Je až s podivem, že ještě šedesát let po skončení druhé světové války zůstávalo souhrnně nezpracováno téma letecké války nad Prahou. Samozřejmě, různé epizody (zejména bombardování 14. února a 25. března 1945) byly zkoumány a více či méně emotivně komentovány pamětníky, nicméně práce, která by čtenáři uceleně předložila obraz bojů na pražském nebi, na pultech knihkupectví doposud chyběla.

Tohoto nelehkého úkolu se zhostila autorská trojice Michal Plavec, Filip Vojtášek a Peter Kaššák a musím hned zkraje poznamenat, že se ctí. Na 423 stranách nám postupně představují situaci na pražských letištích koncem třicátých let a přes mobilizaci, druhou republiku a osudný 15. březen 1939 se dostávají k těžišti knihy — situaci za druhé světové války. Klidná válečná léta, rušená maximálně shozy propagačních letáků, vystřídaly v roce 1944 operace ZG 76 z pražských letišť proti americkým čtyřmotorovým bombardérům a 15. listopadu 1944 poprvé Praha poznala krutou válečnou realitu — byť zatím v podobě „pouhých“ jedenácti pum patrně jedné zbloudilé B-17 z 15th AF.

Rok 1945 již byl mnohem tragičtější — na čemž se podepsaly především výše zmíněné nálety 14. února a 25. března 1945. Příznačnými pro poslední etapu války se ale v českých zemích staly i operace amerických „hloubkařů“ — převážně jednomotorových stíhaček útočících typicky na lokomotivy, obrněná vozidla a další pozemní cíle. Výčet válečných událostí uzavírá popis operací proudových Messerschmittů Me 262 proti pražskému povstání a na závěr nechají autoři čs. letce z východní fronty i Británie přesunout se do Prahy.

Pro jednoduchou orientaci je na každé dvoustraně uveden její autor, a tak čtenář může snadno zjistit, že text pojednávající o ZG 76 pochází z pera Petera Kaššáka, pasáže o hloubkařích napsal Filip Vojtášek a autorem hlavní části knihy je Michal Plavec, mezi jehož další publikace patří podobně zaměřené Bomby pod Řípem nebo …A země se chvěla.

Jak je v odborné literatuře dobrým zvykem, každé důležité tvrzení nebo citace je opatřeno poznámkou, kterých je celkem 609. Tak vysoké číslo jedině svědčí o důkladném výzkumu, jenž všichni tři badatelé provedli — mezi četnými zdroji nechybí místní kroniky, nejrůznější archivy (hlášení četníků, zprávy Ministerstva železnic, dokumenty okupační správy apod.; ale také bojová hlášení amerických a německých letců a jiné dokumenty obou letectev), publikované práce českých i zahraničních autorů, osobní rozhovory s pamětníky a v neposlední řadě taktéž nejmladší médium: internet. Je jedině škoda, že zdroje jsou uváděny vždy jen v poznámce pod čarou a neexistuje jejich souhrnný seznam.

Text je doprovázen velkým množstvím fotografií — patrně z tohoto důvodu je celá kniha vytištěna na kvalitním, křídovém papíře a opatřena tvrdými, pevnými deskami. Mile potěší fakt, že malé množství současných fotografií je vyvedeno černobíle a nekazí tak styl drtivé většině dobových snímků, z nichž velká část byla publikována vůbec poprvé.

Co se týče samotného obsahu knihy, nemám k němu prakticky žádných výhrad. Již na první pohled je vidět, že autoři svým tématům skutečně rozumí a velké množství shromážděných, prostudovaných a pečlivě zvážených zdrojů je zárukou kvality. Nechybí ani tabulky — vzdušných vítězství, ztrát nebo přehledy operací. Příslovečnou třešničkou na dortu pak jsou podrobné seznamy zničených a poškozených pražských domů během obou náletů, roztříděných podle čtvrti a stupně poškození, které před několika lety sestavila PhDr. Eva Skalická.

Snad jedinou výtku mám k „německému kódu Ultra“ — pomineme-li, že se nejednalo o kód, nýbrž o šifru (ještě lépe o kryptografický systém Enigma), tak Ultra je britské krycí označení dešifrování všech zachycených německých radiogramů, ne jen těch šifrovaných Enigmou. Na jiném místě je ale již vše uvedeno správně. Malou kaňku si zaslouží redaktor — při korektuře nad ním zhruba v patnácti případech zvítězil tiskařský šotek, což ovšem vzhledem k rozsahu práce není nijak hrozné.

Co říci závěrem? Praha v plamenech je velice podrobná, pečlivě připravená kniha, oplývající značným množstvím doprovodných fotografií. Jako takovou ji nelze než doporučit.