Zbraně belgických tvrzí z let 1932 - 1940

Autor: Martin Vlach | Datum: 10. 6. 2009

Moderní belgické opevnění stojí trochu stranou zájmu ve stínu slavnější Maginotovy linie. Je tomu i tím, že v meziválečném období nedosáhla nová pevnostní výstavba takových objemů jako ve Francii nebo Československu. Přesto je belgické opevnění nesmírně zajímavé, a to zvláště jediné čtyři moderní dělostřelecké tvrze umístěné v oblouku před Lutychem proti Německu - Eben-Emael, Aubin-Neufchateau, Battice a Trancémont (od severu k jihu). Představují totiž zajímavý mezistupeň mezi starším fortovým systémem a moderní rozprostřenou tvrzí (1). Zbraně tvrze jsou sice rozloženy na větší ploše do nejčastěji jednoúčelových objektů, ale současně je plocha tvrze vymezena masívním příkopem s vybetonovanou eskarpou či kontreskarpou a bráněným z vnějších či vnitřních kaponiér (2). Příkop sice představoval výraznou překážku pěchotě i technice nepřítele, ale současně polohu tvrze demaskoval.

Pohled ze stropnice kaponiéry CIV přes příkop obklopující centrální masiv tvrze. Vlevo vzadu objekt BI, vpravo objekt BIV s dělovou veží pro dva 75mm kanóny vz. 34 a dva zvony pro TK vz. 08/15. Tvrz Tancrémont. Foto Radek Hrabčák.
Mým záměrem je zde vytvořit „belgickou verzi“ mého dřívějšího článku Zbraně Maginotovy linie použité v objektech CORF, tedy zbraně belgických tvrzí z let 1932 až 1940.

Pevnostní zbraně:

Paleta použitých zbraní není tak široká jako v případě francouzských pevností, není ani ustálené jejich dělení dle druhů, uvádím je tedy postupně od nejmenších k největším. Samozřejmě i zde se dělily na umístění pod betonem nebo pod pancířem. Výzbroj belgických tvrzí je poněkud zvláštní, většina zbraní byla vyvíjena a vyráběna speciálně pro tento účel, pak ale byly použity jen v minimálním počtu. Například 7,5cm kasematový kanón byl použit pouze ve 12 kusech na tvrzi Eben-Emael, věž pro 12 cm kanóny existovala jen ve třech exemplářích (Eben-Emael jedna a Battice dvě), protitankový kanón ráže 6 cm byl použit pouze v 18 kusech.

Pro všechny kulomety a protitankové kanony platí, že střílna pod betonem byla ocelolitinová, s ozuby (ozuby pokračovaly i v betonu) a její odměr i náměr byly individuální dle konkrétních podmínek a úkolů zbraně.

Střílna pro 60mm protitankový kanón vz. 36, Bloc I (vchodový objekt) tvrze Eben-Emael. Hlaveň je zesílena ocelovým pouzdrem, nahoře seříznutým kvůli větší elevaci. Foto Radek Hrabčák

Lehký kulomet Browning vz. 1930

Moderní, vzduchem chlazená zbraň byla vyráběna na základě licence amerického kulometu Browning 1918. Vycházela přímo z polské varianty kulometu wz. 1928, odlišná byla ráže a tedy i munice, standardní belgická 7,65×53 mm Mauser. Pozdější variantou z roku 1932 byl kulomet FN Mle1930 Type D (demontable), který byl vybaven rychle vyměnitelnou hlavní, takže byl schopen vedení delší střelby. Jednalo se o běžnou zbraň belgické armády, použitou i polními jednotkami. Kulomet o délce 1110 (uváděno je i 1145 nebo 1175) mm vážil 9,57 (9,3) kg a byl zásobován zdola nasazovaným schránkovým zásobníkem s kapacitou 20 nábojů. Umožňoval volbu dvojí rychlosti střelby, 600 nebo 350 ran za minutu, přičemž při vyšší kadenci byla praktická kadence zhruba 350 výstřelů. Úsťová rychlost byla cca 850 m/s a praktický dostřel 550 metrů, maximální pak 4 až 4500 metrů. Celkem bylo pro belgickou armádu vyrobeno přes 10 000 kusů zbraní zbrojovkou v Herstalu (Fabrique Nationale de Herstal). V opevnění byl kulomet obsluhován jedním až dvěma muži.

