Po uzavření příměří mezi Německem a Francií vyvinuli Britové velké úsilí účinně neutralizovat francouzské loďstvo, resp. zcela zabránit možnosti jeho pádu do německých rukou. Operace dostala souhrnný název Catapult a zatímco francouzské lodě v britských přístavech byly 3. července 1940 bez větších problémů a incidentů Brity obsazeny (některé pak byly nasazeny exilovým francouzským námořnictvem po boku Britů) a francouzská eskadra admirála Godfroye kotvící v egyptské Alexandrii, zachovávající věrnost vládě ve Vichy, byla odzbrojena a internována, eskadra admirála Gensoula v alžírském přístavu Mers-el-Kébir odmítla britské ultimatum, které jí navrhovalo buď odplout do Británie a pokračovat v boji proti Německu, nebo nechat internovat lodě v Brity kontrolovaných přístavech, případně odplout do francouzských držav v Karibiku a zde setrvat v bezpečné vzdálenosti z dosahu německé moci, případně i pod dohledem neutrálních USA.

V případě, že si jednu z možností nezvolí, bylo požadováno potopení lodí vlastními posádkami, aby nemohly padnout do německých rukou, jinak byl admirál Sommerville britskou vládou oprávněn použít sílu, aby tohoto cíle dosáhl i proti vůli Francouzů. Poté co admirál Gensoul — po poradě s ministrem námořnictva admirálem Darlanem — odmítl přistoupit na jednu z nabízených možností a jednání ztroskotala, zahájil britský svaz „H“ admirála Sommervilla palbu a potopil bitevní loď Bretagne, další bitevní lodě — Provence a Dunkerque — byly útokem poškozeny a jejich posádky je nechaly zatopit a dosednout na dno přístavu. Útoků se účastnily i torpédové bombardéry Fairey Swordfish z HMS Ark Royal, které neúspěšně pronásledovaly bitevní loď Strasbourg prchající do Toulonu. 

Při ostřelování zahynulo 1 297 francouzských námořníků a dalších asi 350 bylo raněno. Tato nešťastná událost na dlouhou dobu poznamenala francouzsko-britské vztahy (Francouzi navíc v odvetu bombardovali Gibraltar) a poskytla vítaný protibritský materiál německé i francouzské kolaborantské propagandě.