Dobytí Jugoslávie

Dobytí Jugoslávie
Jiří Smékal - 18. 12. 2006 - *.207.110.62.mx-net.cz

Chtěl bych se zeptat, zdalipak Jugoslávie při napadení Německem kladla vůbec nějaký odpor a proč byla dobyta tak rychle? Předem děkuji za odpověd.

Jugoslávie se po napadení Německem samozřejmě bránila a kladla odpor. Že ten odpor netrval moc dlouho (od 6. dubna 1941 do 17. dubna) ovlivnilo několik faktorů. Jednak je třeba si uvědomit, že jugoslávská armáda se v ničem (výzbroj, výcvik, letectvo, těžké zbraně) nemohla nijak s německou armádou měřit. Německá armáda byla na jaře 1941 na vrcholu své moci.

Jugoslávie se konfliktu snažila vyhnout, v letech 1939-41 lavírovala mezi zájmy a vlivy států Osy, západními spojenci a od podzimu 1940 vedla tajná jednání i se SSSR. K dramatickému vyhrocení situace došlo v březnu 1941, kdy Hitler při setkání s regentem Pavlem ultimativně požadoval jugoslávské přistoupení k Paktu tří. Premiér Cvetkovič přístupový protokol nakonec 25. března ve Vídni podepsal. Protiněmecké vojenské kruhy v čele s gen. Simovičem s tajnou podporou Británie a SSSR již o dva dny později provedly převrat. Nová vláda sice oficiálně od Paktu tří neodstoupila, ale Hitler po zprávách o událostech v Bělehradu dostal silný záchvat hněvu a přikázal plánovanou operaci proti Řecku rozšířit i o útok proti Jugoslávii. Jugoslávci mezitím vedli intenzivní jednání v Moskvě, kde byla ve 3 hodiny ráno 6. dubna podepsána smlouva o přátelství. Ta ovšem Jugoslávii nijak nepomohla, již několik hodin po jejím podpisu  následoval německý útok.

Jugoslávská armáda tak vzhledem k dramatickému politickému vývoji před německým útokem ani nedokončila svou mobilizaci - na konci března, aby nebylo Německo zbytečně provokováno, byla zahájena skrytá mobilizace, která měla být ukončena až v polovině dubna. Německý útok tak jugoslávskou armádou zastihl ještě ne zcela zmobilizovanou a rozvinutou.

Jugoslávie navíc (kromě Řecka, které také čelilo útoku Osy) na Balkánu neměla spojence, byla napadena zároveň z několika směrů (z Německa (Rakouska), Itálie, Maďarska, Rumunska a Bulharska). Po německém útoku v jugoslávské armádě nastal vnitřní rozklad, kdy některé chorvatské pluky pod vlivem ustašovských stoupenců již 8. dubna 1941 vyvolaly otevřenou vzpouru. Ustašovský předák Slavko Kvaternik již 10. dubna v Záhřebu vyhlásil nezávislý chorvatský stát.

Celé balkánské tažení v Jugoslávii a Řecku*) tak Němce stálo poměrně nízké ztráty: 2559 mrtvých, 3169 nezvěstných a 5820 raněných - z toho pro samotnou Jugoslávii se udává dokonce jen 151 mrtvých, 15 nezvěstných a 392 raněných, což jsou skutečně extrémně nízké ztráty na dobytí země o rozloze 256 tisíc km2 s 15 miliony obyvatel. Ztráty během vyčerpávající partyzánské války v letech 1941-45 pak byly mnohonásobně vyšší.


*) S výjimkou Kréty, na té se udává 2071 mrtvých, 2594 raněných a 1888 nezvěstných.
Vojtěch Šír - 27. 12. 2006