Interbrigády - Interbrigadisté Čechoslováci

Interbrigády - Interbrigadisté Čechoslováci
Olga Nohova - 15. 5. 2006 - *.155.broadband.iol.cz

Který český dobrovolník se zúčastnil na straně republikánů občanské války ve Španělsku?

V mezinárodních brigádách (interbrigádách) španělské republikánské armády (mezinárodní byly 11., 12., 13., 14., 15. a 129. brigáda, zahraniční dobrovolníci byli i v 16., 50. a 86. brigádě) bojovalo v letech 1936-1939 asi 35-40 tisíc zahraničních dobrovolníků, z nich 2168 hlásících se k československému původu (z nich asi 800 ale byli českoslovenští krajané z USA, Kanady, Francie, Belgie, Rakouska apod.).

V hlášení rozvědné správy Rudé armády z 26. července 1938 pro lidového komisaře obrany Vorošilova vypracovaném gen. „Gómezem“ (něm. komunista Wilhelm Zaisser, velitel hlavní základny mezinárodních brigád v Albacete) je národnostní složení interbrigadistů k 30. dubnu 1938 vyčísleno následovně:

Národnost/stát  Celkem
Raněno a
posláno domů
Mrtví a nezvěstní v boji
Němci
2180
 189 308
Američané
2274
337
276
Rakušané
846
79
138
Balkán (hlavně Jugoslávci)
2056
54
96
Pobaltské státy
862
17
179
Belgičané
1701
330
185
Kanaďané
510
51
71
Čechoslováci
1046
142
133
Skandinávci
662
92
91
Francouzi
8778
2301
942
Nizozemci
586
82
42
Maďaři
510
40
56
Britové
1806
460
124
Italové
2908
335
526
Poláci
3034
240
466
Portugalci
132
-
-
Švýcaři
406
46
78
Ostatní
1072
267
864
CELKEM
31.369
5062
4575

31. březnu 1938 z nich bylo v armádě přítomno:

 Počty k 31. březnu 1938
Základna Albacete
1259
Výcvikové prapory  1467
Almansa
1104
Velitelství  145
15. divize
17
35. divize
215
45. divize
388
DESA
727
Dělostřelectvo
873
Prapor protiletecké obrany
82
11. brigáda
1134
12. brigáda
826
13. brigáda
1293
14. brigáda
1568
15. brigáda
982
 129. brigáda
992
Nemocniční personál
559
Hospitalizovaní
2361
CELKEM
15.992

Celkový přehled
Celkem přijato  31.369
Přítomno k 31. březnu 1938
15.992
ROZDÍL
15.377
Z nich těžce raněno
5062
Z nich padlí a nezvěstní v boji
4575
ROZDÍL
5740

Chybějících 5740 dobrovolníků představovali dezertéři, uvěznění či popravení - bylo to dokladem postupného rozkladu interbrigád, které se od konce roku 1937 potýkaly se značnou mírou demoralizace a dezertérstvím.

Co se týká československých dobrovolníků: první Čechoslováci bojující na straně republiky se ve Španělsku objevili už v létě 1936 (E. Štrof, J. Dula, R. Kropš, M. Brožek, M. Sedlák). Španělská vláda 22. října 1936 oficiálně rozhodla, že přijme pomoc zahraničních dobrovolníků - ti se začali přihlašovat na základně v Albacete a byli zařazováni do mezinárodních brigád. První malé skupinky Čechoslováků byly zařazeny v praporu Edgar André (11. mezinárodní brigáda) a v kulometné rotě praporu Thälmann (12., později 11. mezinárodní brigáda, příslušníky roty byli např. J. Petročko, O. Šimo, J. Májek). První skutečně československá jednotka byla četa Klementa Gottwalda o síle 40 mužů (rota Adam Mickiewicz, prapor Čapajev, 13. mezinárodní brigáda), která vznikla v prosinci 1936. Velitelem byl L. Lajdl, politickým pracovníkem V. Opatrný. Účastnila se bojů u Teruelu v prosinci 1936 a v ofenzívě u Brunete v červenci 1937.

Většina československých dobrovolníků byla po reorganizaci 11.-15. mezinárodní brigády na začátku roku 1938 soustředěna v rámci 129. mezinárodní brigády - především v Dimitrovově praporu a později i Masarykově praporu. V Dimitrovově praporu to byla např. čs. kulometná rota Jana Žižky z Trocnova (velitel Polák K. Gerde, politický komisař J. Tichý). Veliteli čet této roty byli A. Kobylák, J. Kalaš a maďarský spisovatel M. Zalka, politickými pracovníky A. Kymlička, J. Hošek a Š. Fábry. Rota se vyznamenala zejména v bojích na Jaramě v únoru 1937 a v srpnu 1937 v Quintu a Belchite.

Čs. dělostřelci byli zařazeni především v protiletadlové baterii Klementa Gottwalda (vznikla v lednu 1937, velitel B. Laštovička (redaktor Rudého práva), od 1938 L. Holdoš), která se vyznamenala za bojů v únoru 1937 u Madridu, v srpnu 1937 při obraně přístavu Rogas, v říjnu 1937 na aragonské frontě a na jaře 1938 při obraně hutnického závodu v Saguntu.

Převážně z Čechoslováků byla složena i dělostřelecká baterie J. Májka, vzniklá v červnu 1937 (boje u Brunete apod.). Dalších 40 čs. dobrovolníků bylo zařazeno v německé dělostřelecké baterii Karla Liebknechta založené v prosinci 1936 německými antifašisty (v roce 1937 boje u Teruelu a na aragonské frontě).

V tankových jednotkách republikánské armády sloužili např. J. Hruška, O. Haken, R. Šimáček. V republikánském letectvu piloti J. Ferák, R. John, K. Král, v partyzánských jednotkách A. Samec,  M. Knesl (zajat a popraven 15. srpna 1938), J. Opatrný apod.

Plně čs. personál měl polní lazaret J. A. Komenského (velitel dr. K. Holubec, dr. B. Kisch, lékaři P. Bullaty, M. Laufer, P. Elik, V. Veselá, D. Tallenberg, H. Petránková a další). Ve zdravotnických složkách republikánské armády působil např. i MUDr. František Kriegel (známý z roku 1968).

Mezi dobrovolníky mířily i různé delegace, které měly podpořit morálku, z Československa to byl např. novinář E. E. Kisch, v srpnu 1937 delegace KSČ ve složení J. Šverma, J. Vodička, G. Beuer apod.

Odchod z ČSR a vstup do interbrigád nebyl úplně jednoduchou záležitostí, protože Československo se oficiálně hlásilo k zásadě nevměšování se do španělské občanské války a vstup do cizího vojska byl navíc zákonem zakázán. Hlavním organizátorem náboru dobrovolníků do mezinárodních brigád byla v ČSR komunistická strana - pro tuto činnost byla vyšetřována policií (14. prosince 1936 byla prohledána budova ÚV KSČ, zatčeno bylo asi 150 funkcionářů strany, kteří se na náboru podíleli). Mezi dobrovolníky bylo v počáteční fázi války asi 20 % a ke konci války již 50 % členů KSČ.

Po porážce republiky interbrigadisté přešli do Francie, kde byli internováni. Po vypuknutí druhé světové války část z nich vstoupila do nově se tvořících čs. jednotek.
Vojtěch Šír - 21. 5. 2006