V červenci roku 1944 se západním spojencům konečně podařilo prorazit z předmostí v Normandii a v srpnu během několika týdnů bleskově obsadit celou Francii. Německo se v podstatě stáhlo na svou západní hranici na Rýně. Na východní frontě během léta 1944 probíhala sovětská ofenziva Bagration, při které byla zdecimována německá skupina armád Mitte. Nebylo tedy divu, že koncem léta se zdálo, že konec války bude možná ještě před vánoci.
(Situace se ovšem vyvinula úplně jinak, Rusové nezabránili Němcům v likvidaci varšavského povstání, čímž se zbavili nekomunistických odbojových sil v Polsku a až do ledna 1945 zůstali v podstatě stát na Visle. Západní spojenci zase neuspěli při pokusu o získání přechodů přes Rýn během operace Market Garden v září 1944, v prosinci byli překvapeni německým útokem v Ardenách a postupovat opět začali také až na na jaře 1945.)
V létě 1944 začínaly být velmi aktuální otázky poválečného uspořádání Evropy, zejména samozřejmě otázka, co udělat s Německem. Mezi nejkontroverznější návrhy na poválečné uspořádání Německa patřil tzv. Morgenthauův plán, který byl Rooseveltem a Churchillem schválen v září 1944 na konferenci v Quebecu.
Jaká byla historie vzniku tohoto plánu a jaké byly jeho cíle?
Autorem plánu byl americký ministr financí Henry Morgenthau, který se zabýval případnými poválečnými německými reparacemi a při této příležitosti ho prezident Roosevelt vyzval k vypracování návrhu na celkové uspořádání poválečného Německa. Morgenthau byl velmi blízkým přítelem prezidenta Roosevelta a měl podstatný vliv na jeho rozhodování. Americký ministr zahraničí Cordell Hull a ministr obrany Henry Stimson si často stěžovali na to, že Morgenthau má na prezidenta v zahraničněpolitických otázkách často větší vliv než oni sami.
Mezi západními politiky existovaly v zásadě dva názory na příčiny vzniku války. První skupina tvrdila, že versailleská smlouva byla k Německu příliš tvrdá, astronomické reparace podlomily německé hospodářství a odpor proti versailleskému diktátu umožnil vzestup Hitlera a militaristických sil. Proto bude nyní nutné naopak v Německu umožnit rozvoj směrem k prosperitě, aby Němci sami byli zainteresováni na mírovém a demokratickém vývoji.
Naopak druhá skupina, k jejímž představitelům patřil právě Morgenthau, se domnívala, že versailleský mír z roku 1919 byl k Německu příliš měkký. Podmínky z Versailles omezující německou armádu, zrušení výroby některých zbraní apod. považoval Morgenthau za nedostatečné. Svůj postoj vysvětlil ve své knize Germany Is Our Problem, kterou vydal v druhé polovině roku 1945 po svém odchodu z vrcholné politiky jako obhajobu svého plánu.
Základním bodem Morgenthauova uvažování byl názor, že Německo bude i po válce největší hrozbou pro mír v Evropě, a proto bude nutné tuto hrozbu tvrdými opatřeními odstranit. Z dnešního odstupu víme, že se tady Morgenthau stejně jako někteří generálové připravoval na minulou válku a na minulého nepřítele. Neuvědomoval si, že největší hrozbou pro Západ po skončení války nebude zdecimované Německo, ale Sovětský svaz.
Morgenthau viděl v Němcích přímo geneticky zakódovanou touhu po válce, jak ve své knize napsal, "touha Němců po válce je stejně tradiční jako naše [americká] touha po svobodě". A navíc "Němci si budou spíše pamatovat to, jak blízko měli k vítězství, než to, jak byli poraženi". Proto je nutné Němce zbavit všech základních předpokladů k vedení války.
Jak Morgenthau tvrdil, nestačí pouze zakázat armádu a zničit zbraně, protože armáda, jak ukazuje minulost, se dá rychle obnovit, staré zbraně se dají nahradit novými a modernějšími. Nestačí ani finanční reparace, protože pro získání těchto reparací by se nejdřív musel posílit německý průmysl, což není v zájmu spojenců. Nestačí ani restituce německé válečné kořisti, protože ta může vzbudit chuť na novou kořist a nestačí ani konverze válečného průmyslu na mírovou výrobu, protože zpětná konverze se dá provést velmi rychle, jak ukazuje příklad Spojených států.
