Na našem trhu se poslední dobou objevuje mnoho knih zabývajících se druhou světovou válkou. Což je asi dobře, ale bohužel značná část z nich má za účel jen vytáhnout ze čtenářů peníze za různá „úžasná“ odhalení. Jen malá část se věnuje historii války seriózněji. Kniha Laurence Reese má ambice se zařadit právě do této druhé skupiny. Nechci říci že by se jí to přímo nepovedlo, spíše si jen spletla dobu vydání. To je její největší problém, pokud by vyšla před řekněme 15 lety, byl by to trhák první třídy. V současné době ovšem ztrácí své kouzlo a spíše zapadá mezi průměrnou produkci. Ale popořadě.

Jak se dočteme na obalu, kniha vznikala souběžně se stejnojmenným seriálem BBC a právě toto si myslím, je její největší chybou. Televizní seriály jsou koncipovány pro široké vrstvy diváků a spíše seznamují, než zkoumají. Nemají prostor se více věnovat podrobnostem, daleko více se pracuje se vzpomínkami než s dokumenty. Kniha sama je podobná. Všemu se věnuje spíše jen povrchně a zjednodušuje. Předkládá tvrzení, která jsou v současné době čtenářské obci zajímající se o danou tématikou známá či ještě lépe, která jsou už dávno překonaná a rozebraná mnohem podrobněji.

Autor si klade za cíl zmapovat zákulisí sovětské politiky v období těsně před zahájením války až následně zhruba do smrti Stalina. Podle toho je kniha rozdělena do šesti logických dílů. První s názvem „Spojenectví ve všem kromě jména“ probírá pakt SSSR s Německem. Cestu k němu, jeho trvání a následně tragické vyústění. Je v ní spousta vzpomínek a citací, a to nejen od vrcholných představitelů, ale i od prostých lidí, kterých se tento pakt ve svých důsledcích dotkl. Nejzajímavěji působí pasáže, ve kterých prostí Poláci vzpomínají na příchod Rudé armády. Ostatní pasáže jsou opět jen povrchní, například když autor hodnotí motivy, proč byl pakt uzavřen, přichází s tvrzením, že pohnutky Sovětů nejsou nijak jednoduše identifikovatelné. Přestože v současné době máme už poměrně dobře zmapovány sovětské politické kroky před vypuknutím bojů s Němci, autor je zde nijak výrazně nereflektuje. Navíc negativně působí autorova snaha o neutralitu. Například věnuje úsilí o vykreslení obrazu, že SSSR byl do paktu s Němci „vehnán“ postojem západních demokracií, aby vzápětí přišel s tvrzením, že takový závěr je špatný a v polemice k SSSR přitvrdil.

V této kapitole se také dotkne Zimní války, byť jen krátce a značnou část věnuje represím Sovětů v okupované části Polska, včetně katyňského masakru. Popis sovětských zločinů včetně deportací je podán velmi plasticky, bohužel opět spíše jen povrchně. Stejně tak se jen dotkne vojenské spolupráce obou zemí či následnému ochlazení vzájemných vztahů dvou protagonistů.

Druhá část začíná vpádem Německa do Sovětského svazu. Opět se zde nejvíce místa věnuje tomu, jak konflikt vnímali přímí aktéři na rozličných místech. Projdeme postupným formováním spojenecké koalice, boji o Moskvu a vše ukončíme německým tažením na Stalingrad. Řeší se zde i spojenecké dodávky v rámci Půjčky a pronájmu. Bohužel opět vše je spíše na obecné úrovni.

Třetí část se zabývá vrcholem bojů od bitvy o Stalingrad po bitvu u Kurska. A stejně jako v předchozích kapitolách, nejvíce prostoru je věnováno vzpomínkám přímých účastníků, ať už bojů nebo mezispojeneckých jednání. V následující čtvrté části zahájíme konferencí v Teheránu a autor se zde pokouší přiblížit vzrůstající nedůvěru mezi západními mocnostmi a SSSR. Odhaluje zde třecí plochy – např. výše zmíněná Katyň či sovětské deportace nepohodlných obyvatel. Tato část končí spojeneckým vyloděním v Normandii.

Pátá kapitola mapuje závěrečné období druhé světové války a na ní navazující šestá vznik Železné opony a přechod od spolupráce k nepřátelství. Následuje epilog a poznámky. Tolik ve stručnosti k obsahu.

Přiznám se, že po dočtení jsem měl rozporuplné dojmy. Na jednu stranu je kniha poutavá v těch pasážích, kde očití svědkové popisují svoje zážitky, třeba dojmy britských občanů ze sovětské reality, na druhou stranu ale tam, kde se snaží popisovat obecnější události, je příliš povrchní. Jako hlavní zdroj využívá paměti a s těmi také stojí a padá. Jak už jsem poznamenal v úvodu, kdyby kniha vyšla v minulém století, byla by nanejvýš zajímavá, dnes spíše jen opakuje to, co je už známo a mnohdy i dost nepřesně. Je na ní velmi znát, že vychází z televizního seriálu. V tomto kontextu by mě opravdu zajímalo, jak moc se od něj liší a zda nejde jen o přepis jeho scénáře. Živě si ji totiž dokážu takto představit.

Samotné zpracování knihy je dobré, výhrady mám pouze k poznámkové části. Je sice dostatečně obsáhlá, ale všechny poznámky jsou umístěny vždy na závěr kapitol, takže pokud se s nimi chce čtenář seznámit, musí listovat jak o život. Dávám přednost jejich umístění na stránkách pod textem.

Pokud tedy sháníte informativní knihu k tomu tématu či se zajímáte o vidění války jejími protagonisty, potom ji doporučuji, ovšem ne, pokud se chce dovědět něco konkrétního či potřebujete do problematiky zasvětit trochu hlouběji. V tomto případě kvalita knihy klesá.