Marcel Kareš a přátelé: Letov Š-16 v zahraničních službách
Kareš Publications, Nalžovské Hory 2010
ISBN 978-80-254-7534-8

Možná to znáte podobně jako já, kouzelná větička v tiráži knihy „… vydal nákladem vlastním…“ docela spolehlivě předem vyvolává názor, že autor knihy je v lepším případě excentrik s podivnými názory, v horším případě grafomanský šílenec, s jehož texty nechtějí mít nakladatelé nic společného.

Nic z toho ale nelze aplikovat na pana Marcela Kareše a jeho knižní produkci vydávanou ve vlastním nakladatelství. Před časem jsem měl možnost prolistovat knihu „Letov Š-228E a estonské vojenské letectvo 1932-1940“ a dost se mi líbila, přestože téma nebylo nic pro mne. V případě nejnověji vydaného titulu „Letov Š-16 v zahraničních službách“ jsem už neváhal a knihu si pořídil – bez velkého shánění přímo u vydavatele. Byl jsem velice zvědav, jak se dá okrajovým tématem – jde o osudy 35 exportovaných exemplářů Š-16 – naplnit nějakých 220 stran knihy formátu A5. Už seznam (spolu)autorů jednotlivých kapitol a lidí, kteří ke knize přispěli, dává tušit že to bude „bomba“.

Krátký úvod nás seznámí se samotným Š-16, s jeho tvůrcem ing. Aloisem Šmolíkem a také se situací továrny Letov. Jeden a půl strany „regulérního“ textu doplňují dvě a půl strany poznámek, což je zajímavá bilance.

Následující text popisuje průběh předvádění Š-16 v Rumunsku a Řecku na konci 20. let a je těžko uvěřitelné jakých detailních informací se autor knihy dopátral. Velkým plusem jsou tabulky srovnávající Š-16 s jeho tehdejšími konkurenty. Časově poněkud „nezapadá“ krátká, ovšem zajímavá, pasáž o pokusech prodat druholiniové Š-16 z výzbroje čs. armády v roce 1938.

Těžiště knihy je ale v následujících kapitolách. Průběh prodeje a dlouholeté úspěšné služby původních 22 kusů Š-16 v Lotyšsku autoři rozvedli na 83 stranách s desítkami fotografií, a čtenář se dozví i hodně z dobových reálií lotyšského letectva – ostatně vždyť Š-16 tvořily jednu z hlavních součástí jeho výzbroje a úspěšně sloužily až do sovětské okupace. Autoři dohledali i fotografie vraků Š-16 z doby po německém vpádu!

Dalších 12 letounů Š-16 sloužilo v Turecku a z příslušné kapitoly letecká exotika jen čiší. Opět tu najdeme obecnější informace o tureckém letectvu 30. let a pak přehled o službě samotných Š-16. Není sice tak podrobný jako v případě lotyšských strojů, ale i tak přináší řadu zajímavých informací. Autor knihy zde upozorňuje, že Š-16 byl prvním čs. letounem, který se dočkal skutečného bojového nasazení – při bojích s kurdskými povstalci.

Také o posledním exportovaném Š-16 – plovákovém „J“ se dočteme dost a dost, přestože služba jediného kusu v jugoslávském letectvu nebyla dvakrát úspěšná. I zde jsem musel kroutit hlavou nad tím, kde a jak autoři mohli „vyšťourat“ informace o tom, jak se zachovalým letounem naložili italští okupanti v roce 1941.

Další dva „zahraniční uživatelé“ jsou už jen epizodou – přesto i jim je věnován prostor. Několik Š-16 zůstalo po rozpadu republiky na Slovensku (jejich krátkou existenci dokládá jediná nezřetelná fotografie) a také u nacistické Luftwaffe (i tady je alespoň jedna unikátní fotografie).

Následuje poměrně podrobný technický popis Š-16 verzí L, T a J a je opět doplněn řadou fotografií z výroby těchto verzí (v popiscích jsou dosti důkladně jednotlivé verze rozlišeny – autor ví velice dobře o čem píše). Několik odstavců se věnuje i technickým charakteristikám čs. verzí a moc se mi líbí závěrečný kritický náhled na uváděné výkony a dokonce i rozměry Letovů Š-16.

Zajímavé počtení je i soupis použitých pramenů (zde oceňuji, že autor už v předmluvě zdůrazňuje svůj obdiv k práci legendárního historika československého letectví ing. Jana Krumbacha z Technického muzea v Brně). Následuje krátké shrnutí v angličtině a na úplný závěr je v knize několik barevných ilustrací s bokorysy Letovů Š-16 všech nečeskoslovenských uživatelů.

Jak knihu zhodnotit…? Je jasné, že tohle dílko opravdu není pro každého, což je dáno úzkým tématem, kdy zájemců o knihu bude nejspíše jako šafránu. Ale na druhou stranu jsem už dlouho neměl v ruce nic, co by šlo do takové hloubky, do takových detailů a zároveň to bylo napsané lehkou svěží češtinou, bez gramatických chyb nebo přeházených popisek fotografií. A vůbec nejlepší na tom všem je, že kvalitní je jak samotný obsah knihy, tak i její fyzické provedení. Pan Kareš prostě ví, jak se mají knihy o letadlech dělat a většina tuzemských vydavatelů se k němu měla jít vyučit, než se začali pouštět do literárního podnikání. Tím pádem si lze úvahy z prvního odstavce recenze vyložit i tak, že si pan Kareš nenechal svou pracně napsanou knížku nikým zvorat. :-)

A ještě něco: podle tvrzení samotného autora (nejmenovaná internetová diskuze), jde v zásadě o text, který se měl stát součástí mnohem širší práce, cele věnované úžasnému československému letadlu, jakým Š-16 bezesporu byl. Pokud tohle měla být původně jedna jediná kapitola, pak si ani nedovedu představit možný rozsah a celkový obsah původně předpokládané monografie. Byla by asi ztělesněním snů česko(slovenského) leteckého fandy.

P.S.: jednu vadu na knize jsem právě našel – nápis na hřbetě knihy je málo výrazný a ze vzdálenosti dvou metrů je tak kniha v knihovně obtížně rozpoznatelná… :-))