Leopold Stanzel

Autor: Glynwed | Datum: 1. 2. 2009

Leopold Stanzel se narodil v německé rodině 14. 10. 1910 v Zábřehu na Moravě, kde také vystudoval čtyřletou Obchodní akademii. Po studiu se stal úředníkem v místní textilní továrně Schefter, kde se seznámil s Češkou Miladou Janů, kterou si roku 1932 vzal za ženu. Do roku 1938 se jim pak narodily celkem 3 děti (jeden syn a dvě dcery).  Po obsazení Sudet v říjnu 1938 používalo město Zábřeh už jen své německé jméno Hohenstadt. V roce 1939 byl Leopold Stanzel (jako občan německé národnosti) povolán do Wehrmachtu a přidělen k leichte Pionier Kolonne (mot.) / 89. Pionier Bataillon5. Panzer Division, která se od listopadu 1938 formovala v Oppeln (dnes Opole, Polsko). V srpnu 1939 dostaly jednotky divize rozkaz přesunout se k hranicím s Polskem v okolí města Ratibor (dnes Racibórz, Polsko).


Leopold Stanzel - předválečná portrétní fotografie

1. září 1939 zaútočilo nacistické Německo bez vyhlášení války na Polsko. 5. Panzer Division, čítající 12 779 mužů a 330 tanků (168 x PzKpfw I, 147 x PzKpfw II, 3 x PzKpfw III, 12 x PzKpfw IV), se této kampaně účastnila v rámci VIII. Armee Korps / 14. Armee, útočící z Dolního Slezska. Jednotky 5. PzD, soustředěné v prostoru severně od Ratiboře, útočily na pozice polské 6. pěší divize (součást Operační skupiny "Bialsko" / armáda "Kraków"). I přes úpornou polskou obranu obsadily německé jednotky 2. září město Pszczyna a následujícího dne Osvětim. 5. září prolomily jednotky 5. PzD západně od Krakova obranu polské 22. pěší divize, zaujímající pozice na čáře Wolbrom - Skawina - Myślenice, a 6. září vstoupily do opuštěného Krakova.


Září 1939 - Polsko. Německé tanky PzKpfw II (číslo 621) a PzKpfw I (v pozadí) míjejí stojící kolonu nákladních aut 89. Pi. Btl. / 5. Panzer Division.

V následujících dnech divize postupuje po levém břehu řeky Visly k Sandoměři. 7. září se divize kvůli zničeným mostům zdržela při překonávání řek Nidzica a Nida, 8. září útočí na Nowy Korzczyn a most přes Vislu u města Szczusin a 9. září se divize pohybuje v okolí města Staszów. 11. září už divize bojuje u Sandoměře, ale během dne je podřízena velení 10. Armee, které má pomoci při likvidaci obklíčených polských jednotek u města Radom. Divize se tak stáčí na sever k městu Ostrowiec. Po splnění úkolu je divize 14. září podřízena velení VII. Armee Korps / 14. Armee a přesouvá se zpět k Sandoměři. Zde se 15. září přepravila přes řeky Vislu a San a následujícího dne se už divize nachází u města Babica západně od Přemyšlu, kde přešla pod velení XVIII. Armee Korps / 14. Armee.

17. září vkročila z východu do Polska sovětská vojska Běloruského (3., 4., 10., 11. armáda) a Ukrajinského (5., 6., 12. armáda) frontu. 5. PzD postupuje tento den dále do prostoru jižně od Lvova, kde 18. září obsadila v prostoru města Drogobyč (dnes Ukrajina) tamní ropná pole a 19. září obsadila bez boje město Stryj. 20. září přešla divize pod velení XXII. Armee Korps / 14. Armee a stejný den se poprvé setkala se sovětskými jednotkami. Divize zůstává v prostoru Drogobyč až do 23. září, kdy se následně stahuje za vytyčenou novou demarkační linii vedoucí za řekou San. Zde se divize na konci září 1939 dočkala polské kapitulace.


Schematická mapa bojového nasazení 5.PzD - Polsko 1939
Klikněte pro zvětšení

Po ukončení bojů v Polsku se 5. PzD přesunula k hranicím s Francií do zálohy Heeresgruppe „B“. Nejdříve do Porýní a později do pohoří Eifel jižně od Bonnu, kde spolu se 7. PzD tvoří XV. Armee Korps (mot.) / 4. Armee / Heeresgruppe "B".

