Dotazy & odpovědi

Co znamená výraz "bubnová" dělostřelecká plaba? Díky.

Dobrý den, výrazem "bubnová dělostřelecká palba" je označováno soustředěné dlouhodobější dělostřelecké ostřelování určitého cílového prostoru. Tato palba byla většinou vedena na nepřátelská obranná postavení před útokem vlastní pěchoty a měla za cíl zničit maximum obranných zařízení, techniky a živé síly nepřítele. V dobách 1. světové války taková palba mohla trvat i několik dní, v době 2. světové války pak v řádech několika hodin.

Odehrála se nějaká bitva za Druhé světové války v Ústí nad Labem? Díky za odpověď.

O Ústí nad Labem během druhé světové války bitva svedena nebyla. Před začátkem války bylo jako součást Sudet připojeno bez boje v říjnu 1938 k Třetí říši, a to včetně prvorepublikového opevnění, které zde bylo budováno od r. 1936 opírajícího se o řeky Bílinu a Labe. Nutno podotknout, že září 1938 došlo k potyčkám s henleinovskými bandami. Na konci války v Pražské operaci Rudé armády mělo druhořadý význam (prvosledové jednotky postupovaly směrem na Prahu přes Teplice), proto první sovětské jednotky dorazily do města až 9. května. V té době již bylo město v rukách místního odbojového hnutí, které klidnou cestou převzalo kontrolu nad městem a byly odzbrojovány jednotky Wehrmachtu.

Nicméně město bylo velmi poničeno během amerických náletů ve dnech 17. a 19. dubna 1945.

Známější místní událostí je ústecký masakr sudetských Němců z červa 1945.

Pro případné návštěvníky města je možné doporučit, že se více dozví, navštíví-li Muzeum lehkého opevnění vz. 36 v Ústí n.L.-Hostovicích.


Zdroje:

Veselý, Martin: Vojenské dějiny Ústecka
http://www.ceskestredohori.cz/clanky/letecke-nalety-usti.htm
http://lo36.wz.cz/

Prosím o zaslání informace zda mají čs. letci památník anebo memoriál na území Velké Británie? Pokud ano, tak kde? Předem děkuji za laskavou odpověď. S pozdravem Tomáš Chalupa.

Dobrý den,

na území Velké Británie je několik míst, která připomínají působení československých letců v době druhé světové války.

Jmenovat je třeba především hřbitov v Brookwoodu. V samostatném československém oddělení je pohřbeno 48 příslušníků československého letectva, kteří ztratili své životy v letech 1940-1945. Z pozdější doby pak pochází hroby těch letců, kteří v Británii zemřeli v druhém exilu po roce 1948.

Dalším významným místem je zcela jistě Runnymede. Zdejší památník je věnován celkem 20 455 příslušníkům RAF, jejichž hroby nejsou známy. Je mezi nimi na 150 Čechoslováků.

Za návštěvu stojí i chrám RAF St. Clement Danes v Londýně. Jsou zde vyobrazeny znaky všech squadron RAF z období let 1939-1945 a v chrámu je pečlivě vedená pamětní kniha se jmény padlých příslušníků RAF.

V Československém národním domě v Londýně existuje deska se jmény padlých Čechoslováků na západní frontě.

Zdaleka to nejsou všechna pamětní místa, která mají nějakou spojitost s československými letci. Čs. letci jsou pochovaní na dalších hřbitovech po celé Británii (pokud hledáte konkrétní jméno, můžete využít tento odkaz). V muzeích na území Británie je dochováno i několik letadel, na kterých čs. letci létali a bojovali. V dalších případech pak různé spolky leteckých nadšenců a regionální muzea uchovávají památky na konkrétní československé letce a jejich letadla.

Ovšem padlí českoslovenští letci z období druhé světové války mají hroby i na dalších místech Evropy - za všechny už budu jmenovat jen československý vojenský hřbitov La Targette (Neuville - St. Vaast) ve Francii.

Seznam všech válečných hrobů evidovaných v současnosti našimi vojenskými orgány je zde.