Použit byl v ochranných střílnách, ve zvonech, na obranu vchodů a podzemí a také pro nouzovou střelbu z pozorovacích zvonů. Ve tvrzích bylo použito celkem 34 lehkých kulometů - 10 Aubin-Neufchateau, 8 Battice, 9 Eben-Emael a 7 Trancémont. Další kulomety byly umístěny v polních opevněních na povrchu tvrze jako protiletadlová obrana, kulomety ale byly typ Hotchkiss vzor 15. Zásoba munice na kulomet byla 5000 ran.

Lehký kulomet vz. 30 
 Ráže  7,65 mm
 Délka hlavně
 611 mm
 Délka zbraně (různé zdroje)
 1110 / 1145 / 1175 mm
 Dostřel praktický / maximální
 550 / 4000 m
 Kadence teoretická / praktická  600 / 350 ran/min
 Úsťová rychlost
 850 m/s
 Zásoba munice
 5000 ran

Těžký kulomet Maxim vz. 08 a 08/15

I těžký kulomet byl standardní zbraní polní armády, ovšem na rozdíl od dalších typů kulometů v opevnění byl ve tvrzích použit pouze kulomet Maxim vzor 08 nebo vzor 08/15. Zbraně získala Belgie na konci první světové války od kapitulujících německých jednotek na jejím území. Zbrojovka MAE (Manufacture d´Armes de l´Etat) pak provedla změnu na belgickou ráži 7,65 mm (3). Byla to masívní, vodou chlazená zbraň se zajímavou lafetací ve střílnách pod betonem i pod pancířem. Ve střílně byly umístěny vždy dva kulomety nad sebou, ovšem palbu mohl vést pouze horní, dolní se mezitím chladil, opravoval nebo byl pouze v záloze. Rychlým otočením o 180° si pozice vyměnily. Ke chlazení bylo ve střelecké místnosti k dispozici 200 litrů vody. Zbraň používala buď látkové pásy s 250 náboji umístěné ve schránce u zbraně nebo bubnové zásobníky s kapacitou 83 ran na zbrani. Praktický dostřel činil 2000 metrů, úsťová rychlost 980 m/s, dostřel 3000 metrů a praktická kadence pak 100 ran za minutu. Obsluha sestávala ze čtyř mužů.

Těžký kulomet Maxim v otočné lafetě, blok 1 tvrze Battice. Palba byla vedena pouze z horní zbraně. Foto Radek Hrabčák.
Ve tvrzích bylo použito celkem 69 těžkých kulometů - 11 kulometů Aubin-Neufchateau, 20 Battice, 25 (24) Eben-Emael a 13 Trancémont. Počítány jsou jen zbraně ve střílně, ve skutečnosti byl počet zbraní dvojnásobný. K dispozici bylo 5000 ran pro zbraně ve střílnách pod betonem, 30 000 ran pro zbraně ve zvonech. Výjimku tvořila tvrz Eben-Emael, kde bylo pro každou zbraň ve zvonu uskladněno „jen“ 20 000 nábojů.

Těžký kulomet Maxim vz. 08/15
 Ráže  7,65 mm
 Délka hlavně
 720 mm
 Dostřel praktický / maximální  650 / 3000 m
 Kadence teoretická / praktická
 580 až 650 / 450 ran/min
 Úsťová rychlost
 980 m/s
 Zásoba munice  
 5000 pod betonem
 30 000 ve zvonu

Dva zvony pro těžké kulomety zapuštěné pod úroveň stropu. Bloc IV tvrze Battice. Foto Radek Hrabčák.

