tyto průzkumné lety na svém území nezpozoroval, ale sovětští stíhači byli připraveni, jen nedostali povolení ke startu.

Pod údery Luftwaffe

V noci 21. června 1941 telefonuje náčelník štábu Kyjevského zvláštního vojenského okruhu M.A. Purkajev náčelníkovi generálního štábu G.K. Žukovovi a sděluje, že byl zadržen německý přeběhlík, který tvrdí, že 22. června přejdou německá vojska do útoku na Sovětský svaz. Žukov se ihned spolu s lidovým komisařem Timošenkem vydal ke Stalinovi do Kremlu, kde byla sepsána směrnice o uvedení všech pohraničních vojsk do plné bojové pohotovosti.

Co se týče letectva, obsahovala směrnice v odstavci 3, bod b) "Na úsvitě 22.6.1941 rozmístit na polních letištích všechno letectvo, mimo jiné i vojskové, a důkladně je zamaskovat."

Směrnice sice na velitelství armád a okruhů dorazila, ale předání jednotlivým útvarům a svazkům se již nepodařilo vinou neefektivní zpravodajské sítě a snad i činností německých diverzantů. Proto na sovětských letištích zůstaly stát naprosto nemaskované letouny "křídlo na křídle", klidně očekávajíc německé bomby.

Německý úder měl být zahájen ve 3:15 ráno. Tou dobou jsou už ve vzduchu posádky 2., 3. a 53. eskadry bombardovacích letadel a zároveň se zahájením útoku dopadají první bomby. První vlna zasáhla sovětské letecké útvary naprosto neočekávaně. Během několika málo hodin napadla luftwaffe 66 letišť, na kterých bylo rozmístěno 70% veškerých leteckých útvarů Pobaltského, Západního, Kyjevského a Oděského vojenského okruhu.

Nejhrozivější ztráty postihly letectvo Západního zvláštního vojenského okruhu, na který útočil 8. a 2. letecký sbor luftwaffe. Západní okruh přišel při jejich útocích o 738 letadel, z toho 387 bombardérů a 351 stíhačů. Na zemi bylo zničeno 528 a ve vzdušných bojích jen 210 letadel.

Naopak nejnižší ztráty mělo letectvo Oděského vojenského okruhu, pod velením generála F.G. Mičugina, který nechal těsně před německým úderem letectvo rozptýlit a skrytě přesunout na polní letiště, kde byly stroje v plné bojové pohotovosti připraveny zasáhnout.

Letectvo Pobaltského zvláštního okruhu generála A. Ionova zastihl německý útok v době kdy se řada útvarů vracela z nočního cvičení. Německá 1. letecká armáda zde zaútočila v první vlně náletů celkem na 7 letišť.

Velké ztráty utrpěl i Kyjevský zvláštní vojenský okruh, na který vedla útok 2. a 4. letecká armáda, i zde však byly ztráty nižší než u Západního okruhu.

Celkové ztráty sovětského letectva dosáhly první den války neuvěřitelného čísla 1811 letadel, při německých 35 ztracených strojích. 322 sovětských letounů bylo sestřeleno a 1489 bylo zničeno na zemi. Vrchní velitel luftwaffe říšský maršál Hermann Göring považoval toto číslo za přehnané a nechal jej tajně prověřit. Po prověrkách získal dokonce číslo převyšující 2000 zničených strojů.

Těžké ztráty potvrzují i sovětské prameny, už v poledne 22. června 1941 přiznávají Dějiny velké vlastenecké války vydané sovětským ministerstvem obrany, vlastní ztráty ve výši 1200 letadel, z toho více než 800 zničených na zemi.

Přes hrozivé ztráty však sovětské letectvo nepadlo na kolena. Ohromný výrobní potenciál umožnil nejen letectvu, ale i celé Rudé armádě, aby vstala z popela. Aby této regeneraci zabránili, museli by Němci bombardovat alespoň ty továrny a závody, které ještě nebyly přemístěny dále na východ a zatím zůstaly u Moskvy a Voroněže. Avšak to nebylo v jejich silách, protože krátký dolet německých bombardérů i stíhaček, které by je doprovázely, tyto akce neumožňoval. Několik málo úderu 2. a 4. letecké armády proti výrobním centrům v září a říjnu 1941 nemohlo nikdy nahradit skutečné plánované strategické bombardování.