Proto středobodem Morgenthauova uvažování, který se táhne i celou jeho knihou, je jediný požadavek: naprostá likvidace německého průmyslu a převedení dělníků z průmyslu do zemědělství. Jak Morgenthau napsal, "cesta Německa k míru vede na farmu". Bez likvidace průmyslu, tedy základního předpokladu k vedení války, nebude mír možný. "Dokud bude mít Německo kapacity k vyrábění lodí, lokomotiv, automobilů, traktorů, dynam, dopravních letadel, kolejí, strojů apod., tak bude mít stále sílu k vyvolání nové dlouhé a krvavé války".
Morgenthau proto navrhoval rozebrání německých továren a transport jejich zařízení do spojeneckých států a tam, kde nebude transport možný, jejich destrukci. Jedna z kapitol knihy se jmenuje "průmyslová kontrarevoluce". Do zemědělství by tak bylo převedeno podle jeho odhadů asi 5 miliónů německých dělníků (to je ještě nízký odhad), jak to bude provedeno, je "německý problém". Uznával, že to nebude jednoduchý úkol, změnit vyspělý průmyslový stát v agrární zemi, a že zajistit obživu pro miliony bývalých továrních dělníků, nebude jednoduché. V knize vypočítavá v kalorických hodnotách, že zas tak hrozně ale hladovět nebudou.
Dalším problémem je podle Morgenthaua průmyslová oblast Porúří, kde se sice dá zlikvidovat průmysl, ale uhlí v zemi zůstane. "Když nemůže být uhlí odstraněno z Porúří, musí být Porúří odstraněno z Německa", psal Morgenthau a navrhoval odsun všech Němců a zřízení mezinárodní zóny v Porúří. Součástí plánu bylo i rozdělení zbylého Německa na dva státy a odstoupení některých území sousedním zemím.
Morgenthauův plán rozdělení Německa
Na námitky, že silné Německo je hrází proti šíření komunismu, Morgenthau odpovídal: historie ukazuje, že plány na ovládnutí západní polokoule měli vždy Němci, ne Rusové, a že je velice nepravděpodobné, že by sovětské Rusko pomýšlelo na agresi. Navíc v historii neexistuje příklad demokratické země, která by se stala komunistickou. Tady byl Morgenthau ve svém uvažování skutečně hodně krátkozraký. Někteří historici ho přímo obviňují z nahrávání Rusům a připomínají, že jeho hlavní poradce na ministerstvu financí Harry Dexter White (který se významně podílel na formulování plánu) byl v roce 1948 senátní komisí označen za sovětského agenta (a Sovětům informace skutečně poskytoval, jak potvrzují dešifrované zprávy Venona).
15. září 1944 se v Quebecu konala americko-britská konference, kde se na program dostal i Morgenthauův plán. Morgenthau pro Roosevelta vypracoval memorandum, ve kterém shrnul základní body svého plánu. Roosevelt chtěl pro tento plán získat souhlas britského premiéra Churchilla. Když Churchill poprvé uviděl obrysy plánu, byl zděšen. Ale do druhého dne názor změnil, Británie totiž byla v katastrofální finanční situaci a nutně potřebovala americkou půjčku. Souhlasem s Morgenthauovým plánem si tak Churchill zajistil poskytnutí amerického úvěru.
Morgenthauův plán se na konferenci projednával bez vědomí amerického i britského ministerstva zahraničí. Jakmile se britský ministr zahraničí Eden dozvěděl, že Churchill souhlasil s tímto plánem, okamžitě protestoval. Stejně tak protestovali američtí ministři Hull a Stimson, kteří do Quebecu ani nebyli přizváni, a mnoho dalších realističtěji uvažujících politiků.
K ochladnutí Rooseveltova původního souhlasu s plánem přispěla aféra s únikem základních bodů tohoto plánu do amerického tisku. 23. září 1944 zveřejnil základní body plánu deník Wall Street Journal a velmi kriticky je komentoval. Těchto informací využili také Goebbelsovi propagandisté v Německu a předestřeli Němcům hrůznou vizi hrozícího hladomoru a genocidy po spojeneckém vítězství. Využili patřičně také toho, že Morgenthau byl židovského původu. Jak při amerických prezidentských volbách v listopadu 1944 řekl Rooseveltův protikandidát Dewey, zveřejnění tohoto plánu spojencům "pomohlo" asi tak stejně jako deset čerstvých německých divizí.
