Rozsudkem Mimořádného soudu v Amsterdamu (Bijzonder gerechtshof Amsterdam) byla dvaačtyřicetiletá Anna van Dijk (též uváděná jako Ans van Dijk) uznána vinnou z kolaborace s nacisty a zavinění smrti velkého počtu nizozemských občanů a dne 14. ledna 1948 v pevnosti Fort Bijlmer nedaleko Amsterdamu byla popravena zastřelením.

Anna van Dijk pocházela z židovské rodiny a před válkou měla v Amsterdamu obchod z klobouky, který však byl po německé okupaci arizován (tj. zkonfiskován). Poté, co začaly transporty židů na na východ, se ukrývala. Na jaře 1943 však byl její úkryt vyzrazen a van Dijk byla zatčena. Aby si zachránila život, začala pracovat pro německý Sicherheitsdienst: vydávala se za členku holandského odboje a pátrala po židech, kteří se ukrývali (tak jako dříve ona) pod záminkou, že jim nabízí bezpečnější úkryt nebo cestu do emigrace. Následně pak tyto židy, a lidi, kteří jim pomáhali, udávala německé policii. Podle obžaloby tak zavinila zatčení nejméně 145 lidí, z nichž 84 zahynuli v koncentračních táborech. Ovšem odhaduje se, že takto zavinila smrt až 700 lidí, včetně Anny Frankové a členů její rodiny.

Měsíc po osvobození Nizozemí, v červnu 1945, byla zatčena v Haagu a po téměř dvouletém vyšetřování byla v únoru 1947 mimořádným soudem odsouzena k smrti. Mimořádný kasační soud pak zamítl její odvolání a rozsudek byl v lednu následujícího roku vykonán.

Nizozemské mimořádné soudy po válce odsoudily asi 14.000 osob, z toho 145 k trestu smrti (pro srovnání: československé mimořádné lidové soudy odsoudily asi 22.000 osob, z toho 713 k trestu smrti). Avšak na rozdíl od Československa, holandská retribuční justice připouštěla možnost odvolání, proto bylo skutečně popraveno pouze 42 osob. Ans van Dijk byla jedinou ženou mezi popravenými a současně poslední ženou popravenou v Nizozemí, než byl trest smrti v této zemi zcela zrušen.