Titul Hrdina Sovětského svazu

Čestný titul a nejvyšší vyznamenání udělované v Rudé armádě během Velké vlastenecké války za osobní nebo kolektivní zásluhy o stát spojené s vykonáním hrdinského činu bez ohledu na hodnost nebo funkci.

Titul byl zřízen 16. dubna 1934 výnosem CIK SSSR:

1. Vytvořit nejvyšší stupeň vyznamenání udělovaného za osobní nebo kolektivní zásluhy o stát, spojené s vykonáním hrdinského činu, nazvané Hrdina Sovětského svazu.
2. Titul Hrdina Sovětského svazu se uděluje výhradně výnosem CIK SSSR.
3. Hrdina SSSR obdrží zvláštní výnos...

Od roku 1936 se spolu s titulem uděloval Řád Lenina, což byl nejvyšší sovětský řád založený 6. dubna 1930. 1. srpna 1939 byl výnosem prezídia Nejvyššího sovětu SSSR titul doplněn o udělení medaile Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu:

... Pro zvláštní označení občanů, kteří obdrží titul Hrdina Sovětského svazu za nově vykonané hrdinské činy:
1. Vytvořit medaili "Zlatá hvězda", mající formu pěticípé hvězdy...

Medaile byla vytvořena ze zlata, měla hmotnost 21,5 gramu, na zadní straně byl uprostřed vyryt nápis „Geroj SSSR“ a na horním paprsku číslo medaile.

Řád Lenina	Medaile Zlatá hvězda

Při dalším udělení titulu nositel automaticky získal další Zlatou hvězdu, od roku 1973 i další Řád Lenina. Nositelé Zlaté hvězdy Hrdiny SSSR požívali na veřejnosti velké vážnosti, měli vyhrazena zvláštní sedadla v divadlech, kinech, přednost měli při cestování vlakem, letadlem, při nakupování apod. Hrdina SSSR měl přednost i před generálem a náležel mu pravidelný zvláštní důchod 50 rublů. Dvojnásobným nositelům Zlaté hvězdy se v jejich rodišti stavěly bronzové bysty.

Poprvé byl titul udělen roku 1934 osmi letcům, kteří v Arktidě zachránili posádku ledoborce Čeljuskin: A.V. Ljapiděvskij (první nositel titulu se Zlatou hvězdou č. 1), S.A. Levaněvskij, V.S. Molokov, M.P. Kamanin, M.T. Slepňov, M.V. Vodopjanov, I.V. Doronin.

První ocenění za hrdinské činy v bojové akci byli letci ze španělské občanské války. 31. prosince 1936 byli oceněni: E.G. Šacht, S.F. Tarchov, P.V. Rygačov, V.M. Bočarov, S.A. Černych, N.I. Šmelkov, K.I. Kovtun, V.S. Goranov, P. Gibelli (Ital), P.P. Děsněckij.

V roce 1938 získaly titul i první ženy-pilotky: V.S. Grizodubova, P.D. Osipenkova a M.M. Raskova.

Od roku 1934 do německého útoku 22. června 1941 titul získalo celkem 626 lidí, z toho tři cizinci: italský letec ze španělské občanské války P. Gibelli, Bulhar V.S. Goranov (oba titul obdrželi 31. prosince 1936) a Němec E. Schacht.

Titul Hrdina SSSR za Velké vlastenecké války 1941-1945

Základní historicko-statistické údaje:

• titul během Velké vlastenecké války 1941-1945 obdrželo celkem 11635 osob (někteří z nich in memoriam), z toho 87 žen (první z nich byla Zoja Kosmoděmjanskaja popravená Němci)
• prvními nositeli titulu Hrdina SSSR po německém útoku byli letci 158. stíhacího leteckého pluku M.P. Žukov, S.I. Zdorovcev a P.T. Charitonov, kteří taranem srazili německá letadla. Titul jim byl udělen 8. července 1941.
• v pozemním vojsku titul získalo více než 8400 lidí, z toho:
  • 1800 dělostřelců
  • 1142 tankistů
  • 650 ženistů
  • 290 spojařů
  • 93 příslušníků PVO
  • 52 přísl. týlového zabezpečení
  • 44 zdravotníků a lékařů
• v dalších složkách RA bylo uděleno:
  • ve vojenském letectvu titul získalo více než 2400 letců
  • více než 500 námořníků
  • 400 partyzánů
  • 150 pohraničníků
• podle národností se nositelé dělili:
  • 8160 Rusů
  • 2069 Ukrajinců
  • 309 Bělorusů
  • 161 Tatarů
  • 108 Židů
  • 96 Kazachů
  • 90 Gruzínů
  • 90 Arménů
  • 69 Uzbeků
  • 61 Mordvinů
  • 44 Čuvašů
  • 43 Azerbajdžánců
  • 39 Baškirů
  • 32 Osetinců
  • 18 Marijců
  • 18 Turkmenů
  • 15 Litevců
  • 14 Tadžiků
  • 13 Lotyšů
  • 12 Kirgizů
  • 10 Udmurtů
  • 9 Karelců
  • 8 Estonců
  • 8 Kalmyků
  • 7 Kabardinců
  • 6 Adygejců
  • 5 Abchazů
  • 3 Jakuti
  • 2 Moldavané
• nositelé podle hodnosti:
  • 35% nositelů byli vojíni
  • 60% důstojnící
  • 380 titulů obdrželi generálové, admirálové a maršálové
• nositelé podle věku v době udělení titulu:
  • 63% nositelů bylo v době získání titulu méně než 30 let
  • 28% 30-40 let
  • 9% starší než 40 let
• 70% oceněných bylo v době udělení titulu členy nebo kandidáty členství v VKS(b)
• čtyři nositelé titulu Hrdina SSSR byli zároveň nositeli všech tří stupňů Řádu slávy - dělostřelec A.V. Aljošin, letec I.G. Dračenko, vel. střelecké čety P.Ch. Dubinda a dělostřelec N.I. Kuzněcov
• dvojnásobným Hrdinou SSSR bylo 115 lidí
• trojnásobným hrdinou SSSR byli: S.M. Buďonnyj, A.I. Pokryškin a I.N. Kožedub
• čtyřnásobným Hrdinou SSSR byl G.K. Žukov (čtvrtý titul obdržel až po válce - 29.8.1939, 29.7.1944, 1.6.1945 a 1.12.1956) a také L.I. Brežněv, který si sám sobě titul udělil v letech 1966, 1976, 1978 a 1981.
  
• ve vojenském letectvu SSSR byli 2 trojnásobní držitelé titulu (Pokryškin a Kožedub), 61 dvojnásobných držitelů a 25 žen Hrdinů SSSR.
• titul během války v letech 1941-1945 získalo 12 cizinců: 6 Čechoslováků, 4 Francouzi a 2 Poláci

Českoslovenští nositelé titulu Hrdina SSSR:

• Otakar Jaroš (1.8.1912-8.3.1943) - vůbec první cizinec oceněný za války titulem Hrdina SSSR, titul udělen in memoriam 17. dubna 1943 za statečnost v bojích u Sokolova
• Jan Nálepka-Repkin (20.9.1912-16.12.1943) - Slovák, padl při osvobozování ukrajinského města Ovruč, titul za statečnost udělen in memoriam 2. května 1945
• Josef Buršík (11.9.1911-30.6.2002) - za hrdinství při osvobozování Kyjeva, titul udělen 21. prosince 1943. Po roce 1948 byl perzekuován a v publikacích vydávaných do roku 1989 se jeho jméno mezi československými nositeli titulu neuvádělo. Na protest proti okupaci Československa v roce 1968 svá vyznamenání vrátil na sovětském velvyslanectví v Londýně. Pětinásobný nositel Československého válečného kříže 1939.
• Antonín Sochor (16.7.1914-16.8.1950) - za hrdinství při osvobozování Kyjeva, titul udělen 21. prosince 1943
• Richard Tesařík (3.12.1915-27.3.1967) - za hrdinství při osvobozování Kyjeva, titul udělen 21. prosince 1943. Také dvojnásobný nositel Řádu Rudé hvězdy.
• Stěpan Vajda (17.1.1922-6.4.1945) - za hrdinství při bojích v Polsku, titul udělen in memoriam 10. srpna 1945
• později po válce titul dostal i Ludvík Svoboda, Vladimír Remek a Gustav Husák

Ostatní zahraniční nositelé titulu 1941-1945 (Poláci a Francouzi)

• Wladyslaw Wysocki - titul udělen 11. listopadu 1943.
• Aniela Krzywon - titul udělen 11. listopadu 1943
• Juliusz Hibner - titul udělen 11. listopadu 1943
  
• Marcel Albert - velitel stíhacího pluku Normandie-Němen. Titul udělen 27. listopadu 1944.
• Roland de La Poype - pilot z pluku Normandie-Němen. Titul udělen 27. listopadu 1944.
• Jacques André - pilot z pluku Normandie-Němen. Titul udělen 4. června 1945.
• Marcel Lefevre - velitel letky pluku Normandie-Němen. Titul udělen in memoriam 4. června 1945, zahynul 28. května 1944 při letecké nehodě.

Po druhé světové válce

Po druhé světové válce titul získalo dalších asi 500 občanů SSSR a několik desítek cizinců. Mezi lety 1934-1989 tak bylo uděleno celkem více než 12700 titulů Hrdina SSSR.

Seznam cizinců oceněných titulem po roce 1945 je spíše přehledem představitelů komunistických, lidově-demokratických a „pokrokových“ rozvojových zemí. Někteří z nich ale titul získali zpětně za zásluhy během druhé světové války - jako např. kpt. R. Ibárruri, syn předsedkyně španělské komunistické strany, který bojoval v řadách Rudé armády. Titul mu byl udělen in memoriam v roce 1956. Posmrtně byl v roce 1964 oceněn i sovětský špion Richard Sorge popravený v Japonsku v roce 1944. Za své zásluhy během války získal v roce 1965 titul i Ludvík Svoboda. Zvláštním případem je Ramón Mercader - za vraždu L. D. Trockého v roce 1940 dostal po dvaceti letech titul Hrdina SSSR, který mu osobně předal přímo šéf KGB Šelepin.

Základní prameny
Geroji Sovetskogo sojuza. Kratkij biografičeskij slovar I., II., Moskva 1987-1988 (na více než 1800 stranách jsou zde stručné životopisy více než 12 tisíc sovětských nositelů titulu a na konci druhého dílu je i seznam zahraničních nositelů. J. Buršík zde ale není uveden a chybí zde i jiní „politicky nevhodní“ ocenění z jiných zemí)
Geroji Sovetskogo sojuza. Kratkij istoriko-statističeskij očerk, Moskva 1984
Velikaja Otečestvennaja vojna. Enciklopedija, Moskva 1985