Poslední boje 9. armády (duben-květen 1945) - Přípravy (I. část)

V dubnu roku 1945 zaujímala německá 9. armáda (9. Armee) obranné pozice podél řeky Odry. Na severu sousedila 9. armáda s 3. tankovou armádou (3. Panzerarmee - velitel General der Panzertruppen Hasso-Eccard von Manteuffel), se kterou tvořily Skupinu armád „Visla“ (Heeresgruppe „Weichsel“ - velitel Generaloberst Gotthardt Heinrici). Na jihu pak na ní navazovala 4. tanková armáda (4. Panzerarmee - velitel General der Panzertruppe Fritz Gräser), podléhající Skupině armád „Střed“ (Heeresgruppe „Mitte“ - velitel Generalfeldmarschall Ferdinand Schörner).

9. armáda bránila cca 120 km dlouhý úsek, který začínal u soutoku Staré Odry (Alte Oder) a Odry u Hohensaaten a končil u soutoku Odry a Nisy u Radzdorfu. Tato armáda držela nejdůležitější úsek fronty a tvořila poslední obrannou linii na cestě do Berlína. Jejím velitelem byl General der Infanterie Theodor Busse. Podél řeky Odry se na začátku dubna 1945 bránily tyto jednotky (řazeno od severu k jihu):

CI. Armeekorps (General der Artillerie Wilhelm Berlin)

• 5. Jägerdivision (Generalleutnant Friedrich Sixt) - byla v boji osvědčenou jednotkou, v bojích v Polsku utrpěla ztráty a byla doplněna jednotlivci z Luftwaffe a Volkssturmu. Měla pouhé dva pluky pěchoty, ale tvořily je 3 prapory po pěti rotách, takže početně byla divize stejně silná jako klasické pěší divize vz. 44 nebo vz. 45. K dispozici měla cca 10 stíhačů tanků JgPz IV/70.
• 606. Division z.b.V. (Generalmajor Maximilian Rosskopf) - byla vytvořena ze zbytků 541. VGD zničené ve Východním Prusku. Měla 5 praporů pěchoty a dva oddíly dělostřelectva.
• 309. Infanteriedivision „Berlin“ (Generalmajor Heinrich Voigtsberger) - vznikla v únoru 1945 z jednotek 166. rezervní divize, 1234. Fahnenjunker-Rgt., personálu Luftwaffe a Volkssturmu. Jeden z jejích tří pluků pěchoty tvořil Feld-Wach-Rgt. "Grossdeutschland". Celkem se jednalo o cca 8.500 mužů, jeden dělostřelecký oddíl a cca 10 útočných děl StuG III. 

XI. SS-Armeekorps (SS-Obergruppenführer Matthias Kleinheisterkamp)

• 9. Fallschirmjägerdivision (General der Fällschirmtruppen Bruno Bräuer) - byla vytvořena v prosinci 1944 z přebytků pozemního personálu Luftwaffe, důstojnický sbor zase tvořily důstojníci z kanceláří bez bojových zkušeností. V únoru 1945 obdržel 9.Fall.Pz.Jäg.Abt. 14 stíhačů tanků JgPz 38 „Hetzer“. Velkým posílením divize bylo přidělení celého pluku (namísto obvyklého praporu) protiletadlových děl (9.Fall.Flak-Rgt.), který se později velmi osvědčil při odrážení sovětských tankových útoků u Seelowu. Početní stav divize činil cca 12.000 mužů.
• 20. Panzergrenadierdivision (Oberst Georg Scholze) - byla silně zeslabená po bojích o Küstrin. V dubnu dostala jako doplněk cca 3.500 mužů z různých týlových jednotek. Její 8.Pz.Abt. měl ve výzbroji cca 15 PzKpfw IV a 15 JgPz IV/70, celkový početní stav divize činil cca 8.000 mužů.
• 303. Infanteriedivision „Döberitz“ (Oberst Scheunemann) - byla vytvořena na konci ledna 1945 z posluchačů vojenské školy v Döberitz, ze štábu 611. Div.z.b.V a byla doplněna muži z Volkssturmu. Na jaře 1945 obdržela divize cca 10 stíhačů tanků Jagdpanzer IV/70 a 15 útočných děl StuG III. Celkem se jednalo o cca 10.000 mužů a pouze jeden dělostřelecký oddíl.
• 169. Infanteriedivision (Generalleutnant Georg Radziej) - byla na východní frontu přesunuta z Norska a Finska. V únoru divize obdržela 10 stíhačů tanků JgPz 38 „Hetzer“.
• 712. Infanteriedivision (Generalmajor Joachim von Siegroth) - vznikla v březnu 1945 přejmenováním stacionární divize umístěné v Holandsku a byla urychleně přesunuta na východní frontu, kde ji posílily 1239. a 1241. Fahnenjunker-Rgt.
• Záloha sboru: Panzergrenadierdivision „Kurmark“ (Generalmajor Willy Langkeit) - byla vytvořena v lednu 1945 ze záložních jednotek a představovala bojovou sílu brigády. Pz.Rgt. „Kurmark“ měl I.Btl. (cca 20 JgPz 38 „Hetzer“) a II.Btl. (cca 20 PzKpfw V – původně I.Btl. Pz.Rgt. „Brandenburg“), dělostřelecký pluk měl pouhé dva oddíly. 1.Pz.Gr.Rgt. tvořily dva prapory na nákladních autech, 2.Pz.Füs.Rgt. byl vytvořen z 1235.Fahnenjunker-Rgt. Před sovětskou ofenzívou obdržela divize jako doplněk cca 1.000 mužů z Kriegsmarine. Celkem se jednalo pouze o cca 5.000 mužů.

