Smrt spojařů u Rymic

Smrt spojařů u Rymic
Dotaz: Radek Lizanec - 28. 4. 2013

Mám dotaz ohledně masakru 19 českosl. spojařů u Rymic, jak je možné, že vjeli do této pasti, a proč nebyl tento masakr po válce vyšetřován jako válečný zločin a které německé jednotky se na tom podílely, děkuji.

Kolega Milan Kopecký tomuto případu věnoval celkem obsáhlý článek v časopise Historie a vojenství č.2/2013. Z toho důvodu bude moje odpověď velmi stručná:

Dvě auta spojařů vjela mezi německé zákopy především z důvodu nepozornosti a neopatrnosti jejich velitele. Příčin takové neopatrnosti bylo několik (podrobně v avizovaném článku), mezi hlavní patřila zřejmě skutečnost, že od bojů na Malé Fatře nenarazila čs. vojska na vážnější odpor a už skoro týden víceméně pronásledovala ustupující jednotky nepřítele. Obranná linie sestávající ze zákopů a kulometných hnízd nebyla očekávána. Kvůli ní změnily čs. jednotky za Holešovem směr postupu, o čemž zřejmě nebyli spojaři včas informováni a jízdou po původní trase se dostali daleko před vlastní jednotky.

Samotný boj německé přesily proti čs. spojařům nelze považovat za válečný zločin. Charakter zločinu mělo pouze evidentní dobíjení některých zraněných čs. vojáků a především zavraždění tří z pěti zajatých čs. vojáků. Jejich osud vyšel najevo postupně až po válce. Není mi známo, zda byl případ vyšetřován jako zločin. Zřejmě nebyl, protože nebyl znám pachatel. Čeští svědci nebyli a pachatele - spolubojovníky - by tak musel označit někdo z německých vojáků.

V prostoru se bránily jednotky 88. pěšího pluku německé 15. pěší divize, bližší jednotku v Rymicích se zatím nepodařilo zjistit.

Autor: Honza M. | Datum: 2. 5. 2013

Co se týče vyšetřování Rymického masakru jako válečného zločinu, našel jsem tuto zmínku v knize Jiří Hofman, Václav Širc, Jaroslav Vaculík: Volyňští Češi v prvním a druhém odboji, Praha 2004, str. 277: „… Tamní lékař pořídil zápisy o bestiálním dobíjení a upalování zraněných spojařů. Zápisy, které pak byly našimi zástupci předloženy při norimberském procesu v roce 1946.“

V závěru kapitoly, z níž jsem citoval, je ještě odkaz na použitou literaturu: Dukla věčně živá, str. 170, Košice 1969.

Autor: Ondík | Datum: 2. 5. 2013

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • Vyplňte správně kontrolu
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.