Po zveřejnění plánu v tisku začal Roosevelt od jeho podpory pomalu ustupovat, i když až do jeho smrti nebyl oficiálně zcela odvolán. Některé zásady plánu byly vtěleny i do instrukce JCS-1067, která upravovala chování amerických vojáků v poraženém Německu.
Po Rooseveltově smrti a nástupu Trumana byl plán úplně smeten ze stolu. Truman už jako senátor tento plán kritizoval. Morgenthau se hodlal zúčastnit spojenecké konference v Postupimi a prosadit zde zásady svého plánu, ale Truman ho odmítl vzít do své delegace a odvolal ho z funkce ministra financí. Truman si byl vědom sovětské hrozby a obával se, že Morgenthauův plán, který považoval za "akt msty", by vedl k chaosu, hladomoru a hrozbě komunistické infiltrace v Německu. On sám naopak prosazoval obnovu německého hospodářství, jeho propojení se západní Evropou volným obchodem a vybudování "spokojeného Německa, které by mělo zájem řídit se nemilitaristickými metodami civilizace". Na postupimské konferenci bylo dohodnuto, že s Německem se bude jednat jako s jednotným hospodářským celkem včetně Porúří, jeho rozdělení ani likvidace celého průmyslu se neplánovala. Rozdělení Německa si nepřál ani Stalin, který počítal s tím, že celé Německo přejde do sovětské sféry vlivu.
Další vývoj byl poté už poznamenán stále rostoucími spory mezi bývalými spojenci a nástupem studené války. Západ se zaměřil na rychlou hospodářskou obnovu západního Německa, která se, jak víme, velmi dobře podařila. Marshallův plán z roku 1947 potom můžeme považovat za naprostý opak plánu Morgenthauova z roku 1944. Z dnešního pohledu můžeme říci, že západní politika vůči Německu byla úspěšná a Německo je už padesát let nepochybně demokratickým státem.
Doporučený poválečný program pro Německo
1. Demilitarizace Německa
Cílem spojeneckých sil by mělo být zajištění kompletní demilitarizace Německa v co nejkratším možném období po skončení války. To znamená kompletní odzbrojení německé armády a obyvatel (včetně odstranění nebo zničení veškerého válečného materiálu), úplné zničení celého německého zbrojního průmyslu a odstranění nebo zničení dalších klíčových průmyslových odvětví, která jsou základem pro vojenskou sílu.
2. Rozdělení Německa
(a) Polsko by mělo dostat část východního Pruska, která nepřipadne SSSR a jižní část Slezska, jak je zobrazeno na přiložené mapě.
(b) Francie by měla dostat Sársko a přilehlá území ohraničená řekami Rýn a Mosela
(c) Jak je uvedeno v části 3, v Porúří a přilehlých územích by měla být zřízena mezinárodní zóna
(d) Zbývající část Německa by měla být rozdělena na dva autonomní, nezávislé státy, (1) jihoněmecký stát skládající se z Bavorska, Württemberska, Bádenska a některých menších oblastí a (2) severoněmecký stát složený z větší části staré země Pruska, Saska, Durynska a několika dalších menších zemí.
Mezi jihoněmeckým státem a Rakouskem, které bude obnoveno v hranicích z roku 1938, bude celní unie.
3. Oblast Porúří (Porúří, přilehlé průmyslové oblasti, jak je zobrazeno na přiložené mapě, včetně Porýní, Kielského kanálu a všech německých území severně od Kielského kanálu)
Zde leží srdce německé průmyslové moci, líheň válek. Tato oblast by neměla být pouze zbavena veškerého existujícího průmyslu, ale také oslabena a ovládána tak, aby se ani v dohledné budoucnosti nemohla stát znovu průmyslovou oblastí. Zajistí to tato následující opatření:
(a) Během krátkého období, pokud možno ne déle než 6 měsíců po ukončení války, budou všechny průmyslové závody a zařízení, které nebyly zničeny během vojenských akcí, buďto kompletně rozebrány a odvezeny z této oblasti nebo kompletně zničeny. Veškeré zařízení bude odstraněno z dolů a doly budou celé zničeny.