V. SS-Gebirgskorps (SS-Obergruppenführer Friedrich Jeckeln)

• Festungdivision „Frankfurt/Oder“ (Oberst Ernst Biehler) - byla vytvořena v lednu 1945 a tvořily ji 4 Festung-Rgt., 1 Festung-MG-Btl., 1 Inf.Btl., 1 Festung-Flak-Abt., 3 Festung-Art.Abt., 1 Pionier-Btl., 1.Pz.Jäg.Komp. a příslušníci Volkssturmu a Hitlerjugend. Celkem se jednalo o cca 14.000 mužů.
• 286. Infanteriedivision (Generalmajor Emmo von Roden) - byla postavena ze záložních jednotek v prosinci 1944, v dubnu byla sloučena s ID „Rägener“, která se skládala ze zbytků 433. a 463. Ersatz-Division a 1237. Fahnenjunker-Rgt.
• 32. SS-Freiwilligen-Grenadierdivision „30 Januar“ (SS-Standartenführer Hans Kempin) - byla vytvořena v lednu 1945 z různých bojových skupin SS (KG „Schill“, „Kurmark“, „Becker“) a škol SS. Měla pouhé dva oddíly dělostřelectva, celkový stav činil cca 11.000 mužů, 20 StuG III a 10 StuH 42.
• 391. Division z.b.V. (Generalleutnant Alex Göschen) - vznikla ze štábu 391. ochranné divize, 1233. Fahnenjunker-Rgt. a z posluchačů vojenských škol. Ve své výzbroji měla i 2 PzKpfw III Ausf. N.

Záloha armády:

• 600. Infanteriedivision (russ.) (Generalmajor Sergej Kuzmič Buňačenko) - byla vytvořena z bývalých sovětských vojáků, měla cca 15.000 mužů, několik tanků T-34 a od února 1945 i 10 stíhačů tanků JgPz 38 „Hetzer“.
• LVI. Panzerkorps (General der Artillerie Helmuth Weidling)
  • Panzerdivision „Müncheberg“ (Generalmajor Werner Mummert) - byla vytvořena začátkem března 1945 z různých záložních jednotek. Štáb byl vytvořen ze štábu 103.Pz.Brig., Pz.Abt. „Müncheberg“ vznikl sloučením Pz.Abt. „Kummersdorf“ a I.Btl. 29.Pz.Rgt. (celkem cca 1 PzKpfw III Ausf. M, 5 PzKpfw IV, 20 PzKpfw V, 10 PzKpfw VI a 5 StuG IV). I.Btl. 1.Pz.Gr.Rgt. byl vytvořen z jednotek Wach-Rgt. „Grossdeutschland“, II.Btl. 1.Pz.Gr.Rgt. zase tvořily vojáci z 1.SS.Pz.Gr.Ersatz und Ausbildung-Bataillon. 2.Pz.Gr.Rgt. byl vytvořen z různých jednotek Wehrmachtu, posluchačů válečných škol a jednotlivců z Volkssturmu. Pěší jednotky divize tak měly pouze 4 prapory po cca 300 mužích. Dělostřelectvo tvořily pouze dva oddíly (jeden oddíl vyzbrojen houfnicemi leFH r. 10.5 cm, druhý oddíl vyzbrojen protiletadlovými děly r. 2, 3.7 a 8.8 cm). Celková síla divize byla cca 6.000 mužů.
  • 25. Panzergrenadierdivision (Generalmajor Arnold Burmeister) - byla jedna z mála plnohodnotných, v boji osvědčených divizí. V bojích o Küstrin v březnu 1945 měla těžké ztráty (cca 4.000 mužů), a byla doplněna cca 3.000 muži z různých týlových jednotek. V roce 1945 byla posílena přidělením 107.tankové brigády, což jí přidalo jeden tankový prapor a jeden Pz.Gr.Btl. na obrněných transportérech. Divize měla ve výzbroji cca 30 StuG III, 20 JgPz IV/70 a 30 PzKpfw V. 

Výše uvedené jednotky však byly většinou plnohodnotnými divizemi jen podle jména.

9. armádě byly dále podřízeny následující vyšší (Heer) jednotky:

• 404., 406., 408. Volks-Artillerie-Korps
• Stab 630. Artillerie-Regiment z.b.V. 
• 111. Sturmartillerie-Lehr-Brigade (cca 30 StuG III, 10 StuH 42, 5 JgPz IV/70)
• 210. Sturmgeschütz-Brigade (cca 15 StuG III, 5 JgPz IV/70)
• 920. Sturmgeschütz-Lehr-Brigade (cca 5 StuH 42, 10 JgPz IV/70)
• 732. Heeres-Artillerie-Brigade
• 3. Werfer-Brigade
• 502. schwere SS-Panzer Abteilung (cca 30 PzKpfw VI B „Königstiger“)
• 2. Panzer-Jagd-Abteilung (cca 25 JgPz 38)
• 561. SS-Jagdpanzer-Abteilung z.b.V. (cca 15 JgPz 38)
• 500. SS-Werfer-Abteilung
• 505. SS-Werfer-Abteilung
• 506. SS-Werfer-Abteilung
• 505. schwere SS-Artillerie-Abteilung
• 707. Artillerie-Abteilung
• 777. Artillerie-Abteilung
• 521. SS-Werfer-Batterie
• Kampfgruppe „1001 Nacht“ (560. SS-Jagdpanzer-Abteilung z.b.V. (cca 35 JgPz 38, 5 StuG III) + 600. SS-Fallschirmjäger-Btl.)

Mezi jednotkami a v týlu 9. armády se pak nacházela jedna protitanková brigáda složená z příslušníků Hitlerjugend a prapory Volkssturmu. Mimo to se v okolí Bernau formovala z různých týlových složek Luftwaffe 1. Luftwaffen-Ausbildungs-Division (Generalleutnant Kurt Kleinrath, cca 7.000 mužů).

Celkem se jednalo o cca 200.000 mužů, 130 tanků (cca 20 PzKpfw IV, 70 PzKpfw V „Panther“, 10 PzKpfw VI „Tiger“, 30 PzKpfw VI „Königstiger“), 370 stíhačů tanků a útočných děl (cca 50 Jagdpanzer IV/70, 150 Jagdpanzer 38 „Hetzer“, 170 Sturmgeschütz) a 1.900 pěchotních a 700 protiletadlových děl.

Vzdušnou podporu jednotkám Skupiny armáda „Visla“ zajišťovalo Luftwaffenkommando „Nordost“ (General der Flieger Martin Fiebig), které mělo v dubnu 1945:

• cca 100 bombardovacích letounů Ju 88, Ju 188, He 111, Do 217 a „Mistel" (jednotky LG 1, KG 200, KG (J) 30, KG 4, KG 66)
• 300 bitevních letounů Fw 190, Ju 87 (jednotky SG 1, SG 3, SG 9, SG 151)
• 600 stíhacích letounů Bf 109, Fw 190 (jednotky JG 3, JG 4, JG 11, JG 51, EJG 1)
• 100 nočních bitevních letounů Ju 88, Ju 87, Ar 66, Go 145 (jednotky NSGr 4, NSGr 5, NSGr 8, NSGr 30)
• 70 námořních letounů BV 138, Ar 196 (jednotky SAGr 126, BFGr 196)
• 150 průzkumných letounů.

