Odznak příslušníků Stráže obrany státu

Autor: mbbb | Datum: 8. 8. 2005
Ve druhé polovině 30. let minulého století narůstaly protistátní nálady německé menšiny v pohraničních oblastech. V souvislosti s tím muselo Československo přemýšlet o účinném zabezpečení státních hranic proti jakékoliv formě jejich ohrožení. O vhodném systému ochrany hranic se vedly dlouhé diskuse a definitivní řešení bylo nalezeno ve zřízení jednotek Stráže obrany státu (SOS), legislativně zakotveném ve vládním nařízením č. 270/1936 Sb.

Dle této zákonné normy se na skladbě Stráže obrany státu mělo podílet více organizací, fakticky však tento ozbrojený sbor tvořili příslušníci finanční stráže, četnictva, státní policie a vojenské posily. Pro SOS byly stanoveny tři základní úkoly:

  1. ochrana neporušitelnosti státní hranice a nedotknutelnosti státního území (střežení hranice, spolupráce na vojenské obraně, zpravodajská činnost),
  2. spolupůsobení při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti,
  3. spolupůsobení při provádění úkonů celní správy. Šlo především o okamžité zajištění základní obrany státní hranice a usnadnění nástupu armády.

Příslušníci Stráže obrany státu nosili své resortní stejnokroje a nelišili se od svých kolegů, kteří v SOS zařazeni nebyli. Jelikož však vyvstala potřeba její příslušníky viditelně odlišit, byl obsažen již ve zmiňovaném vládním nařízení podklad pro zavedení zvláštních odznaků SOS. Dle tohoto vládního nařízení bylo pověřeno Ministerstvo vnitra koordinací úkolu, jak mají být příslušníci SOS označeni. Důvodem zvláštního označení „sosáků“, jak si sami příslušníci stráže říkali, bylo nejen odlišení se od resortních kolegů, ale i to, že v článku 42 služebního předpisu SOS G-XI-2, 1. díl, je stanoveno, že služební stejnokroj příslušníků stráže obrany státu bude v případě pohotovosti opatřen odznakem stráže. Odznak měl patřit k individuální ústroji příslušníků stráže.

Na poradě nejvyššího velení SOS 13. května 1937 byl mimo jiné předložen členům nejvyššího velitelství nákres odznaků SOS, které opatřilo oddělení 14 Ministerstva vnitra u firmy Karnet & Kyselý. Firma Karnet & Kyselý (rytectví a továrna na odznaky, Praha-Žižkov, Husova třída 46) byla solidní a velmi dobře zavedená firma ve svém oboru. Na poradě byly představeny dva návrhy. Návrh A, který se až na detaily podobal definitivně schválené verzi, a návrh B, jenž nakonec realizován nebyl.

 Nerealizovaný návrh odznaku SOS z května 1937 
Nerealizovaný návrh odznaku SOS z května 1937 

K návrhu obou variant odznaků se po odborné heraldické stránce vyjádřil 19. května 1937 Archiv ministerstva vnitra. Archiv se nepřiklonil ani k jedné variantě, ale poukázal na heraldické nedostatky obou návrhů v malém státním znaku v kresbě lva a vrátil oba návrhy k přepracování firmě Karnet & Kyselý. V průběhu května roku 1937 došlo patrně i k rozhodnutí rozpracovávat nadále jen variantu A, neboť v dalších písemnostech o odznaku SOS se již o variantě B nehovoří. Na základě čeho však byla varianta B definitivně zamítnuta zatím není známo.

Dne 4. června 1937 předložila firma Karnet & Kyselý ministerstvu vnitra konkrétnější nabídku na výrobu odznaků SOS. Bylo zvažována provedení z různých materiálů s různými způsoby připevňování. Předpokládalo se totiž, že mužstvo a velitelé SOS budou mít odznaky z různých materiálů, aby se odlišila jejich funkce ve stráži. Uvažovala se také možnost přidělovat jednotlivé druhy odznaků podle hodnosti v té které složce SOS, ale od této možnosti bylo poměrně záhy ustoupeno.

V témže měsíci předložila firma Karnet & Kyselý upravený návrh A, nyní označovaný jako A2. K návrhu tohoto odznaku již neměl Archiv ministerstva vnitra žádných připomínek, naopak zhodnotil návrh velice kladně „z estetického hlediska je vyřešen návrh velmi působivě a přiléhavě“. Popis tohoto odznaku Stráže obrany státu je následující:

Uprostřed kruhu, poněkud však excentricky k hlavě odznaku, je umístěn v renesančním štítě malý státní znak, jehož štít zabírá větší část čepele meče a rukojeti čakanu, položených křížem přes sebe v úhlopříčkách renesančního štítu. Mezi rukojetí meče a čakanem jsou umístěny tři stylizované lipové lístky, z nichž oba postranní zakrývají dolní část prostředního lístku. V kruhu, ale v obráceném směru, než je zvykem, tj. zprava doleva je legenda: »Stráž obrany státu«.

