Vojenské pohotovostní jednotky v létě roku 1938

Autor: mbbb | Datum: 18. 8. 2007

Již od jara 1938 začínalo být nejvyšším vojenským představitelům jasné, že vzhledem k složité situaci v našem pohraničí zde není vyloučen vznik nepokojů, a to i většího rozsahu a armáda tedy musí být připravena pomoci bezpečnostním orgánům a stráži obrany státu udržet klid a pořádek. Na tuto skutečnost upozorňoval své podřízené pražský zemský vojenský velitel armádní generál Sergej Vojcechovský svým rozkazem již 13. dubna 1938.  Ze situace odvodil nutnost nasazení vojenských pohotovostních (asistenčních) jednotek, jejichž činnost by v pohraničí současně demonstrovala sílu armády. Zdůraznil také, že čím budou první zásahy ráznější, tím úspěšněji bude zajištěna státní moc. K asistenčním úkolům měly být použity  především jednotky pěchoty a jezdectva, výjimečně mělo být použito dělostřelectva. V co možná největším počtu mělo dojít k nasazení tanků a rychlých jednotek. Tato opatření však nesměla v žádném případě ohrozit akceschopnost ostrahových jednotek nebo mobilizaci.

Obrněný automobil vz. 30. Foto - sbírka Papouch.

Pro udržení pořádku v pohraničí a podporu jednotek SOS nařídilo ministerstvo národní obrany v červenci 1938, kromě pohotovostních a asistenčních jednotek jednotlivých divizí a pěších útvarů, postavit další pohotovostní jednotky. Armáda podle výnosu hlavního štábu z 25. července 1938 postavila celkem 15 pohotovostních oddílů různé síly (oddíly se skládaly z pěchoty podpořené motocyklisty, tančíky, obrněnými automobily a tanky) především pro uzavření pohybu na důležitých komunikacích v případě potřeby a pro podporu bezpečnostních složek působících v pohraničí.[1] Pro tyto pohotovostní oddíly přidělily pluky útočné vozby PÚV 1 a PÚV 2 celkem 3 čety tančíků, 6 čet tanků, 8 čet obrněných automobilů a 4 čety motocyklistů.[2] Tyto jednotky odešly skrytě na místo určení 1. srpna 1938 a byly rozmístěny tak, aby mohly zasáhnout v klíčových prostorech pohraničí Čech a Moravy.

Jednotky dodané pluky útočné vozby pro pohotovostní oddíly postavené podle výnosu HŠ z 25. července 38 čj. 4099 taj. HŠ 3. odděl. 1938
Pro koho Místo Složení Velitel
5. divize České Budějovice četa Tč škpt. pěch. Bohumír Uhlík
2. divize Stříbro četa Lt, OA
skupina 1  Rakovník četa Lt, OA
hran. prapor 1  Louny četa Lt, OA
3. divize Litoměřice četa Lt, OA kpt. pěch. Jan Pondy
p.pl.44 Liberec četa Tč ppor. jezd. Jiří Vyskočil
4. divize Hradec Králové četa OA škpt. pěch. Adolf Vodrážka
p.pl.13 Šumperk četa OA
p.pl.34 Bruntál četa Tč por. Sychra
?
Hustopeče
?

8. divize
Hranice
četa OA

IV. sbor Přáslavice (záloha) četa Lt
IV. sbor Přáslavice (záloha) četa Lt
6. divize ?
četa OA

?
?
?

Vysvětlivky:
četa Tč — četa tančíků vz. 33 – 3 vozy
četa OA — četa obrněných automobilů vz. 27 a 30 — 3 až 4 vozy
četa Lt. — četa lehkých tanků vz. 35 – 3 tanky
četa Mc — četa motocyklistů
Pluk útočné vozby PÚV 1 dodal 2 čety tančíků, 5 čet obrněných automobilů, 4 čety lehkých tanků a 2 čety motocyklistů. Zbytek dodal PÚV 2.
Pozn.: v tabulce není uvedena dislokace čet motocyklistů „Mc“, protože v současné době je známo umístění pouze jedné čety, a to u oddílu v Rakovníku; umístění ostatních čet není známé.

