Josef Niemietz

Autor: Jiří Neminář | Datum: 29. 4. 2007

Josef  Niemietz se narodil 22. března 1909 v Rohově v tzv. moravské rodině1. Vyučil se sedlářem a po vyučení nastoupil v roce 1932 vojenskou prezenční službu u pěšího pluku č. 4 Prokopa Holého v Hradci Králové, konkrétně ke kulometné rotě III. praporu umístěné v Josefově. Po ukončení prezenční služby v roce 1933 začal pracovat v cigaretovém závodě v Chuchelné (za války se zde mimochodem vyráběla munice a kuličková ložiska).


Josef Niemietz jako vojín pěšího pluku č.4, ačkoli sloužil u kulometné roty, z fotografie je patrné, že nebyl kulometčík, poněvadž má odznak střelce z pušky.

Josefov, 1932/33. Klečící první zprava je Josef Niemietz.


Josefov, 1932/33. I na vojně se daly strávit příjemné chvíle, o čemž svědčí i tato fotografie.

Josefov, 1932/33. Část kulometné roty III./ 4. pěšího pluku Prokopa Holého, jedná se pravděpodobně o úsek bastionu II v Horní pevnosti (Turecká kasárna). Josef Niemietz leží s mandolínou v ruce nalevo od holčičky. Zajímavé je, že někteří vojáci na sobě mají již nové uniformy vz. 30, zatímco zhruba polovina je ještě v uniformách vz. 21.


Josefov, 1932/33. Příjemně strávené odpoledne u škopku, Niemietz sedí uprostřed a všichni mají oblečené slušivé uniformy vz. 30.

V chuchelnické továrně se seznámil i se svou budoucí manželkou Annou Černou, kterou si v roce 1934 vzal. Následně se odstěhoval do domečku Anniných rodiču v Píšti. Bydlela tu s nimi ještě tchýně, neboť otec Anny Černé padl hned zpočátku Světové války na západní frontě. Již v roce 1935 se manželům Niemietzovým narodila dcera Anna. Bohužel mračna nad Evropu se stahovala a bylo jasné, že válečný konflikt na sebe nenechá dlouho čekat. Jako předehra přišel Mnichovský diktát, jehož následkem připadla v říjnu 1938 Píšť, ležící na samých hranicích, Německu a byla opět přejmenována na Sandau (takto se jmenovala od roku 1910 do roku 1923, kdy byla připojena k ČSR).

V brzkých ranních hodinách 1. září 1939 za zvuků motorů Ju 87 Stuka a výbuchů leteckých pum začala 2. světová válka. Německé a slovenské jednotky se začaly valit přes polské hranice, krajinou ze rozlétla ozvěna výstřelů. Na základě mobilizace narukoval i Josef Niemietz. A to k 3. rotě / 58. Grenzwacht Regiment, který se formoval od 26. srpna 1939 v rámci Ausbildungsleiter Ratibor (Výcvikové velitelství Ratiboř). Doma zanechal ženu v osmém měsíci těhotenství, jíž se v říjnu narodil syn Norbert, a čtyřletou dceru Annu. Výše zmíněný pluk podléhal velení Grenschutz Abschitts Kommando 3 (Pohraniční úsekové velitelství 3) a samotných bojových akcí se neúčastnil – pouze vykonával strážní službu v prostoru města Oppeln (dnes Opole, Polsko). Později byl převelen k Ersatz Bataillon (náhradní prapor) / 452. Infanterie Regiment ve městě Leobschütz, odkud byl 4. prosince 1939 zařazen ke 4. (MG) Kompanie / 452. Infanterie Regiment / 252. Infanterie Division. Tato divize zaujímá pozice proti francouzské Maginotově linii v oblasti okolo města Saarbrücken v rámci XII. Armee Korps / 1. Armee / Heeresgruppe „C“.


Lazaret Bautzen, pravděpodobně duben/květen 1940. Druhý sedící zprava je Niemietz.

Josef Niemietz však u svojí jednotky dlouho nezůstal - 9. března 1940 totiž onemocněl (dostal žaludeční a střevní katar) a tak byl poslán na léčení do různých lazaretů. Od 25. března se léčil v Hildesheimu (pobočka hlavního lazaretu Homburg), pak pobýval v Bautzenu a nakonec se na něj přece jen usmálo štěstí a byl poslán na doléčení do Opavy (Troppau). Díky tomu, že Opava je nedaleko jeho bydliště, navštívila jej manželka s dětmi. Bohužel, nemocný nemohl být donekonečna, a tak skončil čas pobytu v takřka rodném městě, čas, kdy se mohl vidět se svou rodinou.

11. června 1940 je Josef Niemietz uznán schopným služby a poslán do Freystadtu k 472. Infanterie Ersatz Bataillon, náhradní jednotce 252. ID. Zde ale pobyl jen dva měsíce a 24. srpna 1940 je přeložen do Görlitz (Zhořelec) k 554. Landes Schützen Bataillon.



Görlitz, 1940/41, Německo. Portrétní fotografie Josefa Niemietze v uniformě Wehrmachtu. Uniforma je vz. 36 (Feldbluse M36), na bíle lemovaných výložkách je pak označení 554. Landes Schützen Bataillon.

