Dne 20. ledna 1942 se v zámečku ve Wannsee u Berlína konala za předsednictví Reinharda Heydricha jako šéfa RSHA (Hlavní říšský bezpečnostní úřad) a za účasti představitelů různých nacistických úřadů a organizací konference, kde se projednával způsob „konečného řešení židovské otázky“ v Evropě.

O významu se této události se mezi historiky vedou dlouhodobé spory a její hodnocení kolísá od rozhodujícího mezníku v dějinách holocaustu až po prakticky bezvýznamnou Heydrichovu sebeprezentaci před říšskými úředníky.

Skutečností je, že v době konference už masové vraždění židů v zápolí východní fronty probíhalo dlouhé měsíce. Několik pokusů zahrnout do deportací a masového vraždění také židy ze západní Evropy a především německé židy, však většinou bylo záhy ukončeno z důvodů logistických, diplomatických, nebo i kompetenčních. Schůzka s nejvyššími úředníky jednotlivých zainteresovaných resortů měla zajistit bezproblémovou spolupráci a výlučnou autoritu RSHA a SS při „řešení židovské otázky“. Velký prostor byl při jednání věnován otázce židů ve smíšených manželstvích s německými křesťany a míšencům z těchto manželství vzešlých. Tato otázka byla (na rozdíl od likvidace samotných židů, na níž se přítomní bez problémů shodli) značně choulostivá, protože nacistický režim měl zájem na zachování loajality Němců se židy příbuzensky spřízněnými. Jak se v budoucnu ukázalo, dosažený kompromis mezi rasistickou ideologií a populistickými ohledy byl značně křehký. 


Vila ve Wansee při pohledu od jezera.