Organizace Luftwaffe, RAF a čs. letectva

Organizace Luftwaffe, RAF a čs. letectva
Ladislav Andraško - 29. 8. 2008 - 212.80.75.*

Dobrý den, mohli byste prosím zveřejnit názvy jednotek používané za II. sv. války v Luftwaffe a jejich ekvivalenty v RAF a československém letectvu? Děkuji.

Dobrý den,

porovnat jednotky užívané německou Luftwaffe, čs. letectvem a Royal Air Force nebude jednoduché, neboť každé letectvo bylo organizováno jinak a velikosti jednotlivých snad srovnatelných jednotek se lišily.

Začněme u nacistické Luftwaffe:

  • základním stavebním kamenem byla Staffel (letka) o cca 10-16 letounech, která se dále dělila na zpravidla tři Schwarmy (roje) o čtyřech strojích – každý sestával ze dvou Rotte, což byla dvojice vedoucí-číslo (tzv. Katschmarek). U bombardovacích jednotek (a stíhacích ještě v první fázi španělské občanské války) se místo dvojic používal systém trojic, tzv. Kette.
  • Nadřízenou jednotkou byla Gruppe (skupina), které zpravidla podléhaly tři Staffeln plus tzv. Stabschwarm (štábní roj) – malá jednotka, v níž létali vysocí důstojníci Gruppe (např. její velitel, adjutant, technický důstojník apod.). Gruppe byla již do značné míry autonomní bojová síla, proto také často vidíme, že jednotlivé Gruppe jedné Geschwader nebojují spolu, ale třeba na opačných koncích Evropy.
  • Nejvyšší taktickou jednotkou Luftwaffe byla Geschwader (eskadra) zpravidla o třech Gruppen (ke konci války některé jednotky dostaly „k dobru“ čtvrtou) a zhruba 100-120 letadlech (na kteréžto číslo vůbec není spoleh, neboť se mohlo značně měnit). Mimo jednotlivých Gruppen se ve struktuře Geschwader objevuje opět Stabschwarm pro vysoké důstojníky.
    V rámci jedné Geschwader operovaly letouny stejného určení (tj. Jagdgeschwader značí stíhací eskadru, Kampfgeschwader bombardovací, Schlachtgeschwader bitevní apod.), výjimku tvořily Lehrgeschwader (školní eskadra), v jejímž rámci piloti létali na více druzích letounů.
  • Na operační úrovni Geschwader podléhaly tzv. Fliegerkorps (leteckému sboru), kde se již „míchaly“ Geschwader různého určení.
  • Fliegerkorps pak byly podřízeny nejvyšší operační jednotce: Luftflotte (letecká armáda).

Přejděme k Royal Air Force:

  • podobně jako u Luftwaffe je základním operačním (ale i organizačním) kamenem tzv. squadron (peruť), plně soběstačná jednotka o cca 12-16 letadlech (v případě bombardovacích ještě více). V jejím rámci byly dva operační flights (letky) po šesti strojích a dvou section (rojích) po třech letadlech; plus jeden záložní/cvičný flight. Ještě v roce 1940 ale Britové přešli na systém čtyřčlenných section (přechod není jednotný, víceméně záleželo na iniciativě konkrétního velitele – některé squadrony tak bojovaly již v létě 1940, jiné až o něco později).
  • Vyšší taktickou jednotkou než squadron byl wing (křídlo) [1], v němž se seskupilo dvě až pět squadron (typicky se jednalo o stíhací nebo stíhací-bombardovací jednotky; těžké bombardéry ve wingu neoperovaly) – prapůvodem wingu byly operace dvou squadron najednou při krytí evakuce z Dunkerque. V letech 1941-1944 bylo nejobvyklejší, když v rámci jednoho wingu operovaly tři squadrony.
  • Každý wing, resp. squadron podléhal nějaké group (skupině) – ty sice zprvu sdružovaly letouny stejného určení (např. Group No. 10, 11, 12 a 13 byly stíhací za Bitvy o Británii, No. 2, 3, 4 a 5 zase bombardovací apod.), nicméně později (hlavně v podřízení 2nd TAF) mohlo dojít i k promíchání.
  • Konečně nad group bylo v hierarchii command (velitelství), v němž byly letouny stejného určení [2] – např. Bomber Command, Fighter Command, Coastal Command, Transport Command, Training Command apod. Druhá možnost byla, že group nepodléhala žádnému z tzv. domácích velitelství, ale některému z expedičních letectev – např. Desert Air Force (později 1st Tactical Air Force), 2nd Tactical Air Force apod.

