Pohraniční opevnění v prostoru Horního Polubného a Tesařova v Jizerských horách

Autor: Jan Fukala | Datum: 16. 1. 2004

O pohraničním opevnění, budovaném v okolí Horního Polubného v letech 1937-1938 se moc publikací ani článků nevyskytuje. To je škoda, jelikož zdejší objekty měly být a jsou z technického hlediska velmi zajímavé a to nejen pestrou škálou typů, ale i svými osudy. Tímto článkem chci čtenáři nejen přiblížit dnešní stav objektů, ale také zároveň trochu nahlédnout do historie a pozvat čtenáře na výlet do tohoto nesmírně pěkného kraje.

Stručně o důvodech výstavby a typech objektů

Domnívám se, že jsou důvody výstavby čs. pohraničního opevnění všeobecně známy, ale některá základní fakta bych raději zopakoval.

To, že se Němci se svou porážkou v první světové válce nevyrovnají, bylo celkem jasné již na počátku dvacátých let. Naše armádní velení však pro zlepšení situace v armádě nedělalo nic. Impulsem byl až nástup Hitlera k moci v roce 1933. Nebudu zde nesmyslně opakovat neustále omílanou teorii o výběru mezi opevněním a mohutnou motorizovanou armádou - zkrátka a dobře k nám byli povoláni odborníci na opevňovací práce z Francie, kde už naplno běžela výstavba Maginotovy linie. Dle francouzských plánů bylo budováno lehké opevnění vz.36; na některých objektech TO na Ostravsku (objekty zde byly budovány jako první, a to v letech 1935-1936) můžeme pozorovat prvky francouzského opevnění.

Opevnění můžeme dělit na dva základní typy - lehké a těžké. Lehké opevnění (LO) dále dělíme na LO vz.36 a LO vz.37. Jelikož se objekty LO vz.36 v Jizerských horách nevyskytují, nebudu se jimi dále zabývat. Připomenu jen, že jde vlastně o jednoduché kulometné hnízdo bez jakékoli výbavy. V roce 1937 bylo rozhodnuto nahradit zastaralé objekty francouzského typu vz.36 novými objekty. Nové LO nesly označení vz.37 a byly o poznání dokonalejší než jejich předchůdce. Svým půdorysem připomínaly zmenšený pěchotní srub a jejich hlavní odlišností od LO vz.36 byla boční palba. Některé řopíky, jak se těmto objektům říkalo, byly však určeny též pro čelní palbu. Šlo o typy C a E. Základním typem, který měl dvě střílny pro boční palbu, byl typ A. Typ D byl půlkou objektu typu A a typ B měl jednu střílnu pro boční a druhou pro čelní palbu. Linii lehkého opevnění tvořily zpravidla dva sledy řopíků.

těžkém opevnění (TO) můžeme odlišovat samostatné pěchotní sruby a tvrze. Tvrz bylo uskupení několika objektů, propojených podzemím. Protože se však žádná tvrz v mnou popisované oblasti nevyskytuje, nebudu se tímto prvkem zabývat. Zaměřme se spíš na samostatné pěchotní sruby. Šlo většinou o dvoupodlažní stavbu, přičemž v dolním patře, které bylo pod úrovní terénu, se nacházely ubikace, sklady munice, dieselagregát, filtry, sociální zařízení apod. V horním patře se nacházely hlavně střelecké místnosti. Výzbrojí těchto objektů byly většinou dva protitankové kanóny (PTK) vz.36, dvě dvojčata těžkých kulometů (TK) vz.37, čtyři lehké kulomety (LK) vz.26 a především pro pozorování byly na stropnici objektů osazeny jeden až tři zvony, v nichž byly umístěny vesměs LK vz.26. Objekty se dělily též podle stupně odolnosti: srubu ve stupni odolnosti 1 a 2 se říkalo "arab" a srubu ve stupni odolnosti I-IV "říman". Těžké opevnění bylo budováno pouze v důležitých místech, kde se čekal hlavní směr útoku. V oblasti Jizerek měly být postaveny pouze uzávěry jednotlivých údolí.

