Každý, kdo se zajímá o druhou světovou válku, narazí na menší problém. Zatímco ohledně koalice Spojenců existuje dostatek literatury popisující jejich spolupráci a neshody, v případě Osy je tohoto materiálu poskrovnu. Navíc prakticky většina pochází ze vzpomínek samotných Němců a ty nejsou ve vztahu k jejich spojencům příliš lichotivé. Prakticky každý neúspěch svalují na ně, stěžují si na jejich malou bojovou hodnotu, odhodlání a angažovanost. Nikde ovšem ani zmínka, že by něco nemuselo být dobře i na straně Němců. Kniha Richarda DiNarda je takových zmínek plná.

Většina válečných knih se zabývá výkladem průběhu a popisem válečných operací. „Nerovní spojenci“ na to jdou z druhé strany. Zaměřují se na vedení tzv. Koaliční války a kniha zkoumá, jak v ní Němci obstáli. Koaliční válkou je zde míněna schopnost válečnou koalici vytvořit, udržet a hlavně účinně se svými spojenci spolupracovat. Na spolupráci Německa a jeho spojenců se tak dívá spíše politicko-ekonomicko-vojenskou perspektivou. Podrobněji než o postupu vojsk, jejich stavech či ztrátách se dovíme o jednání mezi Hitlerem a Mussolinim, jaké měli vztahy Rumuni s Maďary nebo jak se dokázali Němci domluvit s Italy. Právě tyto a podobné věci činí knihu nesmírně zajímavou. Umožňují nahlédnout na největší světový konflikt z jiné perspektivy, pochopit jeho obrovský rozsah a i to, že na případném vítězství či porážce se podílejí také jiné faktory, než kolik mužů a výzbroje je schopen stát do pole postavit.

Kniha je rozdělena do několika logických celků. V prvním je probírána vojenská historie Německa před druhou světovou válkou do nástupu Hitlera k moci. Ukazuje zde jeho možnosti a zkušenosti s případnou koaliční válkou. Neprozradím mnoho, když napíši, že celkově hodnotí zkušenosti získané Němci za velmi malé a stejně tak odsuzuje i teoretický výzkum, který na tomto poli prováděli. V druhé části se zabývá osobou Adolfa Hitlera jako diplomata a nastiňuje předválečnou cestu Německa k jeho pozdějším spojencům. Dále ukazuje jejich vlastní předválečné společné akce, jako třeba občanskou válku ve Španělsku, a víceméně tak ukazuje cestu, jakou se Němci rozhodnou jít i v případě druhé světové války.

Třetí část rozebírá válku v Africe do února 1942. Zavádí nás do počáteční italské agrese, rázné britské odpovědi a příchodu Afrikakorpsu. Toto vše nám ukazuje na pozadí setkání a spolupráce na všech úrovních mezi Němci a Italy. Představí nám jednání politických i velitelských špiček obou států a také spolupráci velitelů a vojáků přímo v poli, přičemž nezapomene komentovat také ekonomické aspekty. Čtvrtá část popisuje balkánské tažení.

Pátá a šestá část se věnují východnímu tažení do ledna 1942. Popisují formování koaličních sil k útoku na Sovětský Svaz, přípravy na tažení a těžkosti, které je provázejí. To vše opět spíše z úhlu vzájemné spolupráce nejen Němců se svými spojenci, ale i mezi spojeneckými státy samotnými. Dovíme se tak třeba o problémech s tlumočníky a o vzájemné nevraživosti mezi Maďary a Rumuny. Na to navazuje sedmá část popisující stalingradskou katastrofu a cestu k ní. Zde pokračuje v rozboru vztahů podrobněji a ukazuje prohlubující se problémy ve vzájemné spolupráci. Poměrně přesvědčivě zde autor vyvrací tvrzení, že obklíčení u Stalingradu bylo zapříčiněno jen malou bojovností německých spojenců na křídlech sestavy vojsk Wehrmachtu.

Osmá část se vrací zpět na Africký kontinent. Sledujeme zde tažení Osy do května 1943, tedy až do úplné porážky jejích jednotek. Devátá část potom popisuje absolutní rozklad koalice Němců a jejich spojenců a v závěrečné desáté části autor shrnuje veškeré poznatky o koaliční válce vedené Němci. Přitom se zamýšlí, zda v ní uspěli či nikoliv a poměrně logicky dochází k negativnímu hodnocení.

Jedná se o opravdu vysoce kvalitní knihu značného tématického rozsahu. Právě tento rozsah zapříčiňuje, že o některých aspektech jsme informováni jen stručně, ač bychom jistě přivítali daleko hlubší analýzu. Ovšem to by potom publikace musela narůst na desetisvazkové vydání. Přesto by ale v některých případech, hlavně u popisů jednání v ekonomické rovině, vůbec knize neuškodilo, kdyby byl DiNardo podrobnější. To je ale asi vše, co by se dalo knize vytknout, protože i tak toto dílo doslova přetéká informacemi.

Poznámkový aparát knihy je velmi dobrý, ať už se jedná o autorův, ve kterém najdeme odkazy na příslušné zdroje či doplnění textu knihy, nebo redakční, zahrnující informace o osobách, o kterých kniha pojednává. Ostatně toto už patří  u nakladatelství Jota k dobrému zvyku. Stejně tak i seznam použité literatury je velmi obsáhlý a nabízí tak čtenáři možnost k vlastnímu výběru a seznámení se s danou problematikou podrobněji.

DiNardova kniha tak po dlouhé době nabízí pohled na události opomíjené a navíc z pohledu, který u nás není poslední dobou příliš prezentován. Jedná se o velmi kvalitní knihu, kterou rozhodně doporučuji každému, kdo se o danou problematiku zajímá a nespokojí se pouze s tvrzením, že spojenci Němců byli neschopní.