30,5cm moždíř vz. 11

30,5cm moždíř vz. 11
lok - 8. 5. 2007 - *.163.broadband7.iol.cz

Dobrý den, na stránkách www.vojsko.net jsem našel kratičkou zmínku o 30,5cm houfnici Škoda vyráběné v Plzni v roce 1910. Chtěl bych vědět, jestli se tyto houfnice nacházely ve výzbroji prvorepublikového dělostřelectva a co se s nimi stalo po Michovu. Pokud je Němci převzali, jestli je použili proti Maginotově linii nebo jiným pevnostem. Děkuji.

Zbraň o velké ráži začala plzeňská zbrojovka vyvíjet na počátku 20. století. 30,5cm moždíř byl vyvinut v letech 1907-1911 pod vedením ing. Oswalda a Richarda Dirmoserových. Zaveden byl roku 1912 do výzbroje rakousko-uherské armády jako M.11 Mörser. Do první světové války vstupovala R-U monarchie s 24 kusy moždířů M.11.

Svými parametry vysoce převyšoval tehdejší zbraně stejného typu. Jeho výkon 380/330/9600 (hmotnost střely, úsťová rychlost a dostřel, platí pro těžkou střelu) překonávala pouze německé 42cm dělo „Tlustá Berta“. Její hmotnost při dopravě byla ale 76,4 tuny, zatímco moždíř M.11 vážil „pouze“ 32,9 tuny. Kadence byla 15 ran za hodinu. Škodovka zde poprvé použila svou později typickou konstrukci svých těžkých děl - moždíř byl dopravován rozložen na tři části (hlaveň, lafeta s kolébkou a ložiště) a přechod z pochodové do bojové pozice trval v závislosti na terénu 6 a více hodin a nebylo k němu třeba žádných složitých zařízení, vše se dělo pouze za použití jednoduchých zvedáků a kladkostrojů.

Němci si výhody této zbraně uvědomovali a na začátku první světové války si od R-U monarchie vypůjčili několik těchto zbraní i s obsluhami (čtyři baterie po dvou dělech), jež poté s velkým úspěchem použili při dobývání fortových pevností v Belgii (Namur, Lutych, Antverpy a Givet) a ostřelování francouzských pevností Verdun a Toul. Na východní frontě byly použity ještě naposledy Němci (dobývání pevnosti Osowiec) a po celou dobu války Rakušany (např. všechna tři obléhání Přemyšlu). Později je Rakousko-Uhersko samozřejmě zapojili i na italské frontě, kde se s úspěchem dopravovaly i do vysoce položených pozic v obtížném alpském terénu.
Poznatky z bojů vedly k zesílení a upravení ložiště děla a bylo již možno vést palbu v rozsahu 360°, tím vznikl M.11/16. Později ještě byla prodloužena hlaveň a tak zvětšen dostřel na 12 300 metrů, provedeno bylo mnoho dalších úprav. Zde se již jednalo o prakticky novou zbraň, proto pro ni bylo zavedeno nové označení M.16. Celkem bylo vyrobeno 72 kusů moždířů M.11 a 11/16 a 45 kusů moždířů M.16. Dokončení rozpracovaných moždířů ve Škodových závodech probíhalo až do roku 1921, to již pro novou československou armádu.
Po rozpadu R-U monarchie si zachované a rozpracované zbraně rozdělily Itálie, Jugoslávie, Rumunsko a samozřejmě Československo. Tomu připadlo 17 kusů nejnovějších zbraní vz. 16. Značily se "30,5cm moždíř vz. 16" a byly největší zavedenou dělostřeleckou zbraní čs. armády první republiky1).

30,5cm moždíř vz. 16 byl tvořen ocelovou hlavní s horizontálním klínovým závěrem a konstantním zákluzem, kapalinovou brzdou s vzduchovým vratníkem, lafetou s kolébkou a zaměřovačem a ložištěm. Pro přepravu byla rozložena na tři části. Hmotnosti jednotlivých jednotek byly 11,24 tuny u hlavňového vozu, 11,83 tuny u lafetového vozu a 11,87 tuny u ložišťového vozu. K tažení se zprvu používaly dělostřelecké tahače Austro-Daimler vz. 17, později Škoda Z a od roku 1932 pak nákladní automobily Tatra T-25. Střílelo se granáty vz. 15/28 a vz. 35, používalo se dnového i kontaktního zapalovače, střelivo bylo dělené. Obsluhu děla v palebném postavení tvořilo 16 mužů.

