Jako odvetu za zvýšenou aktivitu partyzánů a četniků ve vesnicích v okolí srbského města Kragujevac, zajali němečtí vojáci 717. peší divize Wehrmachtu téměř 10.000 civilních rukojmích, převážně mužů, z řad obyvatel města a nejméně 2.800 jich blízko města vzápětí povraždili (číslo je založeno na jmenných seznamech obětí; odhady v literatuře dosahují až 7.000 mrtvých).

Masakru předcházelo na počátku října nařízení vojenského velitele v Srbsku, gen. Franze Böhma, že za každého zabitého německého vojáka má být zastřeleno 100 rukojmích a za každého zraněného vojáka zastřeleno 50 rukojmích, zejména z řad židů, komunistů a inteligence. K prvnímu uplatnění tohoto brutálního nařízení došlo v polovině října v nedalekém městě Kraljevo, masakr v Kragujevaci, který měl být odvetou za smrt 10 a zranění 26 německých vojáků, je však svým rozsahem daleko překonal. Mezi tisíci zastřelenými bylo mj. i několik set chlapců - všechny ročníky kragujevackých středoškoláků, kteří byli zatčeni přímo ve škole. Většinu rukojmích, kteří nebyli 21. října povražděni, Němci poslali do koncentračních táborů jako zálohu pro budoucí odvetná opatření.

Masakr vyvolal mohutný ohlas světové veřejnosti; českého básníka Františka Halase inspiroval k napsání básně Boga mi, poprvé uveřejněné v roce 1946: