Poslední srpnový den roku 1940 se opět nad Británií rozpoutaly tvrdé letecké boje. Luftwaffe ještě vystupňovala úsilí z předchozího dne a provedla dokonce 1450 bojových vzletů. Útoky mířily na životně důležité sektorové stanice – Hornchurch, Biggin Hill, Debden, North Weald, Duxford; pumy padaly i na Croydon a Eastchurch.
I přes velikost útoků se Němcům podařilo rozsáhleji poškodit pouze Biggin Hill. Během druhého náletu toho dne, provedeného opět Dorniery Do 17 z III/KG 76 z malé výšky, přerušili Němci čerstvě opravené telefonní linky a hlavně zasáhli operační sál, srdce celého sektoru. Náhradní byl zřízen v nedaleké vesnici a následující den Biggin Hill opět fungoval, třebaže po dva dny na něm mohla sídlit pouze jedna squadrona. V Hornchurchi se Němcům povedlo zničit tři startující Spitfiry 54. squadrony, ačkoliv všichni jejich piloti* vyvázli bez zranění.
Aktivita Fighter Command byla taktéž velmi vysoká: 978 bojových vzletů; ztráty se vyrovnaly, ty britské dokonce převýšily německé: 41:39. Co bylo horší, i přes relativně nízký počet zabitých pilotů jich velké množství bylo vážně raněno a pro boj alespoň dočasně ztraceno.
Největší úspěch zaznamenal příslušník 603. squadrony P/O B. J. G. Carbury, jemuž bylo ve třech střetnutích přiznáno pět sestřelů, všechno Bf 109. Ani Čechoslováci nezůstali mimo boj: 310. squadrona se odpoledne střetla s Dorniery Do 17 z KG 3 a připsala si na své konto první úspěchy: S/Ldr Alexander Hess zaznamenal dva sestřely, celkově bylo jednotce přiznáno šest sestřelů. „Třistadesítka“ utrpěla také první ztrátu: P/O Jaroslava Štěrbáčka. Jeho osud dodnes není úplně objasněn, má se za to, že ze svého Hurricanu vyskočil padákem a utopil se v Temži.
Svůj bojový debut (nepočítaje sestřel předchozího dne) si odbyli i Poláci 303. squadrony – v bojích s německými Bf 109 jim bylo přiznáno šest sestřelů, vlastní ztráty žádné.
* Jedním z nich byl i Novozélanďan F/Lt Alan Deere, pro kterého to byl poslední z jeho „devíti životů“.