Protivzdušnou obranu 9. armádě zajišťovala 23. Flakdivision (Generalmajor Kurt Andersen), která byla součástí II. Flak-Korps (General der Flakartillerie Job Odebracht).

Sovětské síly

Proti jednotkám německé 9. armády stál 1. běloruský front (maršál Sovětského svazu Georgij Konstantinovič Žukov). Jednotkám 1. běloruského frontu se v měsících únoru a březnu podařilo překročit Odru a vytvořit na jejím západním břehu několik předmostí – například 5. úderná armáda u Ortwigu a 33. armáda jižně od Fürstenbergu. Ale největšího úspěchu dosáhly v únoru 1945 jednotky 5. úderné armády, které vytvořily předmostí severně od Küstrinu, a jednotky 8. gardové armády, které vytvořily předmostí jižně od Küstrinu. Obě předmostí se 23. března 1945 spojila v okolí Gorgastu. Vznikl tak 50 km dlouhý a 16 km hluboký odrazový můstek k útoku na Berlín.

V dubnu 1945 měl 1. běloruský front na středním úseku kostřínského předmostí 8. gardovou armádu (generálplukovník Vasilij Ivanovič Čujkov) a 5. údernou armádu (generálplukovník Nikolaj Erastovič Berzarin). Ve druhém sledu na východním břehu Odry stála 1. gardová tanková armáda (generálplukovník Michail Jefimovič Katukov), samostatný 11. tankový sbor (generálmajor Ivan Ivanovič Juščuk), 2. gardová tanková armáda (generálplukovník Semen Ilijič Bogdanov) a 3. úderná armáda (generálplukovník Vasilij Ivanovič Kuzněcov) s podřízeným 9. tankovým sborem (generálporučík Ivan Fedorovič Kiričenko).

Severně od Küstrinu na západním břehu Odry stála 47. armáda (generálporučík Franzu I. Perchorovič), na východním a částečně i západním břehu Odry 1. polská armáda (generálporučík Stanisław Popławski) a na východním břehu Odry 61. armáda (generálplukovník Pavel Aleksejevič Bělov), která u Schwedtu navazovala na 2. běloruský front.

Jižně od Küstrinu zaujímala pozice částečně na kostřínském předmostí a pak na východním břehu Odry až k Frankfurtu 69. armáda (generálplukovník Vladimir Jakovlevič Kolpakči), na východním břehu Odry a na předmostích jižně od Frankfurtu a jižně od Fürstenbergu stála 33. armáda (generálplukovník Vjačeslav Dmitrijevič Cvětajev), která jižně od Gubenu navazovala na 1. ukrajinský front. Za nimi ve druhém sledu stál 2. gardový jezdecký sbor (generálporučík Vladimir Viktorovič Krjukov).

Zálohu 1. běloruského frontu pak tvořila 3. armáda (generálplukovník Alexandr Vasiljevič Gorbatov) v prostoru Trebov - Polenzig a 7. gardový jezdecký sbor (generálporučík Michail Petrovič Konstantinov) u obce Klossow.

Na Odře pak operovaly lodě 1., 2. a 3. brigády Dněperské flotily (kontraadmirál Vissarion Vissarionovič Grigorjev, cca 8 monitorů, 34 dělových člunů a 20 protiletadlových člunů), které měly podporovat činnost 5. úderné, 8. gardové a 33. armády.

Celkem se jednalo o:

• 5 tankových sborů
• 2 mechanizované sbory
• 3 průlomové dělostřelecké sbory
• 72 střeleckých divizí
• 6 jezdeckých divizí
• 3 průlomové dělostřelecké divize
• 6 samostatných tankových brigád
• 2 brigády samohybného dělostřelectva
• 6 armádních kanónových dělostřeleckých brigád
• 1 sborovou dělostřeleckou brigádu
• 2 lehké dělostřelecké brigády

A síly 1. polské armády:

• 5 pěších divizí
• 1 tanková brigáda
• 1 jezdecká brigáda
• 1 kanónová dělostřelecká brigáda
• 3 houfnicové dělostřelecké brigády

Dohromady mělo toto uskupení cca 950.000 mužů, 1.600 tanků (cca 400 IS-2, 1000 T-34, 200 M4A2 „Sherman“), 1.400 samohybných děl (cca 250 ISU-152/122, 200 Su-87/100, 850 Su-76, 100 Su-57), 14.600 děl a minometů a 1.500 gardových minometů M-13 a M-31.