Akce sovětského bombardovacího letectva

22. června v 7:15 vydalo velení sovětské 8. armády svým leteckým útvarům rozkaz: "Je nutné mocnými útoky bombardérů a bitevních letadel zničit luftwaffe na letištích, je zapotřebí hlavní uskupení německých bombardérů zničit pumami. Letecké útoky směřovat do hloubky 100-150 km do německého území, pumami zničit Königsberg a Memel."

Podle rozkazu se jednotky pokusily útočit na německá letiště, ale vesměs bez úspěchu. Například při útoku 6 sovětských letadel na letiště Biala Podlaska, byly všechny útočící bombardéry sestřeleny, stejně jako dalších 12 strojů, které napadly kolonu vozidel, ve které byl i vůz generála Heinze Guderiana. Sovětské akce vůbec v prvních dnech bojů směřovaly především na takovéto cíle, jako byly zásobovací kolony, důležité mosty a silnice, čímž se sovětské velení snažilo zpomalit hrozivý postup wehrmachtu.

Stálým cílem vzdušných útoků byly prostory u Lucka, Dubna, Ostrova, Mirpole a silnice ve směru Novograd-Volynsk-Žitomir. Němečtí stíhači a protivzdušná obrana však Sovětům způsobovali velmi těžké ztráty a nálety sovětských bombardérů ani akce stíhačů nemohly v těchto dnech žádným rozhodujícím způsobem ovlivnit průběh bojů.

Navíc sovětské bombardéry byly nuceny útočit naprosto bez stíhací ochrany, z výšky kolem 2000-3000 metrů, což výrazně snižovalo přesnost úderů zejména proti postupujícím kolonám. Pro zvýšení přesnosti bombardování byl vydán rozkaz útočit z výšky 600-1000 metrů, to ale zase ulehčovalo práci německým protiletadlovým zbraním.

Přesto sovětské bombardéry podnikly v prvních dnech války několik zdařilejších akcí. 25. června sovětské bombardéry bombardovaly rumunský přístav Konstancu, při akci ale bylo ztraceno 17 strojů a nálet způsobil údajně jen malé škody. Ještě téhož dne bombardovalo sovětské letectvo Bukurešť, při náletu bylo zraněno 12 lidí a pobořeno několik obytných domů.

14. července se Sovětům podařil asi nejzdařilejší bombardovací útok prvních týdnů války. Z výšky 2000 metrů bombardovali rumunská naftová pole v Ploješti. Zásah utrpěly rafinérie Astra, Romana a Orion, zapáleno bylo pět malých a pět velkých nádrží mazacího oleje a zcela zničeno 12 plných cisteren. Němečtí stíhači sestřelili 4 z 6 útočících bombardérů.

Další velmi úspěšný nálet se uskutečnil až 10. srpna a byl při něm zničen důležitý železniční most u města Cernavoda. K útoku byly použity bombardéry TB-3, každý z nich nesl pod křídlem dva stíhače I-16 nesoucí po dvou 250 kg bombách. Před cílem se stíhačky odpoutaly od bombardérů a střemhlavým letem zaútočily na most, svrhly pumy a vrátily se v pořádku na své letiště.

Sověti také zahájili nálety na hlavní město nepřítele - Berlín. První nálet se uskutečnil 8. srpna 1941. V 0:21 zaútočilo 13 bombardérů Il-4 plk. J.N. Preobraženského z 1. mino-torpédového leteckého pluku Baltického loďstva. Sověti zcela zaskočili německou protiletadlovou obranu, ale nálet nezpůsobil žádné vážnější škody. Všechny bombardéry se v pořádku vrátily na vlastní letiště.

11. srpna nálet zopakovalo 11 letounů typu Pe-8 332. leteckého pluku, tentokrát se však zpět na základnu vrátily jen 4 stroje. V období od srpna až do září 1941 bylo na Berlín provedeno celkem 10 sovětských útoků, které sice nepůsobily žádné hrozivé škody, ale působily jako velká morální vzpruha pro sovětské letectvo.

To bylo tedy na ukázku několik, vzhledem k celkovému průběhu bojů v tomto období, spíše zdařilých sovětských bombardovacích akcí. Sověti samozřejmě podnikli útoků mnohem více, ale většinou bez úspěchu. Buď pumy nezasáhly cíl či byly díky palbě "flaku" nebo činnosti německých stíhačů odhozeny dokonce úplně mimo cílový prostor a nebo byla většina bombardovacích letadel navíc sestřelena.

Akce sovětských stíhačů

Pojďme se nyní podívat na činnost sovětského stíhacího letectva. Hned na úvod je možné poznamenat, že v prvních dnech nebyla o mnoho lepší než činnost letectva bombardovacího. Přesto po překonání prvotního šoku a překvapení vzlétali sovětští letci statečně do boje proti útočící luftwaffe.

