Nevojenské osobnosti WW2
|
|
|
|---|---|
|
Korejci o tom mezitím natočili vpravdě válečný film (obohacený o postavu japonského vojáka):
A dokonce tam tvůrci zakombinovali i tu olympijskou epizodu
Recenze na imdb i čsfd jsou příznivé, asi mám film na víkend.
|
|
|
|
|
Honza M. napsal(a) v č. 34: Na to téma jsem si vzpomněl na neuvěřitelnou cestu některých korejských vojáků z Koreje do spojeneckého zajetí v Normandii:"Korea de facto i de iure součástí Japonska" www.fronta.cz/dotaz/korejsti-vojaci-v-nemeck... thomo.coldie.net/2007/05/07/korean-soldiers-... |
|
|
|
|
|
Od rusko-japonské války roku 1905 byla Korea japonským protektorátem a roku 1910 korejský císař předal japonskému císaři veškerou suverenitu a práva k vládě nad Koreou.
Tedy vlastně po celý Sohn Kee-chungův život až do olympiády byla Korea de facto i de iure součástí Japonska, a pokud nechtěl reprezentovat Japonsko, měl odmítnout účast nebo převzetí medailí; podobně jako sokolové (a Cimrman ), kteří nechtěli na prvních olympijských hrách reprezentovat nenáviděné Rakousko.
|
|
|
|
|
Není to úplně WW2, ale přišlo mi to zajímavé: www.dlouhybeh.cz/sohn-kee-chung-olympijsky-v... - vítěz maratonu z berlínské olympiády je dodnes uváděn pod japonským pseudonymem a s japonskou státní příslušností, byť byl Korejec. |
|
|
|
|
www.lidovky.cz/sef-ikea-byl-aktivni-nacista-...
Zakladatel švédského nábytkářského řetězce IKEA Ingvar Kamprad byl v mládí aktivnější v nacistickém hnutí, než doposud přiznával. Tvrdí to nová kniha respektované švédské spisovatelky a novinářky Elisabeth Asbrinkové, podle níž jeden z nejbohatších lidí na světě sám verboval nové členy do nacistické organizace a s fašismem byl spojen ještě dlouho po skončení druhé světové války.
www.novinky.cz/zahranicni/evropa/242852-zakl...To jsou novinky. |
|
|
|
|
Ještě by měl autor vysvětlit, jak to myslel, že bez podpisu Locarna by naše hranice byla garantována..? |
|
|
|
|
|
Kralik napsal v č. 26: Nemohu si vybavit, jestli už někdo zkoušel vedle "výčtu Benešových chyb" udělat taky výčet jeho zásluh a na národním i mezinárodním poli.
"Je fakt, že kritizování Beneše už není originální"
bush napsal v č. 27: Tak u sudetských Němců je to celkem pochopitelné, Beneš byl v československu už ve své době (a částečně i svým úsilím) doslova personifikací "zla" zvaného versaileský systém a později taktéž Postupimi."patologická nenávist " No a být symbolem státnosti (což prezident stále ještě je), nemusí být vždy plus, zvláště v očích těch, kteří daný stát nemají rádi. |
|
|
|
|
Ten pán má zjevně v hlavě poměrně dost zmatku, mimo prohlašování mnichovské konference za mezinárodní arbitráž ve smyslu Locarna - (nás se týkající ustanovení Locarna stanovila příslušnost rozhodovat spory "rozhodčímu soudu nebo Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti", případně smírčí komisi složené ze zástupců obou stran - takže dotyčný argumentuje podobně jako by někdo řekl: "Před patnácti lety byl očkován proti žloutence, nedivte se, že dnes onemocněl tyfem") a vpravdě velkorysého doporučení uzavírat spojenectví se státy které o to v dané době jaksi neměly zájem, a bezbřehého mísení byť pravdivých fakt z rozličných dekád, vhodně promíšených s autorovými fantasiemi a bludy; zaujme hlavně "občanská odvaha" s níž je odhodlán porušit zákon který za to nestanoví žádné sankce - a to vše pod pseudonymem pohádkové postavičky. |
|
|
|
|
Kralik napsal v č. 24: Nevím proč, ale hlavou se mi honí jedno slůvko: "kokotík" "neviditelnypes.lidovky.cz/glosa-jdu-p orusit-... "  |
|
|
|
|
No, zásadní rozdíl vidím v pojetí kritiky. V tomto a jemu podobném případě bych si dovolil užít termínu patologická nenávist vůči Benešovi, jejíž kořeny sahají až do první republiky - viz spory Kramář-Beneš a další. Vedle toho jistě existuje kritika oprávněná - nikdo není neomylný a z chyb je třeba se poučit. |
|
|
|
|
Ono kdybychom si takhle vzali prakticky každou osobnost tak ji můžeme strhat podobnym způsobem. Je fakt, že kritizování Beneše už není originální  |
|
|
|
|
|
Králík: Tyhle texty se objevují s železnou pravidelností rok co rok v únoru a dnech i týdnech následujících. Myslím, že na tohle prostě ani nemá cenu reagovat. Strašné na tom je, že podobné texty člověk může číst v nejčtenějších denících - jaký si o Edvardu Benešovi může pak udělat člověk historií takřka nezasažený? Je zajímavé jakou podobnost tahla a další jí podobné glosy vykazují s názory Landsmanschaftu. V zásadě se velmi bavím. Takovíto pisálkové si demokratický systém představují jako vládu prezidenta a ministra zahraničí. Tím, že takto uvažují, se sami před veřejností ukazují jako odpůrci demokracie a naprosto nechápou, jak se v takovém uspořádání tvoří zákony, nařízení, atd. - zřejmě si myslí, že Beneš či Masaryk např. provedli pozemkovou reformu. |
|
|
|
|
|
neviditelnypes.lidovky.cz/glosa-jdu-porusit-... Opět... Po bitvě je každej pucflek generálem... |
|
|
|
|
|
ja_62 napsal v č. 16:
"Pak jsem se dozvěděl, že se údajně snad nějak pokoušel zasahovat do vývoje H2S, nicméně ani tam nešlo o to, že by byl proti této myšlence jako takové, šlo snad o cosi v konstrukci..."
Algernon napsal v č. 19: Abych pravdu řekl, když jsem bádal kde jsem k této informaci přišel, rep. kde jsem se cokoliv o radaru dočetl, zjistil jsem, že jediný pramen, který ji uvádí je Wikipedia (včetně toho, že mu připisuje trvání na použití klystronu, což je to něco, co jsem vágně dříve naznačoval - to "něco" by pak byl klystron"Jinak pokud jde o odpor k použití dutinového magnetronu v H2S, tak nějak (možná ovšem mylně, nějakou „zkratkou“) to mám spojeno spíše s námořnictvem, které se obávalo prozrazení existence „centimetrového“ radaru?" ) -
ja_62 napsal v č. 16: - a to bez jakéhokoliv odkazu na prameny: tinyurl.com/2ybfjd ." šlo snad o cosi v konstrukci...(úplně to nechápu, ale šlo o něco v tom duchu "o trochu méně efektivní při vyhledávání, ale nepoužíval by Němcům zatím neznámý dutinový magnetron, plus používal by něco co umožní snazší likvidaci v případě nouzového přistání")" Takže ehm, asi nemá cenu této informaci přikládat nějakou zvláštní důležitost. A jak jsem už opatrně připustil -
ja_62 napsal v č. 16: "Detaily stran elektroniky, ani toho, zda doopravdy profesor Lindemann byl proti použití magnetronu v H2S, mi nejsou známy. " . |
|
|
|
|
|
Algernon napsal v č. 18:
"zatím to tedy spíše vypadá na „odpor vůči radaru“ skutečně v samých počátcích RDF a CH? "
ja_62 napsal v č. 15: Já z této formulace nemám pocit, že by byl Lindemann proti radaru v samých počátcích - musel bych se podívat jak to přesně Churchill formuluje, ale ve mně to vyvolává spíš pocit, že chtěl naznačit, že Lindemann už v tom roce 1934 - kdy byl vývoj radiodetekce jakožto prostředku lokalisace letadel ve vzduchu někde v samých počátcích, a rozhodně nešlo o problematiku obecně známou nebo populární - viděl možnosti které v ní leží."Předtím tam Churchill píše, že o možnostech získání důležitých výhod v oblasti protivzdušné obrany napsal Lindemann článek do Timesů už v roce 1934, a že tam byli přizváni - Churchill do výboru, Lindemann do jeho technického podvýboru " (I když ideální by asi bylo, když by někdo věděl, co přesně tam Lindemann napsal)
ja_62 citoval v č. 15: -Spíš bych to viděl tak, že Lindemannovy kolegy (zcela oprávněně) štvalo, že když se v něčem neshodli, a zbytek podvýboru zastával zcela jiné stanovisko než Lindemann, on měl stále možnost (a patrně ji i využíval) svůj minoritní názor prosazovat prostřednictvím Churchilla. "Jeho kolegům se nelíbilo, že je se mnou v neustálém styku, a že prosazuji jeho názory v hlavním výboru" |
|
|
|
|
|
Algernon napsal v č. 17: "Spíš by se dalo říct, že si jako jediný všimnul, že původně nouzové opatření používat přísadu hliníku pouze pro účely Royal Navy z roku 1940 nebylo mezitím nikým, navzdory změněné situaci co se zásob hliníku týče, změněno.
