Dne 25. prosince 1942 zemřel ve své druhé vlasti ve Švýcarsku profesor Aurel Boleslav Stodola (* Liptovský Mikuláš 10. 5. 1859). Po několikaleté praxi v pražských strojírnách od roku 1892 působil na technice v Curychu, jeho hlavním oborem se staly parní turbíny.

Ve světě se proslavil především díky své publikační činnosti — ve své době se podle jeho učebnic učily celé generace turbínářů doslova po celém světě. Neomezoval se na teoretická bádání, ale podařilo se mu také vybudovat rozsáhlé laboratoře a pokusné dílny (z čehož švýcarské strojírenství těží prakticky dodnes).

Po celou svou kariéru však stále udržoval kontakty s českým a později československým průmyslem parních turbín, známá je například jeho spolupráce s Janem Kieswetterem.

Jako zajímavost k osobě profesora Stodoly můžeme uvést ještě například to, že roku 1940 byl anglickým králem oceněn zlatou medailí Jamese Watta, či že byl celkem sedmkrát navržen k udělení Nobelovy ceny (ovšem neúspěšně, protože udělující výbor nikdy nenalezl vhodnou „škatulku“ pro zařazení profesora Stodoly).