Už v první den války se vyznamenal velitel 127. stíhacího pluku I.I. Drozdov, když podnikl v prostoru Brestu čtyři vzlety proti německým bombardérům a pět z nich sestřelil (podle jiných pramenů vykonal 5 vzletů a získal 3 sestřely). Další z pilotů, A.A. Artmejev provedl devět akcí a zničil tři německé stroje. Vyznamenal se též major B.N. Surin, který ve čtyřech soubojích sestřelil 3 letadla a následně byl sám sestřelen. Letci 158. stíhacího pluku M.P. Žukov, S.I. Zdorovcev a P.T. Charitonov se stali dokonce prvními držiteli titulu Hrdiny Sovětského svazu, za obranné boje u Leningradu

Již v prvních bojích mohly posádky německých letadel okusit zvláštní sovětský způsob boje po vystřílení munice či při poškození letounu, a to "taran". To znamenalo vlastním letounem narazit do nepřátelského stroje a srazit ho k zemi. Tato technika byla samozřejmě velmi nebezpečná, ale pro zkušeného pilota, který perfektně ovládal svůj stroj, byla šance na přežití poměrně vysoká. Sovětští letci používali v zásadě tři způsoby taranu. První spočíval v nárazu do ocasních kormidel nepřátelského letadla, kdy vrtule rozmetala výškové a směrové kormidlo. Druhý, snad nejnebezpečnější způsob, se nazýval "tarannyj udar" - přímý náraz do nepřátelského letadla. Třetí způsob pak spočíval v nárazu vlastního křídla do křídla soupeře, čehož se používalo hlavně v malých výškách.

První taran provedl poručík D.V. Kokorev už 15 minut po přepadení své země. Tento odvážný letec 124. stíhacího pluku 9. smíšené letecké divize srazil svým MiG-3 u Zambrówa německý Messerschmitt Bf-110 a se štěstím přežil a dokonce dokázal se svým strojem nouzově přistál. Brzy po něm zopakoval stejný kousek nadporučík I.I. Ivanov, když narazil do německého bombardéru Heinkel 111 a sám při tom zahynul. Další piloti pak brzy následovali - A.I. Mokljak sestřelil dva německé letouny a třetí srazil taranem, stejně zničil svou oběť A.S. Danilov i V. Talichin ze 177. stíhacího pluku, který provedl první noční taran, když srazil k zemi Heinkel 111 nad Moskvou.

Pomyslnou tabulku nejúspěšnějších "provozovatelů" taranu vede por. B. Kobzan ze 184. stíhacího pluku se čtyřmi zničenými stroji, za ním se drží A. Chlobystov se třemi vítězstvími získanými pomocí nárazu do německých letounů. Dalších 17 pilotů bylo úspěšných dvakrát. Celkem za celou válku podnikli sovětští letci více než 220 úspěšných útoků taranem.

Během samotného 22. června pak podniklo sovětské stíhací letectvo až 6000 vzletů a údajně sestřelilo okolo 200 německých letadel (O. Groehler-Letecká válka 1939-1945). Tak jako tak, však nedokázali sovětští letci v prvních dnech války ochromit ani zpomalit postupující wehrmacht, natož ho snad zastavit a ani neohrozili nadvládu luftwaffe ve vzduchu.

Je také nutné říci, že 15. července 1941 konstatovalo sovětské vrchní velení že, "letecké svazy a divize o mnoha plucích jsou velmi těžkopádné, nevhodné k manévrování a vysoký počet zároveň znesnadňuje ukrývání a rozptýlení na letištích, čímž dovoluje nepříteli je účinně ničit již na zemi....." Proto 7. až 10. srpna došlo k další reorganizaci leteckých sil. Letecký pluk měl mít nyní podle tabulek tři letky s 30 letadly a počet pluků v divizi se snížil na dva. Zároveň došlo k rozpuštění dálkového letectva a k vytvoření lehkých bombardovacích pluků s 20 bombardéry a 10 stíhacími letouny.

Nyní se ještě krátce podívejme na celkovou situaci ve vzduchu na úsecích skupin armád Nord, Mitte a Süd v období druhé poloviny roku 1941.