Ze vzduchu tato vojska podporovaly letouny 16. letecké armády (generálplukovník Sergej Ignatěvič Ruděnko), která měla v dubnu:

• cca 1550 stíhacích La-5, La-7, Jak-1, Jak-3, Jak-9, P-39 „Airocobra“ (jednotky 1., 3., 4., GIAD a 193., 234., 240., 265., 273., 278., 282., 283., 286.IAD a 176.GIAP)
• 680 bitevních Il-2, Il-10 (jednotky 2., 3., 11.GŠAD a 197., 198., 300.ŠAD)
• 530 bombardovacích Tu-2, Pe-2, A-20 „Boston“ (jednotky 113., 183., 188., 221., 241., 301., 326., 334.BAD)
• 150 nočních bombardovacích Po-2 (jednotky 9.GNBAD a 242.NBAD)
• 120 průzkumných letounů
• 4. polská smíšená letecká divize (plukovník A. S. Romejko, cca 250 letounů).

Na podporu 1. běloruského frontu byla přisunuta i část 18. letecké armády (maršál letectva Alexandr Jevgeněvič Golovanov), která měla k dispozici cca 800 bombardovacích letounů Il-4, B-25 „Mitchell“, A-20 „Boston“ a Li-2 (jednotky 2., 7., 11., 13., 14., 15., 16., 18., 22.GBAD a 1., 12., 36., 45., 48., 50., 53., 54.BAD) 1). Protiletadlovou obranu armád zajišťovaly 2., 3., 4. gardová a 13., 18., 19., 20., 24., 31., 32., 64. a 74. protiletadlová divize.

Co se týče početních stavů divizí, ani sovětské jednotky na tom nebyly nejlépe. Před nadcházející ofenzívou bylo třeba prořídlé divize doplnit. Doplňky většinou tvořili odvedenci z nově „osvobozených“ území Západního Běloruska, Západní Ukrajiny (označení pro v roce 1939 zabrané oblasti východního Polska), Moldávie a Litvy. Například 57. gardová střelecká divize (generálmajor P. I. Zalizjuk) obdržela jako doplněk 519 Rusů, 100 Ukrajinců, 120 Bělorusů, 384 Moldavanů a 41 osob jiné národnosti. Přitom skoro všichni Moldavani sloužili dříve v rumunské armádě a mnoho z nich bojovalo na jižní frontě proti Rudé armádě. Tito noví branci měli svůj vlastní jazyk a mezi sovětskými vojáky se necítili dobře. Politické důstojníky znervózňovalo, že těmto vojákům nerozumí, a stěžovali si, že „nemohou kontrolovat jejich ideologický směr“. O Polácích se vyjadřovali, že jsou „nedisciplinovaní“, a v politických otázkách „velmi zdrženliví“.

Když jednoho takového vojáka přistihl důstojník, jak ve službě spí, na jeho nadávání mu voják klidně odpověděl: „Před válkou jsem ve vězení pár let seděl. Kašlu na to, jestli mě zavřete znova.“ K jednotkám byli také zařazování bývalí vězni koncentračních táborů a občané SSSR zavlečení na nucené práce. I přes to, že měli k boji velkou motivaci, jejich bojový výcvik byl žalostný. Například ze 4.000 nováčků přidělených ke 4. gardovému střeleckému sboru (generálporučík Vasilij Afanasjevič Glazonov) mělo pouze 87 bojové zkušenosti.

Mezi vojáky však byly také veteráni, kteří se účastnili bojů u Moskvy, Stalingradu, Smolenska, Poznaně a kteří došli k Berlínu přes půlku Evropy. Každý z nich chtěl být v Berlíně první a skončit tak dlouhou válku.

