Po tři dny zuřily v ulicích Detroitu rasové nepokoje, během kterých zahynulo 34 lidí (25 černochů a 9 bělochů) a další stovky byly zraněny.
Válka v Evropě znamenala boom pro americký zbrojní průmysl - tisíce dělníků, kteří přicházeli do rychle rostoucích průmyslových center z amerického jihu, sebou však na sever přinášely také rasovou nenávist. Jedním z problémových míst se stalo i "hlavní město automobilového průmyslu", Detroit. Již v roce 1941 vypukly protesty proti stěhování černých dělníků do dosud bělošských čtvrtí a do noci zářily hořící kříže Ku Klux Klanu.
Počátkem června 1943 tisíce bílých dělníků automobilky Packard stávkovaly a skandovaly hesla typu „Raději ať zvítězí Hitler a Hirohito, než pracovat vedle negra!“, čímž ochromily výrobu motorů do letadel a torpédových člunů. Násilnosti eskalovaly o víkendu 20. června 1943, kdy se mezi bělochy rozšířila falešná zpráva, že černoši znásilnili bílou dívku, a naopak mezi černochy se následně šířily pověsti, že byla lynčována černá žena i s dítětem. Násilí se vymklo kontrole a starosta Detroitu musel požádat prezidenta Roosevelta o zákrok armády, která po třech dnech obnovila pořádek.
O měsíc později vypukly podobné nepokoje v New Yorku. O rasových konfliktech v USA pak s velkým zadostiučiněním referoval nacistický tisk a japonská propaganda tiskla letáky, ve kterých podněcovala černé vojáky k boji proti bílým.