Na závěr norimberského sjezdu NSDAP přednesl Adolf Hitler závěrečný projev, ve kterém v první řadě obhajoval agresivní politiku strany proti židům a demokratickému systému. Mluvil též o posílení německé armády i letectva a budování západního valu.

Ve druhé polovině projevu se pak obrátil ostře proti Československu, které označil za uměle vytvořený stát, jehož hlavním účelem je bombardovat německá města v případě války, a který potlačuje práva sudetských Němců. Prohlásil, že 80 milionů Němců nemůže lhostejně přihlížet utrpení 3,5 milionu příslušníků své rasy. „Němci v Československu nejsou ani bezbranní, ani opuštění!“, zakončil Hitler výhružně tuto pasáž projevu.

Tento projev se stal signálem pro vyvolání sudetoněmeckého povstání v čs. pohraničí. Na mnoha místech došlo k ozbrojeným útokům proti státním institucím: okresním úřadům, celnicím, četnickým stanicím i poštám. Docházelo k bití, vraždám a únosům představitelů státní moci (mezi nejznámější události patří povraždění četníků v Habartově) i odpůrců nacismu z řad německých civilistů.

Povstání znamenalo konec vyjednávání mezi čs. vládou a předáky SdP. Vláda reagovala následující den vyhlášením stanného práva v pohraničních okrech. SdP byla rozpuštěna a na K. Henleina, K.H. Franka a další funkcionáře byl vydán zatykač, proto uprchli do Německa. Povstání bylo rychle potlačeno, ale krize zažehnána nebyla.