Zahraniční letec Jiří Maňák

Dotaz: Zahraniční letec Jiří Maňák
Tazatel: Karel Marecek | Datum: 24. 11. 2007

Rád bych věděl o činnosti v RAF a osudu po návratu do vlasti mjr. Jiřího Maňáka.

Autor: Tomáš Adam | Datum: 16. 12. 2007

Dobrý den,

k osudům Jiřího Maňáka mohu jako obvykle doporučit rozsáhlou sérii Jiřího Rajlicha "Na nebi hrdého Albionu...", v tomto konkrétním případě pak díl číslo 4 věnovaný roku 1943, kde na str.435 až 444 je podrobněji podaný životopis. 

Za Vaši pozornost rovněž může stát dílko Bohuše Trnky "Jihočeský letec Jiří Maňák" (Jihočeské muzeum České Budějovice, 1996).

Takže k válečným osudům Jiřího Maňáka (16.12. 1916 - 29.12. 1992) zde jen krátce:

Už během středoškolských studíí získal diplom sportovního pilota a roku 1935 po úspěšné maturitě narukoval, postupně prošel LVU v Prostějově, sloužil u 9. pozorovací letky (pozorovatel), v roce 1938 jmenován do hodnosti poručíka po úspěšném absolvování Vojenské akademie v Hranicích, během mnichovské krize sloužil u LP6 jako pozorovatel na B-71.

Začátkem roku 1939 nastoupil k výcviku stíhacího pilota, ale kvůli okupaci jej nedokončil, do zahraničního odboje odešel 28.6. 1939 do Polska a 1. srpna dorazil do Francie, zde pokračoval ve výcviku stíhacího pilota, ale na frontu se již nedostal.

Do svazku RAF vstoupil 12.7. 1940, krátce sloužil u československé 310. sqn (nebyl však operačním pilotem), následně absolvoval operační výcvik u 12. a 56. OTU. Dne 26.11. 1940 nastoupil k 601. sqn, prodělal zde první bojové lety a má přiznány dva jisté sestřely nacistických stíhaček Bf 109, rovněž podnikl útoky na pozemní cíle.

Od konce roku 1941 absolvoval předepsaný odpočinek po odlétaném turnusu a to jako instruktor operačního výcviku, zpět k bojové jednotce nastoupil v červenci 1942 k 81. sqn, v srpnu pak přešel k 611. sqn (jako jedna z prvních jednotek byla vyzbrojena vynikajícími Spitfiry Mk.IX).

Na konci září 1942 byl opět převelen, tentokrát k 182. sqn, která byla právě vyzbrojována moderními stíhačkami Hawker Typhoon, její první útočnou operaci nad okupovaná území vedl právě Maňák jako velitel letky A.

Protože při nasazení Typhoonů jako stíhacích bombardérů projevil Maňák svůj nesporný talent, bylo mu svěřeno velení vlastní squadrony, stalo se to k 1.5. 1943 a Maňák se stal velitelem 198. sqn. V čele své jednotky absolvoval řadu operací nad okupovaným územím, zejména to byly útoky na pozemní cíle (vlaky a doprava vůbec). Dne 28. srpna 1943 startoval na svůj poslední (273.) operační let, jeho Typhoon Mk.IB s trupovým kódem TP-N a sériovým číslem JP613 byl okolo 19:00 zasažen nad belgickým přístavem Knocke nacistickým flakem a Maňák musel nouzově přistát na moře, druhý den pak záchranný člun vítr zahnal na pobřeží a Maňák padl do zajetí.

V  zajetí se mu podařilo utajit československou příslušnost, takže se vyhnul nacistické perzekuci, aktivně se účastnil příprav ke slavnému Velkému útěku ze zajateckého tábora v Saganu, ze zajetí byl osvobozen až 2.5. 1945 nedaleko Lübecku.

Po návratu do vlasti záhy nastoupil do služby jako zkušební pilot k Vědeckému leteckému ústavu, ovšem 1.5. 1948 odešel na vlastní žádost z armády a létal u "vládní letky" pod Ministerstvem dopravy, soukromně pak s oblibou pilotoval kluzáky a věnoval se na nich akrobacii. Vystupoval na leteckých dnech a pod.

Perzekuce západních letců Maňáka dostihla 11.11. 1950, kdy byl po rutinním letu z Paříže zatčen a obviněn, u prokurátora ani u soudu ovšem vyšetřovatelé s obviněními neuspěli a v červnu 1951 byl Jiří Maňák propuštěn z vězení. Přes svou vysokou kvalifikaci sehnal pouze manuální práci a to na Státním statku v Hluboké nad Vltavou, po uvolnění poměrů pracoval od r. 1962 v JIKOVu jako referent technických informací, roku 1964 se dočkal částečné rehabilitace. Nastoupil k ČSA a létal na vrtulových Avia 14 a proudových Tu 104 a Tu 124 na dopravních linkách až do konce roku 1971, kdy odešel do penze (byla spíše vynucená vlnou normalizačních čistek).

Na rozdíl od mnoha svých spolubojovníků se dočkal změny politických poměrů u nás a své úplné rehabilitace v roce 1990.

Bravurní stíhací a spolehlivý dopravní pilot, skvělý vlastenec a báječný člověk Jiří Maňák zemřel v Praze dne 29. prosince 1992 ve věku 76 let.


Prameny:
  • Jiří Rajlich: Na nebi hrdého Albionu 1943 (Svět křídel, Cheb 2002, ISBN-80-85280-84-1)
  • Miroslav Irra: Československé vojenské letectvo 1945-1950 ((Svět křídel, Cheb 2006, ISBN-80-86808-33-5
  • Bohuš Trnka: Jihočeský letec Jiří Maňák (Jihočeské muzeum České Budějovice, 1996)

 



  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • Vyplňte správně kontrolu
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.