Dobrý den, v mé rodině se traduje, že náš příbuzný, plukovník Duda, byl letec RAF a po roce 1945 velitel letiště v Prostějove. Poté perzekuován komunistickým režimem. Bohužel bližší informace nemám, pamětníci již nežijí. Mohli byste, prosím, zaslat informace o jeho osudu. Děkuju.

Dobrý den,

Josef Duda se narodil v Praze dne 9. srpna 1905. V mládí se rozhodl pro dráhu profesionálního vojáka. Ve svých jednadvaceti letech, roku 1926, se stal důstojníkem dělostřelectva. Jako řada dalších důstojníků této zbraně absolvoval výcvik leteckého pozorovatele a od roku 1928 sloužil v řadách letectva (i když nadále zůstával dělostřeleckým důstojníkem). Létání ho uchvátilo natolik, že se přihlásil k pilotnímu výcviku v roce 1933. Následně byl roku 1934 jmenován polním pilotem a díky svým schopnostem působil u Vojenského leteckého učiliště jako učitel létání.

V letech 1936 až 1938 se stal velitelem 64. zvědné letky (součást Leteckého pluku 3, ve výzbroji měla dvouplošníky Aero A-100), 35. stíhací letky (součást LP 2, B-534) a nakonec ve Spišské Nové Vsi velel škole stíhacích pilotů. Po okupaci odešel do zahraničního odboje do Francie.

Ve Francii byl v září 1939 pověřen organizací výcviku čs. stíhačů u CIC No.6 v Chartres. Po začátku německé ofenzívy odešel na frontu v hodnosti Capitaine (kapitán). Byl zařazen od 18. května 1940 k stíhací jednotce GC II/5 a absolvoval operační lety na stíhačce amerického původu Curtiss Hawk 75. Spoluúčast na pravděpodobném sestřelu Do 17 měl Josef Duda přiznánu dne 7. června, podíl na jistém sestřelu He 111 dosáhl 15. června. Po zhroucení Francie přelétl se svou jednotkou do severoafrických kolonií, kde byl 4. července 1940 z francouzských služeb propuštěn. Z Casablancy pak 9. července odplul jako velitel transportu skupiny československých letců do Gibraltaru a odtud 21. července dále do Británie. Do přístavu Cardiff dorazili 5. srpna.

Po vstupu do řad RAF obdržel osobní číslo 83224 a ke dni 5. září 1940 se na základně Duxford stal jedním z prvních příslušníků nově vznikající 312. československé stíhací squadrony. Byl postaven do čela její letky A v hodnosti Flight Lieutenant. Absolvoval další operační lety a má přiznán statut účastníka Bitvy o Británii. Ovšem už 17. listopadu 1940 s operační činností skončil a od squadrony odešel k výcvikovým jednotkám.

Od prosince 1941 působil na Inspektorátu čs. letectva (de facto nejvyšší československý letecký orgán na půdě Velké Británie), v roce 1943 se stal československým styčným důstojníkem u velení Fighter Command. Na konci války pak měl československou hodnost podplukovníka a britskou Group Captain.

Po návratu do vlasti byl roku 1945 ustanoven velitelem vznikajícího Vojenského leteckého učiliště. Jemu podřízené výcvikové jednotky sídlily i na obou prostějovských letištích - odtud patrně pochází Vaše původní informace. Josef Duda tedy nebyl velitelem letiště, ale velitel jednotek na tomto letišti působících.

Po únorovém převratu byl v březnu 1948 nejprve odeslán na dovolenou, poté na dovolenou s čekaným a od 1. září pak propuštěn do zálohy, o necelý rok později pak ještě degradován na vojína.

Jeho další život nebyl příliš radostný a v Prostějově dne 7. 12. 1977 zemřel. V devadesátých letech byl plně rehabilitován a povýšen do hodnosti brigádního generála.

Zajímavým faktem je, že roku 1986 byl příbuzným Josefa Dudy předán britským velvyslancem řád CBE (tedy velmi vysoké britské vyznamenání). Samotný řád byl Dudovi udělen už roku 1947, ovšem Josef Duda jej sám převzít již nemohl.

Osudům Josefa Dudy se podrobně věnuje kniha:
Zbyněk Duda: "Velitel stíhacího letectva", Naše vojsko 1994 a 2005.

---

Literatura:

• Miroslav Irra: Československé vojenské letectvo 1945-1950, Svět křídel, Cheb 2006, ISBN 80-86-808-33-5 (zde krátký životopis s fotografií a údaje o Leteckém učilišti)
• Jiří Rajlich: Na nebi sladké Francie 1 a 2, v několika vydáních (zde fotografie Josefa Dudy z Francie a fotografie jeho Curtissu H.75 No.63 a No.140 a barevný bokorys No.63)
• Jiří Rajlich: Na nebi hrdého Albionu 1, v několika vydáních (zde fotografie Josefa Dudy u 312.sqn)
• http://www.army.cz/acr/raf/seznam/d.htm
• Duda, Zbyněk, PhDr.: Nezradil, Letectví+Kosmonautika 7/1991, str. 11/251

Přeji dobrý den. Potřeboval by jsem identifikovat jednu přezku, zde je můj hrubý popis: Je hliníková, uprostřed je orlice která drží v pařátech horizontálně podlouhlý kosočtverec a v jeho středu je hákový kříž, nad orlicí je ještě napsáno Blut und Ehre. To vše je ohraničeno jakoby provázkem. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, Vámi popisovaná přezka opasku byla používána příslušníky Hitlerjugend. Nápis Blut und Ehre (Krev a čest) je motto této organizace.

Chtěl bych se zeptat jestli měla Československá armáda před rokem 1939 nějaké elitní jednotky, divize popř. jaké. Díky.

V období mezi lety 1918–1939 čs. armáda žádné elitní divize neměla. Za jediné skutečně vzniklé elitní jednotky můžeme považovat snad jen hraničářské pluky, jejichž příslušníci tvořili posádky objektů těžkého opevnění. V roce 1938 pak byl připravován vznik další jednotky, kterou můžeme označit za elitní, totiž jedné čety letecké pěchoty (dobový termín pro paradesantní jednotky). Podle rámcového plánu z 16. 9. 1938 měl být výcvik jednotky zahájen až k 1. 4. 1939 v Milovicích, přípravy však byly nejprve přerušeny zářijovou mobilisací a následně v únoru 1939 po uskutečněném náboru dobrovolníků zcela zrušeny a výsadkové vojsko v čs. armádě tak vzniklo až 1. října 1947.

Hraničářské pluky začaly vznikat od léta 1937 na základě návrhu organizace a dislokace hraničářských jednotek, který schválil prezident 20. 5. 1937. Jako první pak vznikl na základě výnosu Ministerstva nár. obrany čj. 26.792/taj.hl.št.ŘOP–1937 dne 15. 8. 1937 hraničářský pluk 4 s velitelstvím v Hlučíně. Mužstvo hraničářských pluků bylo tvořeno příslušníky původních strážních jednotek (praporů), určených ke střežení budovaných a nově postavených objektů těžkého opevnění, samozřejmě ale muselo být doplněno větším počtem mužů především od pěších pluků. Doplňováni byli i příslušníci dělostřeleckých a ženijních pluků či telegrafních praporů.

Pro službu u hraničářských pluků byli vybíráni fyzicky zdatní vojáci, kteří museli být výbornými střelci z pušek i kulometů, téměř nejzásadnějším faktorem byla ale státní spolehlivost. Naprostá většina hraničářů tak byla československé národnosti, neboť u ostatních národností spolehlivost z pochopitelných důvodů nemohla být vždy zaručena. Přesto bychom samozřejmě narazili i na výjimky. Po výběru vhodných kandidátů u domovských pluků byli vojáci označeni jako mužstvo ZU (zvláštního určení) a museli projít náročným výcvikem v obsluze pevnostních zbraní a dalšího vybavení, polovina se musela naučit střelbě z protitankového kanonu vz. 36. Zvláštním výcvikem museli projít i specialisté, přiděleni k hraničářským útvarům. Stejným výcvikem a selekcí již před vznikem hr. pluků prošli samozřejmě i příslušníci původních strážních jednotek. Příslušníci hraničářských pluků měli pro odlišení na výložkách hraničářský odznak – psí hlavu – a na límci číslo pluku v trojúhelníku.