Zhruba o měsíc později, výnosem hlavního štábu ze dne 31. srpna 1938, došlo k postavení dalších 29 pohotovostních čet, které měly především za úkol udržet důležité komunikační uzly v pohraničí v rukou státu. Pohotovostní čety se skládaly z pěší čety, která měla k dispozici jeden obrněný automobil a jeden nákladní automobil, dále k pohotovostní četě patřili dva četníci a dva motocyklisté. Devatenáct obrněných automobilů odeslal do Čech a na Moravu pluk útočné vozby 3, dalších deset zbývající dva pluky. Rozdělení pohotovostních čet mělo být následující: 11 čet obdržel I. sbor, 7 čet II. sbor, 2 čety III. sbor a 4 čety IV. sbor. Zbylé čety tvořily zálohu hlavního štábu.[3]

Přehled pohotovostních čet postavených podle výnosu HŠ z 31. 8. 38, čj. 4700 taj. HŠ 3. odděl. 1938
I. sbor Bečov nad Teplou, Bochov, Bor u Tachova, Doupov, Chodová Planá, Klimentov (okres Mariánské Lázně), Loket, Teplá, Nejdek, Nové Město (okres Jáchymov), Steinhof (jižně od Kynšperka nad Ohří okres Falknov nad Ohří)
II. sbor Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Lanškroun, Mimoň, Osečná, Rychnov u Jablonce nad Nisou, Úštěk
III. sbor Lechovice, Pohořelice.
IV. sbor Frývaldov (dnes Jeseník), Karlova Studánka, Kouty, Rýmařov.

 


Lehké tanky vz. 35 vyráží do útoku. Foto - sbírka Papouch.

Již dne 27. srpna 1938 upozorňovalo prezídium ministerstva vnitra zemské četnické velitele na chystané zřízení pohotovostních čet. Vojenské pohotovostní čety v místě své dislokace k zastření svého skutečného poslání měly provádět řádné vojenské cvičení, a to s důrazem na hlídkovou činnost a na úkony, které patří jinak do působnosti bezpečnostních orgánů (zadržení, zatčení, předvedení, domovní prohlídky). Z těchto důvodů musel být u pohotovostní čety neustále přítomen alespoň jeden četník. Četníci měli být přiděleni ze stavu příslušných četnických okresních velitelství k četnické stanici v sídle vojenské pohotovostní čety. Mělo se jednat o četníky starší a zkušené. Také četnické silniční kontrolní stanice v oblasti dislokace pohotovostní čety dostaly za úkol být v častém styku s velitelem pohotovostní čety a jeho práci podporovat. Ministerstvo vnitra dále důrazně upozorňovalo na skutečnost, že pravé poslání vojenských pohotovostních čet musí být za všech okolností přísně utajeno a zemský četnický velitel směl svým jednotlivým podřízeným sdělit jen to, co nezbytně potřebovali k provedení svých úkolů.

Obrněná vozidla pohotovostních jednotek byla uvolněna ze stavu pluků útočné vozby, které tím byly oslabeny, bylo i ztíženo sestavení ostrahových oddílů (po vyhlášení ostrahy hranic) a mobilizace jednotek. Pohotovostní oddíly a čety s obrněnými vozidly ale byly pro SOSáky v bojích v pohraničí velkou podporou a posilou.

Pohotovostní oddíly a čety se v kritických zářijových dnech staly hlavní silou armády potlačující ozbrojené povstání českých Němců. Právě díky podpoře pohotovostních jednotek se podařilo obnovit na mnoha místech pohraničí státní suverenitu. Není ale smyslem tohoto článku popisovat podrobně jednotlivá bojová vystoupení pohotovostních jednotek.