Přes ohromující ztráty Sovětů a přes nadvládu luftwaffe ve vzduchu se německým vzdušným silám nepodařilo zničit sovětské letectvo tak jak předpokládalo. Po prvním úderu panovala v německém táboře představa, že ze ztrát utrpěných v prvních dnech se sovětské letectvo už nemůže nikdy vzpamatovat. Zpráva luftwaffe ze dne 23.6. uvádí "Překvapivý útok zastihl nepřátelské letectvo na předem zjištěných letištích...a utrpělo rozhodující porážku"

Přesto však o naprosté převaze ve vzduchu se dá hovořit jen v prostoru skupiny armád Mitte, kde operovala 2. letecká armáda. V ostatních úsecích už převaha luftwaffe nebyla tak markantní, i když byla samozřejmě nepopiratelná. O úsecích skupin armád Nord a Süd lze tedy říci, že zde mělo německé letectvo "jen" převahu. Například 25. července uvádí po akcích sovětských leteckých útvarů Severozápadního frontu a 1. sboru dálkového letectva z 14. až 18. července velitelství 4. tankové armády, že: "pokud jde o vliv na naše vojska, nemůže být o naší vzdušné převaze již několik dnů řeči". Hlášení velení 9. armády z 12. srpna zase uvádí: "V celém pásmu armády má převahu ve vzduchu nepřítel" a do třetice štáb 2. tankové skupiny z 1. září: "Silná letecká činnost rudých. V pásmu 2. armády jednoznačně ruská převaha ve vzduchu".

V období srpna a září se začalo sovětským jednotkám dařit alespoň mírně zpomalovat postup wehrmachtu a vytvářet lokální krizové situace. Stále však nemělo zásadní vliv na vývoj situace na východní frontě.

Nálety na Moskvu

Podle směrnice č. 33 z 19. července 1941 bylo rozhodnuto provádět letecké útoky na Moskvu jako odvetu za sovětské nálety na Bukurešť a Helsinky. Údery měla provádět 2. letecká armáda a ze západní Evropy přesunuté III./KG 26 a značkovací skupiny KG 27.

Nálety byly zahájeny už 21. července skupinou II./KG 55 v 19:47. První vlnu 35 letadel vedl Obstl. Kühl a jedním z cílů byl stanoven i samotný Kreml. Bombardérům se podařilo proniknout nad město a po návratu dokonce hlásily přímý zásah Kremlu. Jak se však ukázalo z fotografického průzkumu, pumy zasáhly sportovní stadion,jehož obrys byl Kremlu podobný.

Od 22. července do 4. října podnikly bombardéry luftwaffe celkem 30 náletů na Moskvu při celkové účasti téměř 4000(?) letadel, nad cíl (vnitřní město) se však dostalo jen pouhé 3% z nich.

Sovětská protivzdušná obrana totiž rozhodně nehodlala nečinně přihlížet náletům na své hlavní město. Pod velením náčelníka moskevské protivzdušné obrany generálmajora Gromadina se podařilo shromáždit 796 protiletadlových děl střední ráže, 248 děl malé ráže a 336 protiletadlových kulometů, 618 světlometných stanovišť, které působily německým bombardérům velké potíže, protože jejich posádky naprosto oslepovaly, a v neposlední řadě 303 přehradové balóny, vše spadající pod 1. sbor protivzdušné obrany. Moskvu dále bránil 6. stíhací letecký sbor, jehož 11 pluků mělo 170 letounů MiG-3, 75 LaGG-3, 95 Jak-1, 200 I-16 a 45 I-153. Vzdušný prostor dále střežilo na 200 pozorovacích věží v okolí a 19 přímo ve vnitřním městě a 580 hlásek spolu s radiolokátory RUS-1 a RUS-2. V samotném městě bylo k dispozici 13 000 požárních družstev o celkovém počtu 205 000 příslušníků, 6 pluků zvláštního určení a přes 20 družstev na pomoc při katastrofách. Vyhlašování zahájení a ukončení leteckého poplachu zajišťovalo 80 stanic se 130 sirénami, 280 000 tlampači a 206 přístroji pro varování chodců v ulicích.

Moskevské protivzdušné obraně se dařilo zabraňovat hromadným útokům na centrum města a tak od října do prosince luftwaffe své nálety zesílila. Od 4. října do 6. prosince bylo provedeno dalších 35 větších úderů jak v noci tak ve dne. Celkem bylo během roku 1941 provedeno 122 náletů za celkové účasti 8000 letadel a ztrát 952 německých strojů (podle sovětských pramenů). Nad vnitřní město proniklo jen 292 letadel nepřítele.