  Technická data 30,5cm moždíře vz. 16 
 Ráže  305 mm 
 Délka hlavně  3,66 m (12 ráží)
 Hmotnost přepravní / bojová  34 940 / 23 100 kg
 Náměr  +40° až +75°
 Odměr  360°
 Hmotnost těžké / lehké střely  380 / 289 kg
 Hmotnost trhavé náplně těžké / lehké střely  40 / 33,522 kg
 Úsťová rychlost těžké / lehké střely
 330 / 450 m/s
 Úsťová energie  2800 mt
 Dostřel min / max  3500 / 12 300 m
 Kadence  20 ran za hodin

30,5cm moždíř byl používán celou dobu existence republiky, v souvislosti s výstavbou opevnění můžeme zmínit jeho úlohu při zkouškách odolnosti. K prvním zkouškám došlo již v roce 1935. ŘOP dalo postřelovat zkušební železobetonové desky na střelnici v Jincích děly různých ráží včetně 30,5cm moždíře. K nejdůležitějším zkouškám došlo ve dnech 23. až 25. června 1937 v Brdech, kdy byl postřelován zkušební srub na cílové ploše Jordán postupně kulomety, PT děly a děly od ráže 8 cm až do 30,5 cm.


Obsluha před 30,5cm těžkým moždířem vz. 16 v bojovém postavení. Na hlavách mají přilby vz. 19. Foto z publikace XX let československé armády v osvobozeném státě.
Jejich umístění po zařazení do výzbroje bylo u 303. těžkého dělostřeleckého pluku. 15. 7. 1920 byl pluk přejmenován na těžký moždířový pluk 303. Následně 12. 2. 1921 vznikl těžký moždířový pluk 305. Oba byly 1. 1. 1923 přejmenovány na dělostřelecký pluk 303 a 305 výnosem MNO čj. 540.560-děl.1922. Umístění jednotek bylo ve Vysokém Mýtě (děl. pluk 303) a Táboře (děl. pluk 305). V těchto jednotkách se moždíře zapojily do mobilizace v roce 1938. Dle Pavla Šrámka a Pavla Minaříka bylo jejich mobilizační umístění následující2):

 II/304
 3 baterie 30,5 cm moždířů
 Přerov
 II/305  3 baterie 30,5 cm moždířů  Tábor (původně Přerov)

Zda tam oddíly skutečně dorazily, nemůžeme potvrdit, neboť například dělostřelecký pluk 305 hlásil 1. října 1938, že se pro nedostatek dopravních prostředků do nástupového prostoru nepřesune. Zbylé moždíře byly uloženy jako rezerva, popřípadě sloužily k výcviku. Pokud jde o zásoby munice bylo pro 30,5 cm moždíře k dispozici 2 618 granátů.


Detail náměrového ústrojí 30,5cm moždíře vz. 17. Foto z publikace XX let československé armády v osvobozeném státě.
Po podepsání Mnichovského diktátu ztratily moždíře uplatnění a byly hledány možnosti jejich prodeje do zahraničí. Výraznější zájem z oslovených projevila pouze Francie, ale s nákupem váhala a nakonec k bližším jednáním nedošlo. Největší zájem nakonec projevilo z vlastní iniciativy Německo. Zde mohou být důvody spatřovány zejména v požadavku zesílení svého těžkého dělostřelectva pro vedení plánované útočné války, zvláště pro dobývání pevností, ale též jako vítané oslabení armády stále ještě existujícího Česko-Slovenska a znemožnění jeho prodeje někomu jinému či poškození. Dne 11. 2. 1939 byla podepsána smlouva o odprodeji dělostřeleckého materiálu mezi nějž patřily i 30,5cm moždíře v počtu 17 ks (uváděno je i 16 ks) v hodnotě 59,5 milionu korun. K nim byly odprodány i zásoby munice (2618 ran v hodnotě 27 mil. korun) a tahače Tatra T-253) (26 kusů v hodnotě 9,1 mil. korun).

Dělostřelecký materiál prodaný Německu podle kupní smlouvy mezi Česko-Slovenskem a Německou říší uzavřené v Berlíně 11.února 19394).

  Druh materiálu  Množství  Cena (v milionech korun)
 Děla  
 30,5cm moždíř vz.16  17  59,5
 21cm moždíř vz.18  18  24,2
 24cm kanón vz.16  6  42,0
 8cm polní kanón vz.30 mot. (ráže 7,65 cm)
 30  11,4
 8cm polní kanón vz.30 hipo (ráže 7,65 cm)  92  45,1
 15cm těžká houfnice vz.15 mot.  40  22,2
 15cm polní houfnice vz.14/16 hipo  70  37,5
 Munice k dělům
 30,5cm moždíř vz.16  2 618   27,0
 21cm moždíř vz.18  6 896   30,3
 24cm kanón vz.16  863  10,4
 8cm polní kanón vz.30 (ráže 7,65 cm)  211 557   148,1
 15cm těžká houfnice vz.15  30 421   36,5
 15cm polní houfnice vz.14/16  106 630   90,7
 Tahače  
 Dělostřelecký tahač vz.29 Tatra (k 30,5cm moždíři vz.16)  26  9,1
 Dělostřelecký tahač vz.20 Škoda U (k 21cm moždíři vz.18)  123  0,84
 Benzíno elektrický vlak AUSTRO-DAIMLER (k 24cm kanónu vz.16)  30  započteny u děl
 Benzínoelektrický vlak školní  2  0,44
Nejsou zahrnuty drobné položky (náhradní díly, záložní hlavně, výstroj a pod.), které samy o sobě představovaly značnou hodnotu.