Neznámé místo 1940/41, pravděpodobně období služby u 554. Landes Schützen Bataillon..


Legitimační fotografie. Pochází z doby působení u 554. Landes Schützen Bataillon. Tato fotka byla přidána k úmrtnímu oznámení.


 Píšť, podzim 1940, v této době dostal Josef Niemietz krátkou dovolenou. Rodinka si tehdy udělala výlet za vesnici do kukuřičného pole. V té době ještě nikdo netušil, že to jsou poslední chvíle strávené s tátou.

Ale ani ve Zhořelci dlouho nepobyl – 10. března 1941 je opět převelen, tentokrát do města Mühlhausen v Alsasku, kde je zařazen ke 2. rotě / 54. Infanterie Ersatz Bataillon. Toto relativně klidné období však mělo brzy skončit. 6. května 1941 je Josef Niemietz zařazen k 6. rotě / Infanterie Regiment 406 / 403. Sicherungs Division, která se soustřeďuje v prostoru jihovýchodně od města Sudauen (dnes Suwałki, Polsko) ve Východním Prusku a podléhá velení 9. Armee / Heeresgruppe „Mitte“. Sicherungs Division (zajišťovací divize) byly tvořeny od května 1941 pro plánované tažení proti Sovětskému svazu a byly určeny k ochraně týlu jednotlivých armád – proto byly většinou tvořeny záložníky starších ročníků a co do počtů odpovídala spíše síle brigády než divize. 22. června 1941 zahájilo Německo operaci „Barbarossa“ - invazi do Sovětského svazu. Místo předposledního soustředění 406. Inf. Rgt. / 403. SichD před útokem byl Rothenburg. Odtud Josef Niemietz poslal svůj poslední dopis domů - paradoxně přijde až poté, co jeho manželka obdrží zprávu o jeho úmrtí.

Během června a července 1941 jednotky 403. SichD opouští městi Suwalki ve Východním Prusku a přesouvají se Litvou za prvoliniovými jednotkami 9. Armee přes město Alytus do Vilniusu, již 24. června naráží na sovětské jednotky, operující v týlu 9. Armee. V srpnu se pak přesouvají do Běloruska, kde zaujímají pozice v okolí města Polock západně od Vitebska. Začátkem září se Niemietzova četa přiblížila k vesničce Novko. V této ponuré oblasti se vyskytuje nadmíra bažin a mokřadů, operování v takovém terénu zajisté nebylo snadné. Vojáci neznali tamější stezky a byli velmi zranitelní – pokud si na ně v bažinách počíhali partyzáni, měl voják na výběr jenom dvě možnosti. Bude-li se krýt, sejde z pěšiny a utopí se v bažině, zůstane-li na stezce, bude pro partyzány tvořit ideální terč. Možná podobný osud stihl Josefa Niemietze. To se již nikdy nedovíme.

Josef Niemietz  padl 5. září 1941 ve věku 32 let v okolí obce Novko a byl pochován na vojenském hřbitově v nedalekém městě Gorodok (severně od Vitebska). Padl jako první z vesnice Píšť, po něm následovalo ještě dalších 147 mužů.



Hrob Josefa Niemietze na vojenském hřbitově v Gorodoku.

   

1) Roku 1742 prohrála císařovna Marie Terezie s pruským králem Friedrichem II. válku o dědictví rakouské. Na základě této prohry (Berlínského míru) muselo Rakousko Prusku odstoupit území velké části Slezska. Na Opavsku tvořila hraniční čáru řeka Opava (Opa), která oddělovala Hlučínsko (které jako jediné z těchto území bylo navráceno ČSR) patřící Prusku od malého kousku Horního Slezska, které Rakousku zůstalo. Tato část Slezska se pak nazývala rakouské Slezsko, ačkoli by možná byl správnější název české Slezsko. České obyvatelstvo, které na Hlučínsku žilo, se tak dostalo téměř na dvě stě let pod nadvládu Němců. Za tu dobu zde vzniklo velice ojedinělé nářečí, skládající se z češtiny, němčiny, polštiny. Vliv Německa se na obyvatelstvu podepsal, a tak vznikla specifická národnostní menšina zvaná Moravci. Hlučínsko bylo ČSR navráceno roku 1920, obce Píšť a Hať dokonce až v roce 1923. V roce 1938 Hlučínsko opět připadlo Německu jako tzv. Altreich, obyvatelé získali říšské občanství, tudíž se na ně vztahovala i branná povinnost.


Velmi děkuji Glynwedovi, který mi s článkem opravdu hodně pomohl.

Ohodnoťte jako ve škole:
1 2 3 4 5
Hodnocení: 1.76 (388 lidí)

Komentáře

  • *
    Vyplňte prosím jméno
  • *
    Vyplňte prosím název
  • *
    Vyplňte prosím text komentáře
  • *
    Odpovězte prosím na dotaz - ochrana proti spamu

Hvězdička označuje povinné položky. Komentáře jsou před zveřejněním moderovány.