Autor knihy nezapře, že historie výstavby dálnic u nás je jeho dlouholetý koníček. Mimo vřelého vztahu k tématu je dalším velkým pozitivem neuvěřitelná trpělivost, s jakou po léta musel shromažďovat dokumenty, svědectví pamětníků, výkresy, dobové fotografie či všemožné představitelné archiválie. A ještě ke všemu se v osobě autora skrývá i mimořádně schopný fotograf. Výsledkem je pak publikace, která si zaslouží obdiv a současně politování, že nebyla vydána v reprezentativnější formě – tím míním zejména měkkou obálku a lepený hřbet. Na druhou stranu spolehlivě plní svůj účel kvalitní papír a vysoce kvalitní tisk.

Po krátkém osobním úvodu se čtenář seznamuje se vznikem myšlenek na výstavbu dálkových silnic u nás po roce 1935. Je jen příznačné pro tehdejší dobu, že iniciátory byli technici, inženýři, architekti a podnikatelé. Tři z návrhů jsou v knize zobrazeny. Dočteme se i o vzniku slova „dálnice“ a o autorovi tohoto slova škpt. ing. Chmelovi. Je na místě podotknout, že i v této oblasti dopravy jsme patřili mezi průkopníky v celosvětovém měřítku.

Události se ovšem daly do pohybu až po neblahých událostech mnichovského diktátu. Pro okleštěnou republiku se náhle výstavba nových komunikací stala životně nezbytnou. Autor v knize dokládá horečné tempo prací a seznamuje s lidmi, kteří se na přípravě výstavby podíleli. K přípravě a výstavbě byla nasazena také většina aparátu Ředitelství opevňovacích prací. V knize je popsána horečná a energická snaha o to, aby na jaře 1939 mohly být započaty stavební práce. Prostor je věnován i takzvané „Sudetské dálnici“ plánované Němci z Chebu přes Liberec na Drážďany a dálnici Wroclaw – Vídeň, jejíž stavbu si vynutilo Německo na podzim 1938.

Po okupaci zbytku Československa však dostala ve všem přednost dálnice Wroclaw-Vídeň, na které velice záleželo Německu. Dálnice plánované a projektované českou stranou však nebyly zamítnuty, i ony měly velký hospodářský význam, musely ale být přizpůsobeny německým normám a zvyklostem. Stavba prvního úseku dálnice Praha - Brno tak začala 2. května 1939.

Další strany knihy se věnují popisu stavebních prací, jejichž intenzita silně kolísala. Dočteme se o použitých technologiích, stavebních firmách, jejich zaměstnancích a zejména o potížích způsobených válečným nedostatkem doslova všeho. Na čtenáře mocně zapůsobí velkorysost plánů výstavby, v knize jsou reprodukovány výkresy a návrhy mostů, křižovatek, odpočívadel a pod. Postup prací dokládá řada fotografií ze staveb – zejména se jedná o mosty (logicky jde o nejnáročnější stavby a tudíž práce na nich probíhají v předstihu před vším ostatním), užasnout lze nad řadou fotografií z přípravy mohutných skruží, kdy si čtenář naplno uvědomí rozsah práce na stavbě mostů. V květnu 1942 však okupační úřady stavbu dálnic na našem území prakticky zastavily.

Naděje na dostavbu dálnic přišla po osvobození – ovšem nepočítalo se s tzv. „sudetskou dálnicí“ ani s dálnicí Wroclaw-Vídeň. Práce se opět intenzivně rozeběhly. Ale jen nakrátko. Komunističtí rádoby národohospodáři práce zastavili na přelomu let 1950 – 1951. Rozestavěná dálnice mohla řadu dalších let jen chátrat.

Na dalších 27 stranách je pak neuvěřitelných 86 fotografií. Je na nich zachycena řada rozestavěných i dokončených mostů (kupříkladu most u Borovska je již řadu let z větší části zatopen a na dobových fotografiích je tady možné vidět eleganci jeho konstrukce), částí zamýšleného dálničního tělesa a podobně. Velice vtipné a nápadité je srovnání dvojic fotografií pořízených ze stejných míst. Na jedné je vždy stav opuštěných staveb v polovině 60. let a na druhé je stav dokončené dálnice v letech osmdesátých (úplně neuvěřitelně působí „hustota“ tehdejšího provozu).

Následují krátké medailónky téměř tří desítek osob, jež měly v první fázi výstavby co do činění s dálnicemi na našem území. Výběr je přepestrý, od generála Husárka, přes dr. Todta až po ing. Šlechtu. Na úplný závěr je pak seznam použitých pramenů (nejpodstatnější byl patrně Archiv Ředitelství silnic a dálnic ČR), jinde často opomíjený jmenný rejstřík a krátký medailónek autora knihy.

Je jen škoda, že dílko pana Lídla asi nevejde ve všeobecné povědomí – nasvědčuje tomu nevelký náklad, zřejmě také nulová propagace ze strany vydavatele a tedy obtíže spojené se získáním. Tato kniha by si zasloužila tisíce čtenářů – jistě by byli spokojeni.

Zájemce o tuto část historie může potěšit tato stránka:
http://www.ceskedalnice.cz/historie.htm