Milý Bille,

dlouho jsem váhal, zda Ti mám kvůli Tvé knize vůbec napsat. Už je to přece jenom dost dlouho, co Tvá kniha vyšla. Na druhou stranu na mne kniha udělala opravdu silný dojem a často se mi honí hlavou. Rozhodl jsem se v okamžiku, když jsem zjistil, kolik internetových obchodů Tvou knihu ještě stále nabízí.

Především musím ocenit nápad a záměr. Marketingově jsi to fakt zmákl velice dobře - zajímavé a přitažlivé téma, "americky" chytlavý název a velkorysý formát. I české nakladatelství si dalo celkem záležet na grafické úpravě a na kvalitě tisku.

Já o Tobě, drahý Bille, jako o "leteckém" spisovateli nic nevím, neznám od Tebe jinou knihu o letadlech (asi Tě pobaví, že na internetu ve spojení s Tvým jménem jsem nalezl cosi o historii piva a o severoamerických Indiánech, ale že to je jen úplně náhodná shoda jmen, viď?) - obrázek si mohu udělat jen podle této jedné knihy. A věř mi, je to obrázek věru podivný. Alespoň od nás z východní Evropy se mi to tak jeví. Především musíš mít odvahu - pustit se do kritiky v tak rozsáhlém a multidisciplinárním oboru, jako je světové letectví a jeho stoletá historie, to chce opravdu sebevědomí a jistotu, že "tomu rozumím". Nepoznat Tě, myslel bych si, že podobné názory jako ve Tvé knize může vyslovit tak pět - šest nejšpičkovějších odborníků z celého světa a z průběhu těch sta let létání. U Tebe v Americe bych viděl asi dva: Clarence L. Johnsona (od firmy Lockheed) a Jacka K. Northropa. Ovšem ani jeden z nich zřejmě nikdy ani nepomyslel na napsání podobné knihy - oni měli evidentně na starost mnohem zajímavější věci.

Bohužel Tě, Bille, musím ujistit, že Ty v žádném případě nemůžeš být považován za odborníka přes letectví. Leda ve srování s naší sousedkou, osmdesátiletou paní Kropáčkovou, která celý život pracovala jako kuchařka. Ovšem ta, na rozdíl od Tebe, Bille, umí alespoň skvěle vařit a tak se toho drží a nemá nutkání plést se do věcí, kterým nerozumí.

Prakticky v každé kapitole Tvé knihy, drahý Bille, jsem našel nějaký nesmysl. Opravdu nemá cenu je tady vypisovat - i já mám na práci mnohem zajímavější věci. Aby si o Tvé knize a především o Tobě, Bille, mohli udělat nějaký obrázek i jiní, uvedu tu alespoň dva. Z té nekonečné řady Tvých tvrzení jsem vybral následující.

Strana 58 a kapitola o P-39:

"...USAAC rozhodly...že do výroby zadají letadla s nepřeplňovaným motorem V-1710-37..." Bille, to že nějaké éro nemá turbokompresor, neznamená, že nemá ani mechanicky poháněný kompresor. Pokud by jsi se někdy podíval na nějakou fotografii motoru V-1710 a poznal co na ní je, pak by jsi viděl, že má kompresor poháněný normálně od klikové hřídele. Nepřeplňovaný motor nasává vzduch do válců přímo z atmosféry - takové řešení se uplatňuje u jednoduchých slabých motorů sportovních letadel s malým dostupem. Přeplňovaný motor znamená, že vzduch je nasáván kompresorem (kompresory mohou mít velice různé výkony a to byl právě problém na P-39), stlačen a pak teprve veden do válců. Kompresor bývá poháněn dvěma různými způsoby. Jednak přímo od klikové hřídele - motor točí vrtulí i kompresorem. A přesně takhle to měl V-1710 v sériové P-39 a především byl onen kompresor poměrně slabý. Druhá možnost je, že výfukové plyny motoru ženou turbínu a ta teprve pohání kompresor. A přesně tohle USAAC u P-39 odmítla. Takže nikoli nepřeplňovaný motor, ale motor, který s rostoucí výškou ztrácel plnící tlak a tudíž i výkon rychleji než jeho konkurenti. Což považuji za velmi podstatný rozdíl a nečekal bych od autora knihy o letadlech (když navíc v knize machruje tak jako Ty, Bille), že si takovou věc bude plést.

Strana 128-132 a kapitola o XFV-1 a XFY-1:

Tady mne fascinuje, s jakou lehkostí si sám sobě odporuješ? XFV-1 a XFY-1 odsuzuješ za to, že kvůli zvolené koncepci s nimi bylo možno jen velmi obtížně přistát na zemi a prakticky nemožné přistát na lodi. Dokonce to je Tvůj hlavní důvod - zařadit je mezi ta nejhorší letadla světa. Naproti tomu ale s touto koncepcí vertikálního startu i přistání naprosto shodný německý projekt Focke Wulf Triebflügel z let 1944-45 považuješ za "...ideální letadlo protivzdušné obrany, protože Luftwaffe pro ně mohla vytvořit základny kdekoliv". Tobě samotnému, Bille, to nepřipadá hloupé? Mně ano, a to dost.

Ale abych nehanil jen Tebe jako autora, i paní překladatelka Alena Krupauerová si přisadila. Já ani nemusím znát anglický originál knihy, abych pochopil, že paní překladatelka nechápe rozdíl mezi jejím "bojovým letadlem" (takto tituluje např. Bf 109 i Bf 110) a letadlem "stíhacím". Popravdě řečeno, příliš nerozumím podílu dalších lidí na knize (už nehodlám jejich jména z tiráže citovat), když jejich funkce jsou výslovně uvedeny jako "odborná spolupráce", "jazyková spolupráce" a "odpovědný redaktor".

Prostě a bez obalu, Bille, v celé knize se příliš často místo konkrétních technických argumentů uchyluješ k nejrůznějším siláckým žvástům - nejčastější je obrat "...měli mít rozum..." - a jen tím neobratně maskuješ, že o letadlech a létání víš s největší pravděpodobností houbeles a spoléháš na to, že už to nějak okecáš. A to se mi opravdu hrubě nelíbí.

Mně by vcelku nevadilo, že lidi jako Ty běhají po světě, já přece taky nejsem dokonalý. Ale co mně opravdu silně vadí, Bille, že lidi - neumětelové - žvanilové jako jsi Ty, strkají rádi a často nos do věcí o nichž nic nevědí. A já se strašlivě bojím toho, že bys příště mohl strkat nos třeba do otázek bezpečnosti jaderných elektráren - nebo, nedej Bože, do něčeho ještě horšího.

Tvůj velmi, velmi, velmi, OPRAVDU VELMI otrávený čtenář

Tomáš Adam, Česká Republika, Evropa, Zeměkoule...