Protitankový kanon vz. 32 ráže 4,7 cm

Protitankový kanon ráže 47 mm o délce hlavně 30 ráží byl použit v malých dělostřeleckých tvrzích celkem v 9 kusech, 5 na Aubin-Neufchateau a 4 ve tvrzi Trancémont. Umístěn byl jak ve střílnách pod betonem v kaponiérách na obranu příkopu, tak i v pancéřovém zvonu na obranu komunikace - po jedné zbrani ve dvou zvonech objektu C III tvrze Aubin-Neufchateau. Hlaveň značně vyčnívala ze střílny, byla proto opatřena ochranným pláštěm. Střílna byla ocelolitinová s ozuby a utěsněná pancéřovou koulí, která zároveň tvořila otočný bod kanonu.

Protitankový kanon ráže 47mm, vytržené torzo se střílnou před tvrzí Aubin-Neufchateau. Foto Radek Hrabčák.
Variantami kanonu byla běžná polní verze, kanon umístěný na samohybném děle T-13 (4) a samozřejmě pevnostní kanon. Vybaven byl vertikálním klínovým závěrem. Střílel protipancéřové nebo trhavé granáty rychlostí 675 m/s nebo 450 m/s, hmotnost granátů byla 1,56 a 1,665 kg. Zásoba munice byla 300 ran na zbraň, ve tvrzi Aubin-Neufchateau bylo uloženo 360 protipancéřových a 1140 trhavých granátů, ve tvrzi Trancémont pak 268 a 912 granátů.

 4,7cm protitankový kanon vz. 32 (5) 
 Ráže  47 mm
 Délka hlavně
 L/30, 1435 mm
 Dostřel  2000 m
 Kadence  20 ran/min
 Úsťová rychlost
 675 m/s
 Odměr  40 (45)°
 Náměr  -13° až +16,5°
 Zásoba munice
 300 ran

Protitankový kanon vz. 36 ráže 6 cm

Vyroben byl pouze v 18 exemplářích Královskou dělovou slévárnou (FRC - Fronderie Royale de Cannons) v Lutychu. Byl použit na obou velkých tvrzích, 12 kusů na Eben-Emael a 4 kusy na Battice (další dva kusy byly použity v samostatných objektech u Namuru), a to výhradně ve střílnách pod betonem. Obsluhu tvořilo 5 mužů.
Kanon o ráži 60 mm a délce hlavně 50 ráží byl vybaven poloautomatickým, horizontálním klínovým závěrem, s ním dosahoval krátkodobě kadence až 30 ran za minutu, normální kadence byla 20 ran. Vystřeloval granáty o hmotnosti 3,02 (tříštivé) až 3,6 (protipancéřové) kg rychlostí 900 m/s. Zásoba munice ve tvrzi byla 500 ran na hlaveň. Prázdné nábojnice padaly z lapače nábojnic svodem do odvětrávané kobky pod střeleckou místností. K zaměřování sloužil dalekohled umístěný nad zbraní procházející těsnící koulí ve střílně, kanon byl vybaven i k vedení nepřímé střelby. Hlaveň, stejně jako u předchozího PT kanonu, procházela těsnící koulí a vyčnívala velkou částí ze střílny, byla tedy opatřena zesilujícím ochranným pláštěm.

 6cm protitankový kanon vz. 36
 Ráže  60 mm
 Délka hlavně
 L/50, 3000 mm
 Dostřel  3000 m
 Kadence  20 ran/min
 Úsťová rychlost
 900 m/s
 Odměr  až 40 (45)°
 Náměr  -19° až +20° (+5) dle umístění
 Zásoba munice
 500 ran


Protitankový kanon ráže 60 mm, blok 1 tvrze Battice. Foto Radek Hrabčák.

Pevnostní světlomet

Světlomety sloužily k osvětlení bojiště ve směru palebné přehrady hlavních zbraní. Byly umístěny stejně jako zbraně v betonové střílně s ozuby, byly osazeny jako otočné v pancéřové kulise pro snazší údržbu a zvláště pro ochranu před poškozením. V místnosti se světlometem se nacházelo trafo pro transformaci napětí na 12 nebo 24 voltů pro žárovku 400 W. Světlomet obsluhoval vždy jeden muž. Existovaly dva druhy světlometů:
  • typ Willocq-Bottin o průměru 450 mm s dosahem 225 metrů
  • typ GZ33 o průměru 320 mm s dosahem 700 metrů

Granátový skluz

Granátový skluz sloužil k obraně hluchých míst v bezprostředním okolí objektů vypouštěním ručních granátů. Tvořen byl ocelovou trubkou o průměru 15 cm procházející skrz zeď, první část byla horizontální o délce 30 cm, pak se prudce lomil kolmo dolů opět v délce 30 cm, poslední část již byla šikmá a ústila na venkovním líci zdi nejčastěji ve výši 30 cm nad terénem. Nevýhodou oproti československým nebo francouzským objektům byla absence ochranného uzávěru zabraňujícímu zášlehu výbuchu zpět do místnosti v případě exploze granátu ve skluzu, otvor uzavírala pouze plechová dvířka. Používány byly běžné pěchotní granáty Mills M 36, na každý skluz připadalo 36 granátů.

Ve tvrzích bylo celkové množství uskladněných granátů následující:
  • Aubin-Neufchateau - 720 
  • Battice - 756 
  • Eben-Emael - 1500 
  • Trancémont - 720 

81mm minomet vzor 1932 – Le mortier de 81 mm modéle 1932

Minomet byl jednou z mála zbraní, které belgická armáda pro opevnění nevyvíjela, ale nakoupila zbraně ve Francii. Tyto minomety byly použity ve velkém množství na Maginotově linii. V Belgii byl použit pouze v šesti exemplářích, a to po třech kusech ve speciálních objektech na tvrzích Aubin-Neufchateau a Trancémont. Samotný objekt byl konstrukčně zajímavý, byl celý zapuštěný v zemi a zbraně střílely z hlubokých příkopů.

Vyvinut byl z polního minometu Stockes-Brandt vzor 1927/31, od něj se však značně odlišuje kvůli specifickým podmínkám opevnění. Upraven byl pro nabíjení zezadu a kvůli konstantnímu náměru +45° byla nutno zbraň uzpůsobit k upouštění plynů při výstřelu. Na chlazení se počítalo s 50 litry vody na hlaveň a den. Dotace munice byla 2000 min na hlaveň. Typy používaných min byly následující:

  • FA vzor 1932 se šesti křidélky a zapalovačem 24/31 RYG – hmotnost miny 3,3 kg, hmotnost výbušniny od 0,35 do 0,40 kg, délka včetně zapalovače 340,5 mm, dostřel těchto min byl pouze 2400 metrů a výbuch byl nebezpečný pouze v okruhu 10 m (jedná se o stejnou minu, kterou používal i polní minomet Stockes-Brandt vzor 1927/31);
  • FA vzor 1936 RF se šesti křidélky, délka se zapalovačem 340,5 mm, váha 3,6 kg, dostřel až 3600 metrů, byl vyvinut z požadavku na výkonnější střelivo.

Regulování dostřelu se provádělo regulací upouštěných hnacích plynů z hlavně při výstřelu a též volbou různých hnacích náplní, ty se umísťovaly buď mezi křidélka nebo v podobě kruhových náplní nad křidélka. Hnací náplně pro minu vzor 1936:

  • č. 1 – základní, pro střelbu na vzdálenost 100–468 m, sestávala pouze z jediné náplně;
  • č. 2 – zvýšená, pro vzdálenost 230–1500 m, k základní náplni se přikládaly další tři přídavné náplně;
  • č. 3 – maximální, pro vzdálenost 750–3600 m, přikládalo se celkem šest přídavných náplní.

