Nacistické lékařské pokusy na lidech

Nacistické lékařské pokusy na lidech
Maverick - 3. 6. 2006 - *.213-81-150.telecom.sk

Mohli by ste napisat o co sa vlastne pokusali nemecky vedcovia (geneticky inzinieri)? Chceli zostrojit supervojaka? Pracoval doktor Mengele v KT v Osviencime?

Nacistické pokusy na lidech prováděné v koncentračních táborech byly jednak pokusy vycházející z nacistické rasové teorie (zkoumání rozdílů mezi rasami, dědičnost, genetika, testy s dvojčaty, sterilizace „podřadných“ apod.) Dále pak šlo o pokusy, které měly mít výsledky využitelné ve vojenské oblasti (např. v letectví, námořnictvu apod.) - šlo např. o zkoumání vlivu rychlých změn tlaku na lidský organismus, pokusy s podchlazováním a opětným zahříváním lidského těla, pokusy s hojením ran (sypání různých látek do otevřených ran), pokusy s různými očkovacími látkami, pokusy s šířením různých infekčních chorob, různé amputace apod.

Pokusy probíhaly zejména v táborech v Osvětimi (kde působil dr. Josef Mengele), Dachau (dr. S. Rascher), Sachsenhausenu, Buchenwaldu a ženském táboře v Ravensbrücku (dr. H. Oberhäuserová).

V letech 1946-1947 proběhl s 23 „lékaři“ provádějícími tyto pokusy tzv. lékařský proces v Norimberku, 7 jich bylo popraveno. Řada jich ale bohužel unikla spravedlnosti, mnozí dokonce po válce pokračovali v lékařské či vědecké kariéře...

Blíže viz např.:
http://en.wikipedia.org/wiki/Doctors_Trial
http://en.wikipedia.org/wiki/Nazi_human_experimentation
http://de.wikipedia.org/wiki/N%C3%BCrnberger_%C3%84rzteprozess
http://de.wikipedia.org/wiki/KZ-Arzt

V češtině řadu německých dokumentů i některé fotografie (pro silné povahy) z těchto pokusů naleznete např. ve sborníku „SS v akci. Dokumenty o zločinech SS“ (Praha 1959), ve sborníku „Norimberský proces“ (Praha 1953), v knize O. Krause a E. Kulky „Noc a Mlha“ (Praha 1966) nebo v knize B. Truckové „Lékaři hanby“ (Praha 1984).

Určitý obrázek je možné si udělat z výpovědi MUDr. Františka Bláhy, který byl od roku 1941 vězněn v koncentračním táboře Dachau:
Já, František Bláha, který jsem byl řádným způsobem vzat do přísahy, prohlašuji toto: Studoval jsem medicínu v Praze, ve Vídni, ve Strassburku a v Paříži a byl jsem promován na doktora medicíny v roce 1920. Od roku 1920 až do roku 1926 byl jsem asistentem na klinice. V roce 1926 jsem se stal ředitelem nemocnice v Jihlavě v Československu. Toto místo jsem zastával až do roku 1939, když Němci vstoupili na československé území a kdy jsem byl vzat do vazby jako rukojmí. Byl jsem na základě obvinění, že jsem spolupracoval s československou vládou, poslán v dubnu 1941 do koncentračního tábora v Dachau a zůstal jsem tam až do dubna 1945. Až do července 1941 byl jsem v trestné četě (strafkomando). Poté jsem byl poslán do nemocnice a stal jsem se objektem různých pokusů s chorobou břišního tyfu; tyto pokusy konal doktor Mürmelstadt.

