Den výročí vyhlášení samostatného československého státu, 28. říjen 1939, se stal příležitostí k dosud největší demonstraci proti německé okupaci na řadě míst Protektorátu Čechy a Morava.
Přestože protektorátní vláda svým nařízením z 18. října 1939 zrušila státní svátek 28. říjen, protektorátním úřadům i okupačním orgánům bylo zřejmé, že bez určitých komplikací se tento den neobejde. Bezpečnostní složky měly celou řadu signálů, že ilegální organizace připravují na sobotu 28.10. velké demonstrace proti německé nadvládě. Navzdory porážce Polska a faktické nečinnosti jeho válečných spojenců (Anglie, Francie) šeptaná propaganda šířila zprávu, že „Beneš stojí ante portas“.
Protektorátní úřady se snažily zabránit nejhoršímu a připravovaly rozsáhlá bezpečnostní opatření. Policejní orgány a místní výbory Národního souručenství měly hlásit každé podezřelé přípravy a včas zasáhnout proti rušení klidu a pořádku. Ředitelé škol dostali příkaz varovat žactvo a duchovní všech církví byli informování, že 28. října se nesmí konat bohoslužby. Všechny úřady a zaměstnavatelé dostávali varovné pokyny, v nichž se mj. psalo: „Je naléhavým příkazem doby, (...odkaz na zrušení svátku...) aby každý šel tento den za svou obvyklou prací, neboť tak vykoná nejlepší službu svému národu. Každé jiné počínání nebo dokonce zjevné demonstrace a pokusy o ně bylo by nutno bráti jako zřejmý odpor proti zákonnému předpisu a prospěchu národa a nelze tudíž trpěti resp. vůbec připustiti sebemenší náznaky uvedeného demonstrativního jednání.“
Přes uvedená opatření na řadě míst došlo k demonstracím, stávkám a násilným srážkám mezi Čechy a Němci. Nejmohutnější manifestace byly v Praze, Strakonicích, Třebíči a Rousínově. Určitým zklamáním pro odboj bylo Brno, což zřejmě souviselo s jeho národnostním složením a zvýšenými bezpečnostními opatřeními ze strany německého vedení města; jediným rušivým momentem bylo vyvěšení komunistického rudého praporu na tovární komín. Také na jiných místech se podle zpráv policie organizace demonstrací chopili komunisté, což bylo znát podle letáků, namalovaných symbolů a např. manifestace před sovětským konzulátem v Praze, kde se demonstranti dovolávali sovětské ochrany (navzdory německo-sovětskému paktu).
Zatímco protektorátní policie na mnoha místech zachovala neutralitu, pro německé policejní a vojenské orgány se demonstrace staly vítanou záminkou k ozbrojenému zásahu. V Praze by zastřelen mladý pekařský dělník Václav Sedláček a smrtelně raněn student medicíny Jan Opletal. Demonstrace na Opletalově pohřbu se pak staly nacistům záminkou ke zrušení českých vysokých škol.
Václav Sedláček a Jan Opletal