Celkem bylo postaveno pět hraničářských pluků (hr. pl. 4 Hlučín, hr. pl. 6 Červená Voda, hr. pl. 17 Trutnov, hr. pl. 18 Nové Město nad Metují a hr. pl. 19 Žamberk), přičemž kromě hr. pl. 4 všechny vznikly až v roce 1938 a vzhledem k likvidaci hr. pluků v listopadu a prosinci 1938 tak neexistovaly ani rok. Pro obsazování objektů v úseku Bratislava postačilo vytvoření hr. praporu (hr. prap. 50 Bratislava) a zdaleka nejzajímavější situace nastala v Komárně, kde byla pro potřeby obsazení tamních pouhých tří pěchotních srubů vyčleněna z p. pl. 12 Komárno zvláštní hraničářská četa.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že se skutečně o jednotky, ke kterým mohl být zařazen kdokoli, v žádném případě nejednalo. Hraničáři byli za jistou elitu armády považováni již ve své době a zařazení k hr. pluku bylo otázkou prestiže.

Použitá literatura a další literatura ke studiu:

• ARON, Lubomír a kol.: Československé opevnění 1935–1938, Okresní muzeum Náchod, Náchod 1990.
• DURČÁK, Josef: Opevňování Ostravska v letech 1935–1938, AVE, Opava 1995
• MINKEWITZOVÁ, Daga a kol.: Výsadkáři; 60 let v čele armády, AVIS, Praha 2007
  
• RÁBOŇ, Martin – GREGAR, Oldřich – KACHLÍK, Bohuslav a kol.: Val na obranu republiky, SPČO, Brno 2005
• STEHLÍK, Eduard a kol.: Lexikon těžkých objektů československého opevnění z let 1935–38, Fortprint, Dvůr Králové nad Labem 2001
• ŠOLC, Jiří: Červené barety, Naše vojsko, Praha 1998

Dobrý den. Chtěl bych se zeptat jestli se udály nějaké bitvy nebo přestřelky na Domažlicku a nejbližším okolí. Nebo vše o pohybu SS jednotek v tomto regionu. Děkuji.

Dobrý den,

v oblasti Domažlicka probíhaly koncem dubna a počátkem května 1945 poměrně těžké obranné boje, zejména mezi německou 11. tankovou divisí a americkou 90. pěší divisí XII. armádního sboru. Tyto boje byly americkou armádou vedeny za silné letecké a dělostřelecké podpory, včetně nasazení houfnic ráže 8 palců.

Samotné Domažlice však německými ozbrojenými silami bráněny nebyly, protože se českému obyvatelstvu podařilo, prostřednictvím vládního komisaře Kelemena, sjednat 28. dubna dohodu v tom smyslu, že město nebude 11. tankovou divisí hájeno, čímž bylo zabráněno jeho možnému zničení. Hlavním cílem bojů následně bylo ovládnutí cest do Domažlic z Klenčí, Folmavy a Všerub.

Není známo, že by se těchto bojů zúčastnila jakákoliv jednotka Waffen SS.

Pro detaily těchto bojů, jakož i obecné vylíčení amerického postupu na československém území doporučuji přečíst si jejich vylíčení v článku Stanislava Kokošky "Americká válka v českém pohraničním hvozdu" otištěném v časopisu Historie a plastikové modelářství č. 8/1998, případně tento článek nebo tuto dřívější odpověď.

 

Kamarád má známku 3./J.E.B. 353 866 a chtěl by se dovědět něco o této jednotce. Dále by mě zajímalo, jestli něco nevíte o jednotce 6. Battr. Art. Rgt. 46. Děkuji.