Co říci závěrem? Je nesporné že luftwaffe si dokázala v prvních měsících války udržet na hlavních směrech převahu, což bylo důsledkem těžkých sovětských ztrát z prvních dnů bojů i faktu, že německé letectvo mělo značnou převahu po organizační i taktické stránce.

Sovětské letouny létaly v rojích po 3 letadlech, do výšky v neodstupňované formaci, která nedovolovala vzájemné krytí jednotlivých letadel. Při obranných bojích zaujímali stíhači a bitevní letci kruhovou formaci, která sice umožňovala vzájemné krytí, ale tento pasivní způsob boje stál Sověty těžké ztráty.

Pozemní vojsko zase zůstávalo často bez letecké podpory, protože bombardovací letadla z obav před zásahem vlastních jednotek útočila na cíle vzdálené minimálně 2 km od linie fronty. A takto útočící bombardéry zase byly bez stíhací ochrany snadným terčem stíhačů luftwaffe.

Sověti však využili svých poznatků z této fáze bojů a tyto zkušenosti přinesly první ovoce už v bojích při obraně Moskvy, kde si dokonce ve směru úderu vytvořilo rudé letectvo vzdušnou převahu. V průběhu moskevských bojů uskutečnila sovětská letadla 51 300 vzletů, z toho 86% na podporu pozemních vojsk a 14% k obraně samotné Moskvy.

Nasazení luftwaffe na východě

Jednotky skupiny armád NORD

  • 1. letecká armáda (Gen.Ob. Keller)
    přímo podřízeny:
    2. (F)/Ob.d.L. (stroje Do 215 B - dálková letka)
    Kgr.zb V100 (Ju 52 - 3Mge - bombardovací skupina pro zvláštní úkoly)

  • 1. letecký sbor (Gen.d.Flieg. Förster)
    KG 1, KG 76, KG 77 (všechny s Ju -88 A5)
    II./JG 54, I./JG 54, III./JG 54,ErgGr. JG 54 (všechny s Me-109E)
    AufklGr.(F)122 (Ju-88 D2)

  • VIII. letecký sbor
    KG 2 (Do 17 Z2)
    StG 1, StG 2 (obě s Ju-87D)
    JG 27 (Me-109E), II./JG 27, III./JG 27, II./JG 52, III./JG 53 (všechny Me-109F)
    štáb ZG 26, I./ZG 26, II./ZG 26 (Me-110E)
    KGr.1 zbV. (Ju 52-3Mge)
    AufklGr.11(F) (Do 17P-2)

  • 5. letecká armáda (Gen.Ob. Stumpff)
    Přímo podřízeny: KGr.108 zbV (Ju 52-3Mge)

  • Velitelství letectva "Kirkenes" (Obst. Holle)
    5./KG 30 (Ju-88 A5)
    IV.JG 77 (Ju-87D), 13./JG 77 (Me-109T), 14./JG 77 (Me-109E)
    2./ZG 76 (Me-110D), roj ZG 76 (Me-110D)
    1./(F) 120 (Ju-88D-2)

  • Velitel letectva "Baltské moře" (Obst. Wild)
    KüFlGr.806 (Ju-88A-5 - pobřežní letectvo)
    AufklGr.125 (See - námořní průzkumná skupina)

  • Průzkumné letky pro pozemní armády
    Přímo podřízeny skupině armád Nord:

    1. (F)/22 (Ju-88D-2)
    AufklSt.3 (F)-Nacht (Do 17P - noční dálkový průzkum)
    Ostatní podřízené:
    18. armáda: 3.(F)/10 (Do-17P, Me-110C-5)
    16. armáda: 3.(F)/22 (Ju -88D-2)
    4. tanková skupina: 4.(F)/33 (Me-110F)
    AOK 20: 1.(H)/32 (Hs-126 a zároveň u všech jednotek níže uvedených)
    V. armádní sbor: 4.(H)/10
    XXXVII. armádní sbor: 2.(H)/21
    VXXVI. armádní sbor: 4.(H)/21
    1. armádní sbor: 7.(H)/21
    XXXXI. tankový sbor: 4.(H)/31
    8. tanková divize: 3(H)/41
    XXVIII. armádní sbor: 1.(H)/12
    LVI. tankový sbor: 8.(H)/32
    II. armádní sbor: 2.(H)/13
    1. tanková divize: 2.(H)/23
    6. tanková divize: 3.(H)/23P
    X. armádní sbor: 4.(H)/23