"„Vynález“ to byl (tedy na straně Britů) spíše Zuckermannův, a Lindemann jen pak v r. 1943 „už jen“ vytáhl na světlo Boží a oprášil? "
ja_62 napsal v č. 16:
"prof. Lindemann který, když se tázal na důvod větší účinnosti německých výbušnin proti britským, odhalil poměrně závažné opominutí - v roce 1940, když hrozil nedotatek hliníku, bylo rozhodnuto přidávat jej - což zvyšuje účinnost třaskavin - pouze do hlubinných náloží, a až do Lindemannova objevu v roce 1943, i v dobách, kdy už byl hliníku dostatek, se na toto rozhodnutí "zapomnělo", a až poté, co to zjistil bylo rozhodnuto aluminisovat výbušniny pro letecké bomby, i když tedy nejde striktně vzato o vědecký objev) -"
Algernon napsal v č. 17: Já to znám čistě obecně, zejména opět z Churchilla, ale vypadá to, že pokud se někde v Británii objevila před rokem 1943 aluminisovaná výbušnina, pocházela právě z produkce pro námořnictvo, a její výskyt jinde, pro jiné účely, byl výjimečný? "Mimochodem ale, ono to asi bude složitější i s tím rokem 1943… :o)) Vypadá to totiž, že při proslulém denním náletu Lancasterů 44. a 97. sqdn. na Augsburg (17. dubna 1942) taky „nafasovali“ pumy, tisíciliberky, které byly laborovány trhavinou na bázi RDX (patrně právě Torpexem) místo běžně používaného Ammatolu." |
|
|
|
|
|
Ehm, on je to tedy zejména Churchillův pohled, a ačkoliv nepodává detaily, oč v tom sporu šlo po technické stránce, nicméně mi přesto nepřipadá prof. Lindemann odpůrcem RDF jako takového. Pak jsem se dozvěděl, že se údajně snad nějak pokoušel zasahovat do vývoje H2S, nicméně ani tam nešlo o to, že by byl proti této myšlence jako takové, šlo snad o cosi v konstrukci...(úplně to nechápu, ale šlo o něco v tom duchu "o trochu méně efektivní při vyhledávání, ale nepoužíval by Němcům zatím neznámý dutinový magnetron, plus používal by něco co umožní snazší likvidaci v případě nouzového přistání") Detaily stran elektroniky, ani toho, zda doopravdy profesor Lindemann byl proti použití magnetronu v H2S, mi nejsou známy. Přesto mi připadá, že i když během své kariery někdy zastával názory, které nakonec pozdější vývoj odhalil jako mylné, přece jenom by nejspíš převážilo to kladné - jako Churchillův vědecký poradce má třeba i zásluhy o podporu programu "Tube Alloys" apod. Patrně bude snadné vyzdvihnout jeho omyly, a nevzpomenout některých jeho úspěchů (třeba, v souvislosti s hrozbou německé ofensivy bezpilotních střel a raket to byl právě prof. Lindemann který, když se tázal na důvod větší účinnosti německých výbušnin proti britským, odhalil poměrně závažné opominutí - v roce 1940, když hrozil nedotatek hliníku, bylo rozhodnuto přidávat jej - což zvyšuje účinnost třaskavin - pouze do hlubinných náloží, a až do Lindemannova objevu v roce 1943, i v dobách, kdy už byl hliníku dostatek, se na toto rozhodnutí "zapomnělo", a až poté, co to zjistil bylo rozhodnuto aluminisovat výbušniny pro letecké bomby, i když tedy nejde striktně vzato o vědecký objev) - přičemž se obávám, že většina autorů si vybere ty mnohem atraktivnější omyly. Přičemž jako Churchillův vědecký poradce asi věděl, nebo mohl vědět skoro o všem důležitém nebo podstatném ve výzkumu, a svou radou to mohl ovlivnit, takže není divu, že se několik případů, i poměrně závažného omylů, může najít, ale případy, kdy zamezil nějakému marnému výzkumu, budou asi častější. |
|
|
|
|
|
ja_62 napsal v č. 8: Abych upřesnil:
