Nevelké nakladatelství Jakab mně osobně dělá v poslední době samé radosti. Těm, co se zajímají o historii čs. letectví, nemusím příliš představovat sérii monografií, která začala typem Š-328 ve dvou dílech, pokračovala Avií BH-33 (odskočila si k prvnímu dílu zelené série pozemní techniky - obrněnému automobilu vz.30), aby se dále věnovala atraktivnímu tématu předválečného československého letectví.
Tentokrát ovšem těžko užít termínu „monografie“, protože dílko nazvané „Československé prototypy 1938“ se věnuje hned třem typům. Jde o letouny z Aera A-204, A-304 a A-300. Autorem je ing. Pavel Kučera, zjevně největší „eso“ a autorita, co se historie Aera týče.
Pokud si já za sebe vzpomínám, o prvních dvou popisovaných typech, A-204 a A-304, je to první obsáhlejší práce vůbec (pokud pominu jednostránkový popis v populární rubrice „Letadla 39-45“ časopisu Letectví a kosmonautika a Němečkova Československá letadla).
Už z prvních stránek je zřejmé, že osud letadlu A-204 nebyl příliš nakloněn. Stroj vznikal podle objednávky ČSA (ovšem z velké části za peníze Ministerstva veřejných prací), ale továrna se s ČSA nakonec nemohly shodnout, zda-li byly prototypem splněny (na naše podmínky neobvykle) podrobné technické požadavky z objednávky. Autor také uvádí na pravou míru vliv nákupu letadel Airspeed Envoy na další osud A-204. O nový letoun z Aera nakonec projevili živý zájem vojáci a ti ho také nakonec převzali. Překvapivé jsou informace o tom, že na A-204 provádělo Aero blíže nespecifikované úpravy ještě za okupace. Kapitola končí rozsáhlým technickým popisem, dobovou „rentgenovou“ kresbou, waltrováckým výkresem motoru Pollux, barevným schématem prototypu a úžasným výkresem prototypu A-204 od Petra Antoše v měřítku 1:72 (těm k dokonalosti chybí snad jen řezy profilu křídla a VOP). Kapitolu doprovází zhruba pětatřicet krásně ostrých fotografií A-204.
Prostřední kapitola se zabývá typem A-304. Okolnosti vzniku projektu doprovází několik kreseb připravovaných letounů (pozornost zasluhují zejména dvoumístný bitevní a stíhací A-302 a lehký dvoumotorový dopravní A-208) a zajímavosti z vyjasňování technických specifikací. Protože stroj úzce navazoval na předchozí civilní A-204, mohly jít práce poměrně rychle kupředu. Spolu s prototypem se rovnou stavěly sériové stroje, ovšem skluz v plánovaných termínech způsobilo zdržení výroby motorů a dalších dílů vybavení. První zkoušky nadějného prototypu tak proběhly až v pohnutém září 1938.
Sériové letouny už přebírali Němci. Několik stran se tak věnuje úpravám letounů pro okupanty. Bohužel velmi málo je známo o službě A-304 u Luftwaffe a v Bulharsku. Autor monografie zde odkazuje na několik málo zmínek jiných autorů a sám se důsledně vyhýbá spekulacím. Následuje technický popis (připadá mi o něco kratší než u A-204), několik barevných schémat a opět sada hezky provedených výkresů. Bohužel fotografií je tentokrát méně, ovšem na druhou stranu jsou zde i raritní barevné fotografie A-304 Luftwaffe a jediná známá fotografie A-304 v bulharských barvách.
Poslední část publikace se zabývá nadějným bombardérem A-300. Čtenář je seznámen s poměrně rychlým a bezproblémovým vývojem. Poněkud překvapivé je, že se nedochovalo datum prvního letu A-300, ovšem o následujících letových zkouškách je toho napsáno dost. Každopádně šlo o skutečně povedený stroj, na který mohlo být Aero právem pyšné. Bohužel stejně jako v předešlých případech A-204 a A-304 není zmapován další osud stroje v německých rukách. Pouze z druhé ruky se v Aeru vyprávělo, že byl zničen při nepovedeném přistání v Brémách.
Následující technický popis je dostatečně podrobný, obsahuje i kresby rozmístění přístrojů. Výkresy A-300 už byly kdysi publikovány v časopise Letectví, jsou ale podstatně rozšířeny a vytištěny v měřítku 1:72. Barevná kresba na závěr zobrazuje prototyp ve dvou různých fázích zkoušek.
Celkový dojem z publikace je velice dobrý. Dobrým opatřením je dvojjazyčný text – takže o československém vývoji letadel na konci 30. let se může dozvědět celý svět a naopak pro nás je to vítaná příležitost k procvičení „letecké“ angličtiny. Zamlouvá se mi i rejstřík osob a firem.
Naopak příliš se mi nelíbí obálka – grafická montáž všech tří letadel sice ukazuje atraktivní tvary letounů, ale jako celek nepůsobí dobře. Zejména proto, že každá kresba byla nejspíše vytvořena jinou technologií. Další výhradu mám k číselným technickým údajům – přehlednější by byla tabulka. Mně se rozhodně jednotlivé řádky pletou a myslím, že nejsem sám. Poslední, ale největší výhradu mám k provedení výkresů v knize. S výkresovou dokumentací bylo zjevně hodně práce a byla pečlivě vytištěna, evidentně s ohledy na modeláře – k tomu nelze mít nejmenší připomínku. Jenže když je tedy určena modelářům, jak s ní lze pracovat? Při pokusu pořídit si „pracovní“ kopii nepochodíte, protože vám v tom brání lepený hřbet – riskujete poničení publikace. Určitě by bylo výhodnější výkresy mít na větším formátu složeném do knihy, či rovnou volně vložené, ale provedení tak jak je v knize je prostě nešťastné. To jsou ovšem jen malé vady na kráse.
Když tak sleduji další plány nakladatelství, můžeme se těšit na druhý díl „Prototypů 1938“ – o E-51, Š-50 a B-158 a první díl o službě MiGů-15 u nás. Jména autorů jsou opět zárukou kvality a lze na ně předem vystavit bianco šek.
Sám za sebe bych na úplný závěr recenze vyslovil přání o dalším tématu – co takhle sportovní letadla a sportovní letectví první republiky?