Předpokládá se, že odstranění průmyslu z této oblasti, bude zajištěno ve třech fázích:
(i) Vojenské síly ihned po vstupu do této oblasti zničí všechny závody a zařízení, které nemohou být odvezeny
(ii) Odvoz továren a zařízení členy Spojených národů jako restituce a reparace (viz Odstavec 4)
(iii) Všechny závody a zařízení, které nebudou odvezeny během stanoveného období, řekněme 6 měsíců, budou kompletně zničeny nebo rozebrány na šrot a přiděleny Spojeným národům
(b) Všichni obyvatelé tohoto území by měli pochopit, že této oblasti již nikdy nebude dovoleno stát se průmyslovou. Proto všichni lidé a jejich rodiny v této oblasti, kteří mají speciální technické znalosti, by měli být povzbuzeni k trvalé migraci pryč z této oblasti a měli by být co nejvíce rozptýleni.
(c) Celá oblast by se měla stát mezinárodní zónou spravovanou mezinárodní bezpečnostní organizací ustavenou Spojenými národy. Při správě této oblasti by se mezinárodní organizace měla řídit politikou směřující k dosažení výše stanovených cílů.
4. Restituce a reparace
Reparace ve formě finančních plateb a dodávek by neměly být vyžadovány. Restituce a reparace budou zajištěny přesunem existujících německých zdrojů a území, např.:
(a) restitucí majetku ukořistěného Němci na okupovaných územích
(b) přesunem německých území a německých soukromých práv k průmyslovému majetku na daném území postiženým zemím a mezinárodní organizaci podle programu rozdělení
(c) Odstraněním a rozdělením průmyslových závodů a zařízení z mezinárodní zóny a jihoněmeckého a severoněmeckého státu mezi postižené země
(d) nucenou prací Němců mimo Německo
(e) konfiskací veškerých německých aktiv jakéhokoliv druhu mimo Německo
5. Vzdělání a propaganda
(a) Všechny školy a univerzity budou zavřeny do doby, než spojenecká komise pro vzdělání nezformuluje efektivní program jejich reorganizace. Předpokládá se, že si to vyžádá značnou dobu, než budou znovu otevřeny jakékoli ústavy vyššího vzdělávání. Mezitím nebude zakázáno vzdělávání německých studentů na zahraničních univerzitách. Základní školy budou otevřeny ihned, jakmile budou k dispozici vhodní učitelé a učebnice.
(b) Vysílání všech německých radiostanic a vydávání všech německých novin, časopisů, týdeníků apod. bude zastaveno do doby, než pro ně bude ustavena patřičná kontrola a zformulován patřičný program.
6. Politická decentralizace
Vojenská správa Německa v počátečním období by měla být prováděna s ohledem na konečné rozdělení Německa na tři státy. K zabezpečení rozdělení a k zajištění jeho trvalosti by se vojenské orgány měly řídit následujícími principy:
(a) Zamítnout veškeré jednání s představiteli říšské vlády a jednat přímo s lokálními vládami
(b) Podpořit znovuustavení zemských vlád každé z 18 zemí, ze kterých se nyní Německo skládá a navíc vytvořit samostatné země z pruských provincií
(c) Po rozdělení Německa by rozličné zemské vlády měly být povzbuzeny k organizování federální vlády pro každou z nově rozdělených oblastí. Tyto nové oblasti by měly být ve formě konfederace zemí s důrazem na zemská práva a vysoký stupeň lokální autonomie
7. Odpovědnost armády za lokální německou ekonomiku
Výhradním cílem armády při správě německého hospodářství bude usnadnění vojenských operací a vojenské okupace. Spojenecká vojenská správa nebude přebírat odpovědnost za takové hospodářské problémy jako kontrola cen, přídělový systém, nezaměstnanost, výroba, rekonstrukce, distribuce, spotřeba, bydlení nebo doprava a nebude provádět žádná opatření k zajištění nebo posílení výroby. Odpovědnost za německou ekonomiku a obyvatelstvo zůstavá na německém obyvatelstvu s možnostmi, které budou podmínečně umožněny.