3./J.E.B. 353 = 3. Kompanie / 353. Infanterie Ersatz Bataillon (3. rota / 353. pěší náhradní prapor), prapor vznikl 11. března 1940 v Hranicích (okres Přerov), 30. března 1940 je přejmenován na 335. Inf. Erstz. Btl. V dubnu 1940 je založen nový 353. Inf. Erstz. Btl. v Olomouci, v srpnu 1940 je přeložen do Německa (Wehrkreis V). V listopadu 1942 je prapor přejmenován na 353. Grenadier Ersatz Bataillon.
866 = osobní číslo vojáka

6. Battr. Art. Rgt. 46 = 6. Batterie / II. Abteilung / 46. Artillerie Regiment (6. baterie / II. oddíl / 46. dělostřelecký pluk), II. Abt. /46. Art. Rgt. byl založen v říjnu 1935 ve městě Straubing (Německo) a byl vyzbrojen houfnicemi ráže 15 cm (15 cm sFH). Tento oddíl nepatřil žádné divizi, ale jednalo se o vyšší jednotku (Heerestruppe), která byla přidělována k jednotlivým sborům. Oddíl se účastnil tažení na západě v roce 1940, na východě v letech 1941/1942 sloužil u Heeresgruppe "Süd". Oddíl se účastnil bojů u Stalingradu, kde byl také obklíčen a v lednu 1943 zničen. V červnu 1943 je oddíl znovu postaven, tentokrát jako lehký dělostřelecký oddíl. Oddíl bojuje stále na jižním úseku východní fronty a v srpnu 1944 je zničen v bojích v Rumunsku. Oddíl již nebyl znovu postaven, zbytky mužstva byly převeleny k jiným jednotkám.

Rád bych věděl o činnosti v RAF a osudu po návratu do vlasti mjr. Jiřího Maňáka.

Dobrý den,

k osudům Jiřího Maňáka mohu jako obvykle doporučit rozsáhlou sérii Jiřího Rajlicha "Na nebi hrdého Albionu...", v tomto konkrétním případě pak díl číslo 4 věnovaný roku 1943, kde na str.435 až 444 je podrobněji podaný životopis.

Za Vaši pozornost rovněž může stát dílko Bohuše Trnky "Jihočeský letec Jiří Maňák" (Jihočeské muzeum České Budějovice, 1996).

Takže k válečným osudům Jiřího Maňáka (16.12. 1916 - 29.12. 1992) zde jen krátce:

Už během středoškolských studíí získal diplom sportovního pilota a roku 1935 po úspěšné maturitě narukoval, postupně prošel LVU v Prostějově, sloužil u 9. pozorovací letky (pozorovatel), v roce 1938 jmenován do hodnosti poručíka po úspěšném absolvování Vojenské akademie v Hranicích, během mnichovské krize sloužil u LP6 jako pozorovatel na B-71.

Začátkem roku 1939 nastoupil k výcviku stíhacího pilota, ale kvůli okupaci jej nedokončil, do zahraničního odboje odešel 28.6. 1939 do Polska a 1. srpna dorazil do Francie, zde pokračoval ve výcviku stíhacího pilota, ale na frontu se již nedostal.

Do svazku RAF vstoupil 12.7. 1940, krátce sloužil u československé 310. sqn (nebyl však operačním pilotem), následně absolvoval operační výcvik u 12. a 56. OTU. Dne 26.11. 1940 nastoupil k 601. sqn, prodělal zde první bojové lety a má přiznány dva jisté sestřely nacistických stíhaček Bf 109, rovněž podnikl útoky na pozemní cíle.

Od konce roku 1941 absolvoval předepsaný odpočinek po odlétaném turnusu a to jako instruktor operačního výcviku, zpět k bojové jednotce nastoupil v červenci 1942 k 81. sqn, v srpnu pak přešel k 611. sqn (jako jedna z prvních jednotek byla vyzbrojena vynikajícími Spitfiry Mk.IX).

Na konci září 1942 byl opět převelen, tentokrát k 182. sqn, která byla právě vyzbrojována moderními stíhačkami Hawker Typhoon, její první útočnou operaci nad okupovaná území vedl právě Maňák jako velitel letky A.

Protože při nasazení Typhoonů jako stíhacích bombardérů projevil Maňák svůj nesporný talent, bylo mu svěřeno velení vlastní squadrony, stalo se to k 1.5. 1943 a Maňák se stal velitelem 198. sqn. V čele své jednotky absolvoval řadu operací nad okupovaným územím, zejména to byly útoky na pozemní cíle (vlaky a doprava vůbec). Dne 28. srpna 1943 startoval na svůj poslední (273.) operační let, jeho Typhoon Mk.IB s trupovým kódem TP-N a sériovým číslem JP613 byl okolo 19:00 zasažen nad belgickým přístavem Knocke nacistickým flakem a Maňák musel nouzově přistát na moře, druhý den pak záchranný člun vítr zahnal na pobřeží a Maňák padl do zajetí.

V  zajetí se mu podařilo utajit československou příslušnost, takže se vyhnul nacistické perzekuci, aktivně se účastnil příprav ke slavnému Velkému útěku ze zajateckého tábora v Saganu, ze zajetí byl osvobozen až 2.5. 1945 nedaleko Lübecku.

Po návratu do vlasti záhy nastoupil do služby jako zkušební pilot k Vědeckému leteckému ústavu, ovšem 1.5. 1948 odešel na vlastní žádost z armády a létal u "vládní letky" pod Ministerstvem dopravy, soukromně pak s oblibou pilotoval kluzáky a věnoval se na nich akrobacii. Vystupoval na leteckých dnech a pod.

Perzekuce západních letců Maňáka dostihla 11.11. 1950, kdy byl po rutinním letu z Paříže zatčen a obviněn, u prokurátora ani u soudu ovšem vyšetřovatelé s obviněními neuspěli a v červnu 1951 byl Jiří Maňák propuštěn z vězení. Přes svou vysokou kvalifikaci sehnal pouze manuální práci a to na Státním statku v Hluboké nad Vltavou, po uvolnění poměrů pracoval od r. 1962 v JIKOVu jako referent technických informací, roku 1964 se dočkal částečné rehabilitace. Nastoupil k ČSA a létal na vrtulových Avia 14 a proudových Tu 104 a Tu 124 na dopravních linkách až do konce roku 1971, kdy odešel do penze (byla spíše vynucená vlnou normalizačních čistek).

Na rozdíl od mnoha svých spolubojovníků se dočkal změny politických poměrů u nás a své úplné rehabilitace v roce 1990.

Bravurní stíhací a spolehlivý dopravní pilot, skvělý vlastenec a báječný člověk Jiří Maňák zemřel v Praze dne 29. prosince 1992 ve věku 76 let.

---

Prameny:

• Jiří Rajlich: Na nebi hrdého Albionu 1943 (Svět křídel, Cheb 2002, ISBN-80-85280-84-1)
• Miroslav Irra: Československé vojenské letectvo 1945-1950 ((Svět křídel, Cheb 2006, ISBN-80-86808-33-5
• Bohuš Trnka: Jihočeský letec Jiří Maňák (Jihočeské muzeum České Budějovice, 1996)

 

Dobrý den. V popiscích k fotografiím průkazů jsem narazil u průkazu "vlajkaře" na toto: "její předáci jsou pozatýkáni a posláni jako tzv. čestní vězňové do koncentračního tábora Dachau". Co znamená to označení čestný vězeň? To v Dachau existovalo něco jako "fešácký" kriminál?

Čestný vězeň - německy Ehrenhäftling - byl zvláštní kategorií vězňů německých koncentračních táborů a věznic. Čestní vězňové byli odděleni od normálních vězňů, žili v odděleném prostoru od ostatního tábora, většinou nemuseli pracovat, mohli udržovat korespondenci, měli větší příděly stravy a obecně o dost lepší životní podmínky. Do jisté míry by se statut čestných vězňů dal přirovnat k postavení zajatců ze západních zemí v Německu. Tito lidé nebyli do koncentračních táborů posíláni za účelem likvidace, ale šlo spíše o jakási rukojmí. Mohli být i časem propuštěni. Šlo většinou o politicky či vojensky důležité a významné osoby.