10. května 1940 zahájilo Německo útok na neutrální Lucembursko, Belgii a Nizozemí – plán "Žlutý" (Fall Gelb). Čelní jednotky 5. PzD překročily německo-belgickou hranici v 9:30 a zdržovány pouze zátarasy zbudované ustupující belgickou armádou, postupují na město St. Vith které je obsazeno odpoledne. Dalšího dne postupuje divize Belgií dále na západ k řece Ourthe, ke které dorazila 11. května večer v oblasti města Hotton. Zde se divize střetla s jednotkami belgické armády a francouzské 1. lehké jezdecké divize (DLC - Division Légère de Cavalerie). 12. května po odpoledních bojích s těmito jednotkami dorazila 5. PzD spolu se 7. PzD k řece Máse severně od Dinantu a u města Houx se jednotkám 5. PzD podařilo vytvořit malé předmostí na západním břehu řeky Másy. Po bojích s jednotkami francouzské 5. pěší motorizované divize (DIM - Division d'Infanterie Motorisée ) / 2. sboru / 9. armády, které probíhaly na západním břehu Másy 13. května, obsadily přední jednotky divize klíčovou obec Haut-le-Wastia. 14. května čelí jednotky divize protiútoku francouzských jednotek na předmostí, ale je odražen a německým vojáků se daří předmostí ještě rozšířit. 15. května ráno je konečně v pásmu 5. PzD postaven pontonový most (délka 142 metrů a nosnost 8 tun), přes který se hlavní síly divize přepravují na západní břeh Másy. Čelní tankové jednotky 5. PzD mezitím postupují k městu Biert (severně od města Flavion), kde se střetla s francouzskými tankovými jednotkami 1. rezervní tankové divize (DCR - Division Cuirassée de Réserve), vyzbrojené mimo tanků Hotchkiss H-39 také nejtěžšími francouzskými tanky Renault B1 bis. 16. května divize bojuje severně od města Beaumont, kde také překročila belgicko-francouzskou hranici. 18.-20. května svádí 5. PzD těžké boje s jednotkami francouzské 1. lehké motorizované (DLM - Divisions Légères Mécaniques) a 5. pěší severoafrické divize (DINA - Division d'Infanterie Nord-Africaine) v lesním masivu Mormal u města Jolimetz (východně od Arrasu). V té době již 5. PzD podléhá velení XXXIX. AK (mot.).


Květen 1940 - Mormalský les (východně od Jolimetz), Francie. Zničené francouzské tanky Renault R-35 pravděpodobně z 39. tankového praporu (BCC - Bataillon de Char de Combat), vlevo zbytky německého nákladního automobilu - podle tvaru předního nárazníku zřejmě typ Büssing-NAG.


Květen 1940 - Mormalský les, Francie. Hroby kamarádů padlých 20. května 1940 - ženisté Paul Scheibel (38 let) a Herbert Arlt (24 let).

Odpoledne 21. května 1940 zahájily francouzsko-britské tankové jednotky protiútok na postupující německé jednotky XXXIX. AK (mot.) jižně od Arrasu, ale byly odraženy. Hlavní síly 5. PzD byly ještě na přesunu a do tohoto boje nemohly zasáhnout. 23. května vyrazila 5. PzD od Arrasu společně s jednotkami 7. PzD ve směru na Lille. V té době již byly jednotky francouzské 1. armády spolu s Britským expedičním sborem (BEF) obklíčeny v prostoru Dunkerque – Lille – Oostende. 24. května však přišel rozkaz zastavit postup a 5. PzD zůstala stát v prostoru města Lens (severovýchodně od Arrasu) až do 26. května. Toho dne se divize přesunula k městu La Basée a 27. května vyrazila spolu s ostatními německými jednotkami znovu do útoku s cílem zničit obklíčené spojenecké jednotky u Dunkerque. 5. PzD prolomila obranu britských jednotek východně od La Bassée a 28. května obsadila město Armertiéres západně od Lille. Až do 31. května pak 5. PzD svádí tvrdé boje s jednotkami obklíčené francouzské 1. armády v okolí Lille, kde bylo nakonec zajato cca 40.000 hlavně francouzských vojáků. V průběhu prvních červnových dní byla divize převelena k XV. Armee Korps (mot.) / 4. Armee / Heeresgruppe "B" a začala se připravovat na obsazení zbytku Francie – operaci "Červený" (Fall Rot).