I po tomto spěšném doplnění však divize čítaly pouze cca 4.000 – 6.000 mužů. U tankových jednotek to nebylo o mnoho lepší – tankové brigády měly v průměru cca 60-70% stavy techniky, některé jednotky byly doplňovány na poslední chvíli – tak např. 48. gardová tanková brigáda obdržela 50 nových T-34/85 teprve 13. dubna 1945.

Aby byly zjištěny všechny palebné odpory a pozice německého dělostřelectva, byl 11. dubna 1945 vydán rozkaz provést dva dny před zahájením hlavní ofenzívy průzkum bojem. Aby byl usnadněn manévr vlastních vojsk, která se nacházela na předmostích, byla vyčištěna veškerá minová pole nacházející se v hloubce obrany – bylo zde zlikvidována na 33.000 min. Zároveň bylo vytvořeno na 90 průchodů ve vlastních i německých minových polích na předním okraji obrany. Scéna tedy byla připravena…

Poslední boje 9. armády (duben-květen 1945) - Předehra (II. část)

Zkratky a vysvětlivky
GBAD - gardová bombardovací letecká divize
GNBAD – gardová noční bombardovací letecká divize
NBAD – noční bombardovací letecká divize
BAD – bombardovací letecká divize
GIAD – gardová stíhací letecká divize
IAD – stíhací letecká divize
GIAP – gardový stíhací letecký pluk
GŠAD – gardová bitevní letecká divize
ŠAD – bitevní letecká divize
Heeresgruppe - skupina armád
Armeekorps - armádní sbor
Gebirgskorps - horský sbor
Panzerkorps - tankový sbor
Division z.b.V. - divize zvláštního určení (většinou se jednalo o štáb, ke kterému byly ad hoc přidělovány zbytky útvarů)
FallD - parašutistická divize
Festungdivision - pevnostní divize, specifická jednotka určená k obraně měst - pevností (např. Breslau)
ID - pěší divize
PzD - tanková divize
PzGrD - divize tankových granátníků
PzGrRgr - pluk tankových granátníků
Pz.Füs.Rgt. - pluk tankových střelců
Fahnenjunker-Rgt. - pluk složený z posluchačů rozpuštěných důstojnických škol
Btl. - prapor
Abt. - oddíl (jiné označení pro prapor zvláště u tankových a dělostřeleckých jednotek)
LG - výcviková eskadra
KG - bombardovací eskadra
SG - bitevní eskadra
NSGr - noční bitevní skupina
Werfer - označení raketometných oddílů

Použitá literatura:
1945 Das Jahr der endgültigen Niederlage der faschistischen Wehrmacht, Gerhard Förster, Richard Lakowski, Berlin 1975
Artyleria rakietowa Wehrmachtu, Zygmunt Czarnotta, Zbigniew Moszumanski, Warszawa 1995
Berlin, Heinz Bergschicker, Berlin 1965
Berlin: The downfall 1945, Antony Beevor, London 2003
Bitva o Říšský sněm, Tony Le Tissier, Brno 2003
Der zweite Weltkrieg, Heinz Bergschicker, Berlin 1987
Geschichte der Polnischen Armee, Stanislaw Gac, Leszek Grot, Wieslaw Szota, Berlin 1978
Hetzer, Vladimír Francev, Charles K. Kliment, Milan Kopecký, Praha 2001
Koněc tretěgo reicha, Vasilij Ivanovič Čujkov, Moskva 1973
Letecká válka 1939-1945, Olaf Groehler, Praha 1981
Na ostrie glavnovo udara, Michail Jefimovič Katukov, Moskva 1974
Nastupajet udarnaja, Georgij Gavrilovič Semjenov, Moskva 1986
Obrněná technika 1, 2, Ivo Pejčoch, Praha 2000, 1999
Pád orlice, Robin Cross, Plzeň 1998
Panzer III, Zbigniew Borawski, Janusz Ledwoch, Warszawa 1994
Panzergrenadierdivision „Grossdeutschland“, Horst Scheibert, Texas 1987
Panzerwaffe, Marcin Bryja, Warszawa 1996
Piechota niemiecka vol. I, II, III, Marcin Bryja, Warszawa 1999, 2000
Poslední bitva, Cornelius Ryan, Praha 1993
Poslednij šturm, Fedor Danilovič Vorobjev, Moskva 1975
Soldat, Siegfried Knappe, Praha 1995