Lehké opevnění vz.37 v prostoru Horního Polubného a Tesařova

Zdejší úsek LO vz.37 nesl označení CH-2. První objekt 1. sledu (CH-2/33) leží v nízkém lese nad Václavíkovou Studánkou, poslední (CH-2/58) bychom našli na úpatí vrchu Hvězda (958 m n. m.). První objekt 2. sledu má číslo 227 a hledali bychom ho poblíž objektu CH-2/33. Pevnůstka CH-2/250 je posledním objektem 2. sledu a zároveň úplně nejvýchodnějším objektem úseku (nachází se ve svahu Hvězdy). Zdejší lehké opevnění stavěla firma Ing. A. Vosátka, Velké Hamry. Celý úsek byl do září 1938 postaven, vyzbrojen, vybaven ventilátory, avšak 2. sled nebyl dovybaven lafetami a periskopy. Chybějící lafety byly nahrazeny tzv. kulometným závěsem. Betonáž posledního objektu 1. sledu byla ukončena 4.6.1938 a betonáž posledního objektu 2. sledu o pouhé tři dny později. Překážky byly v září 38 postaveny pouze provizorně, s jejich výstavbou se počítalo až po dokončení pěchotních srubů, budovaných v tomto prostoru.

Úsek CH-2 Polubný je zajímavý především širokým spektrem typů pevnůstek. Najdeme zde objekty typu A, B, C, D i E (tj. všechny typy). Všimněme si hned prvních dvou objektů 2. sledu: Jde o dva šikmé řopíky typu B, jeden šikmý vpravo, druhý vlevo. V jednom z těchto objektů podle posledních informací vzniká pomalu, ale jistě muzeum. Přesuňme se ale k objektům 1. sledu. Na Václavíkově Studánce totiž najdeme ještě jednu zajímavou pevnůstku, a to objekt CH-2/35 (typ A, dnes uzamčen), který je lomený a vstupní chodbička je zde zalomena vlevo, tedy na opačnou stranu.


Pohled na lomené "áčko" CH-2/35

Jiný objekt (CH-2/40) je částečně zrekonstruovaný (na mřížových dveřích tohoto řopíku jsou k vidění zářezy od kulek, kdy a proč se na objekt střílelo, není známo), ale dnes již patrně o jeho rekonstrukci ze strany "provozovatele" opadl zájem. Tentýž stav pravděpodobně nastal i na objektu 2. sledu č. 230.

V obci Horní Polubný byly postaveny v 1. sledu dvě "déčka" CH-2/42 a CH-2/43, obě jsou na soukromém pozemku a nepřehlédnutelné je jejich obložení odpadem všeho druhu z přilehlých chalup. Stejný osud bohužel potkal i další dva objekty typu D v Tesařově (č. 55 a 56). Toto se však netýká jen zmíněných objektů. Naprostá většina pevnůstek úseku CH-2, ležících v zástavbě či její blízkosti, je bohužel zaneřáděná.



Objekt CH-2/43 v roce 1938 a dnes

Ve výčtu zajímavých objektů 1. sledu zbývá snad už jen zmínit se o pevnůstce CH-2/57. Jde o typ E a je postavená ve svahu pod lesní cestou od Tesařova směrem ke Hvězdě. U dnes již zabetonovaného vchodu do objektu byla proti ujetí svahu postavena zídka ze žulových kvádrů.

Nyní přesuňme pozornost ke 2. sledu. Výše je již psáno o obou "béčkách", nesmíme však zapomenout ani na celkem zachovalý objekt CH-2/230, kde byl až do letošního léta k vidění uzávěr vchodové střílny. Na okraji H. Polubného můžeme najít první ze čtveřice objektů typu E, umístěných ve 2. sledu (CH-2/233). Hned o objekt dál se nachází druhý, zčásti zarostlý náletovými dřevinami a zčásti upravený jako skalka (CH-2/235) a opět o objekt dále se nachází třetí (CH-2/237), přičemž vstup do této pevnůstky je řešený schůdky (viz foto).


Zajímavě řešený vstup do pevnůstky CH-2/237

Vraťme se však zpět, k pevnůstce CH-2/236. V tomto zesíleném a částečně zatopeném objektu typu A se dochovalo původní dřevěné obložení stropu. Je to svým způsobem unikátní, zvláště když ze všech ostatních objektů úseku byla místním snaživým obyvatelstvem prkna vyrvána. Zajímavým objektem je i pevnůstka typu A č. 240, jejíž interiér v září 1938 vypálili asi čs. vojáci.