"Já nejsem o Cherwellově postoji k RDF nějak detailněji informován, nebo vývoji skoro RDF vůbec, resp. pouze z Churchilla, který celý problém traktuje tak, že problém s F. Lindemannem a RDF nebyl rázu odborného, nýbrž na překážku byla právě jejich už v té době existující spolupráce, která byla trnem v oku jeho kolegům. (=Lindemann informoval Churchilla naprosto o všem, ten to pak používal ve Sněmovně proti vládě, což ale Churchill takhle otevřeně nepíše) "
Výbor (Výbor imperiální obrany pro výzkum technických podmínek protivzdušné obrany, kam byl Churchill kooptován) pracoval v tajnosti, a nikdy nebylo zveřejněno, že spolupracuji s vládou, kterou jsem v jiných sférách i nadále kritizoval a napadal s rostoucí ostrostí. V Anglii je často možné, aby zkušený politik v sobě slučoval takovéto funkce, stejně jako se někdy nejprudší politické konflikty nepovažují za neslučitelné s osobním přátelstvím. Vědci jsou ale mnohem nevraživější cháska. V roce 1937 propukl v technickém podvýboru zásadní konflikt mezi nimi a profesorem Lindemannem. Jeho kolegům se nelíbilo, že je se mnou v neustálém styku, a že prosazuji jeho názory v hlavním výboru, v němž podle nich měl být jejich jediným kolektivním mluvčím rektor Imperiální koleje přírodních věd a techniky sir Henry Tizzard. Proto požádali Lindemanna aby rezignoval. Jednal zcela oprávněně, když mi poskytoval fakta, na jejichž základě jsem pak mohl argumentovat, právě proto jsme byli přizváni ke spolupráci. Přesto musel odejít. Já jsem navzdory jeho odchodu ve veřejném zájmu a s jeho plným souhlasem i nadále setrval ve výboru, a v roce 1938, jak se brzy dovíme, jsem dokázal prosadit jeho návrat.
Týž pramen jako v příspěvku č. 7, díl první, Od války k válce, kapitola 9, Problémy ve vzduchu a na moři.
Předtím tam Churchill píše, že o možnostech získání důležitých výhod v oblasti protivzdušné obrany napsal Lindemann článek do Timesů už v roce 1934, a že tam byli přizváni - Churchill do výboru, Lindemann do jeho technického podvýboru - s tím, že Churchill má svobodu akce, není k ničemu zavázán, jen nesmí na veřejnosti prozradit státní tajemství se kterými tam bude seznámen. Patrně měl prof. Lindemann rozdílné názory proti ostatním členům (možná v oblasti techniky, možná i jinde) ale já z toho nemám pocit, že by byl Lindemann proti RDF jako takovému, spíš se někdy neshodl na detailech provedení - i když to může být docela závažný problém . |
|
|
|
|
|
karaya1 napsal v č. 11: Pokud vím, tak hmotnost odhadovali poměrně široce na 40-100 tun, (R. V. Jones odhadoval původně dokonce 20-40 tun), „zcela jistě“ bylo Sandysovi známo, že rakety budou odpalovány z obřích projektorů – jejichž existence ale jaksi nikde nebyla dokázána fotografiemi (i když skutečná A4 takové zařízení nepotřebovala, což si ale nikdo na straně Britů, včetně Cherwella, nedokázal dlouho představit), apod. takže Cherwellův skeptický přístup asi svůj důvod mohl mít. Cherwell – ačkoliv většinu z těch kdo s ním nesouhlasili považoval za pusté amatéry a sebe s Dr. Crowem za největší experty na rakety v Británii, oficiálně během projednávání tvrdil, že nechce jejich výsledky zpochybnit, ale považuje za užitečné klást argumenty ze strany odpůrce, a upozornit na některé zjevné nedůslednosti a rozpory v dosavadním obraze. O tom, že by Frederick Lindemann během tohoto zasedání přesvědčoval o nepotřebnosti bombardování Peenemünde mi není nic známo."Tohle je celkem přesné — 28. června 1943 podal svou zprávu o vývoji německých zbraní Duncan Sandys, která byla o den později probírána v Defence Committee. Cherwell ji podrobil kritice a označil vývoj rakety popisované ve zprávě za