 8,1cm minomet vz. 32
 Ráže
 81 mm
 Délka hlavně
 1575 mm
 Dostřel  100 až 3600 m
 Kadence normální / maximální
 12–13 / 15–16 ran za minutu
 Odměr  90°
 Náměr  +45° konstantní
 Zásoba munice
 2000 ran

12cm kanon vz. 31 - věžový

12cm kanon představuje nejtěžší z použitých zbraní ve tvrzích, umístěn byl vždy ve dvojici v pouze otočných věžích. Věž o průměru 575 a výšce 140 cm (vrchlík nad objektem) vážila 210 tun. Předpancíř o průměru 809, výšce 250 a síle stěny 20 až 50 cm vážil dalších 230 tun. Celková hmotnost tedy dosahovala úctyhodných 440 tun! Samotný vrchlík věže byl silný 59 cm a byl tvořen sendvičovou konstrukcí. Horní plát sestavený ze tří kusů o síle 21 cm byl přišroubovaný na ocelovou desku o síle 4 cm, spodní pancéřovou část tvořily opět tři kusy o síle 25 cm, tentokráte ale pootočené od 90° vůči svrchní části, a také přišroubované na vnitřní 4cm ocelovou desku, mezi nimi se nacházela tlumící 5cm vrstva z lisovaných koňských žíní. Zbraně byly vyrobeny Královskou dělovou slévárnou (FRC - Fronderie Royale de Cannons) v Lutychu. Věže pak firmou Cockerill v Lutychu.

Objekt Kopule 120, Eben-Emael. Hezky jsou vidět spráry mezi jednotlivými pancéřovými pláty věže a v betonu dva ze segmentů spojující jednotlivé části předpancíře. Krycí stříšky hlavní i okap kolem celé věže jsou pouze z pozinkovaného plechu. Foto Radek Hrabčák.
Zbraně byly ve věži umístěny bez brzdovratného zařízení, energii výstřelu tedy pohlcovala celá masa věže, i proto mohla střílet současně pouze jedna hlaveň. Po výstřelu se zbraň sklopila automaticky do nabíjecí polohy 0° a byla hydraulicky znovu nabita, obsluha tento proces pouze kontrolovala. Každá zbraň měla svou vlastní kolébku s možností náměru +9° až +45°, a to ručně i hydraulicky, odměr byl udílen otáčením celé věže elektricky nebo nouzově ručně. Osy hlavní mají rozestup 850 mm a hlavně z věže vyčnívají maximálně 300 mm. Vlevo za hlavněmi je vzadu umístěn periskop a ještě za ním otvor pro přímé pozorování.
Celkem bylo vyrobeno pouze 6 děl pro tvrze Battice (4 kusy) a Eben-Emael (2 kusy).

K dispozici byly pouze trhavé granáty, a to dvojího druhu:
  • 22kg granát s náplní 2,875 kg výbušniny vybavený nárazovým i zpožděným zapalovačem, byl označen žlutě
  • 20kg granát s náplní 2 kg výbušniny s časovou roznětkou, byl označen modře
Střelivo bylo dělené. Nábojnice se plnila jedním až pěti sáčky s výmetnou náplní (nitrocelulosa), hmotnost plné nábojnice byla 13 kg. Maximálního dostřelu 17,5 kilometru se docilovalo použitím všech náplní, ale pouze za cenu značného opotřebení hlavně. Běžný maximální dostřel byl tedy 16 km. Munice byla ve skladech uložena volně, postavená v blocích 5 krát 30 kusů. Pro každou věž byly též uloženy dvě náhradní hlavně. Velký problém byl s chlazením hlavní, proto byla kadence 2 rány za minutu dovolena pouze po dobu 5 minut, pak se muselo ještě více zpomalit (1 rána za 40 vteřin).
Obsluhu věže tvořilo 29 (uváděno i 32) mužů, z toho přímo ve věži jen velitel u periskopu a jeden muž u každé zbraně, jeden ovládající náměr, druhý odměr.