12. září 1938 promluvil Adolf Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku o otázce německé menšiny v Československu. Tento projev, který vysílal říšský rozhlas,  byl signálem pro vypuknutí povstání českých Němců. K menším incidentům docházelo i před 12. zářím, ale od Hitlerova projevu se naším pohraničím začala valit vlna brutálního násilí, organizovaného SdP. Okamžitě došlo k napadání služeben finanční stráže, četnictva, státní policie, poštovních úřadů, nádraží a celnic. Spolu s jednotkami SOS musely zasáhnout již 12. září v noci i armádní pohotovostní oddíly a čety dislokované v pohraničí. Ve Stříbře, Plané u Mariánských Lázní a Jáchymově se tuto noc střetli teroristé s pohotovostními jednotkami naší armády. V následujících dnech došlo k nasazení pohotovostních jednotek i na dalších místech. Známý je například případ dobývání chebských hotelů Victoria a Wälzel 14. září 1938, kterého se účastnila četa obrněných automobilů vz. 30 pod velením nadporučíka Rendla. Velení armády si uvědomovalo, že jednotky SOS a pohotovostní oddíly a čety je nutné podpořit v jejich snažení o obnovení klidu a pořádku v pohraničí rozhodným zásahem silnějších vojenských jednotek. Hlavní štáb proto 13. září nařídil nasazení motorizovaných brigád rychlých divizí. Motorizovaná brigáda 1. a 4. rychlé divize se přesunula do západních Čech na Karlovarsko a Sokolovsko, motorizovaná brigáda 2. rychlé divize se po 14. září soustředila v prostoru Mohelnice – Šternberk, Rýmařov a Bruntál.[4] Armáda do budoucna počítala i s nasazením dalších jednotek, kupříkladu se zvažovala možnost použití dělostřelectva. Obrněná vozidla si na bojišti rychle zjednávala respekt a úspěšně likvidovala ohniska odporu, protože němečtí teroristé byli většinou vyzbrojeni jen lehkými zbraněmi.

Tančík vz. 33. Foto - sbírka Papouch.

Československé pancéře se do října 1938 dostaly do bojů s povstalci také u Kraslic a u Chebu. Zde celá motomechanizovaná brigáda zaútočila na jednotky freikorpsu, které pronikly na naše území z Německa a zahnala je zpět za hranice. Obrněné jednotky byly nasazeny v severních Čechách v okolí Varnsdorfu a ve frýdlantském výběžku, v jižních Čechách ve Vyšším Brodě a nakonec i během boje o Český Krumlov 2. října 1938. Většinu těchto incidentů likvidovaly právě pohotovostní čety a oddíly a jim přidělené obrněné automobily, lehké tanky a tančíky. Kromě nich bojovaly proti teroristům i asistenční jednotky motorizovaných brigád, a to především v západočeském pohraničí. V ojedinělých případech i tankové čety ze smíšených předzvědných oddílů jednotlivých armádních divizí. Tankové jednotky rychlých divizí byly v září a říjnu použity k této bojové činnosti jen výjimečně, a to např. během již zmíněného boje o Český Krumlov.


Poznámky:
[1] Výnos hlavního štábu ze dne 25. července číslo 4099 Taj./38 mimo postavení pohotovostních oddílů nařizoval i další bezpečnostní opatření pro případ propuknutí povstání v pohraničí. Především byla nařízena opatření pro možnost okamžité obrany kasáren, skladišť zbraní, organizování obrany loajálních občanů apod. Dále se měly provést přípravy pro uskladnění zbraní a střeliva přímo na ubikacích vojáků, přípravy pro zajištění spojení s družstvy SOS a pohraničními posádkami. V případě potřeby se měly zavčas odstranit nespolehlivé živly, které by mohly být ve spojení s povstalci.

Výnos nařizoval postavit 15 pohotovostních oddílů, v literatuře se však v drtivé většině uvádí, že tímto výnosem bylo postaveno 41 pohotovostních oddílů. Jak vznikl tento rozpor a jak ho vysvětlit, není autorovi v současné době známo.

[2] V roce 1938 existovaly v Československu tři pluky útočné vozby (PÚV). Pluk 1 se sídlem v Milovicích, pluk 2 se sídlem ve Vyškově a pluk 3 v  Turčianskom Sv. Martine. V září 1938 měla proběhnout reorganizace jednotek útočné vozby, mimo jiné k 15. září 1938 byl v Kolíně zřízen pluk útočné vozby 4. Tato reorganizace podstatně ztížila postavení ostrahových jednotek 22. září 1938 a následující mobilizaci, protože nařízená reorganizace nebyla ještě dokončena. Pluk útočné vozby 4 byl ke dni 26. října 1938 opět zrušen.

[3] Postavení 29 pohotovostních čet bylo nařízeno výnosem hlavního štábu č. 4700 taj./38. Tímto výnosem bylo současně nařízeno zesílit všechny četnické stanice v pohraničí o dva četníky, pluky ZH (zajištění hranic) v prostoru německé hranice poslaly ¾ mírového počtu a všechny záložníky do opevnění, ministerstvo vnitra bylo požádáno o připravení zákazu pohybu v opevněném pásmu, který měl být vydán v případě potřeby. Došlo k úpravě povolávání záložníků a měla být prověřena bezpečnost provedení plánu ničení. Výnos dále nařídil 1., 2. a 4. rychlé divizi aby byly k 4. září připraveny k soustředění v pohraničí. Již před tím, 16. srpna 1938, na základě nařízení hlavního štábu 4535 Taj./38 bylo zastaveno vydávání dovolených, zavedena dozorčí služba u vyšších velitelství a částečně obsazeno lehké opevnění.

[4] V roce 1938 existovaly čtyři rychlé divize: RD-1 se sídlem velitelství v Praze, RD-2 v Brně, RD-3 v Bratislavě a RD-4 v Pardubicích. Každá rychlá divize měla mít tabulkový mobilizační stav: 11 000 mužů, 2 832 koní, 289 motocyklů, 1 009 osobních a nákladních automobilů, 98 tanků, 12 obrněných automobilů a 68 děl (protitankových, protiletadlových a polních). Rychlá divize se skládala z motorizované a jezdecké brigády a dalších jednotek. Zatímco motorizované brigády třech uvedených rychlých divizí se 13. září přesunuly do pohraničí, jezdecké brigády s dalšími jednotkami tvořily jejich zálohu. Motorizovaná brigáda 4. rychlé divize se po uklidnění situace 17. září stáhla do prostoru soustředění své divize. Motorizované brigády 1. a 2. rychlé divize zůstaly v pohraničí až do vyhlášení mobilizace, po vyhlášení mobilizace se pak přesunuly do prostorů soustředění určených mobilizačním plánem. Jednotky 3. rychlé divize na Slovensku se neúčastnily asistenčních akcí v pohraničí a tak opustily své mírové posádky až s vyhlášením ostrahy hranic 22. září.



Prameny a literatura:
  • Národní archiv Praha:
    • Fond Ministerstvo vnitra I, Praha, 1918–1953
    • Fond Zemský úřad Praha, policejní a bezpečnostní záležitosti
  • Literatura:
    • Holub,O.: Československé tanky a tankisté, Naše vojsko, Praha 1980.
    • Holub, O.: Opatření k obraně a ochraně čs. státní hranice ve 20. a 30. letech, In.: Historie a vojenství, 2/1986, str. 92-104.
    • Holub, O.: Vojenská a bezpečnostní opatření proti nebezpečí vzpoury SdP v pohraničí v létě 1938,  In.: Historie a vojenství, 4/1988, str. 117–132.
    • Pejčoch, I. — Pejs, O.: Obrněná technika 5, Střední Evropa 1919-1945, I. část, Polsko, Rakousko, Československo, Ares, Praha 2004.


Poděkování:
velice děkuji Pavlu Šrámkovi za jeho podnětné připomínky a doplňky k uvedenému textu.

děkuji Papouchovi za poskytnutí ilustračních fotografií k článku z jeho internetových stránek Útočná vozba v obrazech.

Ohodnoťte jako ve škole:
1 2 3 4 5
Hodnocení: 1.79 (205 lidí)

Komentáře

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.