Poté jsem měl být podroben různým pokusným operacím, ale podařilo se mně uniknout tím, že jsem se přiznal k tomu, že jsem lékařem. Kdyby se Němci o tom dověděli dříve, byl bych to krutě odpykal, protože s duševními pracovníky se v trestných četách nakládalo vždy surově. V říjnu 1941 jsem byl poslán na práci se sázením léčebných bylin a později jsem pracoval v laboratoři lékařských bylin. V červnu 1942 jsem byl poslán do nemocnice jako chirurg. Brzy poté mně byle nařízeno provést operaci žaludku u 20 úplně zdravých vězňů. Ježto jsem to odepřel udělat, byl jsem umístěn v oddělení pro pitvy mrtvol, kde jsem také zůstal až do dubna 1945. Tam jsem provedl více než 7000 pitev.

Celkem bylo pod mým vedením provedeno 12 000 pitev. Od poloviny 1941 až do konce 1942 bylo provedeno asi 500 operací u zdravých vězňů. Operace se prováděly pro školení studentů lékařství z SS a lékařů SS a byly to operace žaludku, krku, sleziny a žlučového měchýře. Operace dělali studenti a lékaři, kteří byli v praxi teprve dvě léta, ač šlo o operace velmi nebezpečné a obtížné. Obyčejně může takové operace dělat jen chirurg, který měl alespoň čtyřletou chirurgickou praxi.

Četní nemocní umírali na operačním stole a později na nejrůznější komplikace. Pitval jsem těla všech zemřelých. Mezi lékaři, kteří řídili tyto operace, byli tito doktoři: Lang, Mürmelstadt, Wolter, Ramsauer a Kahr; SS-standartenführer doktor Loling byl často operacím přítomen.

Za svého pobytu v Dachau byl jsem svědkem velmi četných lékařských pokusů na lidech. Tito lidé nikdy k tomu nedávali dobrovolně souhlas, ale byli k tomu přinuceni. Více než 1200 vězňů bylo podrobeno zkouškám s malarií, které prováděl doktor Klaus-Schilling od roku 1941 do roku 1945. Doktor Schilling dostal osobně rozkaz od Himmlera, aby prováděl tyto pokusy. Oběti byly uměle infikovány komáry nebo jim byly dávány injekce malariových virusů, braných z moskytů.

Bylo používáno různých metod léčení, a to chininem, pyriferem, neosalvarsanem, antirinem a také zvláštním lékem, který se nazýval 2516-Behring. Pitval jsem těla lidí, kteří zahynuli na tyto pokusy. 30 až 40 lidí zahynulo hned poté, kdy onemocněli na malarii. 300-400 lidí zemřelo na smrtelné choroby, které byly vyvolány tělesným stavem po malariových záchvatech. Někteří lidé umírali také na silné dávky neosalvarsanu a pyramidonu.

V letech 1942—43 prováděl pokusy na lidech doktor S. Rascher, který zjišťoval účinek přivoděný změnou tlaku vzduchu. Asi 25 lidí se umístilo současně do zvlášť postavené komory, ve které bylo lze tlak zvyšovat nebo snižovat podle potřeby. Šlo v zásadě o to, zjistit účinek výšky a rychlého pádu s padákem na stav lidí.

Viděl jsem oknem lidi, kteří leželi v bezvědomí na podlaze tohoto stavení. Většina vězňů hynula těmito pokusy v důsledku vnitřního krvácení do mozku nebo plic; četní lidé chrlili krev, když byli vytaženi z komory. Musel jsem tahat těla z komory a posílat vnitřní orgány zahynuvších lidí do Mnichova. 400—500 vězňů bylo podrobeno těmto pokusům. Ti, kteří nezahynuli, byli přeloženi do oddělení pro invalidy a později zahubeni.

Rascher konal také pokusy, které záležely v účinku studené vody na lidi. To se dělalo proto, aby byl zjištěn způsob, jak oživovat letce, kteří utrpěli havárii a spadli do moře. Člověk, který byl podroben tomuto pokusu, byl položen do ledové vody a zůstal tam tak dlouho, dokud nepozbyl vědomí. Pak se mu brala krev z krku a byl prohlížen pokaždé, když teplota jeho těla klesla o jeden stupeň. To se zjišťovalo pomocí rektárního teploměru. Periodicky byla zkoumána také moč. U některých lidí trvaly pokusy 24 až 36 hodin. Nejnižší teplota těla dosahovala 19 stupňů Celsia. Většina lidí umírala při 25—28 stupních Celsia.