 12cm kanon vz. 31 
 Ráže  120 mm
 Délka hlavně
 cca 6000 mm
 Dostřel  17 500 m
 Kadence  2 rány/min
 Odměr  360°
 Náměr  +9° až +45°
 Zásoba munice
 1500 ran Battice
   1000 ran Eben-Emael

7,5cm kanon vz. 34 - věžový

Otočná a výsuvná věž měla průměr 353 cm, zatažená měla výšku 77 cm, vysunutá pak 140 cm. Síla věže byla rozdílná pro jednotlivé tvrze, největší tloušťku měly věže tvrze Battice, jelikož byla umístěna nejblíže německým hranicím, tloušťky vrchlíku byly 35, 40 nebo 45 cm. Síla svislé části byla 40 cm, předpancíře 33 až 60 cm. Celková hmotnost dosahovala 300 tun, z toho pohyblivá část 120, pevná 150 a protizávaží 30 tun. Věž byla vysouvána elektricky, nouzově i ručně, pomocí páky, byla tak vyvíjena větší síla a věž mohla být vysunuta i například po zasypání zeminou nebo částečném zablokování. Na druhou stranu trvalo vysunutí o něco déle - 16 sekund. Pro každou věž byla uskladněna i náhradní páka protizávaží. Otáčení věže bylo elektrické, nouzově opět ruční, náměr se uděloval pouze ručně v rozsahu -8° až +38°. Obsluhu věže tvořilo 27 nebo 28 mužů.

Celkem byla osazeno 9 věží, tedy celkem 18 hlavní, tvrze Aubin-Neufchateau, Eben-Emael a Trancémont měly po dvou věžích, pouze tvrz Battice měla věže tři. Samotná zbraň je popsána níže.

Dělová vež pro dva 75mm kanóny vz. 34 ve vysunuté pozici. Vlevo zapuštěný zvon pro TK vz. 08/15. Objekt BIV, tvrz Tancrémont. Foto Radek Hrabčák

7,5cm kanon vz. 34 - kasematový

Dělostřelecké sruby se na belgických tvrzích nevyskytovaly, jedinou výjimkou byla největší z tvrzí, Eben-Emael. Její čtyři sruby, každý po třech hlavních, kontrolovaly palbou Albertův kanál, sruby Maastricht 1 a 2 směřovaly na sever, sruby Visé 1 a 2 měly výstřel na jih. Střílny srubů měly odměr 60°, uváděno je i 63°, a náměr -8° až +45°. Hlavně děl vyčnívaly značnou délkou ze střílny. Obsluhu zbraně v kasematě tvořilo 7 mužů pro každou hlaveň plus dalších 7 mužů dohromady jako podavači munice.

Kasematový 7,5cm kanon v objektu Visé 1, tvrz Eben-Emael. Foto Radek Hrabčák.
Popis kanonu
Zbraň byla opět vyráběna Královskou dělovou slévárnou. Byla vybavena poloautomatickým klínovým závěrem, maximální kadence dosahovala 20 ran za minutu (uváděno je až 25 ran/min), normální kadence ale byla 13 ran/min.
Kasematový kanon se od věžových zbraní lišil zvláště mírně delší hlavní a pár detaily. Prodloužením hlavně se docílilo většího dostřelu (11 km oproti 10,1 km).

Uskladněná munice byla čtyř druhů:
  • Trhavý granát - starší typ - hmotnost cca 6 kg s 800 gramy výbušniny, dostřel byl kolem 8000 metrů
  • Trhavý granát - novější typ - hmotnost byla stejná jako předchozí typ, obsahoval však méně výbušniny, 650 gramů, a dostřel byl až 11 000 metrů
  • Šrapnel - určen proto živé síle nepřítele, obsahoval 234 12gramových olověných kuliček, byl určen pouze pro kasematové zbraně s dotací 100 kusů na zbraň
  • Kartáč - byl určen na blízkou obranu proti pěchotě, obsahoval 205 olověných kuliček o průměru 1,5 cm, počítalo se s nimi pouze pro zbraně ve věžích se zásobou 300 ran na hlaveň
Dotace munice byla různá na každé tvrzi, shodovaly se počty kartáčových střel, trhavých granátů bylo ve tvrzi Neufchateau a Trancémont po 2500 kusech, v Battice 2000 a na Eben-Emaelu pouze 1500 kusů pro věžové zbraně a 1000 pro kasematové zbraně.

Pro každý srub je uváděna existence jedné náhradní hlavně, toto ale není potvrzeno a v porovnání s ostatními dělostřeleckými zbraněmi belgických tvrzí, pro které nebyly skladovány žádné záložní hlavně, je to značně nejisté.