Jednotky skupiny armád MITTE

  • 2. letecká armáda (Gen.Fm. Kesselring)
    Přímo podřízené:
    AufklGr.(F)122 (Ju-88D-2)
    JG 53 (první skupina a štáb, Me-109F)
    IV./JG 51 (Me-109F)

  • II. letecký sbor (Gen.d.Flieg. Loerzer)
    KG 3 (Ju-88A-5), KG 53 (He-111H-6)
    StG 77 (Ju-87D)
    JG 51 (Me-109F)
    SKG 210 (Me-110C)

  • VIII. letecký sbor (Gen.d.Flieg. von Richthofen)
    StG 1, StG 2 (obě s Ju-87D)
    ZG 26 (Me-110E), IV./KG zbV1

  • Průzkumné letky pro pozemní armády
    Přímo podřízeny skupině armád "Mitte"

    4.(F)/14 (Ju-88D-2), 2.(F)/Nacht (Do-17P)
    Ostatní podřízené:
    4. armáda: 4.(F)/11
    9. armáda: 1.(F)/33 (obě Ju-88D-2)
    2. tanková skupina: 3.(F)/31
    3. tanková skupina: 2.(F)/33 (obě Me-110C-5)
    VII. armádní sbor: 1.(H)/10 (Hs-126, stejně jako všechny následující jednotky)
    XXXXII. armádní sbor: 2.(H)/10
    7. tanková divize: 1.(H)/11
    XII. armádní sbor: 1.(H)/21
    VIII. armádní sbor: 1.(H)/31
    XXXXVI. tankový sbor: 6.(H)/31
    IX. armádní sbor: 2.(H)/41
    XX. armádní sbor: 5(H)/41
    4. tanková divize: 3.(H)/41
    VI. armádní sbor: 2.(H)/41
    VI. armádní sbor: 2.(H)/12
    12. tanková divize: 3.(H)/12
    XXXIX. armádní sbor: 5.(H)/12
    XIII. armádní sbor: 5.(H)/12
    XXXXIII. armádní sbor: 7.(H)/12
    19. tanková divize: 2.(H)/32
    17. tanková divize: 6.(H)/32
    XXIV. tankový sbor: 6.(H)/32
    XXXXVII. tankový sbor: 5.(H)/23
    10. tanková divize: 3.(H)/14
    3. tanková divize: 9.(H)/LG 2 

Jednotky skupiny armád SÜD

  • 4. letecká armáda (Gen.Ob. Löhr)
    Přímo podřízené:
    AufklGr.(F) 122 (Ju-88D-2)
    KGr. zbV 50 (Ju-52-3Mge7)
    JG 52 (štáb a III. skupina, Me-109F)

  • V. letecký sbor (Gen.d.Flieg. von Greim)
    KG 51 (Ju -88A-4), KG 54 (Ju-88A-5)
    KG 55 (He-111H-6), JG 3 (Me-109F)
    4./AufklGr. 121 (Ju-88D-2)

  • IV. letecký sbor (Gen.d.Flieg. Pflugbeil)

    KG 27 (He-111H-6)
    JG 77 (Me-109F)
    AufklGr. 121 (Ju-88D-2)

  • Průzkumné letky pro pozemní armády
    11. armáda: 2.(F)/22
    17. armáda: 3.(F)/33 (obě Ju-88D-2)
    6. armáda: 3.(F)/11 (Me-110D-2)
    1. tanková skupina: 7.(F)/LG 2 (Me-110F)
    11. tanková divize: 5.(H)/11 (Hs-126, stejně jako všechny níže uvedené jednotky)
    13. tanková divize: 3.(H)/21
    XIX. armádní sbor: 5.(H)/21
    XVII. armádní sbor: 6.(H)/21
    5. tanková divize: 2.(H)/31
    XXIV. armádní sbor: 5.(H)/31
    IV. armádní sbor: 1.(H)/41
    XXXXIV. armádní sbor: 4.(H)/41
    XI. armádní sbor: 6.(H)/12
    III. obrněný sbor: 4.(H)/22
    LI. armádní sbor: 3.(H)/32
    LII. armádní sbor: 4.(H)/32
    XXXXVIII. armádní sbor: 5.(H)/32
    LIV. armádní sbor: 3.(H)/13
    14. tanková divize: 4.(H)/13
    XXX. armádní sbor: 5.(H)/13
    9. tanková divize: 1.(H)/23
    2. tanková divize: 1.(H)/14
    16. tanková divize: 5.(H)/14
Ohodnoťte jako ve škole:
1 2 3 4 5
Hodnocení: 1.93 (600 lidí)

Komentáře

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.