8. Kontrola nad vývojem německého hospodářství
Během období nejméně dvaceti let po porážce by měla být Spojenými národy prováděna adekvátní kontrola, včetně kontroly zahraničního obchodu a tvrdých restrikcí importu kapitálu, s cílem zabránit v nově vytvořených státech vytváření nebo rozšířování klíčových průmyslových odvětví důležitých pro vojenskou sílu Německa a kontrolovat ostatní klíčová průmyslová odvětví.
9. Potrestání válečných zločinců a zacházení se zvláštními skupinami
V příloze B je připojen program pro potrestání válečných zločinců a zacházení s nacistickými organizacemi a jinými skupinami.
10. Nošení insignií a uniforem
(a) Žádné osobě v Německu (kromě občanů Spojených národů a neutrálních zemí) nebude povoleno nosit jakékoli vojenské označení hodnosti nebo druhu vojska, vojenské insignie ani vojenské řády.
(b) Žádné osobě nebude po 6 měsících od ukončení války povoleno oblékat jakékoli vojenské uniformy nebo uniformy kterékoli polovojenské organizace.
11. Zákaz přehlídek
Nikde v Německu nebudou povoleny vojenské přehlídky a všechny vojenské hudby budou rozpuštěny.
12. Letectvo
Veškeré letectvo (včetně kluzáků), ať už vojenské nebo obchodní, bude konfiskováno pro pozdější účely. Žádnému Němci nebude povoleno řídit nebo asistovat při řízení letadel, včetně těch vlastněných cizími vlastníky.
13. Odpovědnost Spojených států
(a) Odpovědnost za provedení poválečného programu pro Německo uvedeného v tomto memorandu je spojenou odpovědností Spojených národů. Provedením schválené společné politiky by měl být pověřen mezinárodního orgán ustavený Spojenými národy.
S ohledem na specifická opatření, která budou během provádění společného programu přijata, je doporučeno oddělit úkoly, které budou provedeny v počátečním období vojenské okupace od těch, které budou vyžadovat mnohem delší období provádění. Zatímco USA, Velká Británie a SSSR budou z praktických důvodů hrát hlavní roli během demilitarizace Německa (samozřejmě s podporou vojenských sil Spojených národů), podrobné provedení ostatních částí programu může být nejlépe provedeno sousedními státy Německa.
(b) Jakmile bude Německo kompletně demilitarizováno, povinnosti vyplývající z provádění tohoto německého programu by mohly být rozděleny následujícím způsobem:
(i) Spojené státy by měly mít vojenské a civilní zástupce v jakékoli mezinárodní komisi nebo komisích, které budou ustaveny pro provedení celého německého programu a tito zástupci by měli mít odpovídající štáby
(ii) Základní odpovědnost za politiku v Německu a za civilní správu v Německu by měly převzít vojenské síly sousedních států Německa. Jmenovitě by se mělo jednat o ruské, francouzské, polské, české, řecké, jugoslávské, norské, holandské a belgické vojáky.
(c) Při splnění tohoto programu by americké jednotky mohly být staženy během relativně krátké doby. Stažení amerických jednotek by ale nemělo předcházet dohodě s SSSR a Velkou Británií o základních principech uvedených v tomto memorandu.
14. Jmenování amerického vysokého komisaře
Americký vysoký komisař pro Německo by měl být jmenován co nejdříve, aby mohl dohlížet na vývoj z amerického hlediska.
Potrestání nepochybných válečných zločinců a zacházení se zvláštními skupinami
A. Potrestání nepochybných válečných zločinů
(1) Hlavní váleční zločinci
Seznam hlavních válečných zločinců této války, jejichž vina byla všeobecně uznána Spojenými národy, by měl být co nejdříve sestaven a předán patřičným vojenským orgánům. Vojenské orgány budou o osobách na tomto seznamu instruovány takto:
(a) Musí být co nejdříve dopadeni a po dopadení co nejdříve identifikováni, identifikaci potvrdí důstojník generálské hodnosti
(b) Po provedení identifikace bude uvedená osoba postavena před popravčí četu složenou z vojáků Spojených národů.
