Útoky hloubkařů v Čechách koncem války

Autor: Filip Vojtášek | Datum: 14. 4. 2010

V posledních měsících druhé světové války, a zejména v dubnu 1945, křižovaly nebe nad českými zeměmi americké stíhací letouny, které jsou všeobecně známy jako hloubkaři nebo kotláři. Zanechávaly za sebou – mimo jiné – prostřílené kotle parních lokomotiv a hořící nepřátelské stroje na letištích.

Hloubkové útoky, které se staly každodenní součástí života v tehdejším protektorátu (zejména ve středních, jižních a západních Čechách), jak se můžeme dozvědět v četných obecních a městských kronikách, znamenaly pro mnohé z jeho obyvatel první skutečnou bezprostřední zkušenost s leteckými a vůbec vojenskými akcemi spojenců. Do té doby byli spíše zvyklí na časté přelety amerických bombardovacích svazů mířících vysoko nad jejich hlavami do Německa nebo Polska, pokud samozřejmě nebydleli v těch českých a moravských městech, která byla od druhé poloviny roku 1944 nálety postižena (Záluží u Mostu, Plzeň, Pardubice, Brno, Praha aj.).

S každým takovým případem je spojen nějaký příběh (někdy, bohužel, s tragickým vyústěním), který není pochopitelně zachycen v dochovaných úředních hlášeních. Každý, kdo takový útok například na vlak zažil na vlastní kůži, a to platí nejen o cestujících a železničářích, ale také o lidech, kteří se nacházeli stovky metrů od tratě, zdánlivě v bezpečí, avšak v dráze kulek vypálených z palubních zbraní letounů, se ocitl nečekaně v přímém ohrožení života. Očití svědci se shodují v jedné věci: k útokům docházelo znenadání, rychle se přibližující letouny bývaly zpozorovány na poslední chvíli, a tak každý, kdo vyvázl bez újmy na zdraví, mohl mluvit o velkém štěstí.

Snad všichni pamětníci tvrdí, že v kabině hloubkařů seděli černoši (viz také samostatný příspěvek), kteří, jak dodávají, ukazovali své bílé zuby. Přitom pouze jedna jednotka amerického letectva – 332. stíhací skupina ze sestavy 15. letecké armády – byla tvořena piloty tmavé pleti. Tento mýtus má však racionální základ: stíhačky se pohybovaly nízko nad zemí a lidé si jednoduše všimli tmavé masky s dýchacím přístrojem na obličeji pilota… Na druhé straně je faktem, že minimálně třikrát 332. stíhací skupina zaútočila na pozemní cíle v českých zemích: 24. srpna 1944 (v tomto případě šlo o první evidovaný hloubkový útok na železnici v tomto prostoru), 27. srpna 1944 a 15. dubna 1945.

Obecně lze říci, že hloubkaři napadali v rámci svých misích souhrnně označovaných v terminologii amerického letectva armed reconnaissance (nebo zkráceně armed recce; ozbrojený průzkum) nebo strafing libovolný cíl, který podle mínění pilotů mohl sloužit k vojenským účelům, i když, bohužel, příliš často tomu ve skutečnosti tak nebylo. Nešlo jen o zmíněné lokomotivy, resp. vlaky a železniční infrastrukturu (mosty, výtopny apod.) a základny Luftwaffe (např. v Ruzyni, Kbelích, Kralupech nad Vltavou, Plzni, Klatovech aj.), kde bylo na konci války dislokováno množství bojových a výcvikových útvarů, které trpěly nedostatkem pohonných hmot. Vedle toho si hloubkaři brali na mušku vojenská i civilní auta, povozy tažené koňmi či autobusy.


Sekvence záběrů z fotokulometu zachycuje explozi vagonu naloženého municí 6. června 1944 kdesi ve Francii. (Foto: NARA)
Typický průběh hloubkového útoku by se dal popsat asi takto: Pokud si hloubkaři všimli kouře stoupajícího z komína parní lokomotivy táhnoucí osobní vlak, obvykle zakroužili nebo přeletěli trať, aby dali najevo, že mají v úmyslu zaútočit, a umožnili strojvedoucímu zastavit a společně s cestujícími se uchýlit do bezpečí. Poté se stočili kolmo na trať a snažili se zasáhnout kotel lokomotivy. Letouny se vzdálily, jakmile z děravého kotle vyrazil charakteristický sloup horké páry. Situace se mohla změnit v případě, že mezi cestujícími byli vojáci, kteří se rozhodli střelbu opětovat. Piloti se pak mohli oprávněně domnívat, že jde ve skutečnosti o vlak přepravující vojsko, který mohou zničit všemi prostředky, aniž by museli či měli brát na cokoliv ohledy. V případě vlaků s uzavřenými nákladními vagony nebo vlaků evidentně s vojenským nákladem (např. vozidla na plošinových vagonech, tanky, kanony, cisternové vagony apod.) hloubkaři zaútočili bez varování, což mohlo vést k tragickým následkům – zranění nebo smrti strojvedoucího nebo topiče.


Právě zasažená lokomotiva jedním ze stíhačů 8. letecké armády (Foto: NARA)
Celkový počet útoků si netroufám upřesnit, ale je zjevné, že jich bylo více než tisíc. Je třeba si v této souvislosti uvědomit, že zatímco máme poměrně slušný přehled (i když nikoliv vyčerpávající) o útocích, které se odehrály v protektorátu, a to hlavně díky tomu, že státní správa fungovala až do posledních dní války, z relevantních pramenů o útocích v odtrženém pohraničí máme k dispozici jen torzo, neboť vzaly zasvé při poválečném osidlování těchto oblastí českým obyvatelstvem.

