Dne 27. září 1940 byl v Berlíně podepsán Pakt tří mocností (Dreimächtepakt). Za Německo dokument signoval Adolf Hitler, za Itálii hrabě Galeazzo Ciano a za Japonsko velvyslanec Saburo Kurusu. Bylo tím dovršeno formování spojenectví mocností Osy.

Na dobu deseti let mocnosti uznaly svoje sféry zájmů - Japonsko uznalo snahy Německa a Itálie o „nový řád“ v Evropě, ti zase na oplátku uznali vedoucí roli Japonska na Dálném východě. Současně se mocnosti zavázaly navzájem podpořit, pokud by některá z nich byla napadena mocností dosud neutrální (tím byly poměrně jasně míněny USA). Ve zvláštním článku paktu mocnosti ujišťovaly, že nijak nenaruší jejich existující vztahy k Sovětskému svazu.

K paktu přistoupily postupně – v listopadu 1940 a na jaře 1941 – i další evropské státy: Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Bulharsko, Jugoslávie a Chorvatsko.

Po jednáních Molotova v Berlíně předložil svůj návrh přistoupení k paktu (a jeho změně na Pakt čtyř) 25. listopadu 1940 i Sovětský svaz. Požadoval ale splnění řady pro Němce nepřijatelných podmínek týkajících se např. Finska a Bulharska. Německá strana ponechala sovětský návrh bez odpovědi.