promyšlený krycí plán k nerušenému vývoji jiné zbraně — nejspíš létající pumy. K tomu ale neseděl právě fakt, že Peenemünde bylo důležitým vývojovým střediskem a bylo by kontraproduktivní poutat na něj pozornost nějakým krycím plánem... Ve zprávě se mluvilo o raketě 38 stop dlouhé a o průměru 7 stop — to byl právě asi největší problém... Hmotnost byla odhadována na 60 tun a hlavice na 2-8 tun (v „souladu“ s rozměry zjištěnými z průzkumných fotografií) — jinak od informátorů přicházelo snad vše v rozmezí čtvrt tuny a deseti tun. Problém taky vězel v pohonu — v té době si Britové stále mysleli, že německou raketu pohání kordit (i když možnost, že Němci vyvinuli něco nového, zůstala nevyloučena), až na konci léta byla (při návštěvě USA) zjištěna možnost pohonu rakety kapalným palivem. Mimo jiné se mu pak nepodařilo „zastavit“ Sandyse v přesvědčení nadřízených, že je nezbytné zaútočit na Peenemünde, jak se také v noci ze 17. na 18. srpna 1943 s velkým úspěchem stalo." Nevím o tom ale zrovna moc, a abych se přiznal, vlastně vycházím víceméně hlavně z Irvingových (kterého jsem jinde řádně znectil [téma č. 92 - přísp. č. 101]) Tajných zbraní [téma č. 369 - přísp. č. 360] [téma č. 369 - přísp. č. 361], toho prvního a nejspíš i posledního českého vydání. Připadá mi to spíš jak dílo umírněně proti-Lindemannovské, ale o pokusech přesvědčit o nepotřebnosti bombardování Peenemünde se tam Irving nezmiňuje.
karaya1 napsal v č. 11: Na kapalném pohonu (benzin-kyslík) pracoval snad i Isaac Lubbock, snad někdy od podzimu 1941, jeho zpráva o poznatcích z cesty do USA spíš přehodnotila náhled na potenciální efektivitu tohoto typu pohonu u větších typů raket... "až na konci léta byla (při návštěvě USA) zjištěna možnost pohonu rakety kapalným palivem. " |
|
|
|
|
|
ja_62 napsal v č. 8: "Pokud jde o "zázračné zbraně", tak mám pocit, minimálně do doby než celá diskuse začala eskalovat a nabývat osobních rysů, Cherwell pouze popíral možnost reálné existence těch raket kterých se obávala rozvědka - tj. desetitunová hlavice - a přicházel s tím, že je to, na základě existujících technologií (i když i tady asi někdy "ujel"), při rozměrech fotoprůzkumem dosud zjištěných "objektů" prostě technicky nemožné." Tohle je celkem přesné — 28. června 1943 podal svou zprávu o vývoji německých zbraní Duncan Sandys, která byla o den později probírána v Defence Committee. Cherwell ji podrobil kritice a označil vývoj rakety popisované ve zprávě za promyšlený krycí plán k nerušenému vývoji jiné zbraně — nejspíš létající pumy. K tomu ale neseděl právě fakt, že Peenemünde bylo důležitým vývojovým střediskem a bylo by kontraproduktivní poutat na něj pozornost nějakým krycím plánem... Ve zprávě se mluvilo o raketě 38 stop dlouhé a o průměru 7 stop — to byl právě asi největší problém... Hmotnost byla odhadována na 60 tun a hlavice na 2-8 tun (v „souladu“ s rozměry zjištěnými z průzkumných fotografií) — jinak od informátorů přicházelo snad vše v rozmezí čtvrt tuny a deseti tun. Problém taky vězel v pohonu — v té době si Britové stále mysleli, že německou raketu pohání kordit (i když možnost, že Němci vyvinuli něco nového, zůstala nevyloučena), až na konci léta byla (při návštěvě USA) zjištěna možnost pohonu rakety kapalným palivem. Mimo jiné se mu pak nepodařilo „zastavit“ Sandyse v přesvědčení nadřízených, že je nezbytné zaútočit na Peenemünde, jak se také v noci ze 17. na 18. srpna 1943 s velkým úspěchem stalo. |
- Home
- > Diskuzní forum
- > Osobnosti
- > Nevojenské osobnosti WW2