Objekt CH-2/240 na podzim 1938 již po vypálení

V Tesařově kromě posledního ze čtyř objektů typu E (CH-2/245), který je již téměř celý zasypaný odpadem nejen z přilehlé stavby, není nic zajímavého. Objekty v 1. i 2. sledu zde mají zabetonované vchody. Za Tesařovem linie vchází do lesa a právě zde najdeme dva zrekonstruované objekty. Jde o řopíky č. 246 a 247. O oba se starají jiné skupinky lidí. Objekty vypadají pěkně, jen mi na nich chybí jedno: zpřístupnění veřejnosti.



Objekt CH-2/246 v roce 1938 a o pětašedesát let později...

Úplně posledním objektem 2. sledu a zároveň i celého úseku je částečně zatopená pevnůstka CH-2/250 - typ C. Objekty tohoto typu neměly strop, až na výjimky, ze železobetonu, ale z vlnitého plechu. A právě původní plechovou střechu mohou kolemjdoucí nalézt na "dvěstěpadesátce"! Pokud nahlédnete do interiéru, střecha vám bude zespoda připadat jako nová. "Céček" s původní plechovou střechou se na našem území zachovalo skutečně minimálně, objekt je proto pravděpodobně největším lákadlem úseku CH-2.

Asi již poslední zajímavostí všech objektů úseku CH-2 je povážlivě nízká krychelná pevnost betonu. Pohybovala se totiž pouze mezi 329-398 kg/cm2, jen jediný řopík měl pevnost betonu 448 kg/cm2 (požadovaný standard pro objekty vz.37 byl 450 kg/cm2).

Těžké opevnění v prostoru Horního Polubného a Tesařova

Hned na úvod bych chtěl připomenout jednu zásadní věc. V Krkonoších ani Jizerských horách bohužel nenalezneme ani jeden objekt TO, a to z jednoho prostého důvodu. Pěchotní sruby se do září 1938 nepodařilo vybetonovat, jediné, na co můžeme v terénu narazit, jsou výkopy.

V těžko prostupném terénu Jizerských hor a Krkonoš nebylo třeba stavět linii těžkých objektů, zcela stačilo jimi uzavřít některá údolí. Takovéto uzávěry se v mnou popisované oblasti měly nacházet dva. Výstavba zdejších objektů TO spadala pod působnost ženijního skupinového velitelství VII Liberec (dále již jen ŽSV VII), přesněji pak objekty patřily do stavebního podúseku 1/VII. Označení objektů bylo Li-C (uzávěr Horní Polubný) a Li-B (uzávěr Tesařov). Výběrové řízení pro stavbu objektů vyhrála firma Ing. Miloslav Pažout z Prahy a samotná stavba pevností v uzávěru Polubný byla zahájena v červnu 1938. Stavba pěchotních srubů v uzávěru Tesařov nebyla vůbec zahájena.

Konečně se dostáváme k popisu jednotlivých srubů a dnešního stavu zbytků jejich stavenišť. Bezpochyby nejzajímavějším objektem uzávěru Tesařov měl být objekt Li-B-S 1 v I. stupni odolnosti, umístěný v údolí Jizery za linií LO. Jeho výzbroj měl tvořit pouze lehký kulomet v pomocné střílně, stejná zbraň ve zvonu, a především protitankový kanon vz.36, který měl za úkol čelně postřelovat silnici od Dolní Rokytnice směrem na Harrachov.

Další dva objekty Li-B-S 2 a Li-B-S 3 ve 2. stupni odolnosti již tak zajímavé být neměly. Výzbroj toho prvního se měla skládat ze dvou dvojčat TK vz.37, jednoho PTK vz.36 a čtyř LK vz.26 v pomocných střílnách. Okolí objektu měl postřelovat jeden LK vz.26 ve zvonu. "Trojka" měla být vyzbrojena třemi LK v pomocných střílnách, jedním PTK a jedním dvojčetem TK. Výzbroj doplňoval opět jeden LK ve zvonu. Oba objekty měly být umístěny v Tesařově. Jak je již výše psáno, s výstavbou těchto objektů nebylo započato, tudíž po nich v terénu nic nenajdeme.