 7,5cm kanon vz. 34
 věžový
 kasematový
 Ráže  75 mm
 75 mm
 Délka hlavně
 ?  2625 mm
 Dostřel  10 100 m
 11 000 m
 Kadence normální / maximální
 14 ran/min
 13 / 20 ran/min
 Odměr  360°  60 (63)°
 Náměr  -8° až +38°  -8° až +45°
 Zásoba munice
 1800 až 2800 ran
 1100 ran


Kasematový dělostřelecký srub Visé 2 tvrze Eben-Emael pro 3 7,5cm kanony vz. 34. Před střílnami není žádný ochranný příkop ani krycí střílny. Foto Radek Hrabčák.

Poznámky:

[1] Podobné řešení obrany prostoru tvrze bylo původně plánováno i pro tvrze Maginotovy linie. V době prvních plánování budoucí podoby opevněné linie byla řešena obrana tvrzí pomocí hlubokých vyzděných fortových příkopů. Jejich obrana měla být zajištěna palbou z vnějších kaponiér. Tato myšlenka byla opuštěna z důvodu vysoké nákladnosti, nutnosti vyššího počtu objektů a kvůli značně demaskujícím prvkům příkopu.

[2] Fortový příkop byl na Maginotově linii realizován pouze na dvou tvrzích, na nichž započaly práce jako první – Hackenbergu (krátký úsek příkopu od bloku B 25 a eskarpová stěna mezi oběma křídly tvrze) a Hochwaldu (B 3 a B 16 s přilehlými příkopy a dlouhý lomený příkop se samostatnými objekty na jeho obranu mezi oběma křídly tvrze). Tyto tři objekty tak tvořily poslední a nejdokonalejší stupeň vývoje objektů na obranu příkopu, francouzská terminologie je nazývá coffre – kufr.

[3] Podobně byly upravovány i původně rakousko-uherské kulomety Schwarzlose M07/12 v československé armádě z ráže 8 mm Mannlicher na ráži 7,92 mm Mauser. Více o této zbrani ZDE.

[4] Samohybné dělo T-13 - vyvinuto v roce 1935 jako speciální nosič 4,7cm protitankového kanonu, jako nosič byl použit britský dělostřelecký tahač Light Dragon a jeho pozdější verze Mk.IIB a IIC. Oficiální označení bylo „Canon de 47 sur Vickers-Carden-Loyd T.13“. Prakticky to byla jediná originální belgická konstrukce, ostatní technika byla zahraničního původu. S postupem let byl postupně upravován, vznikly tak varianty T-13, T-13B1 až B3. Firma Famillieureaux vyrobila celkem 255 vozidel všech verzí. Sloužil v rotách samohybných děl (12 vozidel) s úkolem podporovat jednotlivé útvary, vozidla tedy byla podobně jako ve Francii rozptýlena. Více informací viz Pejčoch, Ivo: Obrněná technika 8.

[5] Informace uváděné u pěchotní varianty 47mm děla vz. 32 v belgickém Královském vojenském muzeu v Bruselu jsou poněkud odlišné, pro úplnost a srovnání s pevnostní verzí je uvádím v následující tabulce. Canon antichar FRC (Fonderie Royale de Canons) 47 mm Mle 1932 byl ve výzbroji pěších a jezdeckých divizí od konce roku 1934.

47mm PT kanon vz. 32
Ráže
47 mm
Délka hlavně
33,6 ráží
Maximální dostřel
1000 m
Náměr
-3° až +20°
Odměr
40°
Hmotnost
568 kg
Hmotnost granátu
1,5 kg
Úsťová rychlost
720 m/s
Kadence
20 ran/min
Ve službě
1934 až 1945

Použitá literatura a prameny:


Autorem všech fotografií je Radek Hrabčák, redaktor webu fortifikace.bloguje.cz. Za poskytnuté fotky mu touto cestou velice děkuji.

Další odkazy na Fronta.cz:

Ohodnoťte jako ve škole:
1 2 3 4 5
Hodnocení: 1.78 (289 lidí)

Komentáře

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.