Červen 1940 - Louviers, Francie. Na předměstí zničeného města..

5. června 1940 v 05:00 zahájily německé jednotky Heeresgruppe B útok na jednotky francouzské 10. armády. 5. PzD překročila řeku Sommu společně s ostatními jednotkami sboru v prostoru Abbeville - Amiens a zahájila boje s jednotkami britské 51. a francouzské 31. divize, podporované tanky francouzské 3. lehké motorizované divize (DLM - Divisions Légères Mécaniques). 7. června obsadila 5. PzD městečko Cauliéres (jihozápadně od Amiens) a 9. června vstoupila do Rouenu. Zde se divize po tvrdých bojích s obránci města (britská 1. tanková divize) přepravila přes řeku Seinu, stočila se na sever a 10. června vyrazila přes Yvetot směrem na Saint Valery en Caux s cílem obklíčit britsko-francouzské jednotky francouzského 9. sboru v prostoru Dieppe. Den na to vystřídala divizi 7. PzD a jednotky 5. PzD vyrazily na jih k Evreux, který obsadily 12. června. Dále divize postupovala přes Evreux, Dreux, Chartres a 17. června obsadila divize města Angers a Saumur. 18. června odpoledne obsadila divize město Rennes a útočí dále na Morlaix, Brest a Lorient. 19. června vkročila 5. PzD do Brestu, ze kterého bylo na poslední chvíli evakuováno cca 30.000 spojeneckých vojáků, a bez větších bojů město i přístav obsadila. 22. června 1940 bylo podepsáno příměří, které divizi zastihlo v okolí Brestu. Po skončení bojů ve Francii se 5. PzD přesunula zpět na svou domovskou základnu v Oppeln a od září 1940 je součástá XIV. Armee Korps (mot.) / 12. Armee.


Červen 1940 - Dieppe, Francie. V popředí zámek Dieppe (Château de Dieppe), v pozadí je vidět kostel svatého Jakuba (Église Saint-Jacques).

 


Schematická mapa bojového nasazení 5.PzD - Francie 1940
Klikněte pro zvětšení

V lednu 1941 se 5. PzD začala přesouvat do Bulharska – nejdříve byla vlakem přepravena přes Slovensko a Maďarsko do okolí města Constanta v Rumunsku, kde divizi navštívil Generalfeldmarschall von List – velitel 12. Armee. 2. března 1941 se divize vydala po vlastní ose do Bulharska, kde pokračovala přes Varnu, Burgas, Karnobat a Sliven do prostoru Sofie. Odtud se měla 5. PzD jako součást XIV. Armee Korps (mot.) / 1. Panzer Gruppe12. Armee účastnit útoku proti Jugoslávii ve směru na Bělehrad.


Březen 1941 – Sliven, Bulharsko. Na zadním blatníku osobního vozu je jasně čitelné označení 5. Panzer Division (žluté X) a taktické označení ženijního praporu (Pionier Bataillon) se zkratkou Kol. (Kollone). Kollone byla dopravní jednotka, která pro potřeby ženijního praporu vezla veškerý potřebný materiál (mimo pontonů), např. ostnatý drát, výbušniny, miny....

6. dubna 1941 zahájila německá 2. Armee z Rakouska, Maďarska a Rumunska a 12. Armee z Bulharska operaci "Marita" – útok na Jugoslávii a Řecko. 5. PzD překročila hranice s Jugoslávií jižně od Caribrodu (dnes Dimitrovgrad) a postupuje proti jednotkám jugoslávské 5. armády směrem na město Niš, které bylo obsazeno 9. dubna. Zde se divize stočila na jih do prostoru Leskovac, kde měla zničit zbývající jugoslávské jednotky. Vzhledem k tomu, že odpor jugoslávské armády na přístupech k Bělehradu byl slabší než se očekávalo, dostala 5. PzD rozkaz připojit se k jednotkám XXXX. Armee Korps (mot.), který měl útočit proti Řecku. Divize se tedy přesouvá přes Prištinu, Skopje a Prilep k řeckým hranicím, které překročila u města Bitola. 15. dubna se 5. PzD u města Grevena přepravila přes řeku Aliakmón, bráněnou slabými britskými jednotkami 1. tankové brigády. Po překonání obtížného horského terénu obsadila divize 19. dubna město Kalabaka a 20. dubna večer město Lamia.


20. duben 1941 - Řecko. Vyřazený britský tank Cruiser Mk. II A10 náležející k 3. tankovému pluku (RTR - Royal Tank Regiment) / 1. tankové brigády. V pozadí nákladní vozy 89. Pz. Pi. Btl. / 5. Panzer Division. Fotografováno pravděpodobně na silnici Kalabaka – Lamia.

V té době už britské jednotky (W Force) prováděly postupnou evakuaci svých jednotek z Řecka. 5. Panzer Division proto spolu s 2. Panzer Division, 5. Gebirgs Division, 6. Gebirgs Division a 1. SS-Infanterie Brigade (mot.) "LAH" obdržely rozkaz co nejrychleji obsadit zbytek Řecka a zabránit evakuaci britských jednotek. 22. dubna 1941 zaútočila 5. PzD proti novozélandským jednotkám zadního voje, bránící průsmyk Brallos u Thermopyl, ale byla odražena. 23. dubna provedla druhý pokus u města Molos, kde celý den probíhaly tvrdé boje s vojáky novozélandské 6. brigády. V noci 24. dubna se Novozélanďané začali stahovat k Thébám a odtud k evakuačním přístavům u Atén. Německé jednotky ustupující spojenecké vojáky pronásledovaly a 27. dubna 1940 v 8:30 vstoupily první motorizované oddíly 5. PzD do Atén. Ještě ten samý den se divize vydala z Atén směrem na Peloponéský poloostrov. U města Korint se spojila s německými výsadkáři z II. praporu / 7. Flieger Division, kteří den předtím obsadili most přes Korintský průplav (operace "Hanibal").


Duben 1941 - Atény, Řecko. Německá válečná vlajka nad Akropolis. 

Květen 1941 – Korint, Řecko. Hroby výsadkářů II. Btl. / 7. Flieger Division. Při obsazování mostu přes Korintský průplav 26. dubna 1941 zde padlo 63 mužů a 174 bylo raněno.

Posledním úkolem 5. PzD bylo obsazení Peloponéského poloostrova. Divize bez většího odporu postupně obsadila města Argos, Tripoli a Sparta a 29. dubna dorazila do města Kalamata. Zde po krátkém boji zajala cca 7 000 britských vojáků, kteří zde čekali na evakuaci. Následujícího dne, 30. dubna 1941, boje v Řecku skončily. Část divize (konkrétně 5. rota / 31. Pz. Rgt.) se ještě v květnu 1941 účastní bojů na Krétě.

Na konci května 1941 se 5. PzD přesouvá z Řecka přes Jugoslávii (Bělehrad) do Německa na odpočinek a doplnění. V okolí Berlína (Wehrkreis III) tvoří od 12. června zálohu OKH a počátečních bojů v Rusku se tak divize neúčastní. 7. července 1941 byl vydán rozkaz aby byla divize připravena na nasazení v Africe. 89. Pz.Pi.Btl. byl umístěn v obci Hohennauen (západně od Berlína) a vojáci obdrželi tropické uniformy.


Léto 1941 - okolí Berlína, Německo. Leopold Stanzel ve standardní tropické uniformě - na sobě má košili (Tropische Hemd) s kravatou, jezdecké kalhoty (Tropische Reithose) a vysoké šněrovací boty, na hlavě pak polní čapku vz. 40 (Afrikamütze M40).

Začátkem září 1941 však přišlo rozhodnutí poslat čerstvou divizi na východní frontu, kde měla posílit prořídlé tankové jednotky Heeresgruppe "Mitte" pro plánovaný útok na Moskvu. 5. PzD měla v té době celkem 186 tanků (55 x PzKpfw II, 105 x PzKpfw III, 20 x PzKpfw IV, 6 x PzBefW). Během září 1941 se tak 5. PzD přesouvá přes města Vilno (Litva) a Vitebsk (Bělorusko) do okolí Smolenska. 23. září 1941 dorazila divize do prostoru města Roslavl (jižně od Smolenska), kde je podřízena velení XXXXVI. AK (mot.) / 4. Panzer Gruppe4. Armee.


léto 1941 - Rusko. Pojízdná písárna - "pracoviště" Leopolda Stanzela. Na boku vozu je tabulka s nápisem SCHREIBSTUBE, pod ním je taktické označení jednotky (Pionier Kollone) a divize (žluté X).

2. října 1941 zahájily jednotky HG "Mitte" operaci "Tajfun" - útok na Moskvu. 5. PzD útočí z prostoru východně od města Roslavl proti jednotkám sovětské 43. armády / Záložního frontu ve směru na Vjazmu. 7. října se jednotky XXXXVI. AK (mot.) setkaly u Vjazmy s jednotkami LVI. AK (mot.) / 3. Panzer Gruppe9. Armee postupujícím od severu a dokončily tak obklíčení kolem jednotek sovětské 19., 20., 24. a 32. armády Západního a Záložního frontu. 5. PzD bojuje v okolí jihozápadně od Vjazmy až do 13. října, kdy byly sovětské jednotky (celkem 19 střeleckých divizí a 4 tankové brigády) zničeny. Jednalo se o poslední velkou německou obkličovací bitvu na východní frontě, při které bylo zajato cca 300 000 sovětských vojáků.


Říjen 1941 - Vjazma, Rusko. Sovětští vojáci jsou odvádění do zajetí. Vpředu jede německý automobil Kfz. 69 Krupp Protze. Na levém blatníku vozu je rozpoznatelné označení 5. PzD (žluté X) a pod ním bílé taktické označení motorizované pěchoty. 

14. října 1941 zahájily jednotky XXXXVI. AK (mot.) další postup na Moskvu proti jednotkám sovětské 16. armády / Západního frontu, se kterou vedly do konce měsíce tvrdé boje v prostoru Možajsk – Volokalamsk. Na této linii se boje na čas zastavily a jednotky HG "Mitte" se začaly připravovat na konečný úder na Moskvu, od které je nyní dělilo cca 100 kilometrů. Začátkem listopadu 1941 začaly první noční mrazy a místy napadl lehký sníh, v polovině listopadu se už noční teploty pohybovaly kolem -5 až -10°C a denní kolem 0 až -5°C. 16. listopadu 1941 vyrazily jednotky XXXXVI. AK (mot.) znovu do útoku proti jednotkám sovětské 16. armády / Západního frontu. 19. listopadu bojuje 5. PzD u obce Novopetrovskoje, kterou 21. listopadu po tvrdých bojích s tanky sovětské 1. gardové, 23., 27. a 28. tankové brigády obsadila. K 23. listopadu obsadila 5. PzD po těžkých lesních bojích s jednotkami sovětské 18. střelecké divize obce Rumjancevo a Dolevo a 28. listopadu už vede boje severovýchodně od města Istra s jednotkami sovětské 8. gardové střelecké divize. V té době se již denní teploty pohybují kolem -10°C a noční kolem -20°C. 5. prosince bojuje 5. PzD na linii Krjukovo - Dědovsk s jednotkami sovětské 44. jezdecké, 18. střelecké, 9. gardové střelecké divize a tanky 146. tankové brigády - pouhých cca 20 - 30 km od Moskvy! V dělostřeleckém dalekohledu už bylo možno rozpoznat střechy Kremlu. Dál se však němečtí vojáci nebyli schopni proti tvrdé sovětské obraně dostat. Postup se zastavil. V rotách německých divizí už bylo v průměru pouze 50 mužů.


listopad/prosinec 1941 - Nikolskoje (západně od Istry), Rusko. Hroby padlých kamarádů 50 km od Moskvy.

5. a 6. prosince 1941 zahájily sovětské jednotky Severozápadního, Kalininského a  Západního frontu generální protiútok na německé jednotky Heeresgruppe "Mitte". Následující měsíce, kdy se teploty pohybovaly v rozmezí -20 až -30°C, se pro německé jednotky u Moskvy nesly ve znamení těžkých ústupových zimních bojů. Jednotky 5. PzD byly pod tlakem sovětské 16. armády / Západního frontu zatlačeny v polovině prosince zpět k městu Istra a v lednu 1942 už divize bojuje v prostoru Volokalamska s jednotkami sovětské 1. úderné a 20. armády. 8. ledna 1942 se sovětské 33. a 39. armádě / Kalininského frontu podařilo prolomit německé linie západně od Rževa a jejich jednotky začaly postupovat na Vjazmu, kde bylo mimo jiné umístěno velitelství německé 9. Armee. 18.-22. ledna 1942 byly navíc jihovýchodně od Vjazmy vysazeny sovětské výsadkové jednotky a v okolí města se rozpoutaly tvrdé boje. Do prostoru Vjazmy se mimo dalších německých jednotek urychleně přesunula také 5. PzD, a společnými silami se jim na začátku února podařilo obklíčit části 33. armády, 1. gardového jezdeckého sboru a sovětských výsadkových jednotek.


Zima 1941/42 - Semlevo (JZ od Vjazmy), Rusko. Pozice 89. Pz. Pi. Btl. / 5. Panzer Division vykopané v hlubokém sněhu. Voják má na sobě předpisový zimní plášť vz. 40 (Mantel M40) a pod lodičkou vz. 34 (Feldmütze M34) má klapky přes uši.

Zima 1941/42 - Semlevo (JZ od Vjazmy), Rusko. Unteroffizier Leopold Stanzel na koni - na sobě má pouze polní blůzu vz. 36 (Feldbluse M36), v jejíž knoflíkové dírce je stuha Válečného záslužného kříže II. třídy. V pozadí sovětský 85 mm protiletadlový kanón vz. 39.

V prostoru jižně od Vjazmy zaujímá 5. PzD své pozice až do května 1942, kdy je podřízena XXXXVI. Armee Korps (mot.) / 3. Panzer Armee. V červnu se divize přesunula po železnici ke Rževu, odkud se měla v rámci XXIII. AK / 9. Armee účastnit operace „Seydlitz“ – obklíčení jednotek sovětské 39. armády, jejíž pozice byly vklíněné hluboko do boku a týlu 9. Armee. Operace byla zahájena 2. července 1942 ve 3:00 ráno. 5. PzD zaútočila z prostoru jihozápadně od Rževa na jih ve směru na město Bělyj. Po 4 dnech urputných bojů v lesnatém terénu plného zátarasů a minových polí obsadila divize 5. července město Šilděrovo, čím odřízla sovětským jednotkám ústupovou cestu na západ – v obklíčení se ocitlo cca 50 000 sovětských vojáků. Od 6. do 11. července je 5. PzD podřízena XXXXVI. AK (mot.) / 9. Armee a podílí se na zničení zbylých obklíčených jednotek sovětské 39. armády jihozápadně od Rževa.


1942/43 - Rusko. Unteroffizier Leopold Stanzel v polní blůze vz. 40 (Feldbluse M40), vedle sedící civilista je zřejmě pomocníkem (Hilfswillige) u 5. Panzer Division.

Od srpna 1942 zaujímá 5. PzD obranné pozice severovýchodně od Syčevky v rámci XXXIX. Panzer Korps / 9. Armee, kde svádí obranné boje s jednotkami sovětské 20. a 31. armády. V říjnu je část divize odvelena do zálohy u Syčevky. V tomto prostoru operuje 5. PzD až do konce roku 1942. Během ledna roku 1943 se 5. PzD přesunula do prostoru severně od Gžatska, kde v rámci XXXXVI. PzK / 4. Armee svádí boje s jednotkami sovětské 29. armády / Západního frontu. V rámci plánovaného vyklizení tzv. Rževského výběžku (operace "Buvol") se 5. PzD na konci února 1943 přesunuje k městu Žizdra (severně od Brjanska), kde je podřízena velení Korps Gruppe General von Scheele / 2. Panzer Armee, a kde až do března 1943 svádí boje s jednotkami sovětské 16. armády / Západního frontu. Od dubna 1943 se 5. PzD nachází v záloze 2. Panzer Armee / Heeresgruppe "Mitte" severně od Brjanska.


1943 - Rusko. Fotografie poddůstojníků le. Kolonne / 89. Pz. Pi. Btl. / 5. Panzer Division. V první řadě druhý z prava sedí Feldwebel Leopold Stanzel - na sobě má polní čepici vz. 43 (Einheitsfeldmütze M43) a polní blůzu vz. 40 (Feldbluse M40). Nad levou náprsní kapsou má stužku Válečného záslužného kříže II. třídy s meči (Kriegsverdienstkreuz 2. Klasse mit Schwertern) a stužku medaile za Zimní tažení na východě 1941/42 (Winterschlacht im Osten 1941/42).

5. července 1943 zahájily německé jednotky operaci "Zitadelle" - poslední pokus o převzetí iniciativy na východní frontě do německých rukou. Tohoto útoku se 5. PzD, čítající celkem 102 tanků (17 x PzKpfw III, 76 x PzKpfw IV, 9 x PzBefW), neúčastní a severně od Brjanska stále tvoří zálohu 2. PzArmee / HG "Mitte". Po zastavení německého útoku přešly sovětské jednotky Západního frontu 12. července 1943 do protiofenzívy (operace „Kutuzov“). Ve směru na Orel útočí jednotky 11. gardové armády, proti jejímuž 8. gardovému střeleckému sboru byla 13. července od Brjanska urychleně vržena 5. PzD. Během tvrdých bojů v okolí Uljanovky, kdy byly na sovětské straně zasazeny do boje tankové jednotky 1. a 5. tankového sboru, utrpěla divize těžké ztráty. Spolu s ostatními německými jednotkami LV. Armee Korps / 9. Armee byla 5. PzD ke konci července zatlačena zpět k Brjansku. V té době zahájily jednotky sovětského Západního a Brjanského frontu tzv. Smolenskou útočnou operaci. 5. PzD byla na začátku srpna okamžitě stažena z fronty u Brjanska (kde se mezitím fronta stabilizovala) a byla vržena do prostoru Spas-Děmenska proti jednotkám sovětské 49. a 10. armády / Západního frontu. 5. PzD byla podřízena velení LVI. PzK / 4. Armee, v jehož rámci svádí několikatýdenní těžké boje. I přes zuřivou německou obranu se sovětským jednotkám k 20. srpnu podařilo ovládnout prostor Spas-Děmenska a zahájily další postup směrem na Smolensk. 5. PzD je nucena pod tlakem nepřítele dále ustupovat a na začátku září 1943 zaujímá pozice jihovýchodně od Roslavli. Zde je 5. PzD podřízena velení XII. AK / 9. Armee a brání se proti jednotkám sovětské 10. a 50. armády / Západního frontu. 15. září 1943 zahájily jednotky Západního frontu generální útok na Smolensk, který 25. září osvobodily. Jednotky XII. AK v té době ustupují dále na západ jižně od Smolenska. Ústup nebyl vůbec snadný, protože v týlu německých jednotek působily početné partyzánské oddíly. Na začátku října 1943 už zaujímají jednotky XII. AK postavení východně od Mogileva na řece Proňja. 5. PzD však už u tohoto sboru není - koncem září je převelena na jiné krizové místo fronty, tentokrát v pásmu 2. Armee / HG "Mitte".

Podle neověřených zpráv byl Feldwebel Leopold Stanzel zajat někde v okolí Smolenska, čemuž odpovídá rámcově období srpen - září 1943. Během pobytu v zajateckém táboře pomáhal při sklizni brambor a řepy. Ze zajetí se Leopold Stanzel vrátil v roce 1946. Nejdříve pracoval v Zábřehu jako pomocný dělník na stavbách, později až do své smrti pracoval jako mzdový účetní. Leopold Stanzel zemřel v lednu roku 1971 ve věku 61 let.

Fotografie z rodinné sbírky poskytl Jan Střešovský.

Ohodnoťte jako ve škole:
1 2 3 4 5
Hodnocení: 1.92 (301 lidí)

Komentáře

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.