První objekt uzávěru Horní Polubný Li-C-S 1 měl být zrcadlově obrácenou kopií předchozího srubu a s jeho stavbou, stejně jako se stavbou dalšího objektu, taktéž nebylo započato. Srub Li-C-S 2 měl být vyzbrojen dvěma PTK, dvěma dvojčaty TK , pěti (!) LK v pomocných střílnách pod betonem (pět pomocných střílen se moc nevyskytuje, dá se říci, že jde o výsadu úseku Li) a jedním LK ve zvonu. Další srub, Li-C-S 3, měl být velice podobný "dvojce", jeho plánovaná výzbroj byla s Li-C-S 2 totožná, až na absenci jednoho protitankového kanónu. Tento objekt měl být vybudován ve 2. stupni odolnosti (stejně jako dva předchozí objekty) a lomený přibližně o metr a půl. Jelikož měl stát mezi chalupami v Polubném, z jeho částečného výkopu dnes nenajdeme nic, je úplně zasypaný.

Dostáváme se k prvnímu ze tří objektů, po jehož staveništi můžeme něco najít. Přesněji výkop v lese nad Polubným. Objekt Li-C-S 3a by po svém postavení a vyzbrojení disponoval dvěma dvojčaty TK vz.37, čtyřmi LK vz.26 v pomocných střílnách a jedním LK ve zvonu. Jako jeden z mála měl být postaven v 1. stupni odolnosti. Pak již následují jen dva výzbrojí totožné sruby Li-C-S 4 a Li-C-S 5. Jejich výzbroj měla tvořit dvě dvojčata TK, jeden PTK, pět LK v pomocných střílnách a jeden LK ve zvonu. V září 1938 se podařilo na obou objektech vyhloubit výkop a částečně vyvrtat studnu, přičemž u Li-C-S 5 není dokázáno, zdali byla studna dovrtána, podle některých pramenů však nikoliv. Vzhledem k tomu, že bývá výkop pro tento objekt téměř celoročně zatopen vodou, mi tato informace přijde poněkud zajímavá.


Skruže jímky OMS na staveništi Li-C-S 5 

Ve výkopu samotném a v jeho okolí toho dnes můžeme najít po bývalém staveništi nejvíce ze všech Polubenských srubů. Ze dna výkopu trčí pažnice studny, tedy pokud je ve výkopu zrovna méně vody. Nedaleko můžeme nalézt části odpadové jímky OMS, vedle níž je poněkud podezřelý zářez do skály, podle mého názoru jednoznačně související se staveništěm. Na tomto místě jsem totiž v létě 2003 nalezl jednak armovací prut, ale také i trubky, pravděpodobně sloužící jako přívod vody k míchačkám. Objekt měl stát v nynějším nízkém lese nad ostrou zatáčkou silnice vedoucí na Václavíkovu Studánku a dále na Jizerku. Po Li-C-S 4 můžeme najít také výkop, objekt se měl nacházet uprostřed lesa mezi Polubným a Václavíkovou Studánkou.

Doufám, že jsem čtenáře tímto článkem zaujal a že se do této oblasti vypraví. Kromě betonových pevností je zde nádherná krajina, do Polubného se lze svézt jedinou ozubnicovou tratí u nás, vedoucí z Tanvaldu do Harrachova. Přeji příjemný výlet!

Použitá literatura:
STEJSKAL, Libor - STEJSKAL, Jan: Drama '38. Knihy 555. Liberec 2003.
STEJSKAL, Libor - STEJSKAL, Jan: O hlubokých vrypech i blednoucích otiscích. Krkonoše 9/03.
STEHLÍK, Eduard a kol.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935-38. FORTprint. Dvůr Králové nad Labem 2001.

Foto:
současný stav - autor
historické foto - archiv Jana Stejskala

  • Home
  • > Opevnění
  • > Pohraniční opevnění v prostoru Horního Polubného a Tesařova v Jizerských horách

Komentáře

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • Vyplňte správně kontrolu
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.