(2) Ostatní nepochybní váleční zločinci
(a) Spojenecké vojenské velení ustanoví vojenské komise, které budou soudit nepochybné zločiny spácháné proti lidstvu během této války. Jakmile to bude možné, představitelé osvobozených zemí Evropy budou přibráni do těchto komisí. Jedná se o zločiny uvedené v následující sekci a jiné zločiny, které budou vojenské komise čas od času soudit.
(b) Jakákoli osoba podezřelá z odpovědnosti nebo spoluzodpovědnosti za smrt jakéhokoli člověka v následujících situacích bude uvězněna a souzena těmito vojenskými komisemi, pokud si ovšem tuto osobu nevyžádá některý z členů Spojených národů do vlastní vazby pro soud za podobné činy spáchané na jeho vlastním území:
(i) Smrt byla způsobena akcí porušující pravidla vedení války
(ii) Oběť byla zabita jako rukojmí v odvetu za činy jiných osob
(iii) Oběť byla usmrcena kvůli své národnosti, rase, barvě pleti, víře nebo politickému přesvědčení
(c) Jakákoli osoba usvědčená vojenskou komisí ze zločinu uvedeného v odstavci (b) bude odsouzena k trestu smrti, mimo výjimečné případy, kdy vojenská komise určí, že jsou zde polehčující okolnosti, v tomto případě by měl být určen jiný trest, včetně deportace do trestního tábora mimo Německo. Rozsudek bude vykonán okamžitě.
B. Zadržení určitých skupin
Všichni členové následujících skupin by měli být zadrženi do doby, než bude určena vina každého jednotlivce:
(a) SS
(b) Gestapo
(c) Všichni vysocí důstojníci policie, SA a jiných bezpečnostních organizací
(d) Všichni vysocí představitelé vlády a nacistické strany
(e) Všechny veřejné osobnosti blízce spojené s nacismem
C. Registrace mužů
V co nejkratším čase bude zformulován patřičný program pro provedení registrace všech mužů od 14 let výše. Registrace na formuláře a způsobem předepsaným vojenskými orgány by měla ukázat, vedle jiných věcí, zda je registrovaná osoba členem nacistické strany nebo přidružených organizací, Gestapa, SS, SA nebo Kraft Korps
D. Pracovní prapory
Mimo otázku zjištění viny za konkrétní zločiny, už pouhé členství v SS, gestapu a podobných skupinách, bude důvodem pro zařazení do nucených pracovních praporů, které budou sloužit mimo Německo pro rekonstrukční účely.
E. Rozpuštění nacistických organizací.
Nacistická strana a všechny přidružené organizace jako DAF, Hitlerjugend, KdF atd. by měly být rozpuštěny a jejich majetek a archivy zabaveny. Mělo by být vynaloženo veškeré možné usilí k zabránění jakémukoliv pokusu o jejich znovuobnovení v podzemní nebo v kamuflované formě.
F. Zákaz využívání některých výsad
Všichni členové následujících skupin by měli být vyřazeni z veřejné správy, zbaveni volebního práva a vyloučeni ze zastávání jakéhokoliv veřejného úřadu nebo zaměstnání v novinářských, učitelských a právních profesích nebo z jakékoli řídící funkce v bankovnictví, výrobě a obchodu:
(1) nacistická strana
(2) sympatizanti nacismu, kteří slovy nebo skutky pomáhali a podporovali nacistický program
(3) Junkeři
(4) Armádní a námořní důstojníci
G. Junkerské statky
Všechny junkerské statky by měly být rozděleny mezi rolníky a systém primogenitury a dědičnosti by měl být zrušen
H. Zákaz emigrace
(1) Bude vydáno prohlášení zakazující jakékoli osobě sídlící v Německu opustit nebo pokusit se opustit Německo, kromě osob s povolením od Spojeneckého vojenského velení.
(2) Porušení tohoto zákazu bude trestným činem, souzeným spojeneckými vojenskými komisemi, za který budou předepsány těžké tresty, včetně trestu smrti.
(3) Vojenské orgány provedou všechna možná opatření k zabránění osobám bez povolení v opuštění Německa
Henry Morgenthau
Zdroj: http://www.academic.marist.edu/fdr.temp/psfi297/i297a01.htm , Zkrácené memorandum v Morgenthau, Henry: Germany Is Our Problem, New York 1945, s. V-VIII