Němci využili moždíře v květnu 1940 při útoku na francouzské a belgické pevnosti. Je prokázáno jejich nasazení proti belgickým fortovým pevnostem okolo Lutychu jako dělostřelecká podpora útočících jednotek 223. a 251. pěší divize a proti moderním tvrzím Battice (od 12. května) a Aubin-Neufchateau (od 20. května). Jak velké škody přesně způsobily nelze s jistotou říci, jelikož se ostřelování zúčastnilo i další těžké dělostřelectvo (ráží 17cm, 28 cm, 35,5 cm a dokonce i 42 cm). Ve Francii střílela dvoudělová baterie moždířů vz. 16 proti velké dělostřelecké tvrzi Fermont (spolu s nimi i tři 21cm děla Krupp vzor 1917). Zde dopadaly granáty v těsné blízkosti obou dělostřeleckých objektů tvrze (Block 1 a 4), ale přímého zásahu nebo umlčení objektů nedosáhly. Další baterie moždířů působila proti starému fortu de Maulde, jež byl před válkou posílen o moderní opevnění s dělostřeleckou výzbrojí umístěné přímo na povrchu fortu a začleněn byl do Maginotovy linie. Zde bohužel nemám informace o výsledcích ostřelování.

Dále byly použity prakticky ve všech německých taženích, nejvíce samozřejmě proti Sovětskému svazu (zvláště při obléhání Sevastopolu a Leningradu).

Dobové fotografie 30,5cm moždířů vz. 16 ve výzbroji čs. armády: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7

Fotografie pochází z knihy XX let československé armády v osvobozeném státě (2 a 3), z knihy Česko-Slovenská armáda (4 až 7) a ze soukromé sbírky autora (1).

Více informací o 30,5cm moždíři můžete najít v třídílném článku Vladimíra Kupky, jež vycházel v časopise ATM, konkrétně čísla 5/2007 až 7/2007.

Poznámky:

[1] V ČSR se nacházel i jeden kus 42cm autohoufnice M.17, ale ta byla sestavena v hale Škodových závodů pouze jako ukázková zbraň a bojově ji využila až Wehrmacht při dobývání tvrze Schoenenbourg ve Francii a později při obléhání Leningradu.

[2] Před mobilizací bylo zařazení moždířů u děl. pluku 303 a 305, ovšem v době mobilizace probíhala u pluku 303 transformace na protiletadlový pluk s plánem jeho následného přejmenování na děl. pluk 155. Moždíře tak přešly pod děl. pluk 304.

[3] Tatra T 25 - dělový kolový traktor vz. 29
Kolový traktor (tahač), vyvíjený jako náhrada za traktory Daimler vz. 17 a Škoda Z, vycházel z modelu T 24. Při pohotovostní hmotnosti 7460 kg uvezl 4000 kg a utáhl 7500 kg, vybaven byl navíc navijákemem o tažné síle 10 tun. S šestiválcovým, vodou chlazeným motorem o objemu 12 210 cm3 a výkonu 120 koň. sil při 1500 ot/min dosahoval průměrné pochodové rychlosti 28 km/h. Převodovka měla 4+1 stupeň s redukcí (8+2). Poháněné byly všechny tři nápravy, pohon přední nápravy byl vypínatelný. K dispozici byly uzávěrky diferenciálů.
Po úspěšných zkouškách prototypu, který byl ještě vybaven slabším motorem, vystavila armáda dvě objednávky - č.j. 144 taj. V/3 odd. 1933 na 8 ks dodaných v roce 1934 (ev. č. 13 368 až 13 375) a č.j. 73 ta. V/3 odd. 1934 na 17 ks dodaných téhož roku (ev. č. 13 540 až 13 556).


[4] Tabulka převzata z článku Vladimíra Karlického Prodej československých děl Německu v únoru 1939, in ATM 8/1993.

Prameny:
  • http://www.armyfort.com/cz/expozice.php?id=20 [online],
  • http://vojenstvi.cz/vasedotazy_43.htm , dotaz č. 634 [online],
  • FIDLER, J., SLUKA, V.: Encyklopedie branné moci republiky československé 1920-1938, Libri, 2006,
  • JANÁČEK, František: Největší zbrojovka monarchie, Škoda Plzeň, 1990,
  • KARLICKÝ, Vladimír: Československé dělostřelecké zbraně, Naše vojsko, 1975,
  • KARLICKÝ, Vladimír: Prodej československých děl Německu v únoru 1939, in ATM 8/1993,
  • KUPKA, Vladimír: Belgická opevnění z let 1930-1940, Fortprint, 1998,
  • MARY, Jean-Yves – HOHNADEL, Alain: Hommes et ouvrages de le Ligne Maginot, Tome trois (díl třetí), Historie et Collections, 2003,
  • PRÁŠIL, Michal: Těžká děla Škoda, SPČO, 1995.


Martin Vlach - 12. 5. 2007

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.