Ráno 16. dubna 1945 osvobodili vojáci amerického 3. praporu / 273. pěšího pluku / 69. pěší divize / 1. armády (gen. Hodges) zajatecký tábor ve slavném hradu Colditz (oficiálně značen jako Oflag IV-C). Předcházel tomu boj o samotné město, zahájen předchozího dne brzy odpoledne. Německé jednotky se po dělostřeleckém ostřelování večer 15. dubna stáhly a Američané tak mohli dopoledne 16. dubna do města vstoupit prakticky bez odporu. Přes tisíc zajatců na hradě Colditz navíc již den bylo pány situace – německé velení tábora se totiž rozhodlo neklást odpor a vzdalo se.
Colditz byl považován za vězení, z něhož není možné uniknout, proto sem byli deportováni největší „útěkáři“, mezi nimi např. W/Cdr Douglas Bader nebo dvacet Čechoslováků (Josef Bryks, Vilém Bufka, Karel Batelka, Václav Kubec, Petr Uruba a další). Přestože Němci doufali, že se z Colditzu nedá uprchnout, asi třiceti zajatcům se to povedlo. Polovina z nich utekla z prostor hradu, další polovina využila dočasného opuštění hradeb (např. při návštěvě zubaře, transportu apod.).