Partyzánský oddíl Olga

Partyzánský oddíl Olga
Ludek - 23. 3. 2007 - *.karneval.cz

Dobrý den, rád bych sehnal nějaké informace o partyzánském oddíle OLGA, který působil v oblasti obce Cetechovic a Rostína v okr. Kromeříž. V těchto obcích je turistická cesta pojmenována po tomto oddíle, ale ja o něm nic nevím. Dále by mě zajímalo, zda se v těchto obcích vyskytla někdy Rudá armáda. Díky za odpověď.

Partyzánský oddíl Olga byl jednou z částí 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky. Oddíl vznikl  na přelomu let 1944/45 z jedné ze skupinek, které se po potlačení Slovenského národního povstání probily přes slovensko-moravskou hranici. Velitelem oddílu byl Josef Houfek (zvaný „Pepek“), jeho zástupkyní byla Olga Františáková, po níž byl oddíl pojmenován. Oddíl postupně dosáhl počtu asi 130 bojovníků, asi 20 jich při střetech s Němci do konce války zahynulo. Skupina prováděla různé přepady německých vojáků, sabotáže apod. Největší akcí bylo vypuštění 30 cisteren s benzínem 26. února 1945 na nádraží v Morkovicích.

Jednou z nejznámějších akcí oddílu bylo zajetí velitele německé 16. tankové divize genmjr. Dietricha von Müllera, partyzánům se jeho štáb podařilo překvapit 19. dubna 1945 na zámku hraběte Dubského v Hošticích. Zajato bylo i dalších osm důstojníků jeho štábu. Zajetí německého generála i se štábem bylo skutečně unikátní. O úspěšné akci byl informován velitel 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky mjr. Murzin a následně velitel 2. ukrajinského frontu maršál Malinovskij, který si vyžádal co nejrychlejší předání generála, kvůli jeho znalostem plánů obrany brněnské oblasti. Von Müller byl ale Rudé armádě vzhledem k následujícímu vývoji situace předán až 2. května 1945 (v roce 1955 byl ze sovětského zajetí propuštěn). Během německé trestné akce proti oddílu Olga došlo 29. dubna 1945 k tragédii, kdy bylo zavražděno 20 občanů obce Salaš a jeden další v letovisku Bunč.

Celkově byla činnost partyzánského oddílu Olga velmi kontroverzní, řada akcí měla spíše kriminální povahu. Velitel „Pepek“ Houfek se silným sklonem k alkoholismu si navíc počínal velice brutálně a měl na svědomí životy i několika členů vlastního oddílu. Po konci války byl za své jednání dokonce dvakrát postaven před soud. Poprvé v roce 1946, kdy bylo zjištěno, že před svou „partyzánskou kariérou“ působil v německých ozbrojených silách. Mimořádným lidovým soudem byl však 26. listopadu 1946 osvobozen vzhledem ke svým zásluhám v boji proti okupantům. Podruhé byl postaven před vojenský soud v Brně v roce 1947 za zneužití velitelské pravomoci a 29. srpna 1947 odsouzen k trestu 3 roků žaláře (nízká výše trestu byla ovlivněna dobovou atmosférou). Protože dva roky si již odseděl ve vazbě, tak byl pro dobré chování okamžitě propuštěn.

V souvislosti s Olgou Františákovou se po válce objevilo i obvinění o její údajné spolupráci s gestapem. Vypovídali tak někteří bývalí příslušníci gestapa, věrohodnost jejich výpovědí je však sporná. V roce 1957 se pak v německém časopisu Münchner Illustrierte objevil seriál článků publicisty Hanse Schumanna o „krásné partyzánce“ Olze Františákové spolupracující s gestapem zjevně vycházející ze svědectví bývalých příslušníků gestapa. V roce 1978 toto téma beletristicky rozvinul publicista Rudolf Ströbinger v knize „Verrat in Rot“ vydané v Německu v roce 1978 (v roce 1998 vyšla i česky). V ní najdeme řadu skutečně hodně odvážných spekulací, ovšem bez jediného důkazu, a zároveň i řadu pochybných tvrzení (autor např. tvrdí, že prý „šestnáctiletá“ O. Františáková se v roce 1939 zasnoubila s německým vojákem, který pak padl při polském tažení, a že téhož roku podepsala spolupráci s brněnským gestapem. Františákové přitom v té době bylo 13 let, protože se narodila 18. března 1926...). Věrohodné důkazy o její údajné spolupráci s gestapem zatím předloženy nebyly.

Někteří bývalí členové oddílu Olga se po roce 1948 zapojili do činnosti protikomunistické skupiny Světlana.

Bližší informace o činnosti oddílu Olga najdete:
  • J. Ocásek, Salašská tragédie, Velehrad 1985
  • V. Peša - J. Ocásek, V dvojím ohni. Kronika partyzánského oddílu Olga, Brno 1972
  • R. Ströbinger, Rudá zrada, Olomouc 1998
  • J. Pospíšil, Hyeny, Vizovice 2002
  • J. Čvančara, Někomu život, někomu smrt III., Praha 2007
  • V. Černý, Protipartyzánské operace na Moravě v letech 1944-45, FF MU Brno 2006



Co se týká přítomnosti Rudé armády, tak uvedená oblast byla osvobozena rumunskými vojsky.
Vojtěch Šír - 1. 4. 2007
K tomu bych doplnil pár detailů: gen. von Müller nebyl včas předán sovětským zpravodajcům mj. i proto, že mjr. Murzin, jehož štáb byl v radiovém spojení s frontem, jaksi "opomněl" oznámit, že zajatý generál se nenachází v jeho rukou, ale byl zajat podřízenou skupinou "Olga", která operovala o pár desítek kilometrů víc na západ. Letadlo, které bylo pro vzácného zajatce posláno, tak letělo k Murzinovi zbytečně. Převoz zajatce do Murzinova štábu se vzhledem německým odvetným akcím a zvýšenému pohybu německých vojsk v oblasti obecně (blížila se fronta) nepodařilo uskutečnit.

Hromadnou vraždu dvaceti mužů provedli "Vlasovci" (Rusové či Ukrajinci), kteří se vydávali za partyzány a lákali do svých řad dobrovolníky. Ty potom v nedalekém lese postříleli. Samotné skupině "Olga" se přes několik střetů podařilo vyváznout a zajatce předala po příchodu Rudé armády do oblasti.

Většinu obcí v jižní části Kroměřížska (vč. Kroměříže) osvobodily rumunské jednotky, nicméně nějaké druhosledové jednotky RA těmito vesnicemi mohly procházet, nejspíš však až po osvobození.


Honza M. - 3. 4. 2007