 Návrh odznaku z května 1937, který byl nakonec realizován
Návrh odznaku z května 1937, který byl nakonec realizován

Dne 17. listopadu 1937 zaslalo Ministerstvo vnitra na Ministerstvo národní obrany a Ministerstvo financí obsáhlou zprávu s podrobným popisem odznaku SOS, včetně návrhů jeho hodnostního rozlišení. Zpráva dále popisovala způsob zdravení jednotlivých příslušníků SOS a informovala o možnostech objednání odznaků.

 Příslušníci libereckého praporu SOS na podzimním cvičení roku 1937
Příslušníci libereckého praporu SOS na podzimním cvičení roku 1937. Vlevo, s dalekohledem, stojí velitel praporu podplukovník František Kruliš

 Družstvo Stráže obrany státu č. 96 libereckého praporu SOS
Družstvo Stráže obrany státu č. 96 libereckého praporu SOS na svém bojovém stanovišti pod Hvozdem v Lužických horách. Kádr tohoto družstva tvořili zaměstnanci finanční stráže z oddělení v Heřmanicích u Jablonného v Podještědí. Z heřmanických finančníků jsou přítomni (zleva stojící) respicient finanční stráže Antonín Vilím, před oknem dozorce finanční stráže Wolfgang Macourek a (zleva sedící) dozorce finanční stráže Jan Pulkráb, vrchní respicient finanční stráže Jan Benda (velitel družstva) a respicient finanční stráže Josef Míl. Jména vojáků, příslušníků vojenských posil družstva, nejsou již bohužel známá

Návrh předpokládal pro mužstvo a velitele družstev SOS vyrábět odznaky z bronzu, pro velitele družstev opatřené barevnou látkovou podložkou, jež by mírně přečnívala přes okraje odznaku. Odznaky velitelů čet byly zamýšleny bronzové s alpakovým malým státním znakem, odznaky velitelů rot pak měly být z alpaky celé. Celoalpakové byly předpokládány i odznaky velitelů praporů, navíc však s pozlaceným malým státním znakem. Ke všem těmto variantám vyrobila firma Karnet & Kyselý vzorky.

Ceny odznaků vycházely z již zmíněné červnové nabídky firmy Karnet & Kyselý. Při objednávce 10 000 ks odznaků stál odznak pro mužstvo s jednoduchým připevňovacím zařízením 2,80 Kč/kus, tentýž odznak s nákladnějším upevňovacím zařízením (např. šroubek s matičkou) by byl na kuse asi o 40 hal dražší. Za odznak bronzový s alpakovým štítkem požadovala firma 3,40 Kč/kus, při nákladnějším způsobu upevňování na oděv (šroubkem) 3,80 Kč/kus. Za celoalpakový odznak, silně postříbřený se „šroubkem“ požadovala firma 9 Kč. Cena odznaku s pozlaceným státním znakem nebyla ještě stanovena a měla být dodána dodatečně. Poslední dva uvedené odznaky měly mít tloušťku 1,8 mm, na rozdíl od předchozích druhů, které měly být raženy z bronzu v síle 1 mm.

Každý odznak měl být opatřen číslem, které by se též vepsalo do určovacího dekretu příslušníka Stráže obrany státu. Číslo mělo být vyraženo na rubu odznaku v místech slova „obrany“. Jako nejvhodnější způsob nošení se Ministerstvu vnitra zdálo, nosit odznak na jeho koženém závěsu na levé straně stejnokroje (prsou).

Na závěr zprávy o aktuálním stavu příprav zavedení odznaku SOS vyzývalo Ministerstvo vnitra obě další zainteresovaná ministerstva, aby se k předloženým návrhům vyjádřila co nejdříve, neboť věc byla považována za velmi naléhavou a odznaky měly být opatřeny ještě v roce 1937.

 Polní stráž tvořená příslušníky Stráže obrany státu v předpolí linie lehkého opevnění v Lužických horách
Polní stráž tvořená příslušníky Stráže obrany státu v předpolí linie lehkého opevnění v Lužických horách, v prostoru Křížového buku — září 1938 

I přes naléhavou výzvu Ministerstva vnitra se zdá, že celá věc poněkud usnula. Vyjádření Ministerstva národní obrany přišlo až počátkem března 1938 a vyjádření Ministerstva financí dorazilo dokonce až v květnu. Obě ministerstva s návrhem prakticky souhlasila. Každé ministerstvo se zavázalo zaplatit odznaky pro svou resortní složku SOS. Ministerstvo vnitra mělo tedy uhradit cenu za odznaky pro policisty a četníky v SOS, Ministerstvo financí pro finanční stráž a Ministerstvo národní obrany pro vojenské posily.

Počátkem léta 1938 bylo rozhodnuto, že budou zavedeny odznaky s jehlicí, tak jak to ve své odpovědi navrhovalo Ministerstvo financí. Důvod byl prostý. Na pláštích nejsou náprsní kapsy s knoflíky a zavěšení odznaku na původně předpokládaném koženém závěsu by tedy nebylo možné. Podrobné předpisy o nošení odznaku měly být vydány později, prozatímně bylo rozhodnuto nosit odznak za pohotovosti SOS a při výcviku. V této době se předpokládala potřeba asi 7 tisíc kusů odznaků pro četnictvo, 4 tisíc pro policii, 7 tisíc pro finanční stráž a 13 tisíc odznaků pro vojsko.

Souhlas k objednávce odznaků dal presidiální šéf ministerstva vnitra přednostovi oddělení 14 dne 10. června 1938. Ještě několik týdnů poté se však vyjasňovalo, kolik odznaků jednotlivých druhů bude vůbec objednáno, takže definitivní objednávka byla zadána firmě Karnet & Kyselý výnosem ministerstva vnitra ze dne 26.8.1938. Byly objednány následující počty odznaků:

  • 25 000 ks odznaků bronzových, při prvních 10 000 kusech odznaků v ceně 2,45 Kč/odznak, za další odznaky 2,25 Kč/kus;
  • 3200 ks týchž odznaků na barevné látkové podložce v ceně 2,90 Kč/kus;
  • 1000 ks odznaků ad1) ale s alpakovým štítkem státního znaku za 2,90 Kč/kus;
  • 250 odznaků celých z alpaky po 7,80 Kč/kus;
  • 200 odznaků z alpaky s pozlaceným státním znakem po 10,50 Kč/kus. 

Dalším výnosem ministerstva vnitra ze dne 27. září 1938 byla firmě poskytnuta záloha na materiál ve výši 35 000 Kč. 

Zaváděcí předpis na odznak již patrně nebyl kvůli mnichovským událostem vydán. Zachoval se jen jeho koncept, kde se podrobně popisuje vzhled odznaku a jeho druhy, význam odznaku, práva a povinnosti příslušníků SOS odznakem opatřených a podmínky, kdy je možno odznak nosit. Dále je zde uvedeno, jakým způsobem budou odznaky s průkazkami udělovány, a jak bude probíhat jejich evidence. Návrh obsahoval i vzor průkazky.

Krátce po neblahých mnichovských událostech byla objednávka výroby odznaků u firmy Karnet & Kyselý stornována a to výnosem ministerstva vnitra ze dne 4. října 1938. Telefonicky bylo u firmy zjištěno, že kromě 1000 ks odznaků, které byly již 3. října 1938 předány na oddělení 14b Ministerstva vnitra, je hotových dalších 1000 ks a těsně před dokončením je ještě 3685 kusů odznaků. Celkem tedy mělo být vyrobeno celkem 5685 kusů odznaků. V další korespondenci se však objevuje číslo 5420 vyrobených kusů, které je patrně přesnější. Všechny vyrobené odznaky byly v provedení pro mužstvo, tedy bronzové. Firma byla současně se stornováním výroby požádána, aby předložila účet za dodané odznaky a podala návrh na úpravu nároků vyplývajících ze zadávacího dopisu.

Další osudy vyrobených odznaků nejsou příliš jasné. V listopadu 1938 se vážně uvažovalo o rozeslání odznaků jednotlivým praporům SOS. Odznaky měly být rozeslány na vlastní náklady přímo firmou Karnet & Kyselý. Bylo již přesně určeno, kolik který prapor SOS odznaků obdrží. K vydodání odznaků z výrobní továrny však vůbec nedošlo, neboť v prosinci 1938 je 1000 ks odznaků stále uloženo na Ministerstvu vnitra a zbývajících 4420 kusů u výrobce.

Poslední známý dokument, který se týká odznaku SOS, je datován 14. prosince 1938. Ministerstvo vnitra v tento den vyzvalo firmu Karnet & Kyselý, aby u ní uložené odznaky odeslalo na Zemský úřad v Praze. Samo Ministerstvo vnitra pak na zemský úřad napsalo, že jim předá i svých 1000 ks odznaků. Odznaky měly být na Zemském úřadě v Praze uloženy až do dalšího rozhodnutí.

V současné době není tedy znám další osud vyrobených odznaků. Doufejme, že se v budoucnu se objeví další materiály, které odhalí zatím skrytá místa tohoto velmi zajímavého odznaku.

Prameny:
Národní archiv Praha:
• fond Ministerstvo financí 1918-1949
• fond Ministerstvo vnitra 1918-1963
Ohodnoťte jako ve škole:
1 2 3 4 5
Hodnocení: 1.66 (298 lidí)

Komentáře

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.