Pak se lidé vyjmuli z ledové vody a učinily se pokusy oživit je umělým zahříváním pomocí umělých slunečních paprsků a horké vody, elektrotherapií nebo lidským teplem. V tomto posledním případě se používalo prostitutek. Tělo muže, který pozbyl vědomí, se položilo mezi těla dvou žen.  ... Já sám jsem byl u těchto pokusů se studenou vodou, když nebyl přítomen Rascher. Viděl jsem poznámky a diagramy o těchto zkouškách v Rascherově laboratoři. K těmto pokusům bylo použito asi 300 vězňů. Většina z nich zahynula. Ti, kdož zůstali na živu, většinou zešíleli. Poslali je do oddělení pro invalidy, kde byli později usmrceni stejně, jako oběti zkoušek s vyšším tlakem vzduchu. Vím pouze o dvou lidech, o jednom Jugoslávci a o jednom Polákovi, kteří to vše přežili, ale oba se stali duševně chorými.

Byly konány také zkoušky s játry. Ty konal doktor Brachtl rovněž se zdravými lidmi a také s těmi, kteří trpěli chorobou žaludku a žlučového měchýře. Za tímto účelem se do jater vpíchla jehla a vytrhl se maličký kousek jater, při čemž se nepoužívalo vůbec žádných narkotických prostředků. Byla to velmi bolestivá zkouška, která vedla často k vážným komplikacím, neboť docházelo k poškození žaludku a cév, ztrácelo se: velké množství krve a lidé hynuli na vykrvácení. Na tyto zkoušky zahynulo mnoho lidí. Byli mezi nimi vězňové polští, čeští a němečtí. V celku zahynulo na to asi 175 lidí.

Byly také konány zkoušky s onemocněním flegmonou; tyto zkoušky konali doktoři Schütz, Babor, Kieselwetter a profesor Lauer. Za tím účelem se používalo asi 40 zdravých lidí najednou, 20 z nich byly dány injekce do svalů a dalším 20 injekce do žil z hnisu, který se vzal od nemocného flegmonou. Po tři dny se neposkytovala nemocným žádná lékařská pomoc, což vedlo k vážným zánětlivým procesům a nezřídka docházelo k otravě krve. Pak byla každá skupina roztříděna na skupiny po 10 lidech; polovina byla léčena chemicky pomocí rozličných tekutin a pilulek každých 10 minut po 24 hodiny; ostatní byli léčeni sulfoamidy a byly na nich prováděny operace. V některých případech byly amputovány všechny končetiny.

Pitva mnou prováděná ukázala, že chemické léčení bylo neobyčejně škodlivé a že vedlo často k perforaci žaludeční stěny. K těmto pokusům byli bráni obyčejně holandští, polští a čeští knězi. Tyto pokusy byly neobyčejně bolestivé. Většina z 800 lidí zemřela, kdežto ostatní bylí zmrzačeni a později usmrceni.

Na podzim 1944 bylo 60—80 lidí podrobeno zkouškám se slanou vodou. Byli zavřeni do místnosti a po dobu 5 dnů se jim nedávalo nic kromě slané vody. V této době byla zkoumána jejich krev a moč. Nikdo z vězňů na to nezahynul, asi proto, že tajně dostávali jídlo od jiných vězňů. K těmto pokusům se používalo Maďarů a cikánů.

....

Uvedené skutečnosti jsou pravdivé a sepsal jsem je dobrovolně. Přečetl jsem toto prohlášení a podepsal jsem je a potvrzuji je v Norimberku, Německo, dne 9. ledna 1946.

(Podpis: Dr. František Bláha, vzatý do přísahy poručíkem Danielem Margolisem).

egli - 25. 6. 2006