Když jsme vylezli na násep, uviděli jsme před sebou obraz hrůzy. V zemi byla vykopána jáma asi 7 až 8 metrů dlouhá a asi 4 metry široká. Vykopaná hlína, nahromaděná na jedné straně jámy, byla úplně prosáknuta krvi. V jámě bylo velké množství mrtvol obojího pohlaví a nejrůznějšího věku. Mrtvol bylo takové množství, že nebylo možno odhadnout, jak je jáma hluboká. Za hromadou hlíny stál oddíl polní policie s velícím důstojníkem. Mnoho vojákůz jiných jednotek ubytovaných v této oblasti, oblečených pouze v krátkých kalhotách, přihlíželo, co se zde děje. Přibížil jsem se k hrobu tak blízko, jak jen bylo možno, abych vše spatřil na vlastní oči. to, co jsem uviděl, nikdy nebudu moci zapomenout. V jámě ležel stařec s dlouhým bílým plnovousem a křečovitě držel v levé ruce hůl. Protože stále ještě jevil známky života, rozkázal jsem jednomu z policistů, aby ho zastřelil, a on mně se smíchem odpověděl: "Už jsem ho sedmkrát střelil do břicha, ten už zemře sám." Těla zastřelených nebyla ani urovnána, ale ležela v příkopu tak, jak padla s okraje jámy po smrtící ráně ... Nikdy předtím ani v první světové válce ani v této jsem nic podobného neviděl. Byl jsem svědkem velmi nepříjemných věcí v dobrovolnických sborech (Freiwillige Korps) roku 1919 ale nic nebylo tak strašné, jako to, co jsem viděl v Žitomiru ... Chci dodat, že podle výpovědí německých vojáků, kteří často těmto popravám přihlíželi, bylo denně takto postříleno několik set osob. (podepsán Roesler)
Výpověd majora Roeslera
browe 1. 10. 2005 23:47