Porovnáme-li Luftwaffe s RAF, můžeme (samozřejmě hodně zhruba) položit rovnítko mezi section a Schwarm, mezi squadron a Staffel a s přimhouřením obou očí i mezi Gruppe a wing. Group a Geschwader si již neodpovídají, neboť zatímco v pojetí Luftwaffe se jedná o organizační jednotku víceméně konstantní velikosti, jejíž části můžou operovat tisíce kilometrů od sebe, u RAF jde o místně vymezenou jednotku velice rozličné velikosti (tak např. k 15. srpnu 1940 podléhalo No. 10 Group Fighter Command RAF deset squadron, kdežto No. 11 Group hned 21).

Nakonec uveďme organizaci poválečného čs. letectva:

  • nejnižší jednotkou byla letka o cca 12 letounech;
  • 3-4 letky tvořily pluk. Ten byl vždy jednoúčelový, tj. stíhací, bitevní (pod který spadaly i bombardéry), zpravodajský apod.
  • Podobně tři letecké pluky dávaly taktéž jednoúčelovou divizi. Původní koncept smíšených leteckých divizí byl opuštěn ve prospěch specializace jednotlivých divizí. Kromě tří pluků do každé letecké divize patřily také spojovací a cvičná letka.
  • Konečně nejvyšším svazkem, sdružujícím kromě divizí i letecké školy apod. byla oblast. V poválečném Československu byly čtyři: s velitelstvími v Praze, Českých Budějovicích, Brně a Bratislavě.

Je zřejmé (a autoři konečného návrhu se tím ani nijak netajili), že za vzor sloužila organizace sovětského letectva. Podobně jako u Luftwaffe byla až do vyšších jednotek udržována jejich víceméně konstantní velikost, na rozdíl od Němců se ale příliš nepočítalo s tím, že by třeba pluky stejné divize bojovaly daleko od sebe.


Použitá literatura:

  • IRRA, Miroslav: Československé vojenské letectvo 1945-1950, I. díl. Svět křídel, Cheb 2006.
  • SHORES, Christopher – THOMAS, Craig: 2nd Tactical Air Force, Volume One. Ian Allan Publishing, Hersham 2004.
  • JAMES, T. C. G.: The Battle of Britain. Frank Cass, London 2004.


[1] V určitém období se u 2nd TAF místo označení wing používal airfield. Problém je ale složitější, než by se mohlo zdát. Na rozdíl od Fighter Command, kde wingy operovaly pořád ze stejných domovských základen, byla u 2nd TAF v souvislosti s připravovanou invazí potřeba větší flexibilita. Proto byl airfield organizačně odlišný: od letového personálu byli odděleni prakticky všichni pozemní příslušníci (předtím patřící k dané squadroně) a zorganizováni do vlastního útvaru nazvaného Maintenance Wing. Jednotlivým squadronám tak zůstali prakticky jen piloti, písař, mechanik a lékař. První airfield se objevily už v únoru 1943 (č. 121 a 122), další pak následovaly v dubnu a hlavní vlna nových jednotek přišla po vytvoření 2nd TAF.
Označení wing ale lze nalézt i v 2nd TAF. V tomto případě šlo o jednotku administrativně nadřízenou dvěma airfield; panovalo totiž přesvědčení, že právě díky velké mobilitě airfield by je jedno centrální velení jen obtížně zvládalo všechny naráz.
Nastalo tedy silné zmatení jazyka, které vyřešily dvě změny: jednak dubnové zrušení Maintenance Wing a jeho rozdělení do tří Servicing Echelon (odřad pro údržbu a opravy; každý obsluhoval jednu squadronu) a hlavně ke 12. květnu 1944 provedená reorganizace 2nd TAF, kdy se matoucí terminologie sjednotila s tou používanou u Fighter Command. Wing byl přejmenován na Sector a Airfield na Wing.

[2] Toto nicméně platí pouze pro tzv. Home Commands (domácí velitelství), např. Far East Command (Dálněvýchodní velitelství) zastřešovalo bombardéry, stíhačky i letouny dalších určení.

Jakub Skalický - 14. 3. 2013

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.