Dopoledne 8. května 1945 iniciovali Němci další kolo jednání s Českou národní radou. Kolem 11:00 se na policejní ředitelství v Bartolomějské ulici č.p. 7 dostavil zmocněnec branné moci u říšského protektora v Čechách a na Moravě a velitele branného obvodu Čechy a Morava, generál pěchoty Rudolf Toussaint, v doprovodu generálmajora Arthura von Briesen, kteří zástupcům ČNR nabídli uzavření příměří a odchod německých vojsk a civilního obyvatelstva z Prahy.

Situace povstalců byla kritická, nedostávalo se jim munice, na mnoha směrech ustupovali před technickou přesilou německých jednotek; přímo ohroženo bylo jedno z center povstání - Staroměstská radnice. Ani postavení Němců nebylo lehké. Předchozího večera podepsali zástupci německé armády a vlády v Remeši bezpodmínečnou kapitulaci, která měla vstoupit v platnost 8. května ve 23:00. Začínalo být jasné, že Američané už do Prahy a středních Čech postupovat nebudou a celou oblast brzy obsadí Rudá armáda, což nebyla pro nacisty právě lákavá vyhlídka.

Po vzájemné dohodě generál Toussaint ve 13:00 z jednání odešel, aby vydal rozkazy k zastavení palby. Po jeho návratu pokračovalo jednání, jehož hlavní náplní byla konečná formulace podmínek kapitulace. V 16:00 podepsali zástupci ČNR, příslušníci vojenského velitelství Velké Prahy "Bartoš" (generál Karel Kutlvašr, pplk. gšt. František Bürger), člen vojenského velitelství "Alex" (pplk. gšt. Jaroslav Kadaňka) a za německou stranu generál pěchoty Rudolf Toussaint "Protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil".

Přestože podle názvu byl dokument německou kapitulací (s nepřímým odkazem na remešskou bezpodmínečnou kapitulaci, jejíž přesné znění patrně ještě nebylo známo), fakticky se jednalo spíše o uzavření příměří, které části německých jednotek prakticky na poslední chvíli umožnilo relativně spořádaný ústup na západ. Pro povstalce pak znamenalo záchranu v nejkritičtějším okamžiku, kdy do příchodu spojenecké (Rudé) armády zdánlivě ještě chyběly celé dny.


 

 

 

 

 

Zdroj: Václav Melichar, Jak to bylo v květnu 1945, Praha 1985, str. 21, 22