Ve sbírce zákonů bylo publikováno vládní nařízení č.136, ze dne 4.7.1939, o právním postavení židů ve veřejném životě.
Jak už napovídá jeho označení, toto vládní nařízení bylo připraveno téměř o rok dříve; říšský protektor Neurath jej však neschválil, protože jak definicí "Žida", tak přísností protižidovských opatření neodpovídal představám německých okupantů.Protektorátní vláda velmi naléhala na urychlené přijetí uvedeného nařízení, neboť se obávala, že jinak okupanti vyhlásí nějaké vlastní nařízení, které postihne daleko víc lidí daleko přísněji. Proto urychleně zapracovala do svého návrhu definici židovského původu po vzoru protektorova nařízení o židovském majetku; ovšem s možností výjimky udělené protektorátním prezidentem. Ani tento návrh ovšem neprošel - jeden z Neurathových úředníků se v posudku k návrhu dokonce vyjádřil v tom smyslu, že v protektorátní vládě jsou samí židozednáři. Své námitky ovšem vyslovil i říšský ministr vnitra Wilhelm Frick, který, na rozdíl od říšského protektora, dával přednost vylučování Židů z veřejného života postupnými kroky.
Po mnoha urgencích a úpravách, kdy konečně odpovídalo představám nacistů, bylo vládní nařízení konečně vyhlášeno v dubnu 1940. V té době se už mnohá protižidovská opatření, v nařízení obsažená, v praxi prováděla. Sice bez právního podkladu - to ovšem okupantům nevadilo.