Odhaduji, že z provozu bylo takto vyřazeno šest set až sedm set lokomotiv a zničeno nebo poškozeno bylo asi tisíc vagonů. Na své konto si hloubkaři připsali asi 400 německých letadel na zemi. Zahynulo nejméně 700 lidí.


Útok na německé bombardéry typu Do 217 v červenci 1944 (Foto: NARA)
Při hloubkových útocích Američané ztratili 28 letounů, z toho 21 ve dvou dnech: 16. a 17. dubna 1945. Většina z nich padla za oběť lehkému flaku, který bránil zejména letiště. Třináct pilotů padlo, z patnácti ostatních bylo třináct zajato a dva se do konce války skrývali.

V Evropě (i v českých zemích) se k hloubkovým útokům používaly standardní stíhací letouny, které byly původně určeny k doprovodu těžkých bombardérů: dvoumotorový dvoutrupý P-38 Lightning a jednomotorové P-47 Thunderbolt a P-51 Mustang, ze sestavy tří amerických leteckých armád: osmé, deváté a patnácté. Jako nejvhodnější pro tyto účely se ukazoval robustní a odolný Thunderbolt, který sloužil na konci války u čtrnácti ze šestnácti stíhacích skupin 9. letecké armády, jejíž letouny nad Čechami operovaly do 4. května 1945.

Základní výzbrojí hloubkařů byl kulomet ráže 12,7 milimetru. Dosahoval kadenci až 750 ran za minutu. Kulky spolehlivě probíjely nejen pláště kotlů lokomotiv, ale také jejich hnací kola nebo kolejnice. P-38 měly čtyři kulomety a jeden kanon ráže 20 milimetrů, P-47 osm a P-51 šest kulometů. Díky tomu letouny disponovaly značnou palebnou silou, která mohla být umocněna 500liberními trhavými nebo 260liberními tříštivými pumami či neřízenými raketami HVAR.

Ofenziva hloubkařů v Čechách kulminovala nesporně 29. dubna 1945. Tehdy zaútočili na dvacet železničních stanic (na některých z nich byla následně zastavena doprava) a kolony vojska a uprchlíků ve středních, západních a jižních Čechách. Značné materiální škody vznikly např. v Milíně a Miroticích. Zemřelo asi sto dvacet lidí, z toho byla třetina místních obyvatel. Situaci v Miroticích těsně po odletu poslední skupiny stíhacích bombardérů popsal kronikář sousedních Mirovic Jan Toman:
„Silnice od křižovatky k Orlíku až ke škole byla plna zabitých zvířat, rozstřílených uprchlických vozů, rozházených věcí apod. Vše to jsem viděl na vlastní oči týž den o půl třetí odpoledne. Po cestě do Mirotic (na kole) jsme spatřili další rozbité uprchlické vozy a shořelá auta. Nad Miroticemi si vznášel dým a už z dálky bylo vidět rozbité domy a obnažené střechy. Když jsme přijeli na dolejší konec v Miroticích před Sladkovských, v okamžiku, kdy nad hlavou zase kroužila letadla, uviděli jsme nezapomenutelný obraz zkázy a zpustošení. Na silnici před Veislovou koželužnou zahazovali maďarští vojáci veliký pumový kráter, koželužna i protější domy byly zbořeny, ulice plná spadalých tašek a trosek. Uprostřed náměstí plno rozbitých uprchlických vozů, nafouknutých mrtvol zvířat, rozbitý dům Vařenků, Barešů...“
(Městský úřad Mirovice, Kronika města Mirovice 1939-1947, s. 78)

Další informace o hloubkařích si lze přečíst na webové stránce s adresou http://hloubkari.bloguje.cz
Průběžné doplňovaná databáze hloubkových útoků: http://hloubkari.cz/utoky


Doporučené zdroje:
  • Američtí hloubkoví stíhači nad Brnem : nález trosek P-51B Mustang u Brna-Slatiny. Sest. Ivo Koukola. 1. rozšířené vydání. Brno-Slatina : vlastním nákladem Tiskárny BRKO, 2008. 199 s.
  • FOUD, Karel, KRÁTKÝ, Vladislav, VLADAŘ Jan. Poslední akce : Operace amerického a britského letectva nad územím Čech v dubnu a květnu 1945. Plzeň : Nava, 1997. 179 s.
  • HELT, Radovan. A z nebe padaly bílé hvězdy : letecká válka nad Mostem v souvislostech, březen — duben 1945. Cheb : Svět křídel, 2007. 495 s.
  • JOUZA, Ladislav, PLAVEC, Michal. ...A země se chvěla : Bombardování Kolína za druhé světové války. Cheb : Svět křídel, 2007. 223 s.
  • PLAVEC, Michal, VOJTÁŠEK, Filip, KAŠŠÁK, Peter. Praha v plamenech : Nálety na hlavní město za druhé světové války. Cheb : Svět křídel, 2008. 422 s.
  • RAJLICH, Jiří. Mustangy nad protektorátem : Operace britského a amerického letectva nad českými zeměmi a německá obrana. Praha : MBI, 1997. 175 s.
  • U.S. National Archives and Records Administration
Ohodnoťte jako ve škole:
1 2 3 4 5
Hodnocení: 1.70 (137 lidí)

Komentáře

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.