Kniha našeho předního vojenského historika se věnuje období od roku 1942 po atentátu na Heydricha. Popisuje misi skupiny ANTIMONY, která měla obnovit ztracené spojení s domácím odbojem a navázat kontakt s doc. Krajinou, vedoucím představitelem ÚVODu. ANTIMONY tvořili tři členové: František Závorka, Stanislav Srazil a Lubomír Jasínek. Skupina s sebou měla tři vysílačky a speciální poselství pro Krajinu od prezidenta Beneše a gen. Ingra.

Na rozdíl od některých pozdějších tvrzení a také podezření Gestapa, skupina neměla za úkol provedení nějaké teroristické akce, jako např. atentát na K.H. Franka nebo Emanuela Moravce. Naopak z dochovaných záznámů vyplývá, že měla nařízeno pouze obnovit radiové spojení a naopak se jiným akcím vyhýbat.

Skupina odstartovala v Halifaxu 24. října 1942 v 18.42 hodin. Ve 23.07 byla vysazena na druhé vybrané doskokové ploše. Srazil, který dopadl o kus dál od ostatních dvou, si zranil kotník a nezakopal svůj padák. Ten byl později objeven četnictvem a oznámen Gestapu. Kontaktní adresy, které měla skupina u sebe, byly často už nefunkční. Nakonec se jim podařilo najít úkryt. Ovšem tradiční slabinou českého odboje bylo nedodržování základních konspiračních zásad, kdy o některých věcech vědělo více lidí, než by bylo třeba.

V Londýně dali skupině za úkol mimo jiné také navázat spojení s kpt. Morávkem a Bartošem. Přitom ti byli již dávno mrtví (to ukazuje informovanost Londýna o situaci v protektorátu). Zbývalo tedy jenom najít BUKA, tj. doc. Krajinu. Parašutisté získali kontakt na komunistickou odbojovou organizaci, které za slib navázání kontaktu s Bartošem předali dvě vysílačky a obě poselství. Komunisté tyto věci už nevrátili a parašutisty zneužili.

15. ledna 1943 byli Závorka a Jasínek obklíčeni a oba se otrávili. Srazil se ale dostal do rukou Gestapa a Willi Leimer s ním naplánoval ambiciózní radiovou protihru s Londýnem - Hermelin. Tato protihra probíhala asi rok až do počátku roku 1944 i přesto, že Srazil do depeší zakódoval smluvené varování (to opět vrhá dosti špatné světlo na Londýn).

3. února 1943 byl zatčen i Krajina, pod pohrůžkou zopakování Lidic. Byl to prominentní vězeň Franka a Leimera. Nacisté ho chtěli zneužít a nabídli mu vysoké posty v protektorátní správě. To odmítl, ale přesto měl tzv. „fešácké vězení“, což vzbuzovalo různá podezření u spoluvězňů a bylo to zneužito komunisty po válce. Leimer i Frank měli s Krajinou své plány, měl figurovat v tzv. česko-moravské vládě, která měla překlenout období konce protektorátu a nástupu nové republiky. Leimer sám se po ztroskotání těchto plánů 7. května 1945 Krajinovi vzdal (po válce byl vydán spolu s jinými vysokými představiteli pražského gestapa NKVD).

Po válce se stal Krajina gen. tajemníkem Národně-socialistické strany. Stal se předmětem zájmu komunistické tajné služby, která ho chtěla obvinit z kolaborace a vyslýchala k tomu bývalé příslušníky pražského gestapa. Po Únoru 1948 Krajina hned 28. února přešel do Bavorska. Později se v politice příliš neangažoval a v Kanadě se vrátil k svému vědeckému povolání - botanice. Zemřel v roce 